Jawa Jižní Amerikou ve stopách Čechů - Chile není jen Santiago a poušť

Je to rebel!

,,Co teď?“ honí se nám s Týnou hlavou, když nevěřícně koukáme na zničený držák SPZ. ,,No, nejdřív ten namotaný drát na rozetě musíme dostat pryč a pak něco vymyslíme.“ říkám Týně a už tahám štípačky. Proklatý kus drátu, který ležel v bahně, takže nebyl vidět. Není čas ztrácet čas. Urvanou plácačku strkáme do tankvaku a jedeme dál.

Dnes očividně nemáme šťastný den. Kromě skalpované SPZ, nám zavřeli i 70km úsek na RN40 a jediná objížďka má 700km. Nedá se nic dělat.

,,To snad není možný!“ křičíme na sebe s Týnou, když nás předjíždí nejdříve vojenské a pak policejní auto, které za námi jelo dobrých 5km. To jim vážně nevadí motorka bez SPZ? Podobné situace se za dalších 2000km opakují mnohokrát. Jelikož se však blížíme k hranicím s Chile, uznáváme za vhodné situaci s chybějícím číslem vyřešit. Jak jsme se však už za celou cestu naučili, vše se pomalu vyřeší samo.

Od Bolívie, kdy jsme měnili poprvé zadní gumu, už máme přes 12 000km. Musíme ji tedy vyměnit znovu a ta stará Kenda z Bolívie se náramně hodí na nový držák SPZ! Stačí chvilka hraní s nožem a je to hezčí jak originál.

To už jsme v Česku?

Na hranicích nás čeká důkladná prohlídka zavazadel. Je to poprvé za celou cestu, kdy nám na hranicích prohrabávají perfektně poskládané kufry až k dílům dospod. Snad u každé druhé věci se zastaví a ptají se, na co to máme. Nejvtipnější však je situace s vyškvařeným sádlem v obalu od vitamínů. Nikdy bych nevěřil, jak si celnice nechá nakecat, že je to vazelína na boty. Ono je totiž přísně zakázané dovážet do Chile nekonzervované potraviny. Zejména pak cokoliv z masa.

Jakmile překročíme hranice, octneme se v jiném světě. Celý kraj se zelená, objevují se pole, voňavé lesy a bílé čáry na silnici. Mockrát se přistihneme, jak přemýšlíme, zda náhodou nejsme už doma. Silnice se klikatí mezi lesy a my pomalu stoupáme do vesničky Huife. Právě tady se totiž nachází několik termálních lázní. Týna už si několik neděl stýská po vaně a tohle je skvělá náhrada. Vybíráme ty poslední ve vesničce, které jsou pod širým nebem. Pět termálních jezírek s krásně teplou vodou. Příjemná změna po chladné Patagonii.

Jelikož máme ještě nějaký den na víc, než navštívíme dalšího krajana, rozhodneme se přejet k Pacifiku. Cesta je to krásná, bohužel místy moc smutná. Před několika dny tu vyhořelo velké množství lesů. Možná se ptáte, stejně jako my, proč? My dostali tuto odpověď:,,Nový americký prezident zrušil smlouvy s Chile na výkup dřeva. Jelikož veškeré lesy v Chile patří pouze třem rodinám a minimálně jedna rodina zde vůbec nežije, tak jí Chile ani moc nezajímá. Aby však nepřišly o moc peněz, nechaly lesy zapálit kvůli penězům z pojistek.“. Místy se nám chce až brečet, protože pohled je to srdce rvoucí.

Probuzení na pláži vedle útesů je úžasné. Ani se nám nechce jet dál, ale krajané na nás už čekají. První žije již přes 40let ve městě Concepción. Pan Küller sem přijel na pozvání jedné paní z Chile, se kterou si dlouhou dobu dopisoval. Pak si zde našel práci a již tady zůstal. Na život zde si nemůže prý moc stěžovat. Práci vždy měl, jelikož místní vědí, že Evropan je daleko pracovitější než Jihoameričan. Další krajanka žije již tři roky ve městě Talca.

Dále se již těšíme do Santiago na Filipa, kterého jsme poznali již před cestou. Ten tu se svou rodinou prodává nábytek české firmy TON a. s. a nově i Becherovku. Velkým překvapením pro nás je plynulá Čeština jeho táty. Pan Carrasco je totiž Chilan! Česky mluví však lépe než někteří Češi. Vypráví nám o jeho začátcích v tomto podnikání. Několik let žil totiž v České republice, kde se poznal se svou manželkou a až po narození Filipa se rozhodli vrátit do Chile. Přijeli bez peněz, ale měli touhu mít vlastní podnikání. Jelikož se mu český nábytek velice líbil, zvolil si právě tuto cestu. První kontejner s nábytek prodali, aniž by nábytek fyzicky měli. Sami si vyrobili katalog a vyrazili do ,,boje“ s místními obchodními centry, kterým kontejner prodali jen díky obrázkům.

Filip s jeho tátou se nám zmínili o večerní akci, kde se má uvádět na chilský trh nová Škod Superb. Aniž bychom museli něco říkat, hned psal pořadatelům, zda bychom nemohli přijít. O patnáct minut později už posloucháme prezentaci a následně tleskáme dalšímu úspěchu Škodovky.

Písek, písek a zase písek

Za Santiago se krajina rapidně změní. Veškerá zeleň zmizí a my pelášíme konstantní 100km/h pouštní oblastí. Atacama je obrovská a vytváří nádherné scenérie. Sotva věříme vlastním očím, když stoupáme do písečných dun. Stoupá také okolní teplota a opět jedeme v teplotách silně přes 40st. Pokud někdy fouká vítr, je to jako by někdo proti nám pustil větrák. Čím dál častěji se také objevují písečné víry, které několikrát projíždíme se staženými půlkami.

Jenže v oblasti Atacama není jen holá poušť. Několik kilometrů před Iquique projíždíme úsekem, kde se dají ze silnice pozorovat překrásné geoglify. Pokud člověk zastaví, najde i několik petroglifů. Jen s těží uvěřit, že to zde vydrželo tolik let. Sám sebe se ptám:,,Co zrovna zde, v poušti, ti lidé hledali?“.

Další zajímavostí uprostřed pouště je i město duchů Humberstone. Bývalý ledkový důl. Procházíme několik hodin opuštěným městem, které v určitých místech svou atmosférou nahání hrůzu. Když se dostáváme do opuštěných hal dolů, jako by se tu zastavil čas. Nářadí zůstalo tak jak ho zde opustili i včetně všech strojů nebo rozestavěných vlaků.

Posledním městem v Chile, kde nocujeme na pláži, je Ariqua. Pak už jen poslední pohled na krásnou Chile a hurá na hranice, kde nám zvedají mandle. Nutně potřebují vyplnit tři papíry. Dva pro nás a jeden pro motorku. Jenže nám ho nikdo nedá. Musíme si ho prý koupit někde v bufetu. To nám samozřejmě řeknou až po tom, co si vystojíme frontu. Takže sehnat papíry, vystát znova frontu a pak přesvědčit úředníky, že značka Jawa opravdu existuje. Nechtějí nám věřit, jelikož jejich systém Jawu nezná!

Www.facebook.com/sjawouvsrdci

www.jawanacestach.cz

Aktuální poloha a celková ujetá vzdálenost dle GPS dozoru

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE