Starší páni - Šumava a na skok do Německa

"Je nás jedenáct, jak v kopané......" tak to zpíval Milan Chladil na konci padesátých let. To si dobře pamatuji, protože mám řidičák od 20.6.1959 a ten den jsem oficielně začal jezdit na otcově motorce ČZ 125 Bt. Z naší 11 člené party z Nymburka a okolí nejsem nejstarší. Nejstarším je Jaroušek a proto je naším šéfem - šerifem. Mohu prozradit, že nejmladší je Pavel (63 let ) a ten jediný má Haryka. Máme starší mašiny. My ostatní Yamahy Viraga od 535, XVS650 a 1200 a Kawu Vulcan VN 800A. Většinou jezdíme v sobotu či neděli těch 200 až 300 km. Na ty krátké cesty někteří berou i své manželky či přítelkyně. Ale za sezónu uděláme také cca 4 vícedenní výlety. Jezdíme od března do listopadu a ti nejlepší najedou za sezónu i přes 10 000 km, já mám za r. 2014 najeto přes 8 000 km. Ne vždy všichni můžou, zejména na více dní a tak nás na Šumavu jelo 6. Aby toho nebylo na staré pardály málo, tak vyvíjíme i jiné aktivity. Našlo se nás v partě 5 bývalých muzikantů - tak jsme si založili ještě pro zábavu vlastní či přátel "Motoband" (trubka, harmonika, kytara, basa, bicí). Tak to je ještě navíc.

Starší páni - Šumava a na skok do Německa

Kapitoly článku

1. den 28. 9. 2014: Z Nymburka až pod Svatobor - 210 km.

Scházíme se o něco dříve na našem obvyklém startovacím bodě a to v 9,00 hodin u Benziny v Nymburce. Ti kteří nemají plnou nádrž dotankují a po krátké poradě vyrážíme. Jedeme s šesti choppery a vůdce je náš šéf Jaroušek. Ten si tuto funkci zaslouží ze tří důvodů. Za prvé je vždy připraven, zná cestu i občerstvovací stanice a je z nás nejstarší. I když nám asi třem táhne taky osmý křížek. Seřadíme se za něho jako kuřata za kvočnou. A kolonu uzavírá zase ten nejmladší - Pavel na Haryku. Tomu je jen 63. Jezdíme pochopitelně bez navigací, už jsme toho najezdili dost, tak takové berličky nepotřebujeme.
V pohodě a za sluníčka jedeme po 330 směr Sadská, Český Brod, projedeme městem a po 113 do Mukařova, tam doprava a po 2 do Říčan. Tam přestože je svátek, anebo právě proto, se průjezd ucpává a tak jedem, jak říkáme, ruky-cuky až se dostaneme k odbočce doprava na objezd Prahy po R1 na Jesenici a dál až ke Zbraslavi a po 4 a R4. Na občerstvení a případné doplnění benzinu jsme zastavili u pumpy vpravo od R4 a jeli dále na Dubenec a z Dubence po 4 na Milín. Mašinky (i jezdci) jedou jak švýcarské hodinky, ale MILÍN nám přichystal nepříjemné překvapení. Odbočujeme na 174 směr Březnice, přijíždíme k železničnímu přejezdu, který je v rekonstruci a tak zajištěný, že ani Jaroušek tam nenalezl skulinu, kterou bychom se protáhli. Tak po chvilce váhání otáčíme a jedeme na okraj Milína. Tam nám místní znalci poradí objížďku mezi vilkami, ale která potom pokračuje polní cestou. Na ní potkáváme také starší hochy, ale ve starém válečném Jeepu - měli asi nějakou akci, protože jsme potkali po silnicích i další "vojáky". Polní cesta ještě šla, ale jak jsme vjeli do lesa, tak tam to byla klouzačka, měli jsme na napakovaných chopperech plné ruce práce, ale vše dopadlo dobře, ani jsme si "neustlali", ale motorky dosti zablátili. A tak když jsme vyjeli na 174 - připadali jsme si jako v ráji. Navíc přátelé kochačka - krásná krajina nás ihned pohltila a pokračovali jsme v plné pohodě. Březnicí jsme projeli a později jen zalitovali, že jsme se nepodívali zda mají restauraci v místním pivovaře. A tak jsme pokračovali po 174 na Bělčice, Lnáře, Velký Bor a doleva po 188 na Horažďovice a po 169 nad Rábí. Tam jsme na kopci udělali druhou zastávku, potkali 40leté kluky motorkáře, vyfotili, nakamerovali a hlavně očistili sebe i choppery od bláta z terénní vložky u Milína.

Koukli na největší naší zříceninu hradu, kde Jan Žižka z Trocnova při obléhání přišel o druhé oko, vzpomenuli na něho a pokračovali do Sušice. Bylo již odpoledne, ale teplo jako v plném létě. Zastavili jsme u Tesca a doplnili zásoby na večer a snídani. Dál  po 187 a po 4 km odbočili vlevo směr rozhledna Svatobor na silničku na osadu Odolenov a za ní asi po 1 km vpravo do cíle tohoto dne - do kempu Wodolenka. Stále svítilo krásně sluníčko, tak jsme se vysvlékli z kůže, rozbalili bagáže, rozdělili si chaty na spaní pro příští dvě noci, dali zásoby do lednice v kuchyni, kapku se občerstvili. A to nám otrnulo. Byl krásný podvečer, tak jsme začali vymýšlet co dál. Protože jsme měli již v sobě pivo a dobrou náladu, rozhodli jsme se pěšky vyrazit dál po silničce až k rozhledně na Svatobor na jedno nebo více točených. Funěli jsme do kopce, potili se, zastavili se pod vrcholem na plošině odkud létají paraglajdysté a odkud Sušice vypadá tam dole tak mrňavě, jako by byla nejméně10 km daleko.  Vyfuněli jsme zbytek až k rozhledně a sympatické osvěžovně u rozhledny na Svatoboru (845 m nad mořem). Za chvilku se nám však zdála pěkně hnusná, protože tento den - na sv. Václava a státní svátek klidně končili letní provoz, měli v 17,00 hodin zavřeno a tvrdili, že nemají ani lahváč.


Ze složitých úvah co dál nás vyrušil starý pán s holí, že prý ať si skočíme zkratkou po svahu do Sušice, že tam budem za 20 až 30 minut. Nějak se nám to nezdálo, ale podlehli jsme. Vydali jsme se z prudkého kopce po cestičkách pro pěší dolů. Nohy z prudkého kopce dolů bolely, čůrky potu tekly po zádech a někteří tvrdili, že nic tak hrozného nezažili. Pepíčkovi se z té cesty až rozlepily boty. A navíc doporučená resturace - minipivovar, byla až na druhém konci Sušice. Časový limit nebyl zdaleka dodržen. Dohadovali jsme se jak se dostanem domů, ale přednost dostal ovar a pivo.

Ale - konec dobrý, všechno dobré, tak jako v pohádce. Jako vždy nás zachránil náš šéf Jaroušek - to je ten co sedí uprostřed na lavici. Nezúčastnil se našeho výstupu na Svatobor a něco pomáhal řešit panu majiteli. Ale za to nás po našem SOS zachránil, přijel za námi s panem majitelem kempu a ten nás po dobrém občerstvení odvezl autem těch asi 8 km do kempu.

2. den 29. 9. 2014: Od Sušice do Bavorska a zpět - 143 km.

Pro některé z nás to byla první cesta na motorce do ciziny. My zkušenější máme za sebou zahraniční cesty už dávno - na kejvačkách se stanem, spacákem a kytarou to byla jezera v NDR nebo Balaton v Maďarsku. To byly jízdy! A tak balíme jen nejnutnější a vyrážíme z kempu přes Sušici a po 169 na Hartmanice, dále po 190 a tam nás zlobí odfrézovaná silnice, motorky tancují jak tanečníci na plese, potom po E53 do Železné Rudy. Tam se nezdržíme, krátká zastávka a ke hranici. Před ní doplníme benzín, zase počkáme na semaforky a frézovanou silnici se propadnem až do Západního Německa - jak říkala Kelišová. Pokračujeme po perfektní E53  a po 5 km odbočujeme prudce doprava na St 2137 a přes okraj obce Regenhutte pokračujeme 4 km horskou silničkou k jezeru  Arber See. Zaparkujeme vlevo, kde je to pro motorkáře zdarma. Slezeme ze strojů a jdem se podívat ke krásnému  jezeru. Klídek a pohoda, mají zde všední den, tak si to užíváme.

Nechybí pochopitelně suvenýry a sluníčko.
Když se pokocháme nastartujeme stroje a čekáme jak na startu Velké ceny. Pod námi je semafor a nad námi opět rozfrézovaná silnička. Tak tam musíme vjet v pravý včas z parkoviště, aby jsme se nemotali těm co jedou zdola nebo ze shora. Vše zvládnuto a pokračujeme lesem nahoru asi 3 km na parkoviště pod horou Grosser Arber        (1 456 m n.m.), kde je opět specielní parkoviště pro motorky, přímo pod opěrnou zdí a s přístupem k sedačkové lanovce na horu, která vás tam vyveze za 12,- E. Tuto variantu nevolíme, okukujeme okolí, kamerujeme a fotíme. Všechny nás tam vyfotil náš vrstevník z Plzně (viz titulní foto). Ten tam byl autem a přidal typy na příští výlet do tohoto kraje.

Pokračujeme dál do kopce a po 4 km, na křižovatce doprava na St 2154 a sjíždíme prudkými vlásenkami dolů asi 6,5 km. Je třeba se držet na vlastní polovině za plnou čarou. V prudké nepřehledné vlásence proti nám vyrazili na sportovních motorkách dva divoši. Jedou těsně podle plné čáry, pěkně jsme se lekli. Měli to položený až ke kapotáži. Zřejmě místní znalci. Kam se hrabe naše kroucenka na Dubou, ty kluci jeli opravdu nahoru jak o život!
My jsme se tak dostali dolů, zpět ke hranici do Bayerisch Eisenstein a doleva na Železnou Rudu. Protože byl již poobědový čas, stavili jsme se nejprve na jídlo v samoobslužné jídelně a potom se věnovali městečku. Je to staré horní město, kde se nejprve těžila železná ruda, ale od 18. století ji postupně nahradilo sklářství. Mimo pohodové procházky po městečku rozhodně stojí za pozornost kostel P. Marie Pomocné postavený v létech 1727 - 1732.

Z Železné Rudy opět krásnou krajinou a sluníčkem po 190 přes Hojsovu Stráž do Nýrska. Tam z minulých cest známe dobrou cukrárnu na sídlišti s krásnou dřevěnou terasou ve výšce nad parkovištěm - pro motorkáře jak dělanou. Takže odpolední káva, zákusek a zmrzlina, jak při našich cestách bývá zvykem. Po občerstvení dál po 191  a po 10 km prudce doprava na 171 na Strážov, Běšiny, Petrovice a do Sušice opět k Tescu. Nákup na večeři v kempu (abychom nezhubli) a něco tekutého - bylo Václava.
Kdo má ještě málo, odskočí  na Kašperské Hory. Hornická osada se připomínaná již ve 13. století, zbohatla těžbou zlata. Dominantu náměstí tvoří renezančně-barokní radnice z 16. století a kostel sv.  Markéty. Pro motorkáře potom v pravém horním rohu náměstí je motomuzeum. Na jídlo doporučuji po zkušenostech z minulých cest hospodu Pod věží, je dole na náměstí pod kostelem. Porce za cca 80,- Kč, ale nikdo z nás ji neudolal.

Večer v kuchyni kempu se občerstvení protáhlo spolu s vyprávěním o cestách a životních láskách do pozdních večerních hodin.

3. den 30. 9. 2014: Od Sušice až k nám - 284 km. 

Po ranní hygieně a zbalení všech věcí na motorky, vyrážíme nejprve do Sušice vrátit klíčky od chat a hlavní budovy. Zatím co čekáme na Jarouška až to vyřídí, přichází k nám šedivý pán a zálibně okukuje motorky a že taky jezdil.... Tak povídám, že není pozdě, dejte se k nám. Že je na to starý, že jeho v peřince chovali už Američani, vojáci v roce 1945. A já na to, že je tedy mladík, mě v Kouřimi v r. 1945 dali Rusové koně, krásného šimla, protože jsem s nima už chodil a oni si se mnou hráli. (Koně pochopitelně někde zrekvírovali a mě ho potom zase zrekvíroval stát.) Pán kroutil hlavou a nejistě odešel. Sám bych byl zvědal zda si to s tou motorkou nerozmyslel.
Jaroušek se za chvíli vrátil a my vyrazili po 169, za Dlouhou Vsí doleva po 145 a potom doprava na Rejnštejn a kousek za ním potom na okresku směr Srní a zastavili na Antýglu. Pokoukali, pokochali, fotili a kamerovali jako na ostatních zastávkách. Dále potom na Modravu, kde jsme pochodili, obdivovali již opravené náměstíčko a Klostermanovu chatu. Pokračujeme na Filipovu Huť a zastavujeme v Kvildě.
Je po sezóně, je tu krásně, ale taky tu chcípnul pes, tak jen pocouráme. Nebyla ani předobědová polévka - jak jsme na cestách zvyklí. Protože motorky i motorkáři jsou OK, jedeme z Kvildy po 169 na Vimperk. Tam Jaroušek zastavuje na parkovišti u hotelu, který má skutečné motorky za okny. U staré JAWY jsme výborně poobjedvali a vydali se na cestu k domovu.

Z Vimperka po 4 na Volyni, Strakonice a u Milína doleva na 66 na skok do Příbrami a z ní po 66 na R4 a na Prahu. Ta jako obyčejně nezklamala, ucpávalo se to na jižní spojce a tak opět ruky-cuky a kličkováním pomalu na naší D11. Bláhově jsme si mysleli, že už jsme v pohodě. Ale zase ne. Na D11 opět zácpy a přejíždění z pruhu do pruhu, je nás šest, tak máme obavy zda se dáme před domovem dohromady. Docela se zadařilo a sjíždíme na Sadskou, pomalu se loučíme a potom postupně odbočujeme každý ke svému domovu.

Závěr: Vše se vydařilo, počasí, motorky i jezdci - bez jakéhokoliv problému! A tak vám všem přejeme pohodové jízdy a až se vás někdo zeptá co budete dělat v penzi a po 70desátce - odpověď je přeci jasná: jezdit pro radost a ještě k tomu na motorce!
P.S.  My k tomu ještě přidáváme pěkné posezení a náš "motoband".

 

Účastníme se také srazů - loni to byl pěkný motosraz 9.8. v Jablonečku (Jablonec nad Jizerou) kde večer hrál Country Fous. Do 22,00 hodin se všichni styděli tancovat, tak jsme to my "mladý kluci" museli rozjet. Potom se teprve přidali  ostatní a za chvíli byl parket plný!


A bychom měli i další generace motorkářů, musíme si je k tomu vychovat!



                          Na závěr vám všechněm přejem,
                          ať je červen nebo leden,
                   
      pro motorku pěknou stopu,
                          na silnici žádnou slotu, 
                          v sedle prima pohodu,
                          nikde žádnou nehodu!
                                                                

            A tak jak se u nás traduje:
               "AŤ VÁM VŠECHNO FUNGUJE!"


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.15
Známkováno: 53x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist