sumoto_leden



Vymetání výfuků 2009

Po loňské odmlce způsobené dostavbou nové budovy na Vrbovce pro nás Mari Moto a Yshop opět připravili osvědčenou jarní akcičku Vymetání výfuků. Tajný závod s neznámým cílem, kde nejde až tolik o čas, jako spíš o navigaci a plnění úkolů - tak to bude perfektní příležitost provětrat čerstvě zajetou redakční Kawasaki ER-6n, která tímto vyrazila na svůj první „služební“ výlet.

Kapitoly článku

Seriál tajných závodů Vymetání výfuků s vlastní doménou www.vymetani.cz je hlavně mezi klienty Mari Mota hodně známý, takže není divu, že již půl hodiny po otevření registrace o půlnoci na prvního dubna přišlo téměř 700 přihlášek ubytování! a v den konání, v sobotu 18.dubna, to podle toho na parkovišti před Vrbovkou vypadalo - hlava na hlavě, motorka vedle motorky. Ale času dost, masa a koláčů nahoře v baru taky, takže hodinka čekání na odjezdové razítko a vydání itineráře příjemně utekla a mohli jsme vyrazit na místo první kontroly. Nakonec vyšlo i počasí a kromě lehkého mrholení v při průjezdu Prahou jsme o víkendu ani jednou nezmokli.
Takže vynulovat počítadlo kilometrů, zamávat městským policistům, kteří pomáhali řídit dopravu a zastavovali nám provoz pro bezpečný výjezd z Vrbovky, a můžeme začít číst první pokyny: Po 1,2 km na světlech doprava, na 2,8 km na kruháči doleva.... Naštěstí místo první kontroly a prvního měření času pořadatelé předem prozradili, takže ještě bez bloudění v pohodě míříme do Štěchovic. Po cestě občas míjíme dvě dodávky Marimota, díky kterým máme příjemnou jistotu, že pokud by se někomu něco stalo s motorkou, kluci se o nás už postarají.

Zájezdní hostinec Rozmarná

První kontrola je v sympatickém hostinci těsně za mostem. V dolním patře jsme nakoukli do pěkného motorkářského klubu (mimochodem mrkněte na webík, spustí se vám pěkné video z motorkářské svatby přímo na štěchovickém mostě). Před hospodou kromě občerstvení čekal krátký inteligenční testík (víte které oko měl Žižka na staré papírové dvacetikoruně zakryté? Jaký je nejstarší pivovar v Čechách....), pak už jen razítko, zapsání času do registrační karty a můžeme odstartovat.

Muzeum motocyklů Netvořice

Deset křižovatek v itineráři, zhruba dvanáct kilometrů a parkujeme před muzeem. Jen jsme si trochu zajeli přes vesnici a na Kawě se rozhodily údaje na počítadle oproti údajům v itineráři, budeme muset kilometr a půl odečítat. Uvnitř muzea na nás kromě soutěžní otázky čeká 109 krásných historických strojů, v pozadí pár hadraplánů. Pokud jste tu ještě nikdy nebyli, určitě doporučuji zastavit se v tomto muzeu třeba cestou ke slapským zatáčkám.

Dětský domov Chlístov-Racek

Stejně jako v minulých letech pořadatelé nezapomněli ani na ty, kterým osud hned na začátku života příliš nepřál, a do scénáře zařadili i návštěvu dětského domova. Pro nás krátká zajížďka, pro děti skvělé zpestření víkendu. Tady byl úkol jednoduchý, přivézt dětem aspoň malý dárek, svézt natěšené prcky nebo je aspoň naučit vrknout plynem. Bohužel náš malý naháč u dětí neměl šanci, největší modlou samozřejmě byl Goldwing, na vrknutí plynem tu zase lákaly velkoobjemové choppery. Každopádně tahle zastávka určitě zlákala spoustu kluků na budoucí motorkářskou dráhu.

ZD Úžice

Další šipky a údaje v itineráři nás protáhly pěknými zatáčkami na stodesítce mezi Benešovem a Sázavou. V klidu si to šineme za velkou partou chopperů, počasí se umoudřilo a začíná i probleskovat sluníčko. Zaskočil nás až další soutěžní úkol, zjistit původní název areálu na 35. kilometru trasy. Jde o ZD Úžice, bývalé JZD, ale je to opravdu původní název? Staršího dědu ve dvoře příjezd tlupy motorkářů trochu vyděsil a nic kloudného jsme z něj nedostali, takže do karty píšeme JZD Úžice a vyrážíme dál.

Bedřich Hoferek a jeho smečka špringršpanělů

Projíždíme Uhlířské Janovice, následuje další úsek s pěkným povrchem i zatáčkami a je tu městys Malešov, kde máme zjistit jméno starosty a název rasy psů, které chová. Podle věže tedy mířím ke kostelu a po cestě zastavuju u hospody. Zjistit potřebné informace je díky chlapíkům před hospodou dílem okamžiku. Docela mě překvapilo, jak jsou všude lidi příjemně naladěni, rádi si pokecají o motorkách, zajímají se o výkon a spotřebu a srovnávají to se svým wartburgem, popřejou hezký výlet a varují ať jedeme opatrně....

U Strejčků

Už máme docela hlad, na denním počítadle už se přehoupla stovka kilometrů, takže se těšíme na pátou kontrolou, kterou je hospoda U Strejčků - a podle itineráře se záhy ukazuje, že sídlem hospody jsou Červené Janovice. Ještě před objednáním jídla si jdeme splnit soutěžní úkol, tentokrát je to házení šipek, a můžeme se věnovat gulášovce a řízečku.

V hospodě po obědě fasujeme druhou část itineráře, které obsahuje další 4 soutěžní úkoly a dalších 110 kilometrů. Nezdá se to, ale pomalých silničkách kilometry tolik nenaskakují, občas si musíme zastavit na zorientování nebo na splnění úkolu na kontrolním stanovišti - takže do druhé půlky trasy vyrážíme až po třetí hodině odpoledne.

Fyzický úkol na louce

Ještě po dvou dnech mě bolí břišní svaly a proklínám pořadatele. Hned dvacet kilometrů po dobrém obědě zařadit skákání v pytlích přes půl lesa a přes překážky? Ale sranda to byla, ono pospíchat při skákání v pytli znamená padnout na hubu, obvykle zrovna do dráhy soupeřům... bylo na co koukat a oběd jsem nakonec přemluvil, aby zůstal na svém místě.

Stavební dílo

Mezi dopravními značkami na silnici se začínají objevovat šipky na přehradu Seč, takže tušíme, že úkol spočívající ve zjištění výšky hráze a objemu se bude vztahovat právě k této přehradě. A opravdu, po čtyřiceti kilometrech - po venkovských silničkách zase asi hodina jízdy - stojíme na hrázi a opisujeme z informační cedule údaj s půvabným názvem "objem stálého nadržení".

Rozhledna Veselý kopec

Aspoň myslím, že se to tak jmenovalo. Cesta ze Seče trvala jen čtvrt hodinky, ale splnění tohoto úkolu nám zabralo víc času. Úkolem bylo vystoupat na krásnou rozhlednu a nahoře zjistit zadání soutěžního úkolu. Už při stoupání do schodů bylo snadné uhodnout, v čem bude úkol spočívat, podle soustředěných tváří sestupujících motorkářů a polohlasného počítání stosedumdesátsedum, stosedumdesátosum... Výhled nahoře byl dokonalý a po cestě dolů i my počítáme schody až k oficiálnímu vchodu. Ta ostuda, vystudoval jsem matematiku a přesto jsem se o jeden schod sekl a nezískal žádné body!

Pirelli a Metzeler

Trasa vede na Hlinsko, kde na nás čeká poslední soutěžní úkol. Válení velké automobilové pneumatiky po dráze s různými kličkami. Takže navléct servisácké rukavice, připravit, pozóooor, teď.

Orea hotel Devět skal - finále

Ještě dvacet kilometrů a se západem slunce dojíždíme do cíle v hotelu Devět skal v oblasti Žďárských vrchů. Odkládáme Kawasaki na hlídané parkoviště a jdeme se ubytovat, drobet zkulturnit a honem na večeři. Večerní program začíná slovenskou kapelou The Backwards, revivalem skupiny Beatles, a musím uznat, že svým vzorům rozhodně nedělají ostudu. Po desáté přichází to hlavní - vyhlášení výsledků. Konečně se objevuje tak hlavní organizátor, Petr Marian, který až do této chvíle s celým týmem Mari Mota tvrdě makal na vyhodnocení výsledků. Petr prozrazuje správné znění všech úkolů a vyhlašuje první desítku závodníků a rozdává ceny a diplomy. Úplné výsledky najdete pod tímto odkazem. Úspěšný závod je potřeba zapít, takže dál už zábava pokračuje vlastními silami a k tomu pomáhá skupina Easy.
.
Co dodat na závěr? Skvěle jsme se projeli, užili spoustu zábavy a viděli hodně zajímavých míst, takže musíme poslat velký dík oběma pořadatelským společnostem Mari Moto a Yshop, že věnovali tolik úsilí a prostředků a zdárně pokračují v pořádání tohoto seriálu pro příznivce jedné stopy.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):


TOPlist