Na PCX 125 ve dvou z Brna do Dubrovníku

Tuto cestu jsme plánovali s manželkou rok. Jedni nám fandili, jiní říkali že jsme blázni, na tak malém skútru, jed ve dvou tak daleko. Já jsem ale byl přesvědčen, že to v pohodě dáme, protože před rokem jsme jeli okolo republiky a bylo to fajn.

Na PCX 125 ve dvou z Brna do Dubrovníku

Kapitoly článku

28.7. pondělí


 Ráno v plánovaných 7,00 hod. po vydatné snídani, nabaleni, navigace nachystaná, vyrážíme z Brna směr Mikulov po dálnici, aby to k hranicím ubíhalo rychleji. V Mikulově naposledy tankujeme ze Kč a jedeme směr Vídeň. Hned za hranicemi začíná pršet, zastavujeme a nasazujeme nepromoky. Cesta ubíhá dobře. Asi po 20 km přestává pršet. Zastavujeme  nepromoky dolů.
  Celou cestu máme naplánovanou mimo dálnici, takže průjezd Vídní v dopravní špičce je nekonečná záležitost.


 Konečně jsme se dočkali konce Vídně a frčíme dolů podél dálnice. Silnice jsou super kvalitní a žádná auta. V obci Aspang začíná šíleně pršet, zastavujeme u autobusové zastávky, která vypadá jako pohádkový domeček vyzdoben muškáty. Dáváme svačinu, nepromoky a vzhůru do kopců.
 


 Skútr to zvládá na jedničku. Projíždíme Ilz a míříme na hraniční přechod v rakouském Murecku. Sláva že přestalo pršet, tak zase rituál s nepromoky.
 Slovinsko projíždíme bez potíží a deště přes Lenart, Ptuj a napojujeme se na silnici E59 směr Chorvatsko. Na hranicích je jen pár aut.
 U přechodu potkáváme slovenské motorkáře na cestovních endurech. Ptají se kam jedeme a  jaký ten skútr má obsah. Když říkám, že do Dubrovníku a že to není 250ka , ale 125ka, tak nevěřícně přejí šťastnou cestu a mizí v dáli. V Chorvatsku za hranicemi hned sjíždíme z dálnice směr Krapina. Cesta bez aut. Jedeme směr Zagreb na pohoří Medvednica, kde máme za rezervované ubytování v hotelu Tomislavov dom.
 Navigace nás vede k cíli, pohoří vidíme jak se přibližuje a najednou silnice končí, asfalt pryč, jen písek a bagr. Hledáme jinou cestu ptáme se jedné paní co šla kolem. Cestu poradila, říkala že zná Brno, že tam byla 2 měsíce. Ptala se kam až jedeme a co je to za stroj. Po odpovědi Dubrovník a 125-ka kroutila hlavou a přála šťastnou cestu. Tentokrát jedeme dobře.
 


 Výjezd na pohoří tvoří klikatá 8 km cesta po vrstevnici. Na vrcholu u vysílače se nacházel náš dnešní cíl. Je 19 hod. Hotel nás mile překvapil. Krásně zrekonstruovaný, čistý, včetně vnitřního bazénu a s vířivkou . Dáváme vířivku s bazénem a jdeme na pokoj sušit pomocí fénu promočené rukavice a boty.
 

Dnes najeto 503 km

Cena za hotel pro dva 40 €
 

29.7. úterý


 Vstáváme o 7 hod., balíme věci a jdeme na super hotelovou snídani. Najezení dosyta dáváme věci na skútr a vyrážíme z kopce z medvědí hory do Zagrebu, který projíždíme bez větších potíží podle navigace směr Karlovac po staré cestě. Od Karlovace směr na Mala Kapela. Z dálky vidíme, že ty černé mraky, které jsou na úpatí hory budeme muset projet. Cestu do kopce stroj zvládal na jedničku i přes to že maximální rychlost byla 60 km. Na vrcholku na nás čekalo mrholení a hustá mlha, že jsme pomalu neviděli na cestu. Stále jsme se ujišťovali, že jakmile projedeme na druhou stranu hory, čeká nás teplý středomořský vzduch a slunce.
Jedeme směr Senj, kde máme naplánovanou pauzu se zmrzlinou. Realita byla jiná, v Senji šíleně pršelo, takže nezastavujeme a jede se dál po D8 po pobřeží. Déšť nepřestává ba naopak. Zastavujeme na odpočívadle na záchod.
 


 Promočené rukavice nejdou obléct, tak jedu bez nich. Nepromoky odolávají tak hodinu, pak jsme durch promočení. Musíme dojed do Seline, kde máme za rezervované ubytování v apartmánu. Díky že jedu s manželkou, jinak bych byl psychicky v háji. Těsně před cílem přestalo pršet. Zastavujeme v cíli.
 Dávám ruce s řídítek a s každého rukávu mi vytéká tak litr vody. Jsme kompletně mokří. Zdělávám nepromoky z textilních brašen a z každé vytečou tak dva litry (šílený). Jdeme na apartmán.
 Je krásnej má velkou terasu, kuchyň a hlavně je tam žehlička. Půjčujeme si od domácího fén, s tím že si manželka bude foukat vlasy a jdeme ždímat, fénovat a žehlit věci, aby alespoň trochu uschly. Po hodině jdeme nakoupit jídlo a trochu se projít po městě.
 Procházíme kempem a dochází mi, že je dobře, že nemáme stan. Dávám moře, je teplé, manželka že až zítra, jinde. Po večeři zase žehlíme a foukáme.
 

Dne najeto 370 km

Cena apartmánu pro oba 30 €
 

30.7. středa


 Budíček v 7 hod., snídaně, balení překvapivě suchých věcí (samozřejmě ty ve kterých jedeme). V 9 hod. odjezd. Dnes je naplánovaná nejkratší vzdálenost s dlouhým koupáním na Zlatém Ratu na Bolu. Jedeme co možná nejkratší cestou směr Split. Nad Zadarem je šíleně zataženo, ještě že nemusíme až tam.
  Navigace naviguje na malé zajížďky po hlavních tazích, samozřejmě jak máme v plánu bez dálnic. Ty zajížďky jsou zajímavé tím, že projíždíme vesnice, do kterých bychom normálně nejeli. Jsou zajímavé svou odlehlostí, z části zřícenými domy a hlavně vylidněností. Jedeme co skútr dovolí tedy do 100 km, pokud není kopec, nebo rychlost tradičně omezena na 60 km.
 

 Příjezdem do Splitu začíná tradičně pršet, takže nepromoky. Po cestě nakupujeme v Lidlu potraviny a domlouváme, že se najíme až na trajektu. Směrem k trajektu doprava houstne. Pomalu se blížíme, manželka říká, že to jede za čtvrt hodiny. Máme tak 1 km do přístavu, jsme nervózní, aby to neujelo a nemuseli čekat na další. Předjíždím stojící kolonu a zařazuje se do správného pruhu, v tom asi ve 20 km rychlosti smyk a pád. Jedeme po zemi.
 Vstávám zjišťuji co žena, je v pořádku, jen naražené koleno. Hned na pomoc přišli lidi. Vypínám stále nastartovaný skútr, sbírám věci. Vypadá to že je jen (i když mě to štve) podřený. Vypadá to že jsem taky v pohodě, jen mě bolí pravá ruka. Zdělávám roztrhaný nepromok, na bundě díra. Dívám se na ruku a je to blbí, je tam taky díra. Žena shání obvaz po restauracích (sehnala). Nedá se nic dělat, musím to nechat zašít. Naštěstí  podle navigace je nemocnice odtud 1 km. Přijíždíme do nemocnice kde nerozumí česky, ale pochopili co se stalo, tak čekáme, až přijdu na řadu. V hlavě se honí myšlenky, že už jsme tam mohli být a vše je během vteřiny jinak. Po třech hodinách jdu na řadu. Dívají se na to a říkají „tri punty“, chápu stehy. Po zašití a zavázání mi doktor dává šátek, ať si tam dám tu ruku. Vysvětluji mu, že musím dnes ještě ujed 150 km. Dívá se na mne a říká „blázen“ a vyhazuje šátek do koše. Platím 25 kn a hurá na trajekt směr Brač.
 Na podruhé to vyšlo. Trochu otřeseni svačíme a odpočíváme.
 

 

 Z přístavu, z města Supetar vede cesta hladce. Žena se sice ze začátku nechtěla moc naklánět do zatáček, ale po pár km to přešlo. Do měst Bol přijíždíme kolem 16 hod. Majitelé penzionu Ivan a Ivana nás vítají s otevřenou náručí. Apartmán je krásný, čistý vše OK. Je celkem pěkně, tak razíme konečně jen v šortkách a tričku na Zlatý rat. U pláž je velké parkoviště, jinak všude je zákaz zastavení, tak platíme 10 kn a jdeme na překrásnou pláž, až na samotnou špici.
 

 


 Z jedné strany vlny, z druhé klidná voda. Manželka si užívala ve vlnách ( to jsem jí záviděl) a já šel do tiché vody s rukou nad hlavou. Večer jsem si udělali procházku po městě a při setkání s kamarády z Brna si dali pivo. Je tam krásně. Škoda že začalo v noci zase pršet.

Dnes najeto 240 km

Cena apartmánu pro oba 40 €

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.26
Známkováno: 53x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist