Putování po zemích českých

Většina lidí dnes na dovolenou zamíří do zahraničí - čím dál, tím líp. Ale i "doma" je pořád co objevovat a kam zamířit. Jde jenom o to mít cestovatelského ducha. Proto jsme uspořádali cestu s cílem objet naši republiku kolem dokola za míň než osmdesát dní.

Putování po zemích českých
První úsek cesty vedl přes Rakousko, abychom si zkrátili cestu na jižní Moravu. Přes hraniční přechod Halámky jsme tedy přejeli přes rakouský Heidenreichstein na Slavonice. Odtud jsme téměř kopírovali hranici již na české straně do oblasti podyjí - národního parku Podyjí. Po cestě nás zaujala dosud patrné zbytky předválečné obranné linie s velkým množstvím malých pevností. Většina je dodnes v dobrém stavu a jsou volně přístupné. Po omrknutí Vranovské přehrady jsme se přesunuli do Mikulova a po prohlídce města z ptačí perspektivy Kozího hrádku jsme přejeli na blízký zámek Lednice s Minaretem v

CHKO Pálava

. Chtěl bych upozornit případné zájemce, že vzdálenost minaretu od zámku vypadá na mapě příznivěji než pěší túra, kterou jsme absolvovali. Na krátkou chvíli jsem vystoupil i na nejvyšší vyhlídku minaretu. Do té doby, než mi dav lidí umožnil se podél zdi vyplazit a uprchnout zpátky na pevnou zem.

Odtud jsme jeli přes nádrže Nové Mlýny na Brno, které jsme ovšem minuli a zamířili jsme do

CHKO Moravský kras

. Mrkli jsme do Macochy a prošli se kolem Punkevních jeskyní. To je dnes podle mě jedna z nejnavštěvovanějších a nejkomerčnějších atrakcí u nás. Bez objednané vstupenky tři dny dopředu tady v sezóně mají smůlu i Němci. Z vlastních zkušeností můžu říct, že nejkrásnější jeskyně u nás jsou stejně Javoříčské. Takže jsme s neúspěchem odjeli do Olomouce, kde jsem se narodil a proto se sem rád vracím. Večer jsme poseděli v Horce na Sokolce pod kaštany a druhý den se vydali přes Šternberk směrem na Jeseník. Ve Šternberku jsme sice neviděli hrad (hrady a zámky zvenku), ale navštívili jsme ateliér malíře Libora Vojkůvky. Maluje zajímavé obrazy a je sám taky velice zajímavá osoba. Cesta přes Jeseníky byla velmi obtížná, protože od povodní zde nebyly cesty opraveny a některé úseky jsme absolvovali po bagrem urovnaném makadamu. Ale příroda Jeseníků námahu vyrovnala. Na Červenohorském sedle jsme neodolali a vydali se na krátkou procházku po hřebenu. Z Jeseníku jsme pokračovali do Šumperka a dál na Svitavy, Poličku a Hlinsko kolem

CHKO - Žďárské vrchy a Železné hory

. Z Havlíčkova Brodu jsme kopírovali tok Sázavy po proudu přes Světlou, Ledeč a Zruč. Výhodou cestování na motorce je, že člověk urazí za den velkou vzdálenost a může tak vidět maximum zajímavostí. Potom jsme najeli na dálnici, abychom si urychlili cestu, pod Prahou jsme tedy přehodili výhybku po jižní spojce na Plzeň a večer už jsme kempovali na Berounce u Křivoklátu. Ráno jsme pokračovali podél Berounky a z Kralovic na Plzeň. Tu jsme pouze projeli (několikrát - ne záměrně) a pokračovali přes Klatovy a před Železnou Rudou jsme odbočili do Národního parku Šumava. Vydali jsme se napříč parkem trasou Skelná - Prášily - Srní - Filipova Huť. Prohlédli jsme si Vydru a "Čeňkárnu" odkud nás vyhnala dešťová mračna, která - jak určitě místní potvrdí, jsou tady doma. Nocovali jsme na břehu Otavy pod hradem Rábí. Ranní koupel v Otavě nás dokonale probudila - ani v létě tady snad netají ledy. Nocovali jsme na břehu Otavy pod hradem Rábí. Ranní koupel v Otavě nás dokonale probudila - ani v létě tady snad netají ledy.
Ráno jsme se vydali na Rábí. Neuváženě jsme se zůčastnili prohlídky hradu (myslím, že jsem se už zmínil o svém vztahu k prohlídkám hradních interiérů). Úvaha spočívala v tom, že na zřícenině nemůže prohlídka trvat déle, než dvacet minut. Po dvou hodinách výkladu o předchozích majitelích dnešní ruiny, jejímž výsledkem byla úvodní fotografie tohoto cestopisu, kterou jsem pořídil na nejvyšší věži (trpím závratěmi), kde nás napadli okřídlení mravenci bez udání důvodu, jsme hrad předčasně opustili. Potom jsme se již vydali přes Strakonice směrem na České Budějovice k domovu. Tato cesta dokazuje, že i v Čechách může člověk zažít hezkou dovolenou a vidět spoustu zajímavostí. Během pěti dní jsme na

1300 kilometrech

projeli šest chráněných oblastí a dva národní parky, viděli jsme hrady i zámky, řeky jezera i přehrady. Kdykoliv bych se na podobnou cestu vydal znova.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 2x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist