Chorvatsko za duševně choré - Level II

To je překvapení. :-) 

S týpkem jsem se domluvil že v pátek vyrazím, dojedu na konec čech, přespím v kempu a on že druhý den dorazí. Pojedeme tři dny spolu, pak zůstane chvilku u moře a pojede zpátky sám přes Bosnu a já normálně svojí trasou. A jelikož zpátky to fakt umím tak to bude v klidu. Heh

poznámka: měl hroznej strach z toho že mu v půlce cesty řeknu že to otáčím. To moc nechápu :-)

Tak jsem to ještě trošku vypiloval. Koupil jsem si o něco lepší bágl u vietnamců. V něm jsem měl jídlo a všechno potřebný co je potřeba po ruce.

Mám spoustu času tak pojedu zase na Kolín, Čáslav a Znojmo. Integrální helma na hlavě, blembák v báglu na řidítkách. Jede se mi suprově. Opět mám tu nejlepší náladu na světě, jediný co mi vadí je že mě nic nemlátí do obličeje. Myslím jako brouky a kamení od aut. Cestou chválím motorku že se drží. Je fakt hustá, hučí, bručí, kardan se točí, když by se ten stan vzadu na rámu jen trochu pohnul směrem ke kolu tak ho sežere. Stavím u Vranovské Vsi kde je něco jako motorest Ham. Dám si guláš který už jsem neměl ani nepamatuju. Nejlepší co jsem naposledy jedl. Ještě malinovku, ta teď hodně frčí že v ní je prý uhlí nebo co. Ale je dobrá. Ptám se paní kde je v okolí nějaký kemp. Navádí mě do kempu Country v Hlubokých Mašůvkách. Mám spoustu času tak jedu fakt na pohodu, asi třicet kilometrů v hodině. Užívám si tu volnost. Dorazím do kempu, celý si ho projdu a docela koukám na úroveň českých kempů. Všechno jak má být, žádná špína, všechno super a za 250kč? Sranda ne? Začnu stavět stan vedle chajdy kam chvíly po mě dorazí rodinka. Po chvilce ke mě dorazí šofér a dáme se do řeči. Že už si mě všiml v jedný koloně kterou jsem předjížděl a kam že mám namířeno a pod. Přátelský rozhovor. Když se zmíním o cíly mojí vyjížďky tak mi řekne že jsem ještě větší magor než vypadám :-D pak se zmíním o cestopisu Na dno sil směr Chorvatsko a hned ví která bije. Vždyť to já znám, to je ten cestopis kde bylo všechno špatně :-) Byl to jeden z Vás Globus77. Taky trošku cestuje s motorkou ale jiný kraje než já a semnou by ho to asi nebavilo :-)

Tak se mi to s tou Černou Horou zase povedlo. Uvedl jsem se do podroušeného stavu. Spalo se mi dobře, nikde nic netlačilo, žádný mouchy, žádnej stres. Ráno vstanu a začnu pomalu balit než dorazí týpek. už je skoro zbalíno a slyším ten rachot americkýho motoru. Říkal jsem si, to jsem zvědavej komu se to dřív rozpadne. Seznamte se, malý velký muž Majklhornet 

Podáme si ruce protože se i vidíme úplně poprvé a každý z nás je zvědavý jak to celé dopadne. Já si myslím že něco kolem desáté hodiny vyrážíme, ve Znojmě ještě nakoupíme, natankujem a jedem. Projedeme Rakousko i Vídeň kde se stavíme v místním Harley krámku ale mají polední pauzu. Vylítneme z Vídně ven Michal je překvapený mojí navigační schopností, ale já už to tenhle týden jedu po několikáté tak to znám :-) Zapoměl jsem mu říct že když někam jedu tak prší a ne málo

Po dešti vlítnem do Maďarska a jedeme pořád dál.  A další mráček :-D

Přečkáme to na pumpě. Okukujeme místní partičku na motorkách, oni okukují nás. Déšť je pryč a mastíme zase dál. Trošku mokrý nohy ale jde to. Když už jsme u obce Zalalovo tak vidíme že nemá moc cenu pokračovat dál a hledáme v místě kemp. Jezero, hezkej kemp, paní dokonce mluví česky. Klasika, ubytujeme se a jdeme na pivo. Opět dáme tři a jsme ožralý. Michal vyndá pití co jsem ještě nepil, Cheguevara. Moooc dobrý, když se vracíme z piva tak mám chuť na Chegueho tak dáme několik panáků a jdeme na manželskou postel. Nic jinýho pod tou střechou nebylo. Za 16 euro dohromady je to skoro jako pětihvězdičkový hotel.

Ráno vstanem na pohodu, pobalíme. Je po dešti, celou noc pršelo a je i pěkná kosa. Je nám i trošku šoufl, možná z piva, možná z Cheguevary. Oba se shodnem že večer už pít nebudeme dokud nebudeme na místě. Cestou mi mrznou prsty na nohách. Říkám si že až vjedeme do Chorvatska tak už to bude lepší. Ale prd, pořád zima. Vedu Michala zase po těch luxusních silnicích od Varaždinu na Zagreb, klikatice, super asfalt. Hledáme nějakou restauraci. Když najdem tak si dáme pěkně mastnou polívku s těstovinama. Zase tak dobrý jídlo a hlavně v tý zimě to pozvedlo náladu. Jedeme dál na Karlovač kde jsem loni taky bloudil. Letos? Úplná pohoda, projedu to s naprostou dokonalostí, ani navigace na baterky by Vás nevedla líp. Potom ale jeden horší úsek cesty ze Zagrebu na Karlovač po silnici č.1, stará štreka po který se jezdilo než postavily dálnici. Pořád hopsám, připadám si jako luční koník. Když ten úsek cca patnáct kiláků projedeme musím zastavit na pumpě a srovnat si záda. Nejhorší cesta kterou jsme zatím jeli.

Po pauze razíme zase dál. Jedeme do obce Tušilovič pozdravit rodinu co mi loni pomohla. Jen co vjedem do dvora tak je Antonie ta malá cácorka venku i s mámou a že prý poznala motorku. Chvíly posedíme, popijeme kafe a Michal už mě zase nutí jet. Nenávidim ho, myslel jsem že tam budeme spát. Jsem línej, ale ukecává mě :-) Jedeme dolu po staré silnici č.1 provoz skoro žádnej. Pořád mě utvrzuje v tom že dneska už dojedeme k moři. Řikám si to víš že jo, budem rádi když budeme spát v Toy Toyce a držet stráž u motorek. Projedeme Plitvice, potom pár kopců a pak sjedeme dolů do rozlehlejšího údolí kde koukáte do dálky na zadní stranu Velebitu. Neuvěřitelná plocha.

Pokračujeme dál na Gračac a rovně na Obrovac po dvacetsedmičce. Tahle cesta Vás vyžene nahoru na skálu na pohoří Velebit odkud koukáte dolu do kaňonu směrem k moři. Další obrovská plocha která všechno pohltí, člověk si přijde úplně miniaturní. Moc dobře se tam kvuli větru a klikatým silnicím nejede ale stojí za to tuhle parádu vidět.

V Obrovaci je hodně zvláštní atmosféra. Dost poničených domů, možná jeden obchod ale lidí celkem dost. Je to zapadlé místo mezi skálami z kterého vyjíždíte po klikaté, hnusně zfrézované silnici do kopce. Kousek za ním stavíme u rozpadlého stavení na prodej. Asi bych si představoval lepší dům na žití než tenhle.

Po odpočinku pokračujeme v jízdě. Vyjíždíme na kopec směrem na Karin Gornji a už vidíme slepé rameno od moře. Jenom teda takovej kousíček vidíme ale je to hezký. I přes řev motorů slyšíte cikády. Mám otevřený plexi a cítím typickou vůni borovic, teplý vzduch se mi dere do obličeje. Nikde není jediný auto. Jedu jenom já a Michal po dlouhý silnici na Benkovac. Suneme se sotva devadesátkou. Kouknu do zrcátka a vidím v dálce Michala. Jedu skoro v protisměru protože vidím že nikde nic nejede. Koukám zase do zrcátka a Michal se tlemí, div se mu nerozepnou přesky na helmě jak má hubu od ucha k uchu. Kývnu na něj co je, co se děje? Přijede blíž a jenom mávne rukou do prostoru, jako že je to přesně to proč jsme sem oba jeli. Pustina, svoboda, utrhnout se od všeho, vypnout mozek a jenom si užít tu jízdu. O tomhle se nemůže ani zdát, je to nezapomenutelný. Je to hodně podobnej pocit tomu když jste si koupily za svoje naškudlený peníze první motorku, i když nebyla dokonalá pro jiný tak pro Vás to byla bohyně. V noci jste se na ní šli několikrát kouknout jestli tam opravdu stojí zaparkovaná. Prostě úlet jako hovado. Bez keců, mám slzy na krajíčku jak je mi konečně dobře.

Když projíždíme Benkovacem tak se objevuje nová silnice. To se pojede suprově. Jo jenže silnice byla svedená úplně jiným směrem než původní, zřejmě obchvat. Tak jedeme na Biograd na moru a ne na Šibenik. Menší zajížďka, nevadí. Už se stmívá a ten blázen by pořád jel. Říkám mu že už ne, ve tmě jsem v řiti, skoro mi to nesvítí, nic nevidím a od Šibeniku je to ještě minimálně čtyřicet kiláků. Radši zkusíme najít kemp. Jo to byl ale omyl, všechny kempy narvaný, v devět hodin už nás ani nikdo nechce ubytovat a jediný co nám nabídly bylo postavit si stan za 16 euro na parkovišti u hlavní silnice. No to určitě. Jedeme dál, proplétáme se přes centra letovisek kde děláme bordel ale nechtěně. Prostě to řve, občas vidím že si zacpávají uši. Já se tomu směju, Michal mi později říká že se stydí :-) Já ale ne. V jednom místě jsem si vyzkoušel i ten parádní hladkej asfalt když jsem vzal za plyn a začlo mě předbíhat zadní kolo. Nic hele najdeme něco na pláži, přespíme u vody a druhej den to dorazíme. Dojíždíme až k Pakoštane kde u jednoho sjezdu k vodě zjišťujeme že se stejně ubytovalo už několik lídí před námi. Prostor je volný tak se tam nacpem taky. První koupání v moři a hned na to Cheguevara. Hlavně že ráno oba chytrý že večer bez pití. Vylemtáme celou flašku a myslím že mi Michal něco říká. Já už mám ale špunty v uších abych neslyšel auta a cikády a kupodivu usínám na šutrech.

Ráno vstávám, chvíly se neorientuju kde vůbec jsem. Trošku mi hučí v hlavě. Koukám na moře a jsem spokojenej. Ještě asi stodvacet kiláků a jsme na místě.

Vyrážíme směrem na Šibenik a hledáme zase nějakou restauraci kde by jsme si mohli dát polívku. Míjíme místo kde asi jídlo bude ale nějak se mi to tam nepozdává. Projíždíme to místo přes kulaťák a abych si to tam pořádně prohlídnul tak kulaťák jedu pořád dokolečka dokola. Při výjezdu si všimneme že nás celou dobu pozorují dědulové sedící v zastávce. Asi trošku zpestření soudě dle jejich výrazu. Jedeme dál, stavíme v jiném místě kde nemají ani rohlík natož polívku takže si zase znuděně oblíkáme propocené věci a usuzujeme že to nemá cenu. Vždyť se vlastně můžeme najíst až na místě. Tak pokračujeme. Čím víc jsme k moři tím je větší vedro a pak se to ukázalo. Výhled na moře a pokoření sebe sama. 

Z odpočívadla kde čumíme vytřeštěně na moře a ostrůvky ale spíš z dozvuků Cheguevary, jedeme krokem dolů serpentýnkama a hned první restaraci přepadnem. Zaparkujeme skoro ve vchodu, věci naházíme na zem a jdeme ke stolu. Buhužel otevírají za čtvrt hoďky ale to už přečkáme, najíme se, dostaneme pochvalu od pingla " Bolje motor" a jedeme hledat ubytování. Verzí kde bydlet bylo trošku víc, nakonec se dáme cestou nejmenšího odporu, vyhledáme češku provdanou za chorvata a ta nám domluví ubytování pro dva za 15 euro a pro jednoho za 10. Michal chce jet zpátky dřív a přes Bosnu takže tu potom budu lelkovat sám a i tak mě to bude stát prdlajs. No trošku čumíme kde budeme bydlet, ale oba chápeme že za ty peníze to je Interkontinental jen na přespání. No spíš šatlava s dveřma od mrazáku.

No nic, jdeme vybalit a mažem k vodě. Jdu si dolů pro věci z motorky který už máme nastěhovaný do garáže a jen co otevřu vrata tak smrad z benzínu. Nejdřív jsem myslel že ufukuje v tom vedru víčko od nádrže, potom se skloním pod nádrž a vidím jak mi teče benzín na rozpálený motor. To je zase co za překvapení. Jdu za Michalem říkám mu to a chvíly sedím a rozhlížím se v tý kobkce. Zase to na mě padá, depka. Proč nemůžu mít chvilku klid a normální den. Jsem zase tak rozladěnej že hned píšu smsky abych dopředu domluvil odvoz. Stát se to v doma tak to v klidu rozebírám a žádnej stres ale tady, hned v nervu. Ještě že tu je Michal, ten se mě snaží uklidnit že to bude drobnost a že to opravíme. Nakonec se teda rozhoupu a začnu se ptát po nářadí který mi nakonec půjčí soused a něco i týpek u kterýho bydlíme. Začíná rozborka v cca 35 stupňovém vedru.

 

Po útrpném vypocení vody z těla, rozlomení kleští a šroubováku a vyoperování karburátorů ven zjišťuju že těsnění na plovákovce je úplně sražené. Položím víčko na stůl a jezdím s ním po desce a těsnění jako by tam nebylo. Jdeme pěšky do Trogiru kde oběhneme krámek s věcma do dílny a potom s dílama na auta. Tam koupím jen silikon na olejové vany a ventilové víka, což je sice s dobrou výdrží co se teploty týče ale benzín tomu určitě dobře nedělá. Bohužel nic jiného není a tak zariskuju. Cestou zpátky se ještě stavíme v místní Yamaze kde nám k našemu údivu sdělí že nic jako těsnění nevedou. Už je zase vedro jak v peci, oba se plazíme po rozpáleném asfaltu zpátky do kobky. Tam se svalíme na zablešenej pelech a chvíly relaxujeme. To místo na mě působí neuvěřitelně depresivně. Mám stodevadesát centimetrů a trošku větší rozměry a v tomhle místě se mi fakt špatně pohybuje. Vůbec se neunavuju uklidit si věci protože tím místo stejně nezvětším. Jdeme přetěsnit karburátory a myslím že táhneme k vodě. Michal tam chrápe jak hroch a já sleduju bábovky. To je teror. :-)

Večer beru Michala do moc fajnový restaurace kterou jsem málem ani sám nepoznal. Je celá zrenovovaná a rozšířená o další halu. Připadám si jako snob. Ceny jsou tu ale úlně normální respektive standartní na chorvatské poměry. Kdo do těhle míst zabloudíte jako že je tu super úplně všechno, pláže, lidi, ženskýýýý, kromě ubytování v místě Tudorski Put 99, tak určitě zajděte na jídlo sem. Budete čumět jak si číšníci váží zákazníků, jak běhají od stolu ke stolu a snaží se maximálně vyhovět. Navíc já už jsem tu po xté a každý rok co přijedu se pozdravím se zaměstnanci a majitelka říká áááá stálíí gosti dolazily. Je to příjemné vědět že jsou rádi když se vracíte. S peněženkou samozřejmě :-) Ne popravdě tady dáte dýško s radostí. A jídlo pro mě jakožto žrouta? Jsem prostě v ráji.

Další den ráno Michal opouští mě i všechny výhody Al inclusive apartmánu a jede přes Split směrem na Bosnu. A jestli jste ho nepotkali tak tam jezdí do teď. Trošku mě to štve, chce to domů projet za dva dny a já se na to necítím, navíc nemám pas a rád bych jel. Chtěl bych vidět zase jinou zemi. Ale taky chci zevlovat u moře a projíždět se po okolí. No nic, třeba příště. Hlavně ať dojede v pořádku a já se tu nepokálím strachy.

Pár dalších dní se jen tak poflakuju, projíždím motorku a kontroluju karburátory jestli se z nich zase nevalí benzín.

Jezdím tu max padesát kiláků v hodině, kraťasy a tričko, na hlavě blembák. Je to fajn, ale sám se trošku nudím. Navíc se mi vrací vzpomínky na roky co jsem tu byl s někým jiným a tak se rozhodnu místo opustit. Tak trochu mám i strach jestli ten silikon nepovolí. Tak jo, zítra ráno odjedu.

Večer jdu ještě na jídlo k Leonardovi, vezmu si i Pizzu do kobky a cestou potkám partičku chorvatů a chorvatek který jsou ubytovaný ve stejném baráku akorát jejich bydlení vypadá o sto procent líp. Jen co se zmíním o flašce Tequily tak se připravují panáky na nalití. Vypijeme Tequilu, kecáme, skoro si nerozumíme, pak vyndají oni flašku vodky, už si rozumíme trošku líp a potom ještě piva a víno a jsme skoro jako bratři a sestry. Někdy potom hluboko po tom všem jdu spát protože ráno odjedu. :-D 

Ráno, lehce po ránu ve 13:00 se probouzím, hlava je jak vyměněná, koukám na čas a jelikož jsem zaspal tak si beru plavky a jdu k vodě. Jdu se pozdravit s místní palačinkářkou a jinam zase s hamburgrářkou. Takhle prokecám zbytek dne a řiká si že ráno teda odjedu. Vzpoměl jsem si že jsem vůbec nezaplatil za ubytování tak hledám týpka co mu to patří a říkám že už druhý den odjedu. Začal počítat ten bakšiš a vždycky se nějak přepočítal, nakonec z něj vypadlo že mi vlastně půjčil garáž a že počítal s tím že u něj budu dýl a tak proto že mi napočítal víc. tak jsem mu řekl že mi zapoměl započítat ještě nářadí co mi půjčil a že do toho bordelu asi stejně nikoho jinýho nečekal takže jsme mu přišli vhod. No to je jedno, dám mu co si řekl protože mě nebaví, rozloučím se s partičkou co mě večer znetvořili a jdu spát

od pátečního výjezdu najeto 1031km, ceny benzínu nevím a je to vlastně jedno, hlavní je že jsem tu

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE