Panorama Tour 2012
Text: KozelCH | Zveřejněno: 29.5.2014 | Zobrazeno: 16 961x
Tour de Prdele byla v roce 2012 pojata jako camcatching – šlo o to, objevit se každý den v jiné kameře, která vysílá v celostátní působnosti. Tedy cílem našeho lovu se staly kamery pořadu Panorama na ČT2. Samo o sobě by to nebylo nic výjimečného, kdybychom se pohybovali např. v Krkonoších, kde je kamera na každém rohu. My však nehledáme lehkých cílů …
Volili jsme cestu kolem západní části ČR. Zajímavostí této části republiky je, že kamera je cca jedna na 200 km. Po pečlivém naplánování byla zvolena trasa HK/Choceň – Telč – Lipno – Klínovec – Albrechtice v Jizerských horách – HK/Choceň. Pěkné kolečko J. Někdo si může říct, že to nic není, ale problémů je víc:
1. Kamery vysílají za dobu vysílání 2x po cca 20 sekundách
2. Musíte vědět, kde kamera je
3. Musíte počítat s prodlevou (po atomovém výbuchu to nějak hlídají J)
Nadešel ten slavný den, a my vyrazili. Švejček z HK, já s Fandou z Chocně. Sraz ve Vysokém Mýtě na benzínce. Jako za starých časů – byli jsme 10 minut na cestě a někteří závisláci potřebovali cigáro a jiní kafe.
Slavně jsme nasedli na mašiny a vyjeli směr Nové Hrady, Hlinsko, Ždírec … a před Havlobrodem jsem viděl zkratku … a byli jsme v Polné. Po projetí Polnou Fandova Babča nahlásila první poruchu. Ohnutý napínák, ale nic, co by nespravilo Švejkovo kladivo. Pokračovali jsme na Jihlavu a odpoledne dorazili do Telče. Lokalizovali jsme kameru a udělali kolečko po historickém náměstí. Odjížděli jsme hrdě, nechávaje za sebou japonské turisty s otevřenými ústy v oblaku modrého, voňavého dýmu.
Podle plánu jsme se ubytovali v kempu Velkopařezitý, rozbili tábor a šli se vykoupat do stejnojmenného rybníku. Večer padlo pár pivek a cestovní guláš, klasika.
Po příjezdu do vesnice, která se před rokem 89 nacházela v hraničním pásmu jsme zjistili, že keramika OK, ale je to spíše kšeft. Možná že umění ožívá až déle v prázdninách. Ale koupili jsme domů našim drahým ženám hrníčky a vyrazili na západ.
Cesta ubíhala krásnou krajinou. Počasí nám zatím přálo, provoz byl na těchto silnicích minimální. Pohodlně jsme dojeli do Třeboně, podjeli České Budějovice a zamířili na Český Krumlov. Tento kousek naší cesty byl naprosto idylický a patřil k nejpohodovějším na celé TdP. Jen pro zajímavost – projížděli jsme údajným rodištěm Jana Žižky, malou vesničkou Trocnov, ležící mezi Třeboní a Krumlovem.
Nebyl by to úspěšný den bez maličkého zakufrování. V Krumlově neodbočujeme a tak na Větřní se dostáváme polními cestami trošku oklikou. Ale nevadí. Bude jiná zajížďka. Z Větřní pokračujeme do Frymburku místo přes Rožmberk. Slovy klasika – „Je to sice dál, ale zato horší cesta J“. No, myslel jsem, že větší krpál nemůže být, ale jak je to doopravdy jsme měli ještě poznat na vlastní válce.
Dorazili jsme do Frymburku a podél Lipenské přehrady pokračovali přímo do Lipna. Kamera je tam umístěna na mole v přístavu, takže najít ji by neměl být problém. V Lipně jsme zaparkovali u COOPu, nakoupili zásoby a tu kameru našli.
Lipno. Městečko je zainvestované a z každého rohu na vás křičí peníze. Pro chudého domorodce si troufám tvrdit, že tam místo k žití nezbývá. Je to spíše resort pro cizince od Středního východu přes Prahu až po Holanďany. Osobně to moc nechápu, protože podle mě tam je 9 měsíců v roce hnusné počasí a draho celý rok.
Našli jsme kemp nedaleko. Co nás udivilo, byla absence laviček a záloha na sprchu 500 Kč. Opět slovy klasika - „Dělaj machry a hajzly maj na chodbě“
Za mírného deště ujíždíme z Lipna. Díky a už nikdy více. Cesta po okraji Lipenské přehrady je pěkná a občas se musím krotit v kochání. Krajina je horská, po břehu ale nejsou kdovíjaké kopce, takže sypeme na západ. Přes Vimperk jedeme na Strakonice. Kolektivně padne rozhodnutí stavit se v Hošticích. Asi letos máme smůlu. Ve vesnice žádná změna, ale stavujeme se v hospodě u Miluny. No tragédie. Je navlhlo a všechny mouchy z Hoštic sedí u vedlejšího stolu, baví se a souloží. Navíc knedlíky z prášku mi vůbec nejedou a tak poměrně nespokojeni odjíždíme do Strakonic. Naše první cesta vede před bývalou továrnu ČZ a bránu, kterou před desítkami let vyjely naše čezety. Památeční foto a jedeme.
Nyní nastává nejtěžší část TdP. Čeká nás přejezd ze Strakonic přes Plzeň do KV a dále na Klínovec, kde nevíme, kde budeme spát. Popravdě mám obavy, ale Motogang od Zelené jedle nejsou saláti a já, nyní, po půl roce musím říct, „KURVA DOBRÝ“, díky chlapi. Cesta dlouhá, nudná, provoz houstne, občas prázdninová objížďka a čas se krátí. Už pozdě odpoledne projíždíme KV a Ostrov. Míříme na Jáchymov.
Jáchymov. I přes dlouhou a úmornou cestu, přes strašlivý jáchymovský kopec, kdy týrám motor Rakety na jedničku stačím vnímat krásu města. Je vystavěno podél cesty a když se ohlédnete a podíváte dolů, uvidíte těžní věže bývalých dolů. Ten krátký pohled je nezapomenutelný a pokud tudy pojedete, mějte oči otevřené, stojí to za to.
Vysoko nad Jáchymovem je Boží Dar. Malé městečko a kousek za ním hraničním přechodem. Vlastně objíždíme Klínovec, abychom druhou stranou sjeli pod sjezdovku. Na vrcholu vjíždíme do mraku tak hustého, že větrná elektrárna kousek od nás není vidět. Jsme mokří, hladoví, mlha, večer na krku a představa noci ve stanu nás děsí. Po radě domorodce nacházíme kameru, kterou jsem ani na netu nenašel a zůstává starost s ubytováním a teplým
jídlem. Sezónní penzión nefunguje, ale dovoláváme se na provozní penziónu u cesty. Jak vynikající volba to byla, si uvědomujeme, když vylézáme rozpaření ze sprchy. Ještě před tím však jedu na nákup do Vejprt. Zásobuji tým pivem, masem a pečivem. Na pokoji vaříme guláš, zapíjíme PETpivem, čumíme na telku a přežraní usínáme v teplých peřinách.
Podle plánu vyrážíme přes Vejprty na Chomutov. Krátce se zastavujeme u soustavy větrných elektráren a jelikož se počasí umoudřilo, vidíme i německý (asi) Fichtelberg. Nyní cesta vede oklikou k hlavnímu chomutovskému tahu a my sjíždíme Krušnými horami do nížiny. Před Litvínovem se stáčíme na Horní Jiřetín a objíždíme uhelnou pánev.
Přes Dubí dojíždíme do Ústí nad Labem a podél Labe do Děčína. Tam pokračujeme na Liberec. Krátce zastavujeme v Kamenickém Šenově podívat se na čedičové varhany, kde se schovávala princezna Krasomila a pokračujeme. Liberec projíždíme, v Jablonci bereme benzím a blíží se náš cíl – Albrechtice v Jizerských horách a Duškovic penzión s Budvárkem.
Po dojezdu Fanda zjišťuje fatální závadu. Teče nádrž. Utěsňujeme tmelem, páskou, no nějak se daří. Večer je příjemný, jako u Dušků vždy. Co více i přát – postel, výborná večeře, pivečko jako křen a společnost skvělá. Díky Jirko a Lenko !
Tak končí Tour de Prdele 2012. Dlouhá, náročná a krásná cesta. Naše předsevzetí, být za čtyři dny v záběru čtyř kamer na opačných koncích republiky je splněno. Viděli jsme spoustu nádherných míst, které by jsme z dálnice neviděli, trpěli se svými stroji v nepřízni počasí i cest, vzájemně se štvali i zmoklí jedli z jednoho ešusu. Díky Švejkovi a Fandovi za trpělivost se mnou a vzhůru na TdP 2013 !!! Kompletní galerii a další příběhy Motogangu od Zelené jedle najdete i na mých www.kozelch.estranky.cz .
Díky a na cestě na sebe mávnem :-)
Jirka, KozelCH
1. Kamery vysílají za dobu vysílání 2x po cca 20 sekundách
2. Musíte vědět, kde kamera je
3. Musíte počítat s prodlevou (po atomovém výbuchu to nějak hlídají J)
Den první
Nadešel ten slavný den, a my vyrazili. Švejček z HK, já s Fandou z Chocně. Sraz ve Vysokém Mýtě na benzínce. Jako za starých časů – byli jsme 10 minut na cestě a někteří závisláci potřebovali cigáro a jiní kafe.
Podle plánu jsme se ubytovali v kempu Velkopařezitý, rozbili tábor a šli se vykoupat do stejnojmenného rybníku. Večer padlo pár pivek a cestovní guláš, klasika.
Den druhý
Nadešlo tak očekávané ráno. Poprvé v záběru kamery. Honem, nějakou pózu … nebo poselství … Všichni on-line s rodinami … a tu … vysílání je zpožděné cca o 5 minut. Takže na záběrech jsou vidět pouze dvě posedávající postavy. Nevadí, byli jsme tam. Byl dokonce vidět i transparent, který jsem pro tuto slavnou cestu stvořil.
Po příjezdu do vesnice, která se před rokem 89 nacházela v hraničním pásmu jsme zjistili, že keramika OK, ale je to spíše kšeft. Možná že umění ožívá až déle v prázdninách. Ale koupili jsme domů našim drahým ženám hrníčky a vyrazili na západ.
Cesta ubíhala krásnou krajinou. Počasí nám zatím přálo, provoz byl na těchto silnicích minimální. Pohodlně jsme dojeli do Třeboně, podjeli České Budějovice a zamířili na Český Krumlov. Tento kousek naší cesty byl naprosto idylický a patřil k nejpohodovějším na celé TdP. Jen pro zajímavost – projížděli jsme údajným rodištěm Jana Žižky, malou vesničkou Trocnov, ležící mezi Třeboní a Krumlovem.
Nebyl by to úspěšný den bez maličkého zakufrování. V Krumlově neodbočujeme a tak na Větřní se dostáváme polními cestami trošku oklikou. Ale nevadí. Bude jiná zajížďka. Z Větřní pokračujeme do Frymburku místo přes Rožmberk. Slovy klasika – „Je to sice dál, ale zato horší cesta J“. No, myslel jsem, že větší krpál nemůže být, ale jak je to doopravdy jsme měli ještě poznat na vlastní válce.
Dorazili jsme do Frymburku a podél Lipenské přehrady pokračovali přímo do Lipna. Kamera je tam umístěna na mole v přístavu, takže najít ji by neměl být problém. V Lipně jsme zaparkovali u COOPu, nakoupili zásoby a tu kameru našli.
Lipno. Městečko je zainvestované a z každého rohu na vás křičí peníze. Pro chudého domorodce si troufám tvrdit, že tam místo k žití nezbývá. Je to spíše resort pro cizince od Středního východu přes Prahu až po Holanďany. Osobně to moc nechápu, protože podle mě tam je 9 měsíců v roce hnusné počasí a draho celý rok.
Našli jsme kemp nedaleko. Co nás udivilo, byla absence laviček a záloha na sprchu 500 Kč. Opět slovy klasika - „Dělaj machry a hajzly maj na chodbě“
Den třetí
Přežili jsme noc a ráno pěšky vyrazili do Maríny se nechat okamerovat. Opět jsou vidět pouze tři přešlapující postavy, ale byli jsme tam.
Jáchymov. I přes dlouhou a úmornou cestu, přes strašlivý jáchymovský kopec, kdy týrám motor Rakety na jedničku stačím vnímat krásu města. Je vystavěno podél cesty a když se ohlédnete a podíváte dolů, uvidíte těžní věže bývalých dolů. Ten krátký pohled je nezapomenutelný a pokud tudy pojedete, mějte oči otevřené, stojí to za to.
Vysoko nad Jáchymovem je Boží Dar. Malé městečko a kousek za ním hraničním přechodem. Vlastně objíždíme Klínovec, abychom druhou stranou sjeli pod sjezdovku. Na vrcholu vjíždíme do mraku tak hustého, že větrná elektrárna kousek od nás není vidět. Jsme mokří, hladoví, mlha, večer na krku a představa noci ve stanu nás děsí. Po radě domorodce nacházíme kameru, kterou jsem ani na netu nenašel a zůstává starost s ubytováním a teplým
jídlem. Sezónní penzión nefunguje, ale dovoláváme se na provozní penziónu u cesty. Jak vynikající volba to byla, si uvědomujeme, když vylézáme rozpaření ze sprchy. Ještě před tím však jedu na nákup do Vejprt. Zásobuji tým pivem, masem a pečivem. Na pokoji vaříme guláš, zapíjíme PETpivem, čumíme na telku a přežraní usínáme v teplých peřinách.Den čtvrtý
Na penziónu máme v ceně snídani. Luxus. Za 350 Kč na osobu to byla skvělá služba. V dešti šlapeme pod sjezdovku, desetiminutové mávání zemdlelými pacičkami do kamery a ... opět tři postávající postavy :-). Nenaděláš nic :-)
Podle plánu vyrážíme přes Vejprty na Chomutov. Krátce se zastavujeme u soustavy větrných elektráren a jelikož se počasí umoudřilo, vidíme i německý (asi) Fichtelberg. Nyní cesta vede oklikou k hlavnímu chomutovskému tahu a my sjíždíme Krušnými horami do nížiny. Před Litvínovem se stáčíme na Horní Jiřetín a objíždíme uhelnou pánev.
Po dojezdu Fanda zjišťuje fatální závadu. Teče nádrž. Utěsňujeme tmelem, páskou, no nějak se daří. Večer je příjemný, jako u Dušků vždy. Co více i přát – postel, výborná večeře, pivečko jako křen a společnost skvělá. Díky Jirko a Lenko !
Den pátý
Ráno opět kamerka u vleku a jak to bývá, každá sranda jednou končí. A tak se nachýlil i čas TdP2012. Zbývá pouze dojet 160 km domů. Loučíme se s Jirkou a Lenkou a sjíždíme do Desné. Rozhodujeme se pro zajímavější cestu domů – přes Jilemnici a Novou Paku do HK. Jak říkám, nebyla by to cesta bez kufříku a tak omámen krásnou krajinou vedu nechápající kolegy do Harachova a zastavujeme 100 m za cedulí“ Granica Panstwa“.
Trpěllivě snáším posměšky kolegů, ale v duchu jsem rád. Ve Slavonicích jsme byli 100 m od hranic rakouských, Vejprty jsou hraniční město s Německem ale teprve Polsko se nám daří anektovat. Ale nedá se nic dělat, na snění bude čas v zimě J.
Tak končí Tour de Prdele 2012. Dlouhá, náročná a krásná cesta. Naše předsevzetí, být za čtyři dny v záběru čtyř kamer na opačných koncích republiky je splněno. Viděli jsme spoustu nádherných míst, které by jsme z dálnice neviděli, trpěli se svými stroji v nepřízni počasí i cest, vzájemně se štvali i zmoklí jedli z jednoho ešusu. Díky Švejkovi a Fandovi za trpělivost se mnou a vzhůru na TdP 2013 !!! Kompletní galerii a další příběhy Motogangu od Zelené jedle najdete i na mých www.kozelch.estranky.cz .
Díky a na cestě na sebe mávnem :-)
Jirka, KozelCH
Jak se Vám líbil tento článek?