Jarní Chorvatsko aneb cesta až na konec světa co „nejklikatější“ cestou

„Jarní“ výlet do Chorvatska aneb cesta až na konec světa co „nejklikatější“ cestou (28.3. – 2.4., neděle ráno až pátek večer, 6 dní v sedle, 2826 km)

Cestování mezi okresy je zakázáno, ale naštěstí cestování mezi zeměmi ne, tak jsme se z týdne na týden s Jaroušem rozhodli, že místo předstírání práce, které teď kvůli COVIDU stejně moc není, raději vyrazíme na první pořádný výlet v roce 2021.

Před zimou jsme se rozhodli, že od jara 2021 vyzkoušíme projekt půjčovny starších motorek, které budou cenově dosažitelné i pro širší motoveřejnost a pořídili jsme dva starší, ale krásný stroje HONDA XRV750 Africa. No a samozřejmě bylo zapotřebí udělat zatěžkávací test. Po výměně náplní a lehkým poštelování jsme na to sedli a vyrazili.

DEN 1 – 672 km (Hustopeče – Baška (ostrov Krk, Chorvatsko)), 9 hodin v sedle s pauzama

Sraz v neděli v 8, ale posouval se čas v neprospěch sobotních opilců a mě to zrovna v sobotu u kamaráda tak šmakovalo, tak jsem podal noční žádost o sraz až v 9 a bylo mi naštěstí vyhověno. Potkali jsme se, pochlubili se oba negativními výsledky PCR testů ze sobotního rána (potřebovali v Chorvatsku, aby tam člověk mohl zůstat, od 1.4. už jim snad stačí jen antigen), přeházeli věci do kufrů (neuvěřitelný, když jezdíte jen s báglem s gumicukama a najednou máte tři kufry, co za blbosti všechno člověk nabalí, i sedmičku oblíbenýho vína jsem si vzal 😊), dali rychlý kafe a 9:30 vyrazili z Hustopečí.

Vzali jsme to přes malý přechod, kde nás nikdo nekontroloval a fičeli na Rakousy. Transit přes Rakousko ani Slovinsko není problém i bez testu. Věděli jsme, že chceme dojet až do Dubrovníku, tak přes nám známé Rakousko jsme jeli po dálnici až za Graz. Známka 5,5 EUR na 10 dnů. Na rakousko - slovinské hranici jsme sjeli ve Spielfeldu a přejeli hranici malým přechodem vedle dálnice do Šentilju. Celníci mrkli jen na pasy a tradá. Slovinskou známku jsme nechtěli a tak jeli cca 80 km až na přechod Dobovec pri Rogatcu. Moc příjemná, občas pěkně klikatá změna po 300 km dálnice. No a v Chorvatsku jsme v Durmanci najeli na dálnici a hrnuli to směr jih (poplatky cca 10 EUR). Čas a zima byli trochu proti nám, tak jsme už chtěli za teplem. Bylo furt kolem 10 stupňů, ale déšť se nám vyhýbal. No a kolem 17:30 jsme sjeli na sjezdu číslo 5 Vrata a vzali to přes kopec do Hreljinu a pak už po mostě na Krk. Počasí nás dost napínalo, ještě ve Vratech docela hnusně a mraky, ale pak se to začalo trhat a když jsme přijeli na pobřeží, už bylo 15 stupňů a polojasno. No a pak přes Krk až na samý konec do Bašky. Klikatá nádhera, zejména druhá polovina ostrova. No a v Bašce? Točený pivo na zahrádce restaurace! Dali jsme pár kousků, vytáhli karimatky a spacáky a vypleskli se na veřejné terase u pláže. Není sezóna, takže na silnici ani ve městě skoro nikdo, takže no problema se spaním přímo v centru.

DEN 2 – 310 km (Ostrov Krk cik cak – pohoří Velebit cik cak - kemp Plaža Rača u Sveti Juraj), 7 hodin

Na netu jsme se od jedné chorvatské motorkářky dočetli pár zajímavých tipů a jeden z nich byl ostrov Krk. Nádhera. Hlavní štrase delší klikatice, mimo hlavní štrase menší poloměry zatáček, krásnej asfalt, prostě skvělý. A ke všemu krásná modrá obloha. Skoro žádný auta a my zkoušeli, co ty naše stroje svedou. Z Bašky jsme jeli do Staré Bašky, pak do Vrbniku, pak malou štěrkovou cestou podél pobřeží do Risika, Žestilac, Kras, všude báječný. Potřebovali jsme se posunout dál, tak jsme to pak zapíchli a hrčeli směr městečko Senj. Odtamtud do Otočac a pak dovnitř pohoří Velebit. I to byl tip od motorkářky. Vesničky Švica, Krasno, Podastrana.. Uzounký klikatý cesty, občas trochu písku či štěrku po zimě, ale aspoň jsme si to trochu osahali. Hodně soustředění, ale velká škola 😊. Každopádně opět skvělý. Uprostřed hor pak metrový hromady sněhu kolem cesty (ale silnice čistá), ale nakonec jsme dojeli až do bodu, kde nebylo možno jet dál. Alespoň pro nás. Sníh i na silnici, pro jistotu jsem se do něj lehce svalil i s motorkou, abych si ho i osahal (bylo to naštěstí do měkkýho a v rychlosti do 10 km/hod takže vše dobře dopadlo, kufr a padák to podrželi a to dokonce bez škrábnutí). No prostě jsem vyměkl, hodilo mi na sněhu kolo a já to v hlavě neustál 😊. Taky jsem pak celý zbytek dne poslouchal Jaroušovy fórky v interkomu 😊. Takže zpět Krasno a pak dolů Sveti Juraj. Nádherný sjezd dolů. Najeli jsme pak na Jadranskou magistrálu, tam se dali doleva a asi po 1 km po pravé straně kemp Rača přímo u moře. Hodili jsme tak oko, byla tam nějaká milá teta, tak jsme se zeptali, jestli funguje a ona že jo a za 14 EUR pro oba dohromady jsme měli flek na stan, teplou sprchu a záchod a krásnej výhled na moře. Do Juraje do centra jsme zajeli pro piva na večer (měli Plzeň v akci za 35 na naše, vše jsme vykoupili!), koupili pršut a bylo dobře. Nocleh pod širákem vedle motorek. Nad ránem trochu chladno, ale byli jsme řádně navrstvení, takže pohoda.

DEN 3 – 306 km (Jadranská magistrála NEJ kus – Sveti Juraj – Zadar – Šibenik – Split)

Už včera jsme ji trochu okoštovali, ale dnes jsme ji měli konečně poznat na vlastní kůži ve větší míře. Jadranská magistrála. Pobřežní silnice táhnoucí se přes celé Chorvatsko. I o té jsme četli na stránkách chorvatské motorkářky, ale samozřejmě jsme byli párkrát v Chorvatsku s rodiči, sami či jinak, a tak jsme tak nějak tušili, že by to mohlo být fajn. A bylo. Bez komentáře. Řekl bych svatý grál chorvatských motorkářů. Alespoň některé úseky. Jiné úseky „jenom krásný“. Ty neuvěřitelný člověk pozná lehce. Podle pomníčků u cesty. Ale nelze se divit, je to strašná pecka. Úsek Senj – Rovanjska (30 km před Zadarem) absolutní top. 120 bláznivých kilometrů. Nejsme žádní závodníci, řekl bych tak střed - lepší střed pelotonu i podle kuráže a motorek, ale užili sme si to perfektně. Nebyly žádný auta, předjížděli jsme jich asi 5 za 100 kilometrů. Naučili jsme se, že cedule omezení rychlosti na 60 pro nás znamená trochu povolit plyn a jet za 6 kolem kilečka, 50 jet za 5 kolem 80, 40 za 5 kolem 70 a teprve 30 znamenala podřadit na 4, to už byly pěkný zavíráky. Úžasný bylo, že todle pravidlo bylo celou dobu pravdivé, kromě pár případů u Dubrovníku. Nádhernej čistej asfalt a teď v mimosezóně bez provozu skvělý.. U Zadaru pak vnitrozemí a větší provoz, cesta do Šibeniku hezká, pak zas slabší kolem města, pak ze Šibeniku podél pobřeží zas moc fajn no a nakonec vnitrozemím do Splitu. Dnes méně kilometrů, ale byl třetí den, trochu únava a hlavně, restaurace ve Splitu volaly! Během dne jsme se domluvili, že dnes Split a ubytko přes Booking, měli jsme společný pokoj se snídaní v rámci bytu, hned v centru a dohromady za 30 EUR. No ano, manželská postel k tomu 😊. Zaparkovali jsme mašiny, ubytko krásný, rychlá sprcha a hola do centra dění. Ve městě fungovaly zahrádky restaurací bez omezení, tedy pivo, víno, večeře, pár drinků na kolonádě… Super.

DEN 4 – 360 km (Split – Dubrovnik – Utvrda na Prevlaci (konec chorvatského světa) – Dubrovnik)

Vydatná snídaně, vyspaní do růžova (změna po těch podširácích, hold dva i když čerství čtyřicátníci už nejsou tak pružní..) a hurá stále na jih. Ze Splitu po Makarskou samé vesnice a dost provoz, ale ranní pohodička, od Makarské to pak chytlo zase grády a bylo to báječný, pak před hranicema s Bosnou trocha příjemného vnitrozemí na oddych, hranice úplně v pohodě no a pak až do Dubrovniku fajn. Ten jsme jenom olízli a pokračovali stále na jih (spíš jiho-východ) s vizí, že dojedem až na sám konec chorvatských silnic. Tam, kde už bude buď možnost skočit i s motorkou do moře a nebo se otočit a jet zase domů. A to se nám podařilo. Za Tušici jsme ještě zapomněli odbočit z hlavní a přijeli až na větší přechod s Černou horou, ale to nás samozřejmě neuspokojilo a tak jsme se kousek vrátili a odbočili na Pločice, Vitaljinu a pak těsně před malým pobřežním hraničním přechodem do ČH odbočili na Prevlaku. Malá silnička a v Prevlace podél pobřeží už jen uzoučká asfaltka a… Bylo to tam! Utvrda na Prevlaci, bytelná pevnost na samém cípu chorvatského území. A silnice končila přímo u ní. Pecka. Poděkovali jsme našim ořům, potřásli si pravicí, udělali pár fotek a hurá zpět. Večer vylidněný Dubrovník, ubytování opět přes booking přímo v úžasným starým městě (prý se tam natáčela Hra o trůny). Koupili jsme si pár lahváčů a pak šli za taxikářem, jestli by nám něco nedoporučil. V Dubrovníku zrovna horší COVID situace, takže přísnější restrikce než ve Splitu, ale starý taxikář nám ukázal na otevřené okýnko malýho podniku hned před branami, kde se to hemžilo pár místňáky a my tam vyrazili. Dali jsme si pizzu na stojáka, k tomu čevabčiči, pár točených piv a najednou lítaly kořalky s místními starousedlíky. No, co vám mám povídat, pěknej večírek, spali jsme opravdu tvrdě 😊A z Jarouše se stal pro Chorvaty Jaran 😊

DEN 5 – 514 km (Dubrovnik – Makarska (nájezd na dálnici) – Zadar (sjezd z dálnice) – Kemp Rača podruhé)

Ráno bylo trochu ouzko, ale věděli jsme, že se z toho na motorkách vylížeme. Jeli jsme pianko jadranskou magistrálou zpět, za Makarskou projeli tunelem a najeli na dálnici a v Zadaru z ní sjeli (platili jsem cca 10 EUR). Důvody byly dva. Nakoupit v centru suvenýry, víno a sušený maso na doma a pak hlavně opětovné projetí the best úseku Jadranské magistrály. Zase strašná pecka. Zastavili jsme se na focení a filmování videí našich dovedností no a poté, co to Jarouš škrtl kuframa o asfalt při průjezdu zatáčkou, jsme radši pokračovali 😊. Nakonec jsme přijeli do našeho oblíbeného (a jediného známého 😊) kempu, do Juraje zkušeně frkli pro piva a udělali si pohodu.

DEN 6 – 664 km (Kemp Rača – Zagreb – Graz – Velké Bílovice – Hustopeče)

Chtěli jsme být kolem šesté večer doma i s umytýma motorkama, tak jsme si přivstali kolem 7, posnídali a vyrazili. Ještě krásný kousek Jadranské do Senju, pak šplhání do hor k dálnici (taky super!), no a pak stejně jako při cestě sem. Chorvatsko 10 EUR dálnice, Slovinsko mimo, V Rakousku zas na dálnici. Sjeli jsme v Poysdorfu, přejeli k nám a hurá do samoobslužné myčky v Bílovicích. Vyřízeno, pozdraveny Jaroušovy dcery v Bořeticích (spojeno s předáním darů) a pak pěkně do garáže do Hustopečí. No a to je vše. Motorky obstály, naše zadnice též a já byl ještě do soboty úplně mimo z prožité krásy posledních dnů.

Kdyby někdy někdo jel podle nás, dejte vědět, ať na vás můžeme myslet a prožívat to společně s vámi alespoň v myslích. Každopádně, spojení Chorvatsko a jaro je skvělé.

Michal

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE