Motovýlet do Živogošće

1. den (290km)

Původně jsem si myslel, že vyrazíme brzo ráno, ale pršelo a tak nebylo kam spěchat, odjíždíme odpoledne kolem druhý. Stejně chceme jen na Moravu a na to pár hodinek stačí…berem to přes Jižní Čechy, D1 nepřichází v úvahu. První zastávka v Táboře a po kafíčku vyrážíme směrem na Jindřichův Hradec. Silnice krásný, překvapivě dlouhý rovinky krásnou jihočeskou přírodou. V Jindřichově Hradci se stavíme na okouknutí místní úzkorozchodné železnice a beru poprvé benzin (10,03lit.; 345 Kč; spotř. 4,7).  Poté začínáme plout 130km/hod. rychlostí po nádherné klikaté silničce bez provozu směr Telč, kde omylem najíždím na zkratku do Želetavy po silnici č. 112.  Přes Moravský Budějovice přijíždíme k Vranovský přehradě, ale jelikož už je dost hodin, rozhodujeme se neutrácet za kemp. Našli jsme flek přímo na hraniční čáře u cyklistické trasy Praha – Vídeň. Po lehkým offroadu po polních cestách spíme na kraji louky…

2. den (313km)

Budíček je na sedmou a vyrážíme se umýt na benzínku, kde tankuji ( 6,24lit.; 230 Kč; spotř. 4,5) a kupuji rakouskou známku na 10dní za 141 Kč. Přijíždíme do Vídně a podle GPS, kterou jsem měl půjčenou na mobilu pohodlně nacházíme ambasádu. Mapu, kterou jsem si pro sichr vytiskl, jsem naštěstí použít nemusel a jsem za to velice rád, když jsem viděl jak je Vídeň rozlehlá. Na ambasádě, kde jsme v úředních hodinách (po,st,pá 9:30 – 12:00) je nám sděleno, že pan konzul je na návštěvě v Budapešti a že to můžeme zkusit večer. Takže jo, jakou máme jinou šanci. Prohlídka města nepřipadá v úvahu, je děsný vedro a tak mě Veronika naviguje na pláž k Dunaji, kterou zahlídla cestou na ambasádu. Je tak hrozný vedro, že koupačka je jasná, Dunaj je fakt teplá a celkem i čistá. Po páté hodině odpoledne odjíždíme na druhý pokus k ambasádě. Po dalších 2-3 hodinách čekání a hraní karet na chodníku ve čtvrt na devět přijíždí konzul. Víza nám naštěstí dal, mohl se na nás vykašlat, kdyby je nedal museli bychom celý náš výlet přeplánovat. Trochu nás teda mrzí, že jsme museli zrušit cestu do Budapeště, kam jsme chtěli jet na koncert, tak příště. Takže bylo kolem 9 večer, k Balatonu je to zhruba 200km. Noční rakouská dálnice je v pohodě, na hranicích beru benzin (8,06lit.; 11,52EUR; spotř. 4,7) no a horší to začíná být v Maďarsku na okresce. Valíme to po silnici č. 84 přes Sopron a víc jak 90 km/h. se nedá jet. Nevidím moc na cestu a po boku máme šílený blesky, který se nebezpečně blíží. Nakonec bouřku míjíme a vzdalujeme se jí. Dojeli jsme dodávku, která to celkem žene a krásně mi svítí na cestu, tak jsem se na ní nalepil. Pro větší jistotu bezpečí v té tmě tmoucí Verča bere reflexní vestu. Jedem po nekonečných rovinách až nakonec okolo půlnoci vybíráme kemp na severním břehu Balatonu. Jmenuje se Eldorádo, stavíme stan a jdeme hned na kutě.

3. den (67km)

Ráno nás čeká velmi úsměvné překvapení….měl jsem o Balatonu určitě představy, ale tohle předčilo všechna očekávání. Po asi 20ti metrovém molu slézám do vody a cítím chladivé bahýnko do kterého se stále hlouběji zanořuji. Takže Balaton je o bahnu po kolena a vodě do pasu i 100m od břehu. No nic, je to hrozná prdel, plaveme dál od břehu a když si chceme odpočinout jednoduše se postavíme. Už víme proč mají v kempu velký bazén. Odpoledne jedem na lehko na výlet do 30km vzdáleného městečka Sumeg, kde jsme v noci cestou k Balatonu zahlédli krásně nasvícený hrad. Prohlídka byla pěkná, pro zájemce i možnost si vyzkoušet pár mučících zařízení :) Cestou zpět beru (7,84lit.; 3316 HUF; spotř. 4,0). Večer karty na molu a koupání…Za to noc nás zase pěkně proškolila, přišla šílená vichřice, s kterou jsme bojovali okolo druhé hodiny v noci, výsledkem běsnící bouře byl roztržený stan a zatopený kemp…..

4. den (451km)

V ceně kempu (cca 600 Kč – stan, 2 osoby, 2 noci) je zahrnutá i snídaně, takže se jdeme na cestu nadlábnout míchanými vejci a výborným kafíčkem. Vyrážíme zhruba v půl desátý a přes celý Maďarsko upalujeme po šíleně dlouhých rovinách s naštěstí dobrým asfaltem. Po silnici č. 68 vjíždíme do Chorvatska, hranice byli zhruba na pět minut. Konečně Maďarsko za námi a začíná krásná silnice s otevřenými zatáčkami a kopci. Jedem celkem svižnou jízdu, máme silnici sami pro sebe. Vesnice se vzpamatovávají z války, která skončila v roce 1995, tedy před 17 lety, ale stále jsou tu vidět její následky. Cestou vidíme spousty úplně nových domů bez fasády a nebo rozstřílené ruiny na spadnutí. Na téměř každém druhém nebo třetím domu jsou díry po kulkách. Člověka to zaskočí, tolik let po válce a pořád ji vidíte kolem. Jedem po silnici č. E661 na Novou Gradišku. Už začínám pokukovat po benzínce a kde nic tu nic. Když už konečně nějakou vidíme, má z neznámých důvodu zavřeno, neúspěšný jsme i u druhý, třetí a nakonec ze mě padá úleva a u čtvrté beru (8,94lit.; 92,26 HRK, spotřeba 3,9) Takhle nízkou spotřebu jsem nikdy neměl, takže se nemusím bát dojezdu více než 300km. V Lipiku koukám po všem možném a tak špatně odbočuji a lehce bloudíme. 

S pomocí domorodců přijíždíme na hraniční přechod s Bosnou a Hercegovinou. Dlouhou frontu, v tom úmorném horku předjíždím a za hranicemi dáváme pauzu. Chtěli bychom dojet do Jajce, uvidíme jak to budeme cestou zvládat, máme na kontě už dost kiláků. Ptáme se pro jistotu na poplatek za dálnici. Dálnice v Bosně jsou údajně zadarmo, takže najíždím hned za hranicemi na dálnici směr Banja Luka. Když jedu pět minut po úplně prázdný dálnici, kde nejede auto ani v protisměru, začnu mít obavy jestli to není nějaká past :) Najednou asi po 10km zničehonic dálnice končí a jedu podle intuice, protože značení prostě není. Po nějakých vesničkách najíždíme na silnici do Banji Luky, která se těsně před městem opět mění na dálnici. Na úsek od Banji Luky do Jajce jsem slyšel samou chválu, a tak jsem zvědav co nás čeká. Jsme celkem unavení, ale tenhle úsek nás dost nakopne. Překrásná klikatá silnice v hlubokým kaňonu podél řeky Vrbas. Těchto 70 km bylo zatím to nejhezčí co jsme viděli…V Jajce kolem půl deváté nacházíme kemp „Plivsko jezero“ a za 10,23 EUR pro dva, stan a motorku uléháme.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE