Se Simákem a Sedmou na Melechovský okruh

Ráno jsem si dal budíčka asi kolem páté hodiny ranní, ať můžu v klidu dobalit jídlo, nasnídat se atp. Vytáhl jsem Simáka, dotlačil k obchodu, 6:00 nikdo nikde, 6:15 nikdo nikde, chytám nerva a volám Lukášovi. "Volaný účastník není dostupný, prosím zavolejte později", říkám si, že si ze mě snad dělá srandu. Čekám dalších 5minut, ale pořád nic. Co teď? Nahodil jsem Simáka a že se zajedu podívat co se děje a doufat, že se nemineme jinou cestou. Při příjezdu k němu nikdo nikde, ale vypadalo, že stodola je pootevřená, tak vypadá, že už jel. Zkusím teda zavolat znova, zase nic. Zazvonil bych, ale nechtěl jsem budit celý barák a tak jsem se zkusil podívat zase na místo srazu, ale marně. Najednou začně zvonit mobil. Hle! Lukáš volá, zvedám a říkám kde je, omlouvá se a říká, že se mu ten chytrý smartphone šprajcnul, nezvonil ani budík a tak zaspal. Dali jsme teda sraz u něho, že něco sní a pojedem. Dojel jsem teda k němu a čekal, počasí vypadalo všelijak a tak jsem se jenom modlil ať neprší, to by mi ještě na té 330km trase tak chybělo.

Lukáš se konečně vyhrabal z baráku, to už pomalu odbíjelo na 7 hodinu. Nalepili jsme si mapky na nádrže, Lukáš přidělal bagáž a konečně se vyjelo. První zastávka byla jasná, čerpací stanice. Původně jsme chtěli tankovat až v Kunčicích, jelikož tam je levno, ale nakonec jsem tankoval už ve Frýdlantě. Nádrž až po víčko, takže na většinu cesty vystaráno. Lukáš říkal, že má tak na 100-200km dost.

  Nakopli jsme teda stroje a vyjeli. Lukáš ještě stavěl na Shellce na Čeladné pro olej, ať má jistotu. To mi došlo, že bych si mohl zaznamenat stav tachometru pro orientaci.

Konečně jsme měli všechno co potřebujem a tak se jelo. Simáka jsem moc nehnal, jelikož už měl nalitaných 23 300km bez jediné GO či výbrusu a nechtěl jsem riskovat, že ho někde budu muset nechat ve škarpě a tak jsem udržoval co nejstáleji rychlost 50-60km/h. Projeli jsme Frenštát a jeli krásným okolím mezi loukami směr Valmez. Tam jsme dali první zastávku, za náma asi 50km a už mě začalo bolet pozadí a záda. Dostával jsem pomalu chuť to otočit při představě, že mám před sebou ještě cca 280km. Nakonec jsme udělali jen chcací pauzu a upalovali dále, jak jinak než dědinami (cesta byla plánovaná pro pincka). V dědince Komárno mě zaujala moc krásná a příjemná cesta s přírodou, kolem cesty rozrostlé vysoké stromy s velikou zelenou korunou. Parádní úsek říkal jsem si. Na zastávku focení atp. nebyl moc čas a tak se pokračovalo. Projeli jsme Bystřice p./H. počasí se vůbec nelepší, ba naopak už i občasná nějaká kapka, ale my se nedali a jeli dále.

 Někde před Přerovem chtěl Lukáš tankovat a tak zastavil u benzínky, když zjistil, že za litr chtějí 39,-, tak jsme popojeli na parkoviště za benzínkou a alespoň podlábli.

 Dostali jsme se do Přerova, kde jsme se poprvé ztratili, najít se v mapě nemožné a GPS jsme za žádných okolností nechtěli použít. Když šel okolo nějaký místní, tak jsme se hned poptali, ukázal, poradil, my poděkovali a pokračovali. V Troubkách jsme potkali první policejní plechovku, naštěstí v proti směru a tak jsme tomu nevěnovali moc pozornosti, jen trošku zpomalili.
Lukáše chytla velká a tak jsme v Tovačově zastavili u Pohostinství Na Nábřeží (stejný název jako u místní hospůdky).Smrad z ní táhnul na kilometr daleko, ale nic jiného v okolí nebylo a tak to Lukáš hecnul. Mezitím co byl vevnitř čučím na tachometr a měli jsme za sebou právě 100km.
Nikdy nezapomenu na to, jak se Lukáš vrátil. Vypadalo to, že bude mít trauma na celý život :-D. V tom smradu tam nebylo co pohledávat a tak jsme se radši rychle dali na cestu. Dojeli jsme do Boskovic, kde se konečně ukázalo, že je léto a že je parné léto! Vzhledem k tomu, že jsme byli navlíkli jak na Severní pól a měli jsme hlad, tak jsme si udělali přestávku na dlabanec. Na druhé straně stavěli snad Italové? A na krajnici lítali v trenkách, podívali jsme se na sebe a čekali, kdy tak pojedeme my. Když jsme dojedli a stroje zchladly, byl čas vyrazit zpátky na cestu. Ujeli pár kilometrů, když jsme zjistili, že nevíme kde pokračovat, takže jsme zase zastavili na krajnici a tasili mapu. "Tady v pravo", říkal Lukáš. Sbalili jsme teda mapu a jeli směr Kunštát. Projížděli jsme lesem a konečně byl zase trochu chládek.

Najednou se k nám přiřítil Fiatek s rodinkou co jela na dovolenou a nějak zabloudili. Vytáhli mapu, zkusili jsme nějak pomoct, rozloučili se a popřáli navzájem šťastnou cestu. Stroje studené, cesta čistá, je třeba pokračovat. Za námi skoro 200km benzínka s pěknou cenou, tak proč nedotankovat. Nabral jsem něco kolem 4l, čili to žralo okolo 2l/100km :-). Dojeli jsme do Bystřice nad Pernštejnem, měli hlad, zásoby žádné, říkáme si větší město, tady musí něco být, odbočíme tedy dle cedule do centra, cesta nahoru na náměstí byla prostě nepopsatelně krásná, škoda, že nebylo moc kde zastavit a ani moc čas fotit. Bylo už po 3hodině odpolední a před námi ještě 130km. Zastavili jsme na parkovišti na náměstí, kouknu na tachometr a zase to parádně vyšlo na čistých ujetých 200km.

Lukáš koupil nějaké zásoby, tak jsme něco zďobli a radši pokračovali. Další dědinou měl být Domanínek, vidím ceduli Domanín a tak odbočím, protože jsem myslel, že se Lukáš upsal. Bohužel neupsal, jeli jsme pár kilometrů dědinami a když mi došlo, že jsem asi odbočil blbě, tak zastavím a ptám se Lukáše. Říká, že asi fakt moje chyba, zrovna jde kolem nějaká místní a tak se ptám jestli jedu dobře. Opravdu ne. Ukáže nám cestu do Domanínka ať se nemusíme vracet, poděkujem a mizíme. Ve Žďáru n./S. zjistíme, že je uzavřená cesta a je blbě značená objížďka. Zastavujem tedy u místního nákupního centra a čučíme do mapy. Jsme už docela vyčerpaní, křivější než kdy jindy, všechno nás bolí, ale i tak úsměv nechybí.

Zjišťujem trasu a vyrážíme. To ještě netušíme, že tahle objížďka nebude ani zdaleka jediná. Není na co čekat, sedáme na mašiny a vyrážíme, Lukáš vede. Odbočuje vlevo, ale co to? Slepá ulice. Vracíme se teda a odbočujem zase vlevo, tak nějak doufám, že se o tamtuď vymotáme. Projíždíme asi kolem kempu a tam nějaký koncert nebo festival, všude hafo lidí, provoz absolutně otřesný, značka objížďky žádná, po levé straně parkoviště a už stojíme zase. Podle mapy to vypadá, že jedeme dobře, takže pokračujeme (z toho parkoviště jsme vyjížděli asi 3min v tom provoze :/). Konečně jsme vypadli ze Žďáru, ale co to? Další objížďka a jak jinak než prdlačku značená, začíná mě to trochu deptat, ale jedeme dál. Lukáš zastavuje a ptá se mě, kde to zase sakra jsme. Odpovídám, že nemám páru a značku už jsem taky neviděl ani nepamatuju, takže jak jinak než tasit mapu a hledat. Lukáš hleděl do mapy, takže i vedl. Konečně jsme se zase dostali na původní plán cesty. Tentokrát zastavuju já na chcací pauzu.

Odbijí 5 hodina odpolední a my pořád na cestě. Začíná to být nehorázně únavné jelikož víc stojíme než jedeme. Projíždíme dědiny, kde by byly značky asi moc moderní, ale naštěstí jsou na zahrádě u baráku nějací domácí a tak se ptáme na cestu. Cesta děravá, ale jedeme, tak buďme rádi, říkám si. Ve vesnici Modlíkov přehlídnu značku na Žižkovo pole a zbytečně se ptám místních na cestu. Začínáme být zase hladoví, zásoby došly a v dědině žádný krámek nenajdem, všechny Jednoty zavřené, tak nezbývá než ten hlad nějak přetrpět. Jedeme podle plánu, máme jet ze Skuhrova do Lučice, najednou vyjedeme u hlavní cesty (silnice 1.třídy zjevně), po té určitě cesta plánovaná nebyla a tak ji přejedem na druhou stranu, rozhlídnem se a jediná cesta co tam je vede mezi kukuřičné pole. Tasíme mapu a hledíme. "Fakt tu vede cesta", říká Lukáš. Hledím na něho a nechápu. "No musíme jet tady" na to mi nezbývalo říct nic jiného než, že si ze mě dělá srandu. "Ne, koukej", povídal. Říkám, tak dobře no, ačkoli jsem tam fakt jet nechtěl. Lukáš jel první a moc se s tím nesmolil, já jel krokem. Po chvíli na mě Lukáš čeká a zdá se mu ta cesta poněkud divná. Na to už mu nemám co říct a tak pokračujem až narazíme na nějaký tábor. Optáme se, jestli se tudma teda dá dostat do Lučic, odpověď zněla ano a tak nebylo na co čekat, Slunce už nízko, svítilo nám to akorát do obličejů a my kulové viděli, hlad byl úmorný, prostě jednoduše rychle pryč. Dojedeme do Světlé n./S. a začínáme jásat, že chybí už jen krůček. Lukáš vede, jedeme lesem začíná být mírně chladno, ale to docela ignorujeme. 

Kochal jsem se pěkným pohledem na Slunce za stromy, když najednou Slunce vysvitlo mimo ně a oba nás to oslnilo, shodou náhod tam bylo "eSíčko" a Lukáš vyletěl mimo
cestu (přesněji místo https://maps.google.com/maps/myplaces?ll=49.663486,15.373537&spn=0.001118,0.00284&ctz=-60&t=m&z=19&layer=c&cbll=49.663486,15.373527&panoid=4i3-Nb6cxoro5sAGT_GmXA&cbp=12,278.31,,0,6.79). Viděl jsem jen prach a brzdové světlo, tak jsem dupl na brzdy i já. Naštěstí se nic nestalo, jelikož na pozemku nebyl plot a byly tam zasázené jen mladé stromky a kůlna co tam stála byla dost daleko. Vydýcháme to a upalujem dál, máme toho až po krk je okolo 7 hodiny večerní a my jsme hladoví. A hele, ve Světlé zase objížďka, nervy až to bolí, ale zatím tam jsou značky, tak alespoň něco. Na objížďce další objížďka, tak to už jsem měl nervy v kýblu a silničáře proklínal. Konečně jsme se zase dostali na plán cesty a tak pokračujem. Když kilometr před cílem vidím další ceduli další objížďky, začínám nadávat na celé kolo. Pocity beznaděje, hladu a únavy působily tak moc, že jsem tam s tím vším málem seknul. Lukáš mě uklidnil a pokračovali jsme. Po několika minutách jsem konečně spatřil značku Ledeč n./S., spadlo toho ze mě tolik, že jsem v tu chvíli musel být lehčí jak pírko. Po pravé straně benzínka, ceny se daly skousnout, takže jsem nabral po hrdlo a upalovali do areálu. O půl 8 večír jsme konečně na místě, totálně vyčerpaní pozdravíme ostatní a ptáme se, kde tady najdem ještě otevřené potraviny, aby jsme si mohli koupit večeři a snídani. Bylo to od areálu pár set metrů, ale my stejně nakopli mašiny a museli jet na nich.

Po příjezdu z krámu na nás borci čučeli odkud vlastně jsme. Nikomu značka FM vůbec nic neříkala. Když jsme na ně začali mluvit, tak nám půlka nerozuměla což bylo pro nás docela bžunda :-D.

Z posledních sil jsme za šera ještě postavili stan a měli v plánu se rozplácnout a vstát až tak v neděli :-D. Hoši nás nakonec ještě překecali ať si s nimi dáme pivo, nakonec jsme zkoukli i nějaké videa co tam Petr s Martinkou pouštěli a okolo 10 večír to nadobro zapíchli.

Najeto: 330km
Čas: 12h

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE