První motodovolená alá Varan Tour

Všechno to začalo někdy v březnu. Již rok jsem byl velespokojeným majitelem Hondy Varadero 125 a mně bliklo v hlavě, že by to chtělo podívat se s bandou někam dál, nejenom pořád kolem komína, ale i dál, třeba i kousek za hranice, na pár dní. Takže jsem se tak trochu začal informovat, kdo by jel ?! Samozřejmě většina že ano, že by jela, ale asi sami tušíte, jak to dopadlo. Jelikož jsem byl hlavou celé akce, tak jsem pomalu začal plánovat, zjišťovat a optávat se na nějaké užitečné rady a tipy. Nakonec jsem vybral Jižní Čechy, Šumavu a její přihraničí, poněvadž se mi tam moc líbilo a doslechl jsem se, že mají poměrně kvalitní silnice, což je konec konců pravda. Pomalu se to blížilo, ale moje záchrana spočívala ve Varadero srazu, který jsem uspořádal. Tam jsem se právě seznámil s novými kamarády, se kterými jsem později vyrazil. Začátkem července jsme vybrali společně datum a dohodli se na tom, jak by to mohlo vše vypadat. Z původních 8 lidí, kteří měli jet, jsme se nakonec napevno dohodli pouze 4 a to já, V4L1, Luboš93 a Pekys. Proběhly přípravy, a tak jsme pomalu a v klidu 8.7.2010 vyrazili.

První motodovolená alá Varan Tour

Kapitoly článku

Den první

Sraz jsme si dali v 9:00h v Kutné Hoře na Benzině, prozatím pouze já, Pekys a Luboš s paní Lubošovou (jeho slečna, kterou jsme do této chvíle neznali a následně ji takto pojmenovali – původně nebyla z nové přezdívky nadšená, ale nakonec si zvykla :-D). Tady jsme všichni doplnili pohonné hmoty, podebatovali a kolem 9:30h v klidu vyrazili. První bod byl jasný a to vodní nádrž Seč. Cesta probíhala v pohodě, neboť jsem tam už párkrát byl a tudíž věděl co a jak. Tady jsme pokoukali a vyrazili dále přes Chotěboř, směrem na Havlíčkův Brod.
Tady jsme se chvíli zpozdili, protože kamionům se do kopců moc nechtělo. Na Shellu v Havlíčkově Brodě je další přestávka a volám Valimu, abychom se dohodli kdy a kde se sejedeme. Předem bylo stanoveno město Třešť, což jsme si přes telefon ještě potvrdili - shodou okolností, sraz opět na čerpací stanici Shell. Po přibližně hodince cesty, s jednou menší zastávkou, neboť se paní Lubošové udělalo špatně, dorážíme do Třeště. Vali a jeho naleštěný Varan je připraven a čeká na nás. Nyní nastává čas se dohodnout, kde se zastavíme na oběd, mezitím Pekys bere benzín (to víte 2t). Shodli jsme se na jedné restauraci přímo na náměstí Třeště, kde také parkujeme, dokonce na to dohlíží i zdejší strážníci. Tady se suprově najíme, dokonce i trochu pobavíme, poněvadž zdejší číšník byl tak trochu vtipálek a jedem dál - do Telče. Zde parkujeme, né zrovna šikovně. Omrkneme náměstí, které jsme si i přes strašlivé horko celé prošli, a vyrážíme dál. Pokračujeme do Dačic, zde Vali doporučuje Penny Market, neboť Lidl nemá rád. V Penny doplníme tekutiny a hurá na hrad Bítov, přesněji řečeno „Valihrad“, jak ho pojmenoval Pekys. Cestou tam trochu bloudíme, značení nic moc a já taky nejsem Bůh. Kolem páté hodiny dorážíme k mostu s pěkným výhledem a placem na zaparkování, uděláme pár fotek a jedem dál.
Zde jsem trochu nervní, protože jsem měl na začátku asi půl nádrže, něco málo přes 200km za sebou, tak už mé myšlenky směřují k čerpací stanici. Po chvíli na ní dorazíme, vezmu jen za pár korun, abych měl klid, protože toho tam bylo víc než jsem myslel, Luboš pro jistotu taky, Pekys se zatím drží a Vali toho zatím příliš nenajel. Já zkoumám cestu a začínáme lehce pospíchat směrem na Landštejn. Po necelé hodině dorážíme, parkoviště téměř prázdné. Já, Pekys a Vali se jdeme podívat nahoru, Pekys se dokonce odvážil a chtěl si jít koupit turistickou známku - nicméně paní od pokladny mu nepříliš slušně oznámila, že už zavřeli, a tak se vracíme k motorkám a razíme do Nové Bystřice. Zde máme v plánu přespat, konkrétně v kempu Osika. Po chvilce bloudění zjišťujeme, že se nacházíme na hranicích s Rakouskem, a že kemp není přímo ve městě, nýbrž asi 2 kilometry stranou. Bez problémů se ubytujeme, postavíme stany a debatujeme, co dál ?!
Já s Valim máme jasno - Rakousko. Pekys a Lubošovic mají skromnější plán a to návštěvu večerky pro nakoupení nějaké té snídaně na ráno. Takže se rozdělujeme - já s Valim jedeme do Rakouska. Na hraničním přechodu uděláme fotky a razíme dál, protože bychom rádi vzali kvalitní rakouský benzín. Původně jsme chtěli vzít v Eisgarnu, ale protože se nám cesta a krajina v Rakousku líbí, dohodli jsme se, že pojedem ještě kousek dál. Zastavujeme až v Heidenreischteinu, kde berem na zdejší OMV. Benzín je asi o 2,50Kč levnější než u nás. Beru za 11€. Vali má taky v plánu brát, a jelikož nemá Eura, tak mu jich pár půjčim. Měl jsem jich ještě 14, tak mu říkám: „Vem si za 9€, aby mi 5€ zůstalo na později, třeba do Německa“. Pochopitelně Vali přetočí a má na stojanu 9,01€, tak bere za 10€ a frčíme zpátky do Nové Bystřice. Musím podotknout, že jsme v Rakousku najeli pár desítek kilometrů, nicméně silnice jsou super a to samé chování účastníku provozu. Večer provedeme hygienu, dáme si pizzu s točenou Plzničkou a jdeme pomalu spát, abychom byli fit na další den.

Den druhý

Ráno po osmé vstáváme, umyjeme se, najíme, sbalíme svoje věci a stany, nabalíme na motorky a těsně před desátou djíždíme z kempu dál. Tentokrát jede první Pekys, ale to pouze do Jindřichova Hradce, kde hledáme benzínku. Zde si dáme Tour de Hradec snad všemi ulicemi, sídlišti, zákazy a já nevím čím vším nás ještě stihl Pekys ve zmatku provést, než najdeme OMV, kde Pekys tankuje plnou. My máme prozatím téměř plno a tudíž tak trochu o starost míň. Zde se ujímám pro jistotu velení já a razíme směr Třeboň. V Třeboni navštívíme zdejší věž a náměstí, zde též nebylo dobré parkování na zákazu vjezdu, což jsme ovšem zjistili až po příchodu k motorkám. Naštěstí měli strážnící asi čas kávičky.
Naše cesta vede hezkými silničkami až do Hluboké nad Vltavou, kde se snažíme rozumně zaparkovat. Po zjištění ceny jsme se dohodli v neúmorném vedru pokračovat dál. Už bylo něco po poledni a začínali jsme mít hlad, jeli jsme dál, než jsme v jedné malebné vesnici zastavili na oběd. Paní domací byla velice příjemná a abychom nemuseli mít motorky na sluníčku, tak nám říká, ať si je dáme k nim na dvůr, krásně do stínu v průjezdu. Zde narazíme na další členy této rodiny, kde s nimi probíráme, odkud jsme, kam jedeme a podobně. Najíme se, musím podotknout, že to bylo skvělé a s přáním šťastné cesty razíme do Holašovic, do překrásné jihočeské vesničky, která byla vyhlášena nejhezčí vesnicí roku v ČR.
Poté pokračujeme na Kleť. Pod ní bohužel skončíme jen na parkovišti, nikomu se nechce jít ten zbývající kus cesty pěšky (lanovka už jela pouze nahoru), takže si dáme nanuky a jedeme dál do Českého Krumlova, kde stavíme na Benzině. Zde bereme snad všichni benzín a zjišťuje se první problém, osel Pekys si nezkontroloval přední destičky, které pomalu, ale jistě dosluhují. Kousek odtud je ale obchod s příslušenstvím pro moto a čtyřkolky, ale ty bohužel nic nemají a posílají Pekyse do Českých Budějovic. My pokračujeme do kempu Na Pískárně.
Ubytujeme se a čekáme na Prachyho s Petrem, kteří na následující den také přislíbili účast. Prachyho jsem poznal tady na fóru a byl už jednou na srazu v Kutné Hoře. Prachy a Petr dorazí a teď už čekáme jen na Pekyse, který dorazí až po tmě, bohužel v Č. Budějovicích nic nepořídil. Po úspěšném sestavení stanů jdeme na chvíli posedět do zdejší hospůdky, kde jsou akční vodáci a tím se také starají o zábavu všech v kempu. Kolem půlnoci vyrážíme spát. Lubošovic, Prachy a Petr usnou celkem rychle, ale já, Pekys a Vali probíráme plno „důležitých“ věcí, později, pod vlivem nějakého toho pivka vymýšlíme i blbosti. Pekys nemé evidentně spánek v lásce, a proto nám před stany staví všemožné věci, které kolem stanů najde – na jeden takový vtípek ovšem doletěla paní Lubošová, která jakožto ranní ptáče vylezla brzy ze stanu a málem se přerazila o zrezlý sud, který na ni čekal od Pekyse před stanem :-D. Dále se od, jako jediného, neunaveného Pekyse s Valim dozvídáme, že náš student stavební školy nemá rád, když se říká deskriptiva namísto diskriptívy (údajně nějaký předmět). Kolem třetí usínáme a jsme zvědavi, co na nás chystá nadcházející den.


Den třetí

Opět vstáváme kolem osmé hodiny ranní, nasnídáme se, skočíme se umýt, kde nastává trochu problém s drobáky, nicméně se tedy umyjeme a poté se pomalu začínáme balit. Mezitím zjišťujeme, že Petr, co vlastní NSR (jenž se NeSeRe) má vadnou pojistku, takže to musí opravit. Já se mezitím v klidu dobalím, domluvíme pár detailů ohledně trasy a vyrážíme směr . Dnes nás vede Prachy, za což mu moc děkuju. Tady vede super cesta při Vltavě, pěkné zatáčky, projíždíme Vyšším Brodem, dále směrem na Lipno. Zde si zastavíme na hrázi, okoukneme ji a pokračujeme dál, kde navštívíme prodejnu PSI Hubík. Bohužel mě trochu zklamala, nebyla moc velká. Projíždíme Lipnem, kde Pekys při špatném odbočení okusí, jak se jezdí na cyklistické stezce a frčíme směrem na Volary. Zde Luboš tankuje, někdo svačí. Cesta od Lipna byla krásná, nicméně i nyní by měla v této kvalitě následovat. Tuto cestu již znám, takže se ujímám vedení a míříme na Kvildu. Ještě před Borovu Ladou probíhá focení a také doplnění tekutin. Po chvíli dorazíme na Kvildu, kde obědváme.
Nutno podotknout, že si nás Šumava získala, budu se lehce opakovat, pěkné silnice, plno motorkářů, zatáček a navíc nám jako všechny dny vyšlo skvěle počasí, takže radost jet. Po obědě si to štrádujeme na Vydru, tuším, že to byl nějaký kemp, kde je shodou okolností Prachyho máma na výletě, takže prohodíme pár slov a razíme do Železné Rudy, kde stavíme na zdejší Benzině, kde většina z nás bere benzín. Prachy dolévá chladící kapalinu. Petr nás opouští - přece jen, naši západní sousedi nemají zrovna dvakrát v lásce dvoutakty, navíc nutno podotknout, že to NSR neměl ve stavu 1A. Prachy se ujímá vedení a razíme do Německa. Kousek za hranicemi nás chytne solidní liják, který po chvilce přestává a začíná opět svítit sluníčko, takže ihned krásně oschneme.
Jedeme do Deggensdorfu, tam lehce bloudíme, přejedeme Dunaj po dálnici a snad celý obkroužíme, zastavíme i na Shellce a nakonec jsme po chvíli bloudění našli ten správný směr. Vedla tam moc hezká silnice, u které stála ještě hezčí značka a to stoupání 13%, takže lahoda pro čtyřtaktní stopětadvacítky nabalené bagáží a venkovní teplota 33°C k tomu. Zde si nás lehce povodí Pekys, jak jistě většina tuší, tady má dvoutakt pochopitelně navrch. Celou cestu za námi jedou asi tři auta, která mají velký odstup a v klidu za námi jedou celou cestu, dokud neodbočíme na parkoviště navrchu. Jednoznačně jsou Němci mnohem ohleduplnější a pozornější než čeští řidiči - takový je náš názor. Zde necháváme odpočinout stroje, ale jen na chviličku. Čeká je ještě pár pěkných kopečků. Upřímně řečeno, nemám úplnou představu, kudy jsme jeli, ale nějak jsme se dostali k Javoru (G.Arber), zde je chviličku pauza, pár fotek a míříme na protější kopec, kde si uděláme společnou fotku.
Dále nás čeká několik kilometrů luxusního asfaltu a zatáček, které jsem ještě na moto asi nezažil. V Německu jsme si pobyt prodloužili o trochu více, než bylo v plánu, nevadí, pokračujeme na Lam a hraniční přechod Nýrsko. Je něco kolem deváté hodiny večerní a hledáme narychlo kemp. Vidím ceduli v Nýrsku - řídím se podle ní a dorazíme do pěkného, rodinného kempu. Stany se nám moc stavět nechtěly, a tak jsme se paní ptali, kolik by chtěla za chatku, dala nám malou slevu, že má v rodině taky motorkáře. My s úsměvem na tváři nabídku přijímáme a rychle se jdeme navečeřet, neboť po desáté už nám nic nedají. Po chvilce povídání u piva jdeme spát. Nutno podotknout, že v tomto kempu byli lidé neobvykle příjemní a vstřícní - opravdu doporučuji. Pokud budu mít cestu kolem a budu potřebovat přespat, tak vím kde.


Den čtvrtý a zároveň poslední

Ráno opět stejný scénář. Osprchovat, sbalit a vyrazit. Naše první cesta vede na OMV, kde všichni bereme plnou. Odtud vyrážíme na Sušici, cestou měla být nějaká horská chata, uvažovali jsme o návštěvě, nicméně byla špatně, respektive vůbec neznačena, a tak jsme se na to vykašlali a jeli dál na Rábí. Zde uděláme jen pár fotek. Teď je na programu navštívit Hoštice. Já už jsem tam byl, tudíž jsem věděl, do čeho jdu. Vycítil jsem lehké zklamání, je to spíše turistická atrakce. Navíc nás dodělala paní, která chtěla 40Kč za zaparkování po celé vsi. To jsme řekli ne, odjeli a nechali to na krajnici silnice s pravým blinkrem asi na minutu, abychom udělali foto. Luboš se ještě musel vyfotit se zastávkou vlaku a už nám nic nebránilo v pokračování k Temelínu, opět pár fotek a nastal čas na oběd.
Ten jsme vymysleli v Týně nad Vltavou. Vyhlídli jsme fajnovou restauraci, kde jsme se velice dobře nacpali. Já osobně nejlépe za celé 3dny. Naším dalším bodem byla Červená Lhota. Tam jsme vysolili 30Kč za parkování někde mezi stromy, opět rychle prohlídli a jeli dál, konkrétně na hrad Kámen, kde jsme chtěli navštívit muzeum motocyklů. Stihli jsme to jen tak tak, prohlídli, zde se nejvíce líbilo Lubošovi, byl z toho celej unešenej, a pokračujem ještě na Blaník, přesněji pod Blaník. Tady dohadujeme, co dál. Já navrhuji poměrně slušnou cestu na Vlašim a Český Šternberk, všichni byli pro, takže jsme za chvíli dojeli pod Šternberk, zde muselo proběhnout lehké focení, později i na louce v serpentinách směrem na Uhlířské Janovice, kam jsme později jeli
.
V Uhlířských Janovicích se od nás odpojil Vali, který pokračoval na Čestín, Zruč nad Sázavou a odtutd domů do Pelhřimova. Nutno podotknout, že mu praskla žárovka, tak ji musel již za šera měnit v Čestíně u hřbitova, kde to prý strašně zapáchalo, proto byl bleskově hotov. Já se zbytkem jedu do Kutné Hory, kde se na Benzině odtrhávám s velkým díkem a přáním šťastné cesty. Po příjezdu domu si v klidu vybalím věci, převlíknu se a napíšu všem zúčastněným zprávy, jak jsou na tom a jak dojeli. Postupně odepisují, že je vše v pořádku. Za tyto 4 dny jsem najel přesně 1365 km.
Tak takhle nějak probíhala naše první motodovolená, ze které jsme byli unešeni. Všichni jsme se seznámili tady na fóru, takže tímto mu děkuji. Je pravda, že jsme se už jednou předtím viděli, nicméně sedli jsme si a rázem mám nové skvělé přátele - každého z jiného kraje. Kluci, já Vám moc děkuju, musíme si to zopakovat a zase něco podniknout. Díky moc i Vám, co jste si náš cestopis, ačkoliv pouze po naší vlasti a kousku sousedních zemích, přečetli. Kdyby měl někdo nějaké dotazy, nechť se komukoliv z nás ozve.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.18
Známkováno: 56x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist