Motovýlet do Živogošće

5. den (229km)

Po včerejším dni spíme dlouho a dopoledne jedem na obhlídku na lehko do města Jajce. Mají tu spousty pěkných vodopádů a tak fotíme a procházíme se po městě. Měním 20 EUR na 38 marek a jdeme na prohlídku města. Stejně jako Banja Luka, Sarajevo, Mostar, Srebrenica, tak i Jajce je jedno z mnoha větších měst, která byla během války značně zničena a i zde je to stále vidět. Dali jsme si kafe na náměstí a při cestě zpět do kempu beru benzín (9,41lit.; 22,58 BAM, spotř. 3,7). Kocháme se Plivským jezerem, vodopády a opouštíme Jajce. Akorát netuším, že nastane peklo motorkáře zvané „frézování“. Celá cesta do Donji Vakuf je vyfrézovaná, takže jsme si to patřičně užili. V Donji Vakuf je spousty lidí a aut asi nějaký svátek či co, tak to projíždíme a jedem do krásných průsmyků bosenských hor. Koukáme po mešitách, okolí a Verča dělá krásné fotky za jízdy. Od Travniku nastává další hrůza. Zvětšil se provoz, jedu v koloně zhruba šedesátkou. 40 km před Sarajevem nás zachraňuje dálnice, i když najet na ní znamená jet opět offroad úsekem. Platíme 4,6 BAM za dálnici při vjezdu do Sarajeva a hledáme ubytování. Přejíždíme sem a tam, ptáme se dokonce v nějakým penzionu a nakonec se ptáme policajtů. Při vysvětlování, kde najdeme kemp, u nás staví místní motorkář na enduru. Hned se ptá s čím potřebuje pomoct, byl fakt ochotnej a že násdoprovodí do kempu. Proč ne, tak s ním jedem. Pěkně to přes město valí., až se mi zdá že jede až moc rychle, ale musím ho stíhat, abych ho neztratil. Ukázal nám bezva kemp Oaza (24EUR) Stavíme stan a jedem ještě nalehko do města. Nacpeme se gyrosem a koukáme na staré centrum Sarajeva. Po procházce, sedáme na mašinu. Po lehkém bloudění při cestě do kempu spadne na nás pár kapek. Den byl dlouhý tak jdeme brzo spát.

6. den (264km)

Ihned po probuzení jedem opět do města, abychom si ho prohlédli za světla. Ke snídani si dáme burek s tekutým jogurtem a vyrážíme do centra. Sarajevo je co se týče víry, velmi multikulturním městem, jsou zde kostely, synagogy i mešity. My jsme navštívili především část muslimskou nazývanou Stari Grad. Při návratu na parkoviště k motorce jsme si všimli, že nám ji někdo ojel, nevím jestli ze zášti, spíš chtěl sundat znak Suzuki, takže máme na nádrži šrám, co se dá dělat.  Beru benzin (10,42lit.; 25,01 BAM, spotř. 4,1) a po poledni vyrážíme do Chorvatska. Po překrásných silnicích přes hory a zastávce na koupačku dorážíme do Mostaru. Dáváme si oběd, místní specialitu čevabi a pleskavicu. Od oběda nás vyhání pohled na vydatnou bouřku na obzoru. Projíždíme Mostarem, fotky děláme za jízdy a při výjezdu z města na nás padá první déšť, raději zastavujeme na benzínce, protože se rozpršelo docela dost. Po dešti vyrážíme směrem na Metkovič. Hranice jsem málem projel, policajta v budce jsem přehlídl a závora byla otevřená, takže po úsměvném couvání dáváme pasy na kontrolu. V Chorvatsku nás vítají děsnou kolonou, kvůli spadlému kamení, kde dopravu řídí policajt. Čekáme 15min. a někteří řidiči jsou dost nevrlý, že si to jdou dokonce vyřídit osobně s policajtem, protože pouští nepřetržitě auta v protisměru. Už se tomu troubení a všemu kolem s bosenskými motorkáři smějeme. Kolonu aut jsme samozřejmě předjeli a jako první vyrážíme na prázdnou silnici. Závěr dne jsme završili krásnou jízdou při západu slunce po pobřeží do Živogoště, kde bydlí Veroniky sestra.

7., 8., 9. den (0km)

Koupání…:)

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE