Chorvatsko na 125 ccm
Text: Dear.Daniel | Zveřejněno: 24.9.2012 | Zobrazeno: 42 224x
Kapitoly článku
Šestý den, druhá část
Domů se jelo svižně, cesta krásně ubíhala, ale byla trošku smutná. Jako by tomu něco chybělo. Dalším zklamáním pro nás bylo, že Chorvatsko ve vnitrozemí není vůbec tak krásné jako je v přímořských oblastech, snad kromě pohádkového údolí západně od Zářebu, v oblasti vinné révy, kde bylo opravdu krásně.
A asi právě proto jsme se rozhodli že něco ujedeme po tmě. V Maďarsku nás přes hranice nechtěli pustit komáři, na které jsme od Vídně skoro zapoměli. Rychle jsme jeli dál směrem k městu Szombately, blízko něhož jsme také spali. Spali jsme na poli vedle cesty. Zdálo se nám, že tam něco smrdí. "Asi hnojivo...", řekli jsme si. A šli jsme spát.
Den sedmý - pátek 6.7.
Když jsme se ráno probudili, zjistili jsme, že to, co tam tak smrdělo, byla hlava divokého prasete, vedle kterého jsme spali. Vyjeli jsme docela brzy a zachvíli byli v Rakousku. Cesta šla podle plánu a za pár hodin jsme už byli v Břeclavi, v naší rodné zemi, v Česku. To bylo radosti.
Radost nás ovšem zachvíli přešla. Před Hodonínem nás chytila obrovská bouře. Nejdřív jsme chtěli stavět stan, potom že pojedeme k tetě od Jirky, která bydlí kousek, ale nakonec jsme se rozhodli že dojedeme rovnou až domů. Po chvíli strávené pod střechou od supermarketu jsme vyjeli rovnou proti bouři. U Valašského Meziříčí se už nedalo jet. Vítr házel s motorkou ze strany na stranu, větve padaly na cestu a nám nezbylo, než se schovat. Schovali jsme se na už zavřené benzině a čekali až bouře přejde. Když jsme pak pokračovali, spadl mi řetěz. Už nešel víc dotáhnout. Přecijen už je na něm nalítáno 30 tisíc kilometrů... Když jsme konečně dojeli do Rychvaldu, čekali nás kamarádi. Měli jsme obrovskou radost, že je znovu vidíme a že jsme to zvládli.
Plňte si své sny. A nezáleží jakou máte motorku.
Daniel Valenta, Jiří Hanák.
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz