Simson sraz Svitavy 2016

Kdo jsme

Jsme organizovaná skupina pěti nadšených simsoňáků, která po roce opět vyrazila na Simsonech na náš neoficiální a již zažitý Sraz Simsonů konající se ve Svitavách. Původním záměrem bylo jenom odpolední setkání dvou zapálených bláznů do Simsonů na půli cesty mezi Jihlavou a Krnovem, odkud pocházejí. První sraz se uskutečnil už v létě 2012 právě ve Svitavách a od té doby se každým rokem scházíme ve větším počtu na tomto místě. Každým rokem se naše putování po české republice a  blízkém zahraničí zvětšuje a trvá i několik dní. Posledních pár ročníků si vyrábíme i vlastní památeční srazové samolepky a tento ročník jsme oblékli dokonce i trička s vlastním designovým motivem.

 

A vyjíždíme...

V pondělí dopoledne my čtyři, co jsme z Brna, vyjíždíme společně směr Svitavy. Pátý člen (zelený Simson) přijede na  místo srazu ve Svitavách kolem 12h.  Po cestě jsme si v motoobchodě s díly na staré motorky  dokoupili nezbytnou zásobu svíček Brisk a poté valíme (až moc podezřele rychle a hladce) přes Kuřim po hlavním tahu na Svitavy. Cesta vede prakticky pořád vesnicemi, dokonce už od protektorátu se tu, myslím, měla stavět dálnice, ale doposud je to pouze na papíře. Nám ovšem vesnice nevadí, protože jedeme stejně stylem #furtplnej.  Rychlost jsme sice pravděpodobně někde asi překročili, ovšem nikoho to netrápí, protože třem ze čtyř simálů náhon tachometru kvalitní maďarské výroby už praskl  a toho čtvrtého to za pár desítek kilometrů taky čekalo.

U Letovic Vašovi (fialová) upadává koleno výfuku. Jeho simson najednou disponuje závodním zvukem, ale umírají  mu dva koně ze čtyř.  Zastavujeme a poprvé opravujeme.  Závada je to opravdu banální, obzvláště když s sebou vezete instalatérský kufřík a basu na pivo plnou nářadí a součástek.  Pak už konečně přijíždíme na posvátné místo našeho každoročního srazu – na parkoviště Kauflandu ve Svitavách. Pár minut po nás přijíždí Filip (zelený), který s sebou přiváží kameru SJ CAM. Tu si v průběhu následujících dní budeme mezi sebou střídat.  Chvilku si pomlouváme (pouze v dobrém) naše „bezchybné stroje“, vylepujeme památeční samolepku na přesné místo našeho srazu a pak tankujeme na benzině. Poté konečně vyrážíme směrem k nejvzdálenějšímu bodu naší cesty  -  hranice s Německem za Chomutovem. 

V Poličce nakupujeme nezbytné zásoby potravin včetně nejlevnějšího piva, a pak pokračujeme  po silnici I.třídy směrem na Hlinsko. Po pár minutách jízdy po nudných rovinách odbočujeme  na Proseč.  Od této chvíle začínáme mezi sebou  závodit v krásných zatáčkách, které nás provázejí přes louky a lesy, až k zámku Nové Hrady.  Je to tu jak v pohádce, opravdu nádhera.  Další zastávkou měl být památník obce Ležáky, bohužel jsme však odbočku k němu přejeli.  Čas nás ale tlačil, abychom za světla dojeli do plánovaného bodu, kterým byl autokemp Seč-pláž. Náš příjezd vzbuzuje velkou pozornost zdejších táborníků. Těm jsme o nás dali patřičně vědět vytočenými motory do vysokých otáček i oblakem štiplavého dýmu. Motorky stavíme do formace ‚,ohrada‘‘, ve které se následně zabydlíme. Stany z důvodu úspory místa a hmotnosti nevedeme, takže všichni spíme pod širákem.  Voda v přehradě nebyla zrovna nejteplejší, a tak jsme se na podvečerní koupání v přehradě posílili tzv. ,,softíkem“ složeným džusu a hlavně vodkou. A zábava pokračuje až do pozdních večerních hodin…..

Den druhý

Ráno , slunečné ráno, bezvětří a klid. My ale byli po předešlé noci nevyspalí, hladoví, ale odhodlání do dalšího dne.  Všichni jsme nastartovali, ale Zbyša (žlutý)  zůstal stát, neboť nenastartoval – musel dotáhnout šrouby na hlavě z důvodu netěsnosti.  Snad to je pro dnešek poslední závada říkáme si, protože plán dojet na Slapy – Žďáň, je pro nás velké sousto (cca 150 km).  Asi po deseti minutách jízdy od kempu odbočujeme k vodní nádrži Pařížov. Zastavujeme poblíž hráze za plotem pozemku patřícího místnímu hráznému.  Než jsme sesedli z motorek, pan hrázný nás pobízí, ať jdeme dál. Tento milý chlapík (také majitel Simsona) nejdříve obdivoval naše stroje a poté nás provedl po hrázi, ke které jsme se dozvěděli zajímavé informace z historie. Také  se s námi podělil o vtipné příhody  se  svým Simsonem – např. že se nevyplatí lít do něho směs benzínu a nafty.  Další krátkou zastávku máme u dvojitého mostu přes Želivku  a po pár desitkách kilometrů i u zatopených mostů tzv. Hitlerovi.  Pak se už jedeme konečně vykoupat na Slapy- Žďáň. Rozhodujeme se, že tu přespíme přímo na pláži u vody, dokud nás nepřišla vypakovat jedna místní paní. Téměř na nás zavolala policii, ale nakonec jsme se nějak s ní domluvili, a zůstali tu, avšak oheň musel být uhašen. 

Den třetí - začíná se to kazit

Ráno v deset hodin ze Slapské přehrady putujeme směrem na Beroun, kde nakupujeme  potraviny v místním Lidlu. Není to ledajaký Lidl – je to první prodejna v nové stylu ve střední Evropě. Například u vchodu si můžete dát lahodnou kávu, anebo zdarma  umýt ruce. To nám přišlo velmi vhod, po několika drobných závadách typu upadnutý výfuk, povolená hlava,  upadnutý náhon tachometru atd..  Z Berouna pokračujeme  přes krásné Křivoklátsko až na Žatec známý svým vyhlášeným chmelem. U Nechranické nádrže u Kadaně  se zastavujeme na vykoupání. Zakalená voda, silný vítr opírajícím do vln, jílovitá pláž a Vašek (fialový) brázdící vodu jeho enduro Simsonem.  Na břehu ale trefil levou stupačkou velkým kamenem nacházejícím se na pláži. Odnesla to levá stupačka ohná téměř do stupačky pravé. Ovšem kvalitní polskou ocel se nám podařilo ohnout zpět a můžeme jet dál na Chomutov, kde nakupujeme pochutiny na večeři. 

Jedeme severně nad Chomutov do neznáma směrem k hranicím s Německem. V zoufalé snaze najít vhodné místo na přenocovaní odbočujeme z cesty a vydáváme se vysokým travním porostem do prudkého kopce.  Zde se náš pomyslný vláček motorek roztrhal na jednotlivé stroje s velikými rozestupy souvisejícími  přímo úměrně s úpravami výkonu na  našich strojů. Tam, kde by většina těžkých motorek zastavila, spadla a čekala na vyproštění legendárním Lakatošem. Martinova motorka (modrozelená)  se v kopci bohužel zastavila z důvodu první větší závady na motoru. Filip (zelený) musel celý kopec spojkovat, neboť  má dlouhé a těžké převody. Vyškrábali jsme se na kopec. Bez ztráty to ale nebylo.  Filipovi (zelená) při výjezdu praskla plechovka piva v kufru, což bylo cítit ještě několik dní.  V závětří u lesa jsme s mírným strachem z neznáma zakotvili. Byl tu nádherný výhled na Mosteckou pánev. Prostě ideální místo na opravu zcela nepojízdného Simsona. Po sundání rotoru magneta Martinovým stroje na nás vykouklo vyfouknuté gufero, které stihlo při svém výletu mimo uložení urvat jeden pájený kontakt na cívce zapalovaní. Páječku tu opravdu nemáme, ale místo ní alespoň provizorně použijeme šroubovák a plynový vařič.  Jelikož se večerní teploty pohybovaly okolo 13°C, rozdělali jsme velký táborák.  Ten jsme zásobili dřevem tak moc, že nás hřál celou noc až do rána…..

Den čtvrtý - kazí se to čím dál víc!

Když slunce vysušilo naše rosou navlhlé spacáky, vyrazili jsme směr: Ústí nad Labem. Zde jsme chtěli navštívit vyhlášenou moto prodejnu s díly na Simsony.  Martinův simson byl po nouzové opravě opět provozuschopný. Vydali jsme se tedy na cestu. Vše vypadalo dobře,  napojili jsme se na silnici první třídy a za neskutečné cestovní rychlosti rychlosti  65km/h předjeli dva cyklisty. Po chvíli ale nevidíme našeho kolegu Vaška (fialový).  Během čekaní na výměnu svíčky kolem nás prosvištěli již známí cyklisté s úsměvem  na tváři. Netrvá to dlouho, kolona se rozjíždí.  Znovu predjíždíme dvojici  cyklistů s tím, že jsme tento boj mezi nimi vyhráli a už je nikdy neuvidíme.  Po ujetém kilometru zastavuje u krajnice Martinuv zelenomodrý simson.  Jaká ostuda, když nás zase předjeli ti dva!Zjíšťujeme, že simson nehází jisku. Sundáváme proto rotor a díváme se na tu spoušt. Gufero opět vypadlo a tentokrát vyrvalo i kontakt na plošném spoji snímače u zapalování.

Nutně jsme tedy potřebovali páječku.  Celé zapalovaní jsme tedy odmontovali a pověřili člověka s nejspolehlivějším simsonem -Filipa, aby oslovil někoho, kdo by mohl mít pájku.  Zachránila nás Filipova mikina Kawasaki, na kterou upoutal pozornost jednoho pána skládající dřevo před svým barákem. Dotyčný byl dokonce i motorkář a fanda právě značky Kawasaki. Zajímalo ho, kde se dá taková mikina sehnat a při té příležitosti se ho Filip v né příliš velké naději na úspěch zeptal, jestli náhodou nemá pájku. A s obrovským štěstím  ji měl a byl ochoten i s trochou cínu a pájecí kyseliny zapůjčit.  Oprava se podařila. Nakonec jsme jako celá skupina přijeli poděkovat. Pán nám popřál šťastnou cestu a mohli jsme zběsilým tempem pokračovat dál v cestě, abychom stihli do zavírání přijet do zmíněné motoprodejny. Náhradní díly pomalu ale jistě docházely, museli jsme dohánět ztráty v denním rozpisu kilometr, takže nepřicházelo v úvahu tuto zastávku vynechat nebo ji posunout až na následující den. Jeli jsme nejkratší cestou #furtplnej. Desítky kilometrů před námi a desítky minut do zavíračky  Nakonec jsme s menší rezervou dorazili včas a koupili vše potřebné. Ulevilo se nám, protože jsme nakoupili do zásoby vše, co by nám cestou mohlo odejít. To nám zvedlo sebevědomí v tom, že už nás nic nepřekvapí a nenechá ve štychu.  Vašek si stěžoval na mizerný brzdný učinek zadní brzdy ( přední mu vlastně nebrzdila vůbec a asi největší největší brzdnou sílu vyvozovala jeho aerodynamická brzda typu – kufr z basy piva Argus). Pořídil zde nové brzdové obložení, které před obchodem ještě několik desítek minut s těžkým kladivem a hlasovým doprovodem namontoval.  Přitom trochu podcenil nastavení této zadní brzdy a to se mu později vymstilo, ale nepředbíhejme…

Zde jsme upoutali pozornost policejní hlídky

  Vydali jsme se směr Děčín. Přesně po tři a půl kilometrech se martinův simson  na křižovatce zastavil - tentokrát se na výlet vydalo gufero na straně spojky. Tento neduh se statisticky stává jednou až dvakrát za deset let. Tato oprava je podrobněji vidět na videu.  Devět z deseti simsonistů doporučuje nekupovat gufera Huber, protože reklamní slogan totiž zní: " S gufery Huber, plyn uber!" . Zbytek týmu tuto nečekanou zastávku využil k zasycení žaludků. Lidé v místní trolejbusové lince na nás za okny koukali, jako na typické čechy  na dovolené u moře. Naše strava se skládala z paštik, masových konzerv a těstovin vařících se na plynovém vařiči. Po slabých dvou hodinách jedeme s vyměněnými gufery (zase Huber-Uber!!) dál. Z Ústí nad Labem jedeme kolem řeky Labe až do Děčína. Zde Vašek zastavuje a ztrácí sebeovládání - Simsonem najíždí do zdi nejbližšího baráku a různými destruktivními metodami testuje odolnost nádrže proti promáčknutí.  Důvodem byla samovolně zasekávající se zadní brzda.  Z Děčína odbočujeme na Českou Lípu  a se zapadajícím sluncem hledáme místo na přenocování. Někde v půli cesty sjíždíme z hlavní cesty a šplháme se do hodně, hodně strmého svahu po kamenité cestě.Zde  se opět výrazně projevil rozdíl výkonů  jednotlivých strojů. Zatímco nejvýkonnější jedinci zdolali kopec za pár minut, těm s pár koňmi a křečky pod nádrží to trvalo 3x déle.  Úplně na kopci to nebylo ideální, a proto jsme v bezmotorovém režimu sjížděli pomaličku zpět dolů- když v tom z keře vyběhly a přes cestu spořádaně přešla rodinka asi šesti selat s bachyní v čele. Provedli jsme proto protiopatření a na tamější louce jsme si z okolních balíků slámy postavili třístrannou"ohradu" . Zbylou čtvrtou stranu jsme zabarikádovali Simsony, a tak jsme byli naprosto v bezpečí proti nebezpečné lesní zvěři.

Den pátý - kupředu na Ještěd

Ráno se sotva doplazíme do České Lípy. Zde hledáme další mototechnu, kvůli problémům se  zapalováním - problém se vyskytoval u Vaška (fialový) i Martina (modrozelený). Podařilo se najít pěkný obchůdek s ochotným majitelem, který nám půjčil kdejaký díl k odzkoušení. Po asi třech hodinách laborování zabralo zmenšení  odtrhu  na svíčce.  Pan prodejce nám poradil, abychom se zajeli podívat do Pekelných dolů.  Dali jsme na jeho radu - opravdu pěkné místo, hojně navštěvované motorkáři. I tu jsme vylepili naši samolepku mezi velké množství podobných samolepek.

AUTO MOTO SPORT Eduard Kohout v České Lípě - tímto velmi děkujeme za pomoc

 Odtud naše cesta směřovala na nejvyšší bod toho srazu - Ještěd  (1012m.n.m.)  Výjezd na toto nejvyšší místo je neskutečným zážitkem!  Mnoho zatáček, a nekonečné stoupání. Všem docházel benzín a čekalo se na to, komu prvnímu dojde v průběhu zdolávání kopců. Všichni ale víme, že nejvíce rozežraného Simíra má Filip se spotřebou nad 4litry na 100. A tak se nakonec stalo. Jeho simson několik kilometrů před vrcholem ztratil výkon, a muselo se přepínat na rezervu.  Vrchol jsem i tak všichni statečně pokořili. (Část výjezdu můžete vidět na druhém přiloženém videu.)  Ze západu se hnala bouřková mračna.

Dlouho jsme se proto nezdržovali a vyrazili směr Jablonec nad Nisou.  Sešup dolů proběhl klasickým "bezmotorovým" závodem z důvodu šetření benzínu, a tedy i financí. Při příjezdu do Jablonce se obloha zatáhla a začalo poprchat. Bylo jasné, že se musíme někde rychle schovat.  Mezitím jel Martin pozdravit svou kamarádku Haničku, bydlící na okraji Jablonce. My zatím trčeli v plechové vlakové zastávce.  Po  chvilce Martin přivezl dobré zprávy - "Bylo nám nabídnuto přespání u Haničky". Po chvilce váhání jsme se již ocitli v jejím domě na gauči, a opět se softíkem! Po několika dnech na cestách jsme měli  teď zase teplou vodu, což bylo velmi příjemné, neboť koupání v rybníku  v posledních chladných dnech i nocích nebylo podle představ.

Den šestý - noční jízda Polskem

Ráno se probouzíme mírně indisponovaní  a vyrážíme za pomoci místní hromadné dopravy do liberecké IQlandie, což je takový interaktivní zábavní park pro děti (a nedospělé jedince). Všichni jsme měli kocovinu a byli jsme unešení ze šaliny, která vedla krásným údolím z Jablonce až do Liberce.  V obchoďáku jsme si nakoupili nějaké jídlo, oblečení (protože po celou dobu našeho výlety byla zatím fakt kosa), a také nějaké léky za pětset J. IQlandia byla docela nudná. Vrátili jsme se do Jablonce a odpoledne po rozloučení s našimi hostiteli jsme vyrazili na cestu. Naším dalším cílem byla protržená přehrada na Bílé Desné. Cestou jsme potkali několik zákazů vjezdu a hygienických pásem. Po cestě jsme sbírali borůvky a chladili motory vodou. Všude okolo samí sportovci a cyklisté a my s našimi smrady jsme jim asi moc nevoněli. Když jsme dojeli k přehradě, bylo nám řečeno, že máme rychle vypadnout (skrz zákaz vjezdu). Odvětili jsme na to, že jsme ve skutečnosti chodci tlačící motocykl do 50ccm. Prolezli jsme přehradu, moc se nám líbila. Vyjeli jsme prudký kopec směr Frýdlant a pak sešup dolů po polňačce bez motoru až na hlavní silnici. Opět nás vřele zdravili turisti. Uprostřed této nádherné přírody jsme si udělali krátkou pauzu na jídlo. Jeden z nás se šel uvolnit k horskému potůčku blízko u cesty a po cestě potkal nějakou divokou kočku, asi rysa.

Vašek s fialovým simsonem si nasadil (poprvé za výlet!) kameru a vyrazili jsme do serpentýn před Frýdlantem. Serpentýny vedly z kopce dolů a jelikož jeho zadní brzda a umístění výfuku modelu Electronic nebyli optimální, stala se nehoda. Vaškovi zasvítilo sluníčko do helmy a nevybral pravotočivou utahující se zatáčku (viz. video). Naboural v cca 40 km/h. Sice se mu úspěšně podařilo minout tři stromky, ale kamenu už neuhnul.

Odskákalo to koleno, nádrž, řídítka, blinkry, zrcátko, kalhoty (ty nový, co si koupil v Liberci) a přední kolo. Oprava proběhla stylem kladivo a panák na kuráž. Seděli jsme na odpočívadle a přemýšleli, co dál. Rozhodovali jsme se, zda má cenu pokračovat dál do Polska.  Havarovaného simsona se podařilo rozchodit, ale všechny simsoni (tedy až na bezvadného zeleného) měli vady, takže nám to kazilo morálku.

Ale nevzdáváme se!! Vyrážíme směr Polsko a čeká nás dlouho očekávaná noční jízda. Ve Frýdlantu jsme nakoupili jídlo a alkohol, protože nás čekala krutá zima. Za stmíváni překračujeme hranice u Nového Města pod Smrkem a míříme směr Jelenia Góra. Vašek začíná mít opět problém se svým simsonem – ztrácí výkon. Zbyňa se žlutým si svítí pouze parkovačkou a snaží se jet těsně vedle těch, co jim to svítí dobře.  Zjišťujeme, že noční jízda nebyl zas tak dobrý nápad. Všichni máme různé problémy se světly, dochází benzín a teplota klesá k nule.  Přijíždíme do Jelenie Góry a zdraví nás pěkné podnapilé Polky, což nás zahřálo asi tak na 2 minuty.  Pořád řešíme problém s nedostatkem benzínu, jedeme téměř na výpary. Naštěstí benzínka v dohledu. Ale z daleka není vyhráno. Zjišťujeme, že neumíme polsky – Kromě „ Ó Kurwa“ nic, což tak rádi používáme. Takto v noci musíte zaplatit předem, a až potom tankovat.  Po natankování zase opět recidivista - fialový simson nestartuje. Po čtvrthodinovém úsilí simson startuje a vyrážíme na cestu tou strašnou zimou.  Cestou to nebyl žádný med, motorky nám nesvítily zrovna nejlépe a Vaškův fialový začal po cestě zastavovat v té hrozné tmě s bezohledně předjíždějícími Poláky. Jedeme zhruba do tří do rána a hledáme místo na přespání.  Za městem Bólkow sjíždíme z cesty a míříme po polňačce k lesu. Měli jsme radost, že nacházíme tábořiště s ohništěm. Rozdělali jsme tábor, začali pít a po chvilce potřebovali na záchod. Cestou z lesa Peťa našel asi 20 metrů od tábořiště bunkr, nějaký podzemní objekt, který byl asi 5 metrů hluboký. To místo nám nahánělo strach, k tomu ještě byl slyšet štěkot psů z nedaleké vesnice, a ozývali se divné zvuky. Najedli jsme se, ani jsme moc nepopíjeli, a jdeme spát.

Den sedmý - zadřený, odpálený a popraskaný

Ráno Zbyňa  a Vašek povolili faje na svíčkách, aby ostatní nemohli nastartovat. Karma je však ještě tentýž den dostihla, jak se za chvíli dozvíte. Dnešním cílem cesty bylo jezero Mietkowskie.  Fialový zase zlobí. Netrvalo dlouho a zastavil se. Nešel asi 10 minut nastartovat. Po vychladnutí se rozjel. Ujeli jsme dalších 5 km a zastavil se úplně (v tuto chvíli bylo okolo deváté hodiny ráno). Začali jsme řešit závadu. Neházelo to jiskru, tak jsme začali s prohazováním  tyristorů.  Tímto to nebylo. Potom jsme sundali hlavu a válec - zadřeno.  Naštěstí  majitel zadřeného válce měl na skladě ND v bočním kufru Argus náhradní pístní sadu i s válcem. Vyměnili jsme to a simson se rozjel, ikdyž stále měl velké problémy se zapalováním (nejspíš tyristor) a jel sotva 20 km/h. Chystali jsme se vyrazit domů, ale najednou červený simson nestartuje – neháže jiskru (bylo kolem jedenácté).  Zjišťujeme asi po hodině, že je odpálený zánovní polský tyrizstor. Jediné řešení  naší situace bylo dnes v neděli sehnat funkční. Na Bazoši nacházíme, že cca 90 km od nás v Novém Městě nad Metují týpek prodává potřebný díl přímo na simsona.

Upřesníme situaci: Fialový zadřel, ale po výměně válce horko těžko jede. Modro-zelený má problémy s poškozeným zapalováním a hází slabou jiskru – což bylo provizorně vyřešené snížením odtrhu na svíčce. Červený simson nejede – spálený tyrizstor. Žlutý měl akorát prasklou jednu špici a světle zelený nás opustil, protože spěchal domů. Z toho vyplívá, že žlutý vyrazil na misi zachránit výpravu.

Žlutý překonával rychlostní rekordy (max 62 km/h) , aby co nejdřív byl zpět. Tyristor v Novém Městě koupil a vyzkoušel – byl OK. Vyrazil na cestu zpět a v půli mu začalo házet zadní kolo – popraskalo mu 7 špic výpletu. Snažil se to přecentrovat a dojet zpět do Polska, ale po dalším kilometru mu popraskalo dalších 5 špic a zastavil se úplně. Simson nešel ani tlačit, jakou mělo kolo osmici.  Zůstal stát na hranicích. Museli jsme vyslat dalšího misionáře pro tyristor, abychom se dostali aspoň do Česka (docházeli zásoby jídla a pití – bylo hodně teplo).

 

Modro-zelený (jediný poslední funkční stroj v Polsku) se vydal pro tyristor ke žlutému ( teď už bylo kolem osmé).  Během této napínavé doby dopíjejí kluci v polsku poslední zásoby pití (piva) a fajčí vodní dýmku, kterou celou cestu taháme s sebou. Je horko a tak pozdní čas, že dělají barikádu ze zbylých simonů a schovávají se před slunečními paprsky.  Lehce po desáté hodině se tmavě zelený vrátil do Polska i s tyristorem. Simsony jsme zprovoznily.

Doplazili jsme za žlutým, aby tam nebyl sám.  Teď byla půlnoc.  Z Brna už pro nás vyrazilo auto s přívěsem.  Než přijelo, usnuli jsme na autobusové zastávce u Meziměstí.

Tímto fiaskem naše výprava potupně končí - odvozem na vozíku do Brna.

KONEC.

PODĚKOVÁNÍ

Tímto bychom chtěli nesmírně poděkovat těmto pánům:

Panu hráznému vodní nádrže Pařížov, který nás po hrázi provedl.

Pánovi, který nám zapůjčil pájku k opravě zapalování.

Panu Kohoutovi z České Lípy za pomoc a za pujčení náhradních dílů z jeho auto moto obchodu.

Rodičům Haničky, kteří nám nabídli přespání v jejich domečku v Jablonci.

A Peťovýmu taťkovi za rychlý odvoz nás i motorek prakticky z Polska do Brna.

 

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE