Do Chorvatska a zpátky aneb mnoho poprvé

Neděle 16.9. 306 km

Po snídani jsem vyrazil na přesun až do Rijeky. Jel jsem přes Itálii a Slovinsko. Provoz v Itálii byl příšerný. Nešlo o počet aut, ale to jak řídí … Projížděl jsem skrz města Udine a Trieste. Původně jsem chtěl v Itálii jíst, jenže. Byla neděle, poledne a nikde žádná otevřená restaurace. Na jednu jsem narazil až u Slovinských hranic. Už od pohledu byla docela nóbl, ale to jsem zjistil až při pohledu do jídelního lístku. Problémem bylo, že celý jídelní lístek byl pouze v italštině a já neumim italsky ani kváknout. Vybral jsem tedy stylem Vlasty Buriana "Tři vejce do skla" a čekal co to vlastně bude. Přinesli mi pečivo a 4 tortily v sýrové omáčce. No snědl jsem to poměrně rychle, zaplatil cca 12 Euro a jel. Jen číšník se divil, že jsem si přijel dát jen předkrm.

Hranice do Chorvatska jsem překročil na přechodu jménem Pesek. Rijekou jsem projel rychle a zamířil jsem pomocí navigace ke kempu Oštro. Po přihlášení přišla chvíle, které jsem se nejvíc bál, stavění stanu a první noc v něm. V životě jsem pod stanem nebyl, tak jsem nevěděl co čekat. Naštěstí díky pilnému nacvičování doma v obýváku stan za chvilku stál. Liboval jsem si, jak pěkné a tiché místo mám. Kemp to byl pěkný, ale situovaný ve velmi špatném místě, všude okolo je průmyslová zóna. Cena kempu je docela přijatelná,  cca 83kn na noc. Dobrá nálada mi vydržela dobré 2 hodiny, pak totiž dorazila parta 12 Němců v Land Roverech  a moje představa klidné noci byla tatam. Samozřejmě nejlepší místo bylo hned vedle mě. Po poslechnutí snad všech hitovek  z Bierfestu a největších hitů skupiny Trio včetně “DaDaDa“ jsem usnul ve 2 ráno.

17.9. – 19.9. 107 km

Další den jsem měl v plánu dojet na Mali Lošinj, kam měli Standa a Jelen přiletět. Vyrazil jsem brzo a namířil jsem si to směr most na ostrov Krk. Na mostě se platí místné 21Kn, naštěstí jen v jednom směru. Z ostrova Krk jsem se potřeboval dostat na ostrov Cres. Jedinou možností je trajekt. Za cca 58 Kn se trajektem dostanete za 15 min. na druhou stranu. Stihnul jsem se nalodit s pár motorkáři na poslední chvíli. Moře bylo naštěstí klidné a cesta šla v pohodě. Při vyloďování jsem zjistil, že se mnou tam byla skupina cca 60 motorkářů. Byl to nějaký organizovaný zájest, jelikož několik z nich mělo vesty "Guide". Vyfotil jsem si je a vyrazil od trajektu pryč. Bohužel hned v kopci jsem narazil na dva náklaďáky jedoucí 30 km/hod. Chtěl jsem počkat na rovnější úsek, abych mohl bezpečně předjet. Jen jsem se modlil, aby mě nedojela ta skupina. Nakonec jsem předjížďěl v zatáčce s konvojem 60 motorkářů za zadkem.

 

Cca po hodině jsem dorazil na Letiště na Malim Lošinje. U letiště je docela příjemný bar Eldorádo. Po přistání jsme vyrazili směr město Mali Lošinj. Kamarádi měli zajištěné ubytování ve městě. Já se ubytoval v nedalekém kempu Čikat. Kemp je to poměrně velký a s velmi dobrým vybavením. Ubytoval jsem se a vyrazil do města na večeři.

V úterý ráno se ukázal můj talent na vybírání místa ke stanování. Nesnáším jen pár věcí, hlavně hmyz a především mravence. Samozřejmě jsem si postavil stan hned u 5-ti mravenišť. No přesunul jsem a čekal, že už to bude lepší. Odpoledne jsem se konečně dostal na pobřeží, abych se vykoupal. Voda už byla poměrně studená, ale aspoň byla osvěžující. Nechápu ty Němce s karavany. Co je to za dovolenou plácnout se před karavan s televizí a satelitem?
Večer jsme vyrazili do města na jídlo a pár drinků. No nekup to, když je koktejl za 15 Kn. U vedlejšího stolu seděla skupinka Němců. Cvíli nás pozorovali a pak se s námi dali do řeči. zjistili jsme, že jsou tam na lodi a dozvěděli jsme se, že alkohol při kormidlování do přístavu není problém. Přesněji jejich slovy " Pokud to v přístavu nevyjde na poprvé, jednoduše se odrazíte a zkusíte to znovu."
Při představě kamarádů, kteří byli v té době taky v Chorvatsku na lodi jsem se zděsil .

Celý večer jsme zakončili návštěvou hudebního klubu Catacomba. Velmi pěkný klub v centru Lošinja. Kapela hrála rockové hity od skupin AC/DC, Guns and Roses a podobně. Osazenstvo klubu bylo oravdu různorodé. Kromě chlapíka se setřihem podle hrnce, ledvinkou a kalhotama typu "velká voda", tu byl i týpek bez bot. Avšak nejlepším kouskem byl asi 50-ti letý chlápek, tancující něco mezi pogem a polkou (jelikož se pohyboval po celém klubu), ze všech sil snažící se udržet na nohou. Ještě než jsme odešli, navštívil klub cca 70 letý pár, pán si šel koupit pivo. Nutno říct, že paní byla poměrně nervózní. Upřímně jsme nikdo nechápali co tam vlastně dělají. Kolem 23:00 přestali hrát a osazenstvo se rozprchlo.

Ve středu večer měla přijít bouřková fronta a já se začínal bát o nepromokavost stanu.
Jelikož Standa a Jelen měli odjíždět už další den, tak jsme chtěli udělat večer lehký popití vína. Jak byla předpověď  tak se stalo a údajně nepromokavý stan začal promokat během první půl hodiny a mě čekala noc bez spánku a vylévání vody. Po první hodině něčeho co připomínalo hurikán se ozvaly zvuky a prosení o vstup. Jen co jsem rozepnul vnitřní část stanu a viděl jak kolem mě proplavala bota věděl jsem, že můj talent na vybírání místa se znovu osvědčil. Byl jsem v ďolíku během potopy. Otevřel jsem i vnější část a co to nevidím. Ti dva blbci dorazili i s lahvemi vína. Ve stanu pro dva lidi jsme se začali mačkat tři a věci. Standa vyndal první láhev vína a kelímky. Déšť byl tak silný, že jsme ani neslyšeli hudbu z telefonu.
Dopili jsme první láhev, záda mě bolí, chci jít spát, Standa vytahuje druhou láhev. Během pití začínám klimbat, když mě náhle probere nadávání Standy. Práve se mu podařili vylít si plný kelímek vína do očí. To mi bylo upřímě jedno, ale polil mi spacák a hlavně moje matrace "kelímkového typu" byla plná vína. Usoudili jsme, že to nebyl dobrý nápad a kluci vyrazili na 30 minutovou cestu do hotelu (recepční na ty dvě houby koukala zvláštně). Bohužel se jim během toho mačkání podařilo přimáčknou vnitřní stranu stanu k té vnější.  Do té doby suché věci už suché nebyly. Proklel jsem je a strávil jsem noc na "vinném lůžku". Déšť ustal okolo 2 ráno.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE