Putování po hradech českých 2001

Termín: 24.-30.6.2001
Počet kilometrů: 1000
Účastníci:
já a Lucka - ševelící švýcarky Honda CB Seven Fifty (jak říká Peťa - vysavač)
Peťa - bublající Yamaha XV 750 Virago
Honza - doprovodný vůz Mitsubishi Colt (nyní již neexistující – viz dále)
Úvod:
...takže nakonec jsme se dohodli, že se pojedeme podívat na hrady západním směrem od našeho rodného Lanškrouna – to jest do Čech. Při dalších sezeních se postupně krystalizovaly konkrétnější objekty ke shlédnutí. Já jsem se poté zhostil plánu naší cesty, což obnášelo prolistování mapy hradů a zámků ČR, kterou jsme si s Luckou náhodou zakoupili na nějaké benzince, při loňské cestě na dovolenou do Tater. Start jsme původně plánovali na stejný datum, jak se konal Streetfighter Day v Hradci Králové s tím, že tam přespíme, ale jak zúčastnění vědí, nebylo to zrovna dobrý počásko na velký ježdění a na chrnění ve stanu taky ne. Na Streetfighter Day jsme se jeli podívat stejně, ale vyměkle jsme jeli Honzovou Micábou. Přes nepřízeň počasí se ale akce vydařila dost dobře. Byli jsme na tom poprvé a bylo to super. Bohužel jsme propásli soutěžícího kámoše Romana Ježka, který nakonec v kategorii amatérů dosáhl na skvělé druhé místo. Klobouk dolů, jen tak dál. Bylo tady k vidění také spousta krásných civilních strojů. Mimo jiné jsem zde viděl poprvé na vlastní oči krásný stroj Honda CB1300 X4. Opravdová klasika. I. den, 24.6.2001:
Asi v devět hodin ráno, když jsme se dostatečně vyspali po promrzlém dni v Hradci Králové, připevnil jsem na mašinu kufry připravené a zabalené z předchozího dne. Navlečeni do kůže, jsme čekali ve slušném pařáku (oproti včerejšku v Hradci neuvěřitelná změna) na Honzu, až dorazí s Micábou k našemu baráku. Čekací čas jsem využil k pořízení fota naloženého stroje. Jakmile Honza přijel, ztrestali jsme ho naházením nějakých těžších věcí do jeho doprovodného stroje. Konečně startujeme z Lanškrouna. Jedeme pro Peťu do Rudoltic a vychutnáváme si první kilometry letošní dovolené prožité v sedle motocyklu. Je to skutečná nádhera, šum svistu kolem helmy, počasí je úplně ideální. Mezi nohama plná nádrž, prostě žádný problém. Peťa je již také připraven, Virago má před barákem, stejně tak jako celou rodinu. Jeho mamka má v ruce foťák a fotí naši odjezdovou euforii. My tři na mašinách v kůži, Honza víkenďák v Micábě jen v kraťáskách. Po osedlání ořů vyrážíme z Rudoltic a jedeme v kompletní sestavě směr

Ústí nad Orlicí

. Zpočátku zkoušíme co bude nejlepší, jestli jet za Honzou, nebo aby Honza jel vzadu za náma a kryl nám záda před autařema. To druhé se nakonec jevilo jako lepší, ikdyž se to taky občas prohodilo, když si sportovně laděný Honza šoupnul rychlostní vložku – na autaře mu to jede fakt dobře. Holt Japonec. Z Ústí se napojujeme na hlavní tah směr Hradec Králové. Tady už jsme dlouho nejeli, bleskne mi hlavou. Na výjezdu z

Vamberka

stavíme u oblíbené pumpy, kde bere Peťa benzín, protože tankuje zásadně, až když má sucho v nádrži. Poté klasicky lamentuje, že je dražší než u nás, ale to ještě netušíme, jak je to s cenami PH kolem našeho hlavního města. Posilněni z obchůdku na benzince pokračujeme dál směr

Kostelec nad Orlicí

. Za Kostelcem již následuje náš první cíl –

zámek Častolovice

. Kolem tohoto zámku jezdíme poměrně často, snad právě proto jsme tam nikdy nebyli. Tento objekt je jediným zámkem, který jsme mimo hradů během naší dovolené navštívili. Na tomto zámku žije pravá zámecká paní. Část objektu je proto veřejnosti nepřístupná. Stavíme stroje na parkovišti u zámku a vysvlékáme se z kůže (ne z vlastní). Snad abychom dodrželi tradici a účel naší cesty-hrady, jdeme si prohlédnout pouze zámecký park. Ten je poměrně velký a je v něm obora s bílými jeleny a rybníček. Park jsme si obešli kolem dokola a poměrně zblízka si prohlídli bílé jeleny. Stezka nás pak zavedla k rybníčku a kačenkama, které se obzvláště zalíbily Peťovi a Lucce. Po prohlídce parku jsme osedlali stroje a přemístili se asi o sto metrů vedle na parkoviště před hospodou, kde jsme si dali oběd. Tady zjišťujeme, že by po procházce v parku a po dobrém obědě bodlo jedno do skla. To by ale pak nebylo to pravé ořechové a tak někdo přišel se zajímavou kombinací – pito napůl s Colou. Chuťově fakt docela dobrý – skoro jak černý pivo. Vyzkoušejte. Když jsme vylezli z hospody byl už pěkný pařák a proto jsme kožené kalhoty vyměnili za rifle. Vyrážíme dál na

Hradec Králové

. Vychutnáváme si rychlejší jízdu po široké silnici a užíváme si fakt, že ještě nezačaly prázdniny a před námi je celý týden dovolené mimo hlavní sezónu. Toto jsme později uznali za vynikající věc. Kempy jsou poloprázdné a hospůdky taktéž. Projíždíme Hradcem a na křižovatce smrti se vydáváme na

Chlumec nad Cidlinou

, kde posléze odbočujeme na Nechanice, abychom tam navštívili Hrádek u Nechanic. Tato stavba se nachází v lesíku a je obklopena golfovými hřišti. Pod areálem je krásné velké parkoviště a bylo ještě krásnější, když nám kluci od strážní budky sdělili, že mašiny parkují gratis. Jen Honza (s naší bagáží) zatáhl plnou taxu. Na hřištích kolem Hrádku bylo spousta snobských hráčů. Nejprve jsme si Hrádek prohlédli zvenčí a poté i zakoupili vstupenky na prohlídku. Objekt zvenčí nevypadá nic moc, je totiž v rekonstrukci fasády, která prý bude dle originálu červeno-bílá. Je to taková malá Hluboká a tato kamufláž mu určitě bude moc slušet. Prohlídka Hrádku předčila mé představy a vlastně i všech ostatních – je to učiněná nádhera. Prohlídku vřele doporučujeme. Z Hrádku jsme nabrali směr Hořice a Jičín, v Jičíně pak dále na

Turnov.

Krásná silnice s výhleem na Trosky nás již nezadržitelně vedla do hlavního tábora dnešního dne – do kempu v Sedmihorkách. Zde jsme se v pohodě ubytovali ve velikých dvoulůžkových chatkách, zaparkovali stroje a hned vyrazili na prohlídku kempu – sehnat šikovnou hospůdku na dnešní večer. To samozřejmě nebyl žádný problém. Tento večer jsme také ochutnali medovinu, kterou si po jedné lahvince vezli s sebou Peťa i Honza. II. den, 25.6.2001:
Ráno, když jsme otevřeli dveře chatky, málem nás oslepilo slunce. Byl den jako vymalovaný, nebe bez mráčků, co víc si může motorkář přát. Když vylezli z chatky pod náma i kluci, vypadali nějak utahaní. Bodejť ne, když to ještě rozjeli v chatce a dorazili tu medovinu. Honza pak taky jezdil celé dopoledne v Micábě s ručníkem kolem hlavy a vypadal jako afghánský terorista. Peťa na tom nebyl o moc líp, ještě že má otevřenou helmu. Když jsme provedli ranní hygienu, seznámili se s automatickými sprchami a nadlábli se, vyrazili jsme na cestu. Najeli jsme na silnici ze včerejška Turnov – Jičín a zanedlouho, jakmile jsme spatřili Trosky, odbočili jsme z hlavní silnice na místní komunikaci k Troskám. Výhodou je, že se dá zajet až nahoru. Vzpomněl jsem si, že jsme se sem s Luckou plahočili před lety nahoru pěšky z druhé strany od železniční trati, ve třicetistupňovém pařáku, do toho krpálu.

Trosky

jsme si prohlédli jen tak lehce, dohodli jsme se, že je všichni známe, a že pojedeme dál. Vydali jsme se k loveckému zámečku

Humprecht,

s kruhovou podstavou. Stroje jsme nechali na parkovišti a vydali se na nenáročný výstup nahoru k Humprechtu. Když jsme vylezli nahoru, pocítili jsme poprvé, že je pondělí, a že dnes jaksi nepochodíme, neboť mají na všech památkách zavřeno. Prohlédli jsme si ho tedy alespoň zvenčí a vydali se nazpět. Jelikož jsme dostali už celkem slušný hlad sjeli jsme dolů z kopce do městečka Sobotka na oběd. Tam nás neuvěřitelně překvapili pečenou kachničkou, která dala dohromady unavené spolucestovatele Peťu a Honzu.
Za hospodou po obědě číhali policajti, ale my jsme projeli bez problémů a zamířili ke klasickému hradu

Kost

. Ten byl bohužel taky uzavřen, ale po prohlídce okolo hradu nám bylo jasné, že se někde poblíž ubytujeme a další den se sem musíme vrátit na prohlídku. Jako místo pro nocleh byl určen kemp u Máchova jezera. Vyrazili jsme směrem na

Mnichovo Hradiště, Bělou pod Bezdězem

s krásným výhledem na zříceninu hradu Bezděz a poté na Doksy, kde tak tak dobrzdíme, abychom stihli odbočit z krásné nové silnice k benzince, kde stavíme a bereme plnou. Honza zajíždí s Micábou do přidružené myčky a po protažení sbírá kusy utržené lemovky ze dveří a byl rád, že mu to neurvalo i zrcátka. Když se podařilo nacpat lemovku zpátky a my s Peťou měli plnou, vyrazili jsme do kempu u

Máchova jezera

. Kemp byl skoro prázdný. Nachází se v lese, všude samé borovice. Jelikož jsme dostali pěknou žízeň na pivo, chtěli jsme rychle postavit stany a vyrazit na obhlídku. Toto se zprvu zdálo být jako rutinou prověřená záležitost, ale jakmile jsme začali s Luckou protahovat skládací laminátové tyčky textilními oky u našeho stanu, samozřejmě jedna rupla. Honza vytáhl z Micáby lepicí pásku, se kterou jsme to omotali, ale nebylo to nic moc. Nakonec nebylo na výběr, a tak jsme stan nechali v polorozbořeném stavu jako po nájezdu křižáků. Peťa s Honzou měli stan už dávno postavený, tak jsme konečně vyrazili na pivko. Omrkli jsme si přístaviště lodí a řekli si, že bychom se mohli zítra svézt jednou z vyhlídkových lodí, které tam kotvily. No a jelikož už bylo dost pozdě, vykonali jsme hygienu a šli ulehnout do našich stanů.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE