Do Chorvatska a zpátky aneb mnoho poprvé

Nápad jet na dovolenou do Chorvatska se zrodil už na jaře. Zpočátku to měla být dovolená jen na jedno místo a doprava autem. Toto se časem měnilo, přes let letadlem, jízdu autobusem atd. Nakonec mě napadlo jet na motorce. Bohužel jsem nesehnal nikoho dalšího, takže jediná možnost byla jet sám. Přes neustálé ujišťování přátel a rodiny, že jsem šílenec jsem se nenechal zviklat a držel se původního plánu.

Čtvrtek 13.9. 203 km

Den odjezdu jsem stanovil na čtvrtek 13. 9. Původní plán byl vyrazit po obědě a první spací zastávku udělat ještě před hranicemi s Německem. Bohužel se hned při pokusu vyjet začaly ozývat divné zvuky ze zadního válce a já začal pochybovat, jestli to vůbec půjde. Během rozebírání dorazil kamarád Standa s autem a navrhl mi, že pojede kousek se mnou. O hodinu později jsem si to svištěl po plzeňské dálnici.
Můj původní plán spát ještě před hranicemi byl v tahu, jeli jsme dál směr Furth im Wald.  Venku byli 4°C nad nulou, mlha že jsem neviděl na 20m a byla cca půlnoc když jsme přejeli hranice. Začali jsme hledat místo kde přespat. Bylo jasné,  že pension už neseženeme, takže jsme hledali louku, kde zaparkujeme auto a vyspíme se uvnitř. Mě bylo jedno kde to zapíchneme, byl jsem tak zmrzlý, že bych spal i u dálnice, ale Standa to tak ve vyhřátém autě nevnímal. Po zhruba 2 hodinovém hledání jsme našli pěknou louku u lesa. Zaparkoval jsem motorku, zatopili jsme si v autě, dali si pivo a šli spát.

 

14.9. 282 km

Po probuzení nás čekalo nemilé překvapení. Námi očekávaný les tvořily 3 stromy a byli jsme kousek od nějaké chaty. Následoval úprk před případnými majiteli a vyrazili jsme směr Passau. Jeli jsme po dálnici, takže výhledy nic moc. Počasí bylo špatné, ale kolem oběda se už začalo vyjasňovat a trochu oteplovat. Do Passau jsme dorazili kolem 9 a trochu si prohlídli město.

Následovala cesta směr Salzburg, tu jsme jeli už po okreskách, takže začali být i pěkný výhledy. Počasí se zlepšovalo a ty silnice. Těšil jsem se, že v Rakousku budou pěkný silnice, ale až tak dobrý jsem nečekal. Konečně jsem si mohl jízdu užívat.
Jediný problém je slabší síť benzínek a vzhledem k tomu, že mám dojezd okolo 240km jsem začal být před Salzburgem nervózní. Tachometr se blížil už k 220 a komunikace s kamarádem v autě bez intercomu šla velmi špatně.  K benzínce jsem dojížděl pomalu na výpary. Dál jsme jeli po pořádné klobáse. 

Do Salzburgu jsme dorazili okolo 14 hodiny a dali si pravý VienerSchnitzel v místním obchodním centru. V Salzburgu je doprava dost úděsná, všude jsou dráty a trolejbusy, byl jsem rád, že už jedeme pryč. Bylo už docela pozdě a konečně jsme opouštěli Salzburg. Standa jel v čele a vypadalo to, že ví kudy z města. Na hranici Salzburgu jsem si oddychl, že jsme už venku, když náhle zahnul zase do města. V duchu jsem nadával co blbne, ale jel jsem za ním. Hned pak mi to došlo, Standa je pilot a tak samozřejmě zahnul na letiště, kde je i muzeum Red Bull. Expozice muzea se pořád mění, jelikož všechny exponáty jsou neustále v provozu. Výhodou je vstup zdarma.

Po prohlídce jsme konečně vyrazili směr noční ubytování. Dorazili jsme do vesničky Lofer. Výhodou v Rakousku je, že v každé vesnici je infostánek s katalogy ubytování. Jelikož jsem byl poprvé v zahraničí a má angličtina ani němčina není na moc dobré úrovní doufal jsem, že ubytování zajistí Standa. Omyl nechal vše na mě. V katalogu jsem našel pension za pěkných 25 Euro na osobu na noc. Pension vedla cca 70 letá paní, v tu chvíli jsem si říkal, že je to v háji, ta anglicky umět nebude. Německy umím říct jen řízek a půl kila důchodce, ale nakonec jsme se domluvili. Ráno při snídani jsme zjistili, že paní ovládá i dokonale angličtinu. Prý když už jsme mluvili německy ...

15.9. 149 km

Ráno bylo počasí hodně špatný. Bohužel jsem měl na ten den naplánovaný výlet na Grossglockner a takhle to vypadalo na spaní v Zell Am See. Předešlé dny mi věci vezl Standa, teď bylo načase je nabalit na motorku. Opravdu neumím balit, jak se ukázalo.

Po prohlídce města jsme se rozdělili, Standa jel směr ČR a já pokračoval na Grossglockner. Počasí se zlepšilo a vypadalo to dobře. Čím víc jsem se blížil k bráně, tím častěji jsem potkával traktory v protisměru. To mi zpočátku nepřišlo divné, ale když jsem viděl dva traktory, jak se předjíždějí to bylo moc. Později to bylo jasné, byl to závod historických traktorů. V tu chvíli jsem děkoval bohu, že jeli v protisměru. Po zaplacení 21 Euro za průjezd jsem mohl konečně ochutnat tu pověstnou cestu. Bohužel moje motorka má rejd jako tirák a náklad na ovladatelnosti moc nepřispíval, ale i tak jsem si jízdu hodně užíval. Okolo byl už sníh, ale na silnici nic. Nechápu jak to tam dělají, u nás by se to taky hodilo.

První zastávku jsem udělal na Bikers pointu na Eselweisspitze, který jsem si málem spletl s Grossglocknerem (na svou obranu, já ani nevěděl jak vypadá). Bohužel celý vrch byl v mraku, vyhlídky nevypadaly pěkně. Po chvíli přijela parta Čechů většinou na BMW GS. Koukali na mě jak na blázna s tou mojí náloží. Vyrazil jsem dál, po průjezdu tunelem se počasí najednou zázračně zlepšilo a cesta šla hned líp. Cca po hodině jsem dorazil na Grossglockner. Nádherný výhled i počasí, bohužel jsem neměl čas sejít až dolu k ledovci, tak jsem si aspoň vyfotil Swarowskiho observatoř, nějakého sviště a pár veteránů značky Volvo, které tam měly asi sraz a vyrazil jsem dolu.

 

 

Do Lienze jsem dorazil okolo 17:30 a teď to přišlo. Byl jsem sám a musel si sehnat ubytování. Naštěstí slečna v infokiosku byla velmi ochotná a o 30 min. později jsem už bydlel. Docela pěkný pension – hotel ve vesnici Leisach, jedinou nevýhodou byl kostel hned naproti mému oknu, chtě nechtě jsem vstával v 5 hodin.
 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE