Za Simsonem na Šumavu

Dobrodružství je, když máte šanci na neúspěch.

Za Simsonem na Šumavu

Kapitoly článku

1. den 

Je neděle, asi tak čtyři hodiny odpoledne. Počasí nic moc a v našich kebulích stále doznívá pouťová zábava, ze které jsme se nad ránem vrátili. Naštěstí ta krabička zvaná alkoholtester všem ukazuje krásný, digitálně šišatý nuly, a tak můžem konečně nakopnout naše stroje. Jsme domluvení, že jako první bude vždy startovat Marťan se Simálem - to kvůli mírně nepředvídatelným problémům se starty.
Z Brna razíme směr Znojmo a plánujeme zakempit u Vranova nad Dyjí. Po rovince Šemík statečně drží šedesátku a ani menší stoupání nenutí lehkého Marťana (Simson) podřazovat na trojku. Přibližně za dvě hoďky už naši kolonu obdivují sličné jihomoravanky v Pohořelicích, kde také bereme plnou, a kupujeme něco na zub. Teď nás čeká velice dlouhý přesun po nudné silnici první třídy až do Znojma. Valíme přímo na západ a do očí nás bije ohnivě rudé sluňiečko pomalu zapadající za obzor. Sice moc neplníme časový harmonogram, ale i tak v pěkných vranovských serpentinách zkoušíme nafotit pár průjezdů, a pak se už drápeme do celkem prudkého kopce směr Lančov, kde se plánujeme ubytovat.Peťa (CBF 500) to tady naštěstí zná a tuší, kde by se dalo zakempit - někde v lese, tak, abychom nikomu nevadili.

  Proto se z Lančova vydáváme po uzoučké silničce vedoucí k chatovým osadám vranovské přehrady a hledáme vhodnou odbočku do lesa a taky konečně takovou po dvou kilometrch nalézáme. Cesta byla zarostlá až hanba, a tak si Peťan půjčuje od Marťana Simsona, aby ji sám prozkoumal. My s Marťanem zatím čekáme a posloucháme slábnoucí crvkot zweitaktu. Ubíhá asi 10minut (ale nám vyhládlým se to zdá jako půlhodina) a Simson se konečně vynořuje ze tmy. Bohužel, průzkum nebyl úspěšný-ani po kilometru žádný dobrý plac pro stan. Všichni sedáme na motorky a vracíme se směrem na Lančov. Naštěstí po necelém kilometru vidíme kamenitou cestu do lesa a vydáváme se po ní. Po 50ti metrech z ní znovu odbočujeme na ještě opuštěnější cestu, která se ztrácí v záplavě smrků. Sláva! Máme to, je tady dobrej plácek, a klidně i pro dva stany. Já (ER-5) navrhuji spát pouze pod mým patentem, zvaným ''Střecha'', avšak kluci jsou z mé geniální koncepce   přístřešku tak nadšení, že .... No už stavíme stan, teda rovnou dva-jeden pro posádku expedice a druhý pro jejich harampádí. A pak dem konečně spát. Doufám že zítra dojedem až na Lipno (200km)

najeto: 104 km
čas:      3h45min


2. den - Generální oprava

Druhý den pro mě začíná opravdu krásně - asi ve tři ráno zjišťuji, že moje nafukovačka 
má totální defekt a já stanuju nejenom na divoko, ale i na tvrdo. A abych se nenudil, když nemůžu 
usnout, tak si místní jelen vybral strom zrovna deset 
metrů od našeho stanu, a chvíli do něho vrážel. Pak se už nic do rána neděje, ale v devět mě i Peťana budí přibližující se klepot staršího Zetoru. Jsme  hodně nervozní, jestli zamíří k našemu tábořišti, naštěstí je však mnohem dál, než 
se zdá, a postupně utichá.Balíme všechny věci, uklízíme odpadky a vyrážíme k rakouským hranicím. Čáru přejíždíme u Vratětína a napojujeme se na silnici č.30, vedoucí proti proudu řeky Dyje. Opět jsme napro
sto omráčeni rakouským přístupem ke všemu - silnice, vesnice a hlavně trpěliví řidiči, kteří jedou za naší pomalou kolonou klidně čtvrt hodiny, dokud se nenaskytne opravdu bezpečná příležitost nás předjet. Pokračujeme směrem na Gmund / České Velenice a užíváme si krásného počasí a nádherné krajiny dokud...

...vidím v zrcátku, že vlastně vůbec nic nevidím, teda nikoho nevidím - ani CBF ani Simála. Zastavuji na krajnici, otáčím se a konečně vidím Marťana, přibližně 300metrů ode mě. Hned mě napadlo, že mu si odešla svíčka, po tom, co si hrál nedávno s předstihem. Nebo že by defekt?! V duchu se ptám: vzal ten vůl montýráky a náhradní duši?? Beztak ne. Jelikož se ani po pěti minutách nerozjíždí, startuji a jedu k němu. Už je u něj Peťa a je nějak vysmátej! Ptám se co se stalo a Marťan odpovídá - prý rána a pak se zablokovalo kolo. Aby toho nebylo málo, Marťanovi pak ještě padá motorka ze stojánku na bok a pohřbívá pod sebou Marushinku. Zkoušíme nahodit motor, ale neúspěšně, asi se zadřel. No paráda, asi jsme právě skončili. Je ale divné, že s motorkou nejde pohnout ani se zmáčknutou spojkou.. Ájéj , nechtěl náhodou Marťánek nedávno měnit řetěz? No jasně, chtěl, ale nevymělil, a teď se mu roztrhl. Docela se nám uleví, když víme, že je to jen řetěz, a už skoro nasedám na motorku, abych ho jel sehnat, když tu Marťan zkouší  sundat pravý kryt motoru, ten u dynama a pastorku. Ale nejde to. Páčíme, mlátíme, nadáváme, ale pořád nic. No tak to asi nebude jenom řeťez! Kde se vzal, tu se vzal 

traktor a z něho vystupuje ukázkový rakouský sedlák - 
špinavá kšiltovka, kraťasy a sandále. Němčina mi nikdy (teda ani nikomu z nás) nešla, a tak se zmůžu akorát na Gutntág. Rukama nohama se mu pokoušíme říct, že nám praskl řetěz a to senám po chvíli daří. Rakušan se ihned sklání k Simsonu a zkouší oddělat kryt, ale marně. Pak to vzdá a něco mluví rakousky. Rozumíme pouze jedno slovo: ´´Kaputen Moped´´. Zprvu nevěříme a pořád si myslíme, že dáme nový řetěz a jedem dál, ale pak nám dojde, co se nám snaší Rakušák říct: řetěz praskl a nešikovně se vklínil mezi rotor magneta a skříň motoru. Proto jsme nemohli protočit motor... Hmm, tak se asi zohla i klikovka, možná i ňáká hřídel v převodovce.  Smiřuji se stím, že Marťana asi vemu na laně domů, do Brna, ikdyž je to o hubu a taky pokuta by mohla být hodně mastná. Farmář nám nabízí, že Simsona můžeme nechat v jeho stodole a pak se pro něj vrátit autem a vozíkem. Ani nestačíme tuto nabídku odmítnout a už farmář nasedá do traktoru a odjíždí pryč. Za 10 minut je však zpátky a pobízí Marťana, ať s Šemíkem najede na radlici jeho traktoru. Jak se Marťan těšil na tuto atraktivní jízdu je jasně vidět na fotce. V pozadí je dokonce vidět část z asi 30 metrové brzdné čáry – docela nás to pak šokovalo, když jsme si uvědomili, co kdyby se to stalo v zatáčce…

 Vyrážíme za traktorem a po dvou kilometrech zastavujeme u velkého kravínu, jak bychom to nazvali my, Češi.  Rakušák s neuvěřitelnou lehkostí odsune jeho vrata a my nechápavě zíráme, jak to v něm vypadá: nikde, ale opravdu nikde na zemi ani stéblo slámy, ani olejová skvrna (tu sme tam pak udělali teda později) . Vidíme tři nablýskané traktory a zánovní balíkovač. A taky se tu line vůně přírody abych nezapoměl.  Ale teď se musíme rozhodnout, co uděláme. Necháme tady Simsona a budeme pokračovat v cestě na dvou motorkách? Nebo výlet vzdáme a pojedeme pro auto a vozík? Jsme fakt zoufalí, protože jsme Šumavu plánovali už dva roky, a teď to máme skončit kvůli takové kravině? Já, rádoby inženýr, vymýšlím opravdovou kravinu: co zajet do Brna pro nový motor? No přece v garáži v Brně máme ještě jeden Simson (dalšího kamaráda, ale ten na něm nejezdí), tak vymontujem tento zničený a zavezeme ho do dílny. Tam si ‘pujčíme‘ zánovní motor a pak šup hned zpět do Rakouska. Chvilku přemýšlíme. Aspoň bude sranda, Marťan nakonec přikyvuje. Vy ste ale magoři. Tak dem konečně vydělat ten motor, Peťan se smíchem dodává. Ein Verzajk?, ptám se. Ja jáá, dort, dort. Bylo tam asi deset šuplíků a v nich cola sady, ráčny, klíče, imbusy, prostě všechno. Dáme se do práce. No takhle sehraní nejsou ani v boxu ef-jedniček. .  Hned nato přichází další šok – Rakušák, teď bych si ho už dovolil nazvat hostitel, nese tři sklenice, minerálku a pomerančový džus značky Rauch( ano, ten co stojí moc hodně) a říká něco v tom smyslu, že musíme mít žízeň.

Ten motor byl asi za 12 minut venku a pak se dokonce na chlup vešel do boxu Givi E370. Prý má nosnost 3 kg. Blbost...ten motor váží patnáct. A přežil to…Peťa s Marťanem sedají na CBF, které má teď před sebou asi 160km do Brna. Je půl třetí a teď na ně budu muset dlouhých cca 7 hodin čekat. Abych popsal zbytek dne, potřeboval  bych aspoň dvě strany textu a to by asi nikdo nečet, tak se to pokusím zkrátit, ikdyž velmi nerad.
Víte, hned jak se nám stalo to co se nám stalo, jsem ze srandy klukům říkal, že se nás beztak ujme ňákej sedlák s krásnou dcerkou (nejlépe třemi)…No a ta dcerka právě teď přišla za mnou a nebyla zas tak špatná. A dokonce umí pěkně anglicky. Ukazuje mi rybník, kde se můžu vykoupat ( to smrdím tak moc?!). Než mi došlo, že bych mě tam mohla doprovodit, přijíždí její přítel v docela naleštěný káře. No nic. Aspoň mám teď klid, poklidit si kufr. Ale za chviličku se objevuje farmář i se svoji ženou. 
Ta umí anglicky taky trošku a ptá se mě, odkud jsme a kam jedeme. Pak odchází, avšak vzápětí mi nese lehátko (ale takovéto opravdu luxusně pohodlné, né žádný plastový šmejd) a dává mi ho pod strom do stínu. Děkuji a chválím jí jejich statek , a tak mi paní nabízí prohlídku. Mají tady prý asi 70 (každá má svoje jméno!) krav a 10 telat. Každý rok to všecko sežere asi 500 balíků slámy, říká.  V tu se zjevuje její syn (jak jsem se pak dozvěděl) a svoji angličtinou mi říká – you are finished, for today. Že sme pro dnešek prostě vyřízení a že musíme u nich přespat. Poseká nám před barákem trávu a pak tam donese kotlík na oheň, abychom si mohli udělat jídlo, dodává. Tak toto jsem nečekal a jen vyjukaně ze sebe vytlačím: Ok, ok. A snažím se co nejslušněji poděkovat, ale v angličtině to prostě nejde. Posekanou trávu jsem s paní pohrabal, pak jsem postavil stan a nafouknul matračky. Je už sedm hodin večer, kluci nikde, ale nenudím se. 

Společnost mi dělá jejich pejsek. Bohužel mu nemůžu nic nabídnout, protože jsem už dávno všecko snědl. Několikrát se mě ptali, zda-li nejsem hunger, nacož jsem vždy odpověděl, že mám jidla plný kufr. Už i tak jsem byl obrovským dlužníkem. Náš hostitel i s manželkou přišli rozdělat oheň a kromě dvou dřevem kopcovitě přeplněných koleček přinesl minimálně čtyři lahváče (Zwetler dvanáctka to byla) a pobízí mě, ať si vemu.  Tak , sedám si k nim a povídáme. Pak přichází dcerka s přítelem, syn . Pak i babička, ňákej přesplotní strejda a jeho třináctileteý syn. Taky dobrej týpek – bylo mu třináct a už věděl, že chce KTM 690, motárda. 



Bylo už po osmé, když jsem z dálky rozpoznal zvuk Peťovy hondy. Během šesti hodin dokázali najet přes 300km, vymontovat  funkční motor a dopravit ho sem, do Rakouska. To je slušný výkon. Dovezli i plno jídla, ale ikdyž jsme byli neuvěřitelně hladoví, museli jsme prvně implantovat nový agregát do Síma. Na tento okamžik nikdy nezapomenu - když motor byl na místě a Marťan ho nakopl. Všichni lidi u ohně nám začali tleskat a to bylo prostě nádherný, nepopsatelný.

Pak jsme si za němi šli sednout. Peťa předal čtyři Starobrna Medium jako dík za všechno a oni nás naoplátku zasypali Zwettlery. Říkali jsme, že chceme dojet až na Šumavu a pán nám hned nabídl, že kdyžtak tam dojede ''mit dem traktor'', kdyby se Simson zas rozbil. U ohně nám dokonce nabízeli využití koupelny u nich doma a taky si přáli, abychom ráno posnídali u nich v domě. Snídaně nešla odmítmout. Tento večer se nám usínalo opravdu nádherně. 

najeto: 70 km
čas:      2h30min
 
 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.17
Známkováno: 78x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist