Cesta na Hvar

Je to o vysněné cestě na motorce, kterou jsem loni v září projel z Holešova na ostrov Hvar. Každoročně už pět let jezdím koncem září do vesnice Ivan Dolac na vinobraní (sběr hroznů).

Cesta na Hvar

Kapitoly článku

Příprava na cestu začala samozřejmě kontrolou a servisem motorky Cagiva Navigator 1000 r.v. 2004 v Malenovicích kde byly seřízeny rozvody, ventily atd. Následovalo oblečení. Jelikož jsem předem věděl že po cestě mezi Vídní a Grazem zmoknu tak jsem si přibalil nepromok který se velmi dobře osvědčil. Měl vše připraveno a sbaleno tak jsem mohl 17.9.2010 vyrazit. Rozloučení s manželkou pojištění na cestu a v 8.45 jsem vyjel z Holešova přes ucpané Brno do Mikulova. Tam jsem dojel v 10 hodin a na první rakouské benzince si koupil dálniční známku za 4,5 Euro. Nalepil na plexi a vyrazil. Po cca 30 kilometrech jsem najel na dálnici a frčel. Cesta v pohodě, až ve Vídni byla mokrá cesta, tak jsem si myslel že už se déšť přehnal a já pojedu v suchu. Jenže jsem se zmýlil a za Vídní asi 50 km v dálce viděl temno a auta v protisměru byla mokrá. Tak jsem zastavil pod mostem (sice se to nemá) ale nedalo se nic dělat a obléknul si nachystaný nepromok, což jsem udělal velice dobře. Z pod mostu jsem již vyjížděl do deště. Skoro jsem nic neviděl. Měl jsem s sebou v kufru všechno na případné potíže, ale tekuté stěrače nikoliv. Tak jsem se chytnul za kamionem a viděl jen jeho obrys. Tachometr ukazoval ujeto 280 km ,tak jsem se díval po benzince. Průběh tankování - no děs a hrůza. Při placení jsem se musel částečně odstrojit a pak jít ke kase. Kapalo ze mne jak z vodníka. Déšť neustával, nedalo se nic dělat a musel jsem pokračovat. V Grazu jsem měl odbočit na Maribor ,jenže jsem to jaksi v klidu přejel a octnul se asi 40 km za Grazem. Sjel jsem z dálnice a lámanou němčinou se ptal kde že to vůbec jsem. Cestáři mi to nakreslili a už jsem mazal zpět na Graz. Po už správném najetí jsem sjel na exitu 226.

Slovinsko

Měl jsem plánek, jak se vyhnout slovinské dálnici, ale jaksi pršelo stále více a já se potřeboval v suchu podívat. Tak jsem hledal místo kolem cesty, kde bych zastavil a nastudoval ty odbočky a výjezdy z kruhových objezdů.
http://forum.ihvar.cz/read.php?4,127665,page=3   
Uviděl jsem vpravo ve dvoře přístřešek tak jsem najel do vrat jako bych jel dovnitř a čekal až někdo z majitelů vyleze ven. Záclona se pohnula a za ní asi majitelka otevřela okno, tak jsem ji v tom dešti naznačil něco jako že mi prší na bednu a potřebuji se schovat. Pochopila to a pokynula mi že si tam mohu najet. Postavil jsem motorku pod přístřešek a začal se dívat do plánku kudy dále. V tom se objevila dotyčná paní a jakmile viděla co studuji, jen se usmála a odešla zpět domů. Tak jsem si zapamatoval výjezdy z kruhových objezdů rovno, vlevo, rovno, vlevo, rovno a už jsem byl na hraničním přechodu ze Slovinska do Chorvatska.

Chorvatsko

Celníci, jakmile mě viděli, po mně ani po žádné doklady nechtěli vidět. Mysleli si „pusťme blázna“. Jakmile jsem vjel do Chorvatska stal se zázrak a přestalo pršet. Najel jsem na jejich dálnici a už jsem frčel. Jelikož jsem si sebou vezl spacák a stan tak jsem chtěl někde po sjetí z dálnice za Karlovacem přenocovat. Ale jak bych to, popsal nějak jsem se rozjel a nechtělo se mi zastavovat. Celkem jsem byl až na promočené boty v suchu. Sem tam jsem si přes vesnice, kde jsem musel jet pomaleji, stoupnul do stupaček, abych se trochu uvolnil, natáhnul a orážel kaštany. Oproti autu je to bezvadná věc.
Průjezd kolem Plitvických jezer byl fantastický. Jen jsem slyšel hudbu z MP3 v přilbě doplňovanou perfektně pracujícím motorem. Na cestu jsem si svítil jak tlumenými tak dálkovými světly současně. Sice mi sem tam někdo bliknul ale nějak jsem to ignoroval.
V Chorvatsku jsem dvakrát tankoval, a to v Slunji a Sinji. V Cista Provo jsem se stočil vpravo dolů k Brele. Jakmile jsem uviděl moře tak jsem věděl že mám vyhráno. Cesta kolem moře v nočních hodinách byla také velice příjemná, cikády sice necvrkaly, ale zato je nahradily výfuky. Po přijetí do Živogoště - Blato jsem ve dvě v noci zaparkoval motorku, vytáhnul půl litru slivovice, ručník a spacák a valil k moři se okoupat. Nikde nikoho, tak hadry dolů a hupky dupky do moře. Potom jsem si sednul na lavičku, co tam je na konci pláže, a jal se osvěžovat a také meditovat, co se mohlo stát za průser, co jsem to vlastně za blázna, který se dal sám na takovou dalekou cestu. No nevím jak dlouho jsem tam seděl a popíjel, ale ve flašce zbylo tak 5 cm na dně. Nejsem nějaký notorik či alkoholik, ale to jinak prostě nešlo. Nevím z čeho jsem se ráno klepal více, z té slivovice nebo z té cesty... Ráno projížďka do Podgory na zmrzlinu a kolem poledne do Drveníku na trajekt. 
Po příjezdu trajektem do Sučuraje jsem byl na trajektu poslední, kdo se naloďoval. Ale záhy po vylodění jsem se octnul v čele kolony která směřovala na druhou stranu ostrova tj. Jelsa, Stari Grad, Hvar. Před tunelem v Pitve jsem se zarazil dívaje se na značku, která je zde umístněna. Ale co - přece to nebudu objíždět. Tak jsem se jako vždy i následné dny zařadil jako první. Opět ty známé blbé pohledy „to je drzost nás takto předjet“ ……..
Po příjezdu do Ivan Dolac jsem zastavil dole u moře a mazal na pivo do blízké hospody. 

Jsem v cíli své cesty. ivan_dolac.html 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.35
Známkováno: 23x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist