Na dno sil směr Chorvatsko

Původně to měla být pohodová jízda za mořem která se změnila v prokletí

Na dno sil směr Chorvatsko

Kapitoly článku

 Všechno si plánujeme dopředu ale nakonec se to stejně semele jinak než potřebujem.Původně jsem měl jet já a kamarád na čerstvě koupenym HD.Sice říkal že mu v práci nedaji dovolenou ale já si myslím že se mu nechtělo jet vedle hezčí Japonský strojovny ;-).Chtěl jsem vyrazit už v úterý 8.7. ale počasí ne a ne se umoudřit.Když jsem koukal po internetu na všelijaký servery s předpovědí počasí tak všude se jako nejvhodnější počasí zdálo ve čtvrtek a potom pátek lehce s deštíkem.U moře jsem počítal jen s pěkným počasím.Pořád jsem si řikal co si vzít sebou.Nejdřív to byli jen žabky na nohy a kraťasy na koupání.No nakonec jsem upustil od hrdinství a zabalil i zubní kartáček, pastu, opalovací krémy, pár kousků oblečení a spacák.Nesmím opomenout i toaleťák který nepoužívám jen k velké potřebě ale i jako zátky do nosu kvuli alergii.Zvážil jsem bágl a sotva 8,5kila, to bude pohoda.Ještě smotám deku a pončo, uvážu ho na kyvku a čekám.Koukám z okna a řikám si tak teď nebo nikdy.Čas je sotva 11 hodin dopoledne.Doma všechno vypínám, zamykám, letím do garáže, prosím motorku ať mě nikde nenechá a se zašpuntovanýma ušima i nosem vyrážím na dobrodrůžo.To jsem byl ještě hodně moc veselej..



 

Jen co jsem se vymotal z Prahy na silnici směr Kolín dostal jsem první sprchu, u Čáslavy další a potom cestou na Znojmo ještě asi tři.Kousek před Znojmem jsem si dal nucenou přestávu protože jsem najednou přestával cítit prsty na pravé ruce.Buď jsem tak moc mačkal rukojeť plynu a nebo jsem si rukavicí přiskřípnul žílu v prstech.Když jsem jí sundal dolů tak prst bílej jak sněhulák a skoro nic jsem s nim necítil.Chvilku jsem ho masíroval protože se mu nechtělo do prokrvování.Na pumpě jsem koupil baterky do svítilny, žvejkačky aby předemnou měla případná silniční kontrola respekt a cigára.Prst byl opět plný života tak skočim na stroj a jedu dál.Projedu hraniční přechod který vypadá spíš jako Matějská pouť a vytahuju navigaci která se skládá z oboustranně popsané A4ky v igelitový pláštěnce.Zjišťuju že nemám izolepu kterou bych to nalepil na nádrž tak u každého bloudění a zastavení rozepínám bundu a vytahuju víc a víc zmuchlanou navigaci.


 

                        
 

 


U rakouské vesnice Hollabrunn se dávám směr dálnice, ale ještě před nájezdem na dálnici odbočuju za podjezdem s nahrbenou kočkou doprava na místní okresky.Pořád jsem přemýšlel co ta kočka znamená a jediný co mě napadlo že je to asi jako to pořekadlo že když vám přeběhne kočka přes cestu tak jste v řiti.Promotávám se úspěšně přes okresky až k městu Tull an der Donau kde projíždím několik kruhových objezdů, některé i dvakrát abych měl jistotu že jedu správně.Kousek za městem se napojím na silnici č.1 vedoucí směrem na Vídeň kde mě čeká hned několik vraceček v kopci které k smrti nesnáším.Dragstár má nevýhodu v tom že je nízko posazen a dostat se stupačkou na zem není problém.Takže jedu jako car s návěsem a skoro v každé zatáčce mi uhybá auto pomalu do škarpy.Vlastně to bylo jen jedno auto a jeho řidič mi ukázal že mu troubí klakson plus jako bonus znakovou řeč.Po zdolání serpentin dorazim na odpočívadlo u restaurace odkud je výhled směrem na město Tull an der Donau.
                                                                             



Je to s údivem ale až sem jsem v Rakousku nedostal ani jednu kapku deště.Dám si cigárko, řikám si v duchu tak kde jsou ty policajti, pořád se říká jak bude buzerace za koncovky výfuku a já si tu venčim plíce v imitaci německého blembáku.Tahám posledního šluka při kterym výtáhnu pokaždé i kus filtru tak se mi chvilku motá škeble, lapám po dechu v čemž mi pomáhá začínající déšť a jedu dál.Teď přichází na řadu Vídeň!Už doma jsem si řikal že jestli dám Vídeň tak už všechno na světě.Jedu si Vídní a koukám že se někde vyskytuje McDonald, největší hnus ale já to miluju.Odbočuju do uličky, potom do druhý a třetí a zjišťuju že jsem na sídlišti.Tak znovu, vracím se zpátky což nebylo jednoduchý vzhledem k tomu že na mě všude připravily jednosměrky a znovu odbočuju a končím na druhém sídlišti.Tak se vracím zpět na hlavní silnici a zjišťuju že celou dobu odbočuju na druhou stranu.To není nic vyjímečného, u nás chci jet na Turnov a ocitnu se v Trutnově.Stavím u mekáče, odšpuntuju se a jdu si nacpat břicho.Využívám wifi připojení pro kontakt s rodinou že je vše ok a jdu pokračovat.Venku mi místí uklizeč z mekáče okukuje motorku a cosi mi říká v němčině, já mu odpovídám Ja Ja,ich frštehe abr nicht vénich, ich bin Čechiše mass murder.Usmívá se na mě a říká no a já som Slovák.No nekecej, co ty tady….kecáme o motorce, práci, situaci na východě a dobrodružství které mě čeká.Navede mě kudy nejlíp ven z Vídně, popřeje štěstí na cestě a já se odrážím pravou nohou protože levou mám na řadičce ;-)
Nejspíš mě navedl dobře, ale já se stejně ocitám v místech které se nezobrazují na mojí navigaci.Vyzpovídám rukama a nohama několik dalších Rakušanů a světe div se míjím Louis, dálnice a odbočku kterou hledám abych se napojil na cestu č.16 směrem na Eisenstadt, zde odbočuju na Obenpullendorf.Průjezd Vídní mi ukradl bezmála tři hodiny drahocenného času.Sluníčko schované za mrakama nemilosrdně zapadá a já začínám hledat místo k přespání.Někde v místech  za Mattersburgem sjíždím na polní cestu kde nacházím azyl u kukuřičnýho pole.Prozkoumávám místo, je tam pár věcí co se mi moc nepozdává ale nemám moc na výběr vzhledem k tomu že jsem chtěl ušetřit peníze za ubytování.V rozseknutém stromě je cosi oranžového co vůbec netuším k čemu to je.Začíná první stres jestli to nemá přilákat prasata místo kukuřice.


 

 


                           



Stavím obydlí z klacků a celty, přitom mi vesele prší na záda.Ulehám na deku a dávám si cigáro v domění že to je poslední toho dne.Čas běží, vítr fouká, komáři štípou a prší.Abych uspal komáři zapaluju další a další cigaretu a hubím je kouřem, chvilkami pokřikuju na křoví kde pořád slyším šustění které nemohlo být ničím jiným než obřím 150ti kilovým divočákem, který mě nabere na obří tesáky a roznese po poli.Asi po dvou hodinách ustavičného drkotání zubama v promoknutých kalhotách a botách si uvědomuju že mám spacák.To bylo najednou teplo. Snažím se usnout, možná se mi to občas i podařilo ale vůbec to neregistruju.Začíná svítat tak vzdávám spánek, natočim krátkometrážní video na imaginární pásek a pokračuju v cestě.


                          

Už jsem se lekl že by v pátek vyšla předpověď, opět se spustil déšť.Pokračuju po silnici přes Rohrbacher Wald která za slunečného počasí musí být o milion procent lepší.No nic, dám si aspoň snídani.Ve městě Markt St.Martin nacházím obchůdek s posezením kde si poručím tři housky s šunkou, sýrem a kafíčko.V tu chvíly se začíná dít něco divného.Najednou se mi rosí čelo, po chvilce mi bublá břicho a přidává se pocit vyvržení jídla z útrob těla.Sotva vdechnu jednu housku tak se pocity opakují v mnohonásobně větší síle s dalším novým pocitem omdlení.Ježiš co to je, nepřisálo se na mě zákeřný Rakouský klíště, nemůžu být třeba unaven?Jdu za prodavačkou a ptám se jestli je v okolí penzion že bych si dal pár hodin oraz a potom pokračoval.Prodavačka obvolává několik míst a mě čas letí jako že se vše zpomalilo, prostor se najednou zmešil, vycházím před prodejnu nadechnout se vzduchu, jsem dokonce rád za déšť který mě chladí.Mám domluvené ubytování ve vedlejší vsi Neutal v hotelu Jufa.eu.Zde si dám tři hodinky spánku a letím na záchod kde nastává průtrž střev.Nakonec zůstávám do druhého dne.Odpoledne trávím procházkou v místě a zkoumáním místních domorodců.V hotelu si dávám několik čajů a polévku v domění že bude vše ok nicméně toaletu navštívím ještě několikrát v průběhu dne.

 







 
Bohužel druhý den je vše stejné a já usuzuji že nemá cenu pokračovat a cestu vzdávám.Platím hříšných 73euro, dojedu do Obenpullendorfu kde doplním nádrž a stroj o dálniční známku a razím směr Vídeň abych byl co nejdřív doma.Je škoda že jsem viděl tuhle část Rakouska ve špatném počasí a za nepříznivého fysického stavu protože jejich kultůra a péče o přírodu a vážení si toho co mají se v česku málokde najde.Přibližně deset kilometrů před Vídní problémy opouští moje tělo, já sjíždím z dálnice a chvilku postávám u krajnice abych se přesvědčil že je vše jak má být , otáčím motorku zase směr Obenpullendorf.Krásných 140 kilometrů na protažení kostí.V Obenpullendorfu dotankuju do plných a jedu směr Maďarsko.Projíždím hranice a s úsměvem na tváři jedu směr moře, pláže a výborné jídlo a hlavně relax.V kraji nemtudoma probíhá každoroční rekonstrukce několika úseků silnice a ta která není ještě opravená je doslova posetá krátery jak po včera ukončené válce.Jeden kráter projíždím a čekám že mi minimálně upadlo kolo.O kus dál zastavuji na doplnění tekutin, probíhá kontrola podvozku a jupí jede se dál.

                        

Dokonce na jedněch semaforech potkávám rodinku z Čech tak u nich stavím jestli nenajdou v autě něco jako černé uhlí.Bylo mi k ničemu ale díky Vám za to.Maďarsko je u konce, následuje Slovinsko které nemá ani cenu popisovat pro těch patnáct kilometrů a objevuju se na hranici s Chorvatskem kde probíhá kontrola dokladů.Policista nevěřícně kouká na můj nos a ptá se co to mám, asi si myslel že pašuju kokain v nose a mám ho tolik že mi z něj leze ven.Vysvětluju mu že mám alergii na prach a pyl, vrací mi doklady a pokračuju dál.



Sám nevěřím tomu že už jsem v Chorvatsku.Vydávám se směrem na Čakovec a Varaždin kde se chci napojit na silnici č.3 a jet do Zagrebu po staré abych neplatil mýtné, navíc po dálnici je to nuda.Projíždím neskutečné úseky za které by se nemuseli stydět ani na závodišti pro Moto GP.Asfalt je lepší než v Rakousku, žádná šmiklavá silnice.Projíždím nespočet  vesnic a začíná mi být vedro, sluníčko občas vykoukne z poza mraků a i když je za nima tak o sobě dává slušně vědět.Kousek před Zagrebem jsem nucen oblíknout si kombiné od Moiry a pokračuju v cestě.Někde se stala chyba, najednou dává moje navigace nepřesné informace, ulice nesedí podle vyhledávače Google a já jsem nucen skoro na každých semaforem ťukat někomu na okýnko a ptát se na cestu směrem na Lučko.Nejspíš po hodině a půl jsem vyplul ven na silnici která vede do Karlovače.Dal jsem si za úkol projet Karlovač a v nejbližší obci najít ubytování.Pro samotného člověka docela nadlidský úkol.Všude apartmány pro tři a více osob, nakonec ukecávám na první pohled podivína a za 120kuna zůstávám na konci obce Tušilovič.Dám si sprchu a jdu hned spát ať jsem připraven na druhý den.
Otvírám oči, koukám na strop a uvědomuju si že stejný problém z Rakouska se hlásí znovu o slovo.Jdu za majitelem a domlouvám si ubytování na další den, musí vše domluvit s ženou která přikyvuje.Celý den se snažím něco málo sníst a vypít, piju čaj z máty a kupuji si od domácího prášky Lupocet v domění že mám chřipku.Lupocet je podobný lék jako náš Paralen.Situace se nemění a po dni polehávání si domlouvám ještě jeden den ubytování.Na večer jsem už tak zoufalý že obesílám známé aby sehnali dodávku a přijely pro mě.S tím jak se mi motala hlava jsem věděl že nemůžu pokračovat v jízdě, navíc na mě dolehl i psychický stav kdy jsem nebyl schopný vymyslet akční plán jak se z dané situace dostat, co budu dělat když to semnou sekne, přes bolesti břicha jsem ze sebe chvilkami nemohl dostat slovo v češtině, natož někomu vysvětlovat v rádoby chorvatštině co mi je.Další den se situace opakovala ale už ne v takové síle, společnost mi dělali dvě děti domácích, které jsem naučil hrát hru lodě, překvapivě kluk uměl šachy a údajně byl druhý v okresním přeboru, chvilku jsem zatloukal že jsem šachy kdysi hrával a nakonec jsem si s ním dal partičku.Hodně jsem se snažil aby mě devítiletý kluk neporazil a vyplatilo se to.Dlouhou chvíly jsem si krátil rozhovory s domácím o jeho zahradě, jeho životě a přitom jsem mu opravoval sekačku na trávu.


                         

                         

Po zobrazení sms na mobilu jsem si uvědomil že jsem byl domluven s osobou co hltá články o Dragstarech a škudlí peníze aby si ho mohl koupit, na setkání v Omiši.Dal jsem mu vědět že nejsem schopen pokračovat, tak následovala aspoň psychická podpora,ta stejně nepomohla,bylo to jak jedna velká propast.Doufal jsem že když se můj stav zlepšuje že další den budu schopen odjet domů, přitom už jsem byl tak blízko, do Puly něco kolem 80ti kilometrů kde by mě čekalo moře a na místo kam jsem se chystal něco kolem 350ti km.Ale nešlo to, byl jsem rozhodnut že se celou cestu vrátím po dálnici abych byl co nejdřív doma.Vstávám třetí den v šest ráno ale bylo mi opět zle.Už jsem byl ale rozhodnut že musím jet za každou cenu.Dostal jsem k snídani dvě nožičky párků, chleba a čaj.Jedině čaj a půl párku jsem do sebe dokázal nacpal, chodil jsem po dvoře a snažil se najít pozitivum a sílu na to vyrazit směr domov.Dostal jsem ještě svačinu na cestu, za vše poděkoval hlavně za péči kterou o mě měli.Vyrážím v devět hodin.Cestu domů nemůžu ani popisovat, bylo to 705km a z tý cesty si uvědomuju pouze dálnici D1 která mi připomněla že mám na zádech baťoh a že mám v těle i páteř.Zadek jsem měl totálně na kaši, obličej spálenej jak od žehličky a opět jeden déšť u Vídně.Cesta zpátky byl můj nejhorší zážitek z doby co jezdím na motorce.I když jsem se pár let zpátky vyboural na motorce tak jsem se necítil tak zle jako teď.Je 22 hodin, jsem doma, zaparkoval jsem, koupil si jídlo a šel spát.Další den jsem navštívil lékaře který nebyl schopen identifikovat přesnou příčinu.Po odvyprávění cesty k moři jsem dostal vynadáno že jsem mohl zabít sebe ale i někoho jiného a že ve stavu v jakém jsem nemám chodit ani do krámu.Měl jsem si udělat litr vlažné vody s osmi lžičkami cukru a jednou soli na doplnění energie po průjmech, dobrej hnus.Nakoupit tablety na obnovení mikroflory v žaludku, studené obklady na obličej a odpočívat.Důvod toho všeho byl údajně nejspíš, prochladnutí z jízdy v deštích, potom nevyspání, psychická nevyrovnanost z dané situace a nejspíš i únava od očí, resp.jednoho oka, druhé je téměř slepé a jízda za slunce i špatného počasí ve žlutých brýlích kdy je světlo výrazně ostřejší než ve dne tomu pomohla taky.Prostě celkové vyčerpání organismu.Den po návratu jsem měl extrémě ztěžklé nohy a hučelo mi v hlavě nejspíš z koncovek výfuků a větru po tom co jsem jel místama i víc než bych měl jen abych byl co nejdřív doma.Teď jsou tři dny po návratu a stále mě trochu brní jedna noha.
Ponaučení je asi takové že po české republice není problém být na cestě sám, ale po tom co jsem řekl domácímu že chci jet přes Velebit kde je občas vítr tak silný že i řidič auta má co dělat aby se udržel na cestě, tak prý jsem blázen.Ani do lesa se nechodí v jednom, něco se stane a už tě nikdo nenajde.Taky jsem se dozvěděl že kempování v Chorvatsku je možné ve volné přírodě ale s možností uštknutí všudypřítomné zmije, výskyt prasat a v oblasti Plitvic výskyt medvědů a možnosti zaminování z dob války.
Prostě příště ne sám, najít si ubytování ale ne v Rakousku, to vás zrujnuje a hlavně dodržovat pitný režim a přísun energie.
Na to že jsem jel v teniskách, kevlarových jeansech, kožené bundě a blembáku jsem byl celkem uvařenej.Nedokážu si představit ty kosmonauty v integrálkách a kombinézách.
Každopádně někdy v budoucnu bych chtěl tu mojí motorku protáhnout až k moři.Budu muset víc plánovat dopředu 

Útrata byla :
134,42euro -bytování, benzín, dálniční poplatek a jídlo
860kuna – ubytování, dálniční poplatky, benzín, jídlo, prášky
1200kč – benzín, jídlo a pár zbytečností
Celkem 8145kč za šesti denní  výlet
Nájezd  1599 kilometrů

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.32
Známkováno: 110x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist