Východní Čechy

Je pátek ráno a my konečně po strastiplném týdnu čekání na pěkné počasí, vyrážíme na cestu. Ještě poslední kontrola naší stařenky Jawy 350/634, připojit pavíka a můžeme jet. Kromě mne a mého přítele Radka s námi ještě jedou taky na jawě 350/634 Honza a jeho přítelkyně Karin.

Východní Čechy

Den 1.- příjezd

Vyjíždíme z Frýdku-Místku po silnici č. 48 a náš cíl je camping u vodní nádrže Rozkoš v České Skalici. Již před Novým Jičínem kvůli kvantum kamionů, autobusů i osobních aut směřujících nejspíš na jih k moři, sjíždíme na vedlejší cestu směrem na Valašské Meziříčí, kde úspěšně zabloudíme, takže se nakonec vynořujeme v Přerově. Po delší pauze na oběd (naše zadky na stařence dostávají pořádně zabrat) se rozhodujeme, že pojedeme na Olomouc a Mohelnici, kde se napojujeme na silnici č. 35, po které jedeme až do Hradce Králové. Kousek za Svitavami nás ještě trápí menší závada na kamarádově stroji, ale je naštěstí rychle opravena a my můžeme pokračovat. Ve Hradci zahýbáme na silnici č. 33 a konečně kolem sedmé večer dorážíme do kempu. Rychle stavíme stany a vaříme večeři, protože už máme všichni pořádný hlad. Na konec ještě zaskočíme ochutnat místní pivo do hospůdky MASH a kolem jedenácti všichni usínáme.

Den 2. – Adršpašsko-Teplické skály

Ráno v půl deváté všechny budím, že už je čas vstávat. Máme toho hodně na programu. Dnešním cílem jsou Adršpašsko-Teplické skály a večer safari ve Dvoře Králové. Kolem desíti vyrážíme po silnici č. 33 do Náchoda, kde odbočujeme na 14tku a za Červeným Kostelcem na okresku, která vede až do Teplice nad Metují, naší první zastávky. Honem kupujeme lístky a hurá do skal. Hned na začátku zdoláváme 300m po žebříkách na vyhlídku. Je to docela makačka, ale odměnou je nám nádherný výhled na Teplické skalní město. Procházíme kolem skal a divíme se jejich názvům jako například Pes. Jak na to ti lidé, kteří tak tu skálu pojmenovali, asi přišli? Vždyť vůbec jako pes nevypadá. Kolem tří docházíme na konec prohlídky a protože se nám tu líbí, rozhodujeme se, že se zajedeme podívat o 5km dál do Adršpašských skal.
Hned za vstupní bránou zjišťujeme, že tohle skalní město je na pohled krásnější, i když je menší. Procházíme přes Sloní náměstí, kolem Malého vodopádu až k Velkému vodopádu, který je největší atrakcí ve skalách. Poté šplháme po žebříku ke skalnímu jezírku, které má, jak nám bylo řečeno unikátní vlastnost-v zimě nikdy nezamrzá, protože ho vypouštějí. Po jezírku plujeme na lodičce. Pan převozník doplňuje plavbu barvitým výkladem o vodnické rodině, která prý v jezírku bydlí. To by mě teda zajímalo, co dělají, až jim ho na zimu vypustí…Po vysazení na druhém břehu přicházíme k Milencům a k Starostovi a Starostové, asi nejkrásnějším zdejším skalním útvarům. Prohlídku zakončuje Ozvěna, kde se slova doopravdy ozývají a my vyházíme opět u hlavní brány.
Po krátké večeři zjišťujeme, že už máme jen hodinu na to, abychom ujeli asi 40km do Dvora Králové. Bloudíme, je nám jasné, že už to asi nestihneme. V obci Radvanice náhle ztrácíme naši dvojku Honzu s Karin. Posléze s hrůzou zjišťujeme, že se na křižovatce potkali se Škodou 105, jehož řidička jim nedala přednost. Díky bohu až na nějaké odřeniny se nikomu nic nestalo, ale jejich motorka je bohužel nepojízdná. Protože policie pracuje velmi pečlivě, dostáváme se do kempu až kolem půlnoci a vzápětí všichni usínáme.

Den 3.- Babiččino údolí

Probouzíme se do nádherného rána. Kolem jedenácti vyrážíme, bohužel už jen Radek a já, do Babiččina údolí. Pro kamarády a rozbitou motorku přijede zítra dodávka. Je nám docela líto, že s námi nemůžou. Bez nich už to není ono, nehoda nám všem zkazila náladu. Už z dálky nás uchvátí krása Ratibořického zámku. Neodoláme a jdeme ho prozkoumat zevnitř. Při prohlídce zjišťujeme, že je vše zařízeno tak, jak to Božena Němcová popsala ve své knize Babička. Po hodinovém výkladu se procházíme zámeckým parkem až k Starému Bělidlu a mlýnu, které si rovněž prohlížíme. Vesnickou idylku 19. století doplňují projížďky na koních, kterým já neodolám a tak na chvíli vyměňuji oře plechového za toho živého. Paráda!…Nakonec si fotíme pomník Babičky s vnoučaty a Viktorčin splav.
V zámecké parku je k vidění přehlídka dravých ptáků, které si můžete dát i na ruku. Tomuhle neodolám a za chvíli už držím na ruce osmi kilového orla. Ohromný zážitek a protože už začalo být docela vedro, jedeme zpátky do kempu. Zbytek dne trávíme vodními hrátkami a blbnutím na šlapadlech. Na večer nezapomínáme už naposled zaskočit do „naší“ hospůdky MASH a kolem půlnoci usínáme.

Den 4.- Cesta zpět

Vstáváme kolem osmi. Je třeba vše připravit na zpáteční cestu. Říkáme si, že zpáteční cesta jen ve dvou bude nuda a přibíráme k sobě německé kolegy, kteří míří do Polska. Vyjíždíme po desáté hodině. Jedeme do Hradce Králové, kde odbočujeme na silnici č. 11, po které jedeme až do Ostravy. Zpáteční cesta ubíhá až moc rychle a tak si první zastávku dáváme až na Suchém Vrchu před Červenou Vodou. Z vrchu rozhledny shlížíme na krásu Jeseníku. Kousek od Suchého Vrchu je taky tvrz Bouda, na kterou nám už bohužel nezbývá čas. Asi po hodině opět vyrážíme, ještě zastavujeme na pozdní oběd v Rýmařově. V pět hodin opouštíme naše německé přátele v Ostravě a za chvíli konečně po 300 km dorážíme šťastně domů.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist