Do Chorvatska autem, po Chorvatsku motem...

Druhý týden začínám asi nejznámější Chorvatskou turistickou atrakcí. Brzy ráno nasedám na Alpíka a vyrážím k Plitvickým jezerům. I  když je léto v plné síle a na Pagu svítí slunce až k dálnici na Záhřeb. Hned za projetím prvního dlouhého dálničního tunelu směr Záhřeb vjíždím do mlhy a teplota klesá na 13stupňů.
Po několika minutách jízdy sjíždím z dálnice a dále jedu po okreskách až k Plitvickým Jezerům. Přijíždím před devátou hodinou ráno. Parkoviště je tady pro moto zadarmo. Převlékám se do kraťasů a vyrážím na prohlídku národního parku. Je tady opravdu krásná příroda, prohlídka mě zabere celé dopoledne a část odpoledne. Když už jsem tady, chci si to tady prohlédnout a samozřejmě fotím.Kolem 15.hodiny se vracím na parkoviště. Z kufru vyndavám sváču, lovečák a pečivo. Již z Prahy vím, že poblíž Plitvic se nachází kdysi největší letecká základna Željava. Je to komplex ukrytý v horském masivu. Podle GPS nacházím základnu velice snadno, bohužel jsem sám a nechci zbytečně riskovat cokoliv, jsou tady i cedule pozor na miny. Proto jen vyfotím vrak DC-3 a zkusím se ještě podívat do Bosny a Hercegoviny, nedaleko je přechod. Jenže se vloudila chybička, zapomněl jsem pas v základním táboře na na občanku mě nepustí, takže se musím vrátit. Stejně už je pozdější odpoledne tak si říkám, že neva a jedu zpět na Pag.
Následující den je počasí jako jediný den trochu nevlídné. Je zataženo a fouká vítr. Nevím co si mám o tom myslet a tak zvažuji, že výlet do Šibeniku a Splitu odložím na jiný den. Jenže po obědě se dělá hezky a mě začíná svrbět pravá zápěstí, koukám do mapy vymýšlím náhradní cestu. Ta na sebe nenechá dlouho čekat. Jedu rovnou za nosem a nechávám dnešní cestu náhodě. Jak se říká i cesta může být cíl. Celkově se mi daří udělat okruh nejprve podél Bosensko-chorvatských hranic, vyrážím na Gračac  dále po klidných silnicích na Knin, Drniš a Skradin. Tady najíždím později odpoledne na dálnici a vracím se k večeru zpět do HQ.
Opět je tady ráno a mě se světe div se nechce na motorku. Tak konečně se budu válet u moře. Celá den si užívám vod jadranu a večer místní restaurace.
Ráno se vzbudím brzy, aby ne když má nařízený budík. Dnes vyrážím na cestu po pobřeží do Splitu. Vyrážím tedy ráno hned po snídani. Z ostrova Pag jedu směr na Zadar přes Paški most. V Zadaru si vyžírám ranní zácpy, ale dá se to prokličkovat. Pokračuji po pobřeží, musím přiznat, že jsem si cestu představoval více v pohodě, je tady silný provoz a samá omezená rychlost, kterou docela často hlídají policija boys s radar gun v ruce :-) Do Šibeniku přijíždím v pravé poledne, ale to už se v bundě, kalhotách a helmě, peču ve vlastní šťávě i když mám vše v bílé barvě. Alpíka nechávám na mole mezi ostatníma motorkama a jdu se podívat do samého historického centra Šibeniku. Prohlídku historického centra města doporučuji, je to opravdu hezké centrum. Krásná katedrála a nad ní pevnost. To už se, ale vracím k moto přes molo, kde obdivuji plachetnice. Ještě se nechávám vyfotit a vyrážím dál ke Splitu.

 Netrvá dlouho a jsem v Trogiru, který je takovým předměstím Splitu. Ve stínu si dávám sváču a pozoruji jak z letiště pode mnou startují Boeingy Travel service. Dojídám štangli lovečáku, balím serepetičky do kufrů a pokračuji na Split. Za nedlouho se za Trogirem dostávám na místní jižní spojku se vším všudy. Dá se to nějak vydržet a už parkuji v přístavu v centru Splitu. Procházím centrum, kupuji magnetky pro mamču a dávám si obrovský kopec zmrzliny. Za 4kuny tady mám jeden kopec jako v Čechách nemám ani za když si dám 3. Jiný kraj jiný mrav. Musím říct, že Split se mi moc nelíbil. Můj názor.

Vyjíždím ze Splitu a v Trogiru odbočuji směr dálnice, musím se přehoupnout přes hory. Nechávám se vést GPSkou, ale ta mě vede i pomalu polňačkama. Mám enduro tak si říkám, že je to příjemné zpestření. Pár kiláků po prášné cestě mě začíná bavit, ale to už vidím mýtnou bránu a najíždím na dálnici. Čeká mě do cela porce kilometrů při zpáteční cestě na Pag do Povljany.
Přijíždím domu totálně vyprahlý a to i přes fakt, že jsem celý de dodržoval pitný režim. Svlékám ze sebe motohadry a skáču rovnou do moře.
Večer jdeme s tátou a kamarádem na pivko a pokecat, musíme si pomalu přiznat, že nám končí pobyt. Z hospůdky se vracíme poměrně pozdě.
Ráno se vyspává skoro až do dopoledne. Po obědě startujeme Transportera a jedeme se podívat do města PAG, nakoupit nějaké ty serepetičky a upomínkové předměty.
Tímto můžu udělat tečku za mým vyprávěním o dovolené v Chorvatsku, večer se jen balilo, nakládal Alpík a brzy ráno jsme vyrazili domů do Prahy.
Snad se Vám mé vyprávění líbilo a zpestří vám zimní moto spánek.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE