Okolo Lipna

Pojede se?

Cíl cesty je jasný, motorka byla loni otestovaná na neplánované cestě do Strakonic (i přes nepřipravenost nebylo možné se nezúčastnit oslav 100 let založení ČZ, když Bětka slavila 50 let uvedení do provozu, to uznáte; cestopis není ale přes lehké nedostatky vše tehdy dopadlo až překvapivě dobře). Teď už jen zajistit termín a osazenstvo. Díky COVID se naskytla možnost spojit návštěvu rodičů s tímto cestovatelským počinem, ovšem předpověď nevypadala dobře. Jako zelenáč jsem to odpískal, ale náhoda tomu chtěla a uprostřed návštěvy rodičů jsem musel odjet do HB. No to je signál, takže zpět už na moto a o víkendu pak s nej kamarádem na Šumavu, ohýnek, stan a snad se to podaří objet i přes uzavřené hranice. Panorama na mapy.cz ukazuje z jedné strany zákaz, ale z druhé žádnou značku, tak snad se nic nezměnilo...

HB->ČB

Časně zrána jsem začal štosovat vše na moto, vešla se i náhradní duše, cívka, samozřejmě několikero svíček, litr oleje (jsem odvaha a na této cestě hodlám otestovat TSF místo dříve používaného M2T) a milión dalších věcí. Naštěstí brašny z Aliexpressu za 600 Kč pojmou vcelku hodně, jen ten nosič by se hodil, aby se neodíraly o stupačky (ale to se doplní). Novinkou jsou pak 2 alarmy (opět z Aliexpresu za cca 30 - 60 Kč včetně poštovného), které umisťuji do brašen, neboť jsem povaha možná až přehnaně obezřetná. Počasí vypadá krásně, proto nechávám doma mikinu s tím, že se to vyjasní.

Vyjasnilo se, ale i tak po pár kilometrech na hlavní z HB na Humpolec sesedám na prvním klidnějším místě a navlékám náhradní tričko. I tak se klepu celou cestu (ne, motorem to není, mám novější DeLuxe se vzpěrou a tato motorka má příjemný chod bez vibrací!) až do ČB, kde se jako zázračným mávnutím okamžitě potím ve vedru. Ale to bych předbíhal. Zadní cestička k Humpolci je krásná, v Humpolci se silničáři postarali o lehkou detour, za Humpolcem si přidávám vlastní kilometry, ale naštěstí mi kdesi v hlavě zní, že ten směr není ideální. Otáčím to a přijíždím k nádrži Sedlice. Nic o ní nevím, ale ty klikaté cestičky mě k ní prostě přitáhly. Hráz vypadá moc pěkně a vzpomínám na přehradu v Pařížově. Pořád ještě si zvykám na papírovou navigaci, přeci jen je začátek sezóny, a tak jsem úplně vynechal hráz Trnávky a s lehkými zajížďkami jsem zdárně překřížil silnici 19 a vyrazil směr Nová Cerekev, Černovice... A jéje, dál se nedá. Nevadí, podívám se na náměstí, kde zjišťuji, že objížďka je nejspíš jen pro odlehčení objízdné trasy k náměstí, takže naštěstí mohu pokračovat po vytyčené trase.

Okolí Choustníku je ráj pro turisty a i má druhá návštěva na mašině potvrzuje, že je to tu vskutku nádherné. Tentokrát sice jedu po hlavnější silnici 136, ale i tak se jedná o uzonkou cestičku tak pro jedno větší auto, lemovanou vzrostlými stromy, příjemně zvlněnou. Moje cestovní rychlost je 70 (loni do Strakonic jsem testoval 90, jelo to krásně, ale 2x po cca 6 - 15 km se buď začala přidírat, nebo přestal stíhat dotékat benzín, či se jí prostě jen rychlost nelíbila) a překvapivě si ji i naložená motorka drží kopec - nekopec. Povedlo se mi projet Soběslaví a najednou se krajina změnila. Pole, lesík a už jsou tu Borkovická blata. I ty pole zde vypadají jinak, to hned člověka potěší vidět tak krásnou, úrodnou půdu. Silnice má pěkný asfalt, občasné zatáčky do 90°, nulový provoz a cedule na Muzeum historických vozidel a staré zemědělské techniky v Pořežanech. Zajímavé, a dokonce to vypadá, že je i otevřené. Bohužel se blíží poledne a já bych měl být na oběd u rodičů a proto otáčím stroj a doufám, že návštěva vyjde, ideálně i s dětmi, někdy příště.

Cesta okolo Vltavy na Hlubokou by určitě musela být motorkářský ráj, kdyby tam silničáři neudělali tak blbej asfalt. Jsem začátečník a v první minutě na této silnici, která vypadala jak mladé prasátko, pěkně proužkaté od podélných pruhů tmavšího asfaltu na asfaltu původním, jsem musel zastavit a zkontrolovat, že jsem nepíchnul. Po dalším kilometru jsem zastavil opět a kontroloval vše možné (výměnu kyvného ložiska mám naplánovánoum ale zas tak špatné by to být nemělo). Prostě nic, pokračuji rychlostí 40 km/h s hrůzou v očích v každé zatáčce, ale ani rovinky nejsou zrovna výhrou. Na Hluboké naštěstí začíná normální asfalt a já už to ženu plnou parou s několika lehkými skoroskoky k Budvaru a přes město k rodičům. Slézám totálně propocený, skoro nevidím a úplně vysílený z toho, jak jsem se celou cestu klepal jako osika.

• Ujeto: 145km
• Průměrná rychlost: 46,6km/h
• +2376m
• -2287m
• Max. rychlost: 74,3km/h
• Jízdní komfort: 0 (chce to víc vrstev. O hodně víc.....)

Lipno!

Teď už jen pracovat a čekat na pátek. Oči (jsem alergik, kvetoucí řepka by se měla zakázat) se po 2 dnech zklidnily, budu muset častěji oplachovat a navíc na Šumavě řepka nekvete... Teď už jen, jestli se vše sbalí a bude pánská jízda. Ale ouha, L. přizval nějakou kamarádku. Holt komunikační šum, oba jsme měli jinou představu. Má drahá polovička na Bětku nesedne a dělat křena nebude. Nakonec upravujeme plány, pojedeme na Šumavu, objedeme Lipno, pak se rozdělíme, oni přespí a já pojedu na otočku domů. Druhý den se pak sejdeme a krapátko projezdíme Šumavu, možná se přesuneme k Nové Bystřici a další den pak domů.

Sraz ráno mezi 8. - 10. h, čili v 6:30 už mám vše sbaleno, připraveno, natěšeno. Po 10. se objevuje L. s kamarádkou, doladíme věci a v 10:30 vyrážíme směr Rožmberk. Cesty jsou nám notoricky známé, přes Včelnou, Kameňák a na hlavní. Je to trochu nuda, aut je sice méně než obvykle, ale i tak jsem menší brzdou provozu i přes závratnou rychlost (alespoň dle větru). V Krumlově se prohazujeme a cesta do Rožmberku je již notoricky známou nirvánou všech řidičů. Kamarád má sice asi tak čtyřnásobek koníků, ale vzhledem ke korábu to nevydržím a nechávám ho v kouři (stále ještě M2T) a jako dobrý, ale na mě moc široká cesta... V Rožmberku máme první pauzu a seznámení (účastníků zájezdu). Koukneme na jez, kupodivu žádní vodáci, L. ještě zajde do večerky nakoupit zásoby. Část nakládám k sobě, protože jeho koráb nemá dost místa a vyrážíme. Bětce věřím, ale přeci jen má svá léta a tak se lehoulince bojím pokaždé, když ji mám nastartovat. Chytá napoprvé a už L. hlásí, že nemá rukavici. Za 1600 Kč, to uslyšíme ještě hodněkrát. Pozorní čtenáři ji mohou nalézt na obrázku s hradem, ta černá tečka vedle na cestě za zákazem vjezdu... To jsme ovšem nevěděli a při opětovné obchůzce (těch 300 m co jsme nachodili) ji nenalézáme. Opět slyšíme několikrát, že stála 1600 (výtka, že jedna stojí jen 800 moc nepomohla), půjčuji kamarádovi mou náhradní a vyrážíme. Beru benzín a už si to šineme ke hradu s nadějí, že tam snad nebude zákaz vjezdu. Samozřejmě odbočujeme špatně a jedeme překrásnou silničkou (někdy si ji budu muset projet), která je ale naprosto opačná té naší. Otáčení je pastvou pro mé oči, neboť 95 kg ČZ 175 se otočí na fleku, ale otáčení 300 kg monstra se začátečníkem je vskutku podívaná. K hradu samozřejmě zákaz je, takže vyrážíme směr hráz Lipna.

Cestou samozřejmě křižujeme mé oblíbené čerpací stanice jako Eurooil či Benzina, ale já bral už v Rožmberku na Robinoil. Nu což, Bětka to zkousne... Cestu známe, ubíhá pěkně svižně a za chvilku stojíme na parkovišti u hráze a vzpomínáme na školu. Je to Kaplanka, nebo Franciska? Mno, je to tam napsané, tak si to tam přečtěte a rovnou doporučuji prohlídku Lipna, která vás zavede až do nitra elektrárny. Byl jsem tam už dvakrát, takže raději pokračujeme po 163-ce. Obzvláště za Frymburkem to začíná vypadat čím dál krásněji. Je sice větší provoz, ale celkově to jde. L. jede první, ale ČZ nemá problém s držením tempa a do kopců ho místy musím pobízet k rychlejšímu tempu (do kopce musím buď 80, nebo 60). Konec už je opravdová Šumava s loukama plnýma pampelišek. Také jsou žluté, ale ten odstín je úplně někde jinde (oproti těm řepkám). Ani nevím, jak to uteklo, ale najednou se ocitáme na mostě k Nové Peci, kde zastavujeme. Já oplachuji obličej, L. s kamarádkou zatím probírají místní osazenstvo. Pokud nechtějí čekat dýl jak 15 let, tak moc na výběr není, ale navzájem se přesvědčují, že ti dva, co tam hlídají děti, jsou určitě jen kamarádi. Já jim to vymlouvat nebudu, naštěstí není čas to ověřovat a razíme na nádraží hledat L. známé. Nenacházíme, ale L. má známé všude, takže dostáváme pohoštění (závin, kafe/čaj a šťávu). Je to příjemné, ale na můj vkus moc dlouhé. Začínám se obávat, jestli to Lipno dnes objedeme. Když se vyprostíme, ozvou se druzí kamarádi, které prostě musíme navštívit. Brblám, tak zůstáváme jen cca 20 min. a pak už vzhůru na Přední Zvonkovou a cyklostezku, která dle Panorama na mapy.cz nemá zákaz vjezdu z této strany Lipna. A není tam, asfalt vypadá podobně (což kamarád naštěstí dopředu neviděl). Přesvědčuji ho, že je to jen kousek (opravdu jsem tu trasu projížděl na Panorama, nelhal jsem). Nebudu zastírat, že na ten jeho koráb ta silnice moc nebyla, cyklisti docela koukali, ale pěkně pomalinku jsme ukrajovali a asfalt se pomalu lepšil. Pak přišla zatáčka a opět tankodrom, tentokrát i se dvěmi potůčky. Kamarád zastavuje, nálada je na bodu mrazu, když tu se objevuje proti nám auto. U mě přibrzdí, ale pokračuje. U kamaráda zastavuje, něco probírají. Prý že dál je to ještě mnohem horší a že na tomhle stroji rozhodně nemá ani uvažovat, že by pokračoval. Že je to tam celé rozbité. Zastavujeme ještě cyklistu, ten také tvrdí, že je to ještě docela dlouho (ale na Panorama byla ta cesta opravdu pěkná, jen ten kousek...). Když už to kamarád skoro otáčí zastavuje u nás jeden cyklista, kterého jsme nechali v mraku ředěného M2T+TSF a sám uvádí, že to je opravdu jen kousek a že zpátky je to dál. Moc mu děkuji a postupně L. udolávám. Je vyhráno, mám jet první a hledat nejvhodnější cestu. Pro ČZ je toto něco jako silnice II. třídy, takže popojíždím na první dobrý výhled a pak už jen opravdu náznak lepší cesty a následně něco, co už je souvislý, krásný asflat, jen občas trošku zohýbaný od kořenů a vyjetých klejí od pohraničních gazíků. Moje 3-3.25" kulatá kola se mě narozdíl od L. široké a rovné pneu nesnaží shodit a proto vyhodnocuji tuto cestu jako nejlepší kochací úsek výletu. Panenská příroda proťatá jednou tenoučkou asfaltkou, co víc si přát (na názor L. se neptejte). Cesta končí na rozcestí k silnici na přechod Kyselov/Diendorf, kde vskutku je zákaz vjezdu motorovým vozidlům, a pokračuje o něco širší silnice podél pobřeží. Asfalt výborný, potkáváme krom cyklistů i nějaké motorkáře, okolí překrásné. Všude voní lesy a cesta ubíhá mílovými kroky. Za chviličku zastavujeme na parkovišti u hráze. Cíl splněn!

Jsou tu nějaké snahy rozebírat, jak to teď a zítra bude, rezolutně odmítám, neboť je kolem 6. a já bych rád stihl děti. Hážu na L. flašku s tím, že si napíšeme zítra ráno, popřeju jim pěknou noc (bez karimatky...) a vyrážím plnou parou domů.

Samozřejmě nepojedu stejnou trasou, beru to přes Světlík, kde i přes mou 70 km/h rychlost (kopec nekopec, zatáčka nezatáčka) se za mnou rychle tvoří kolona. Ve Světlíku pouštím dodávku, protože mě opravdu pije krev. Přidalo se pár Oktávek, abych všechny po 3 zatáčkách dojel. Ale hlavně, že se mi musí dodávka lepit na zadek a pak to musí brát do zatáček 50.

Na děti se sice těším, ale přeci nepojedu po stejné cestě. Za Krumlovem odbočuji ještě v Přísečné na Holubov a užívám si něčeho dle mého názoru mnohem krásnějšího, než je cesta Krumlov->Rožumberk. Vedlejší cesta, parádní asfalt, kopečky a zatáčky. Sedmdesátka se mi nedaří držet, Bětka chce prostě rychleji (samozřejmě kde to jde, přeci jen mám najeto cca 2-3000km, takže stojánkem opravdu neštrejchám). 7:15 jsem doma.

• Ujeto: 208km
• Průměrná ryhlost: 44,7km/h
• -2657m
• +2911m
• Max rychlost: 113 km/h (ha ha, asi nějakej odraz od Lipna)
• Jízdní komfort: 8 (-2 za gumicuky o které jsem brnkal při řazení)

ČB->HB

Od rána bombarduji kamaráda, v 8:10 se probral a že se pojede domů umejt. Kolem 10 se ozývá znovu a že neví, jestli někam pojede. Do 3 dělali oheň, pak totálně vymrzli a jsou úplně grogy. Předpověď též nevypadá nejlépe, proto mu oznamuji, že pojedu vycházkově přes JH a J domů, ale že pokud přijede do 12, může také a v neděli bych ho kus doprovodil zpět. Opravdu přijíždí, ale jen vrátit rukavici a popřát mi šťastnou cestu. Nezlobím se, naplánoval jsem si pěknou cestičku s mnoha POI.

Lišov, za Lišovem na Dunajovice a do Lužnice, kde se krátce procházím po písečné duně. Po cestě prosviští několik endur, takovýhle cowboye fakt nemusím. Rozhodně neměli rozhled, valí to tam, kdyby jim někdo vběhl do cesty, tak je po něm.

Cestou se stavuji ještě na Jemčině, několik kapliček i jiných místeček a už jsem v Hradci. Pravda, někde jsem špatně zahnul, ale objevuji se na známých cestách a okolo Vajgaru projíždím až k 15. poledníku. Ideální místo pro svačinku, ani nevyndavám roušku. Není nad chleba s Lipnem a trochou vody. Za JH to beru okolo Ratmírovského rybníku, několikrát křižuji trasu úzkokolejky (to by byla fotečka, ale čekat se mi nechce a ani nevím, jestli teď vůbec jezdí). Za Střížovem si užívám průjezd přes Hejtma (voda přede mnou, voda za mnou...). Za Budkovem je zbořený řopík, ideální místo pro pauzičku. Rostou tu macešky rolní a je tu klid. Procházím mini-křížovou cestu a užívám té naší krajiny.

Skrz Strmilov na Panské Dubenky. Cestou potkávám připomínku Vánoc a razím na Býkovec, kde má být kaplička Panny Marie Pomocnice. Krásná krajina, pěkná cesta místy lemovaná stromama, asfalt šumí za koly, když tu najednou errrrr 70, 60, 50... O ou, zní to jako benzín. Za jízdy přepínám na rezervu, ale nestíhám. Už se blíží 0 a já chci na volnoběh vyjet co nejvíc do toho kopce (co kdyby to benzín nebyl). Benzín to je, takže když konečně doteče, startuje Bětka na první dobrou a můžeme pokračovat. Kaplička určitě stojí za návštěvu, vedle jsou ještě 3 menhiry a z lesa vychází příjemný, chladivý vzdoušek.

Koukám do nádrže, zas tak málo ho tam není, to snad dojedu. Plán byl vzít benzín na Tank ONO, protože lísteček s cenovkou 22.50 Kč/l prostě chci. To mi děti nebudou věřit. V JH jsem si říkal, že je ještě brzy, ale Jihlava je přeci jen docela daleko. Držím se plánu, ale v hlavě mi to šrotuje. Proto u Žižkova kamene v Horních Dubénkách přehodnocuji a místo přes Třešť to beru rovnou přes Batelov na Jihlavu. Jeli jsme tam autem, měla by to být krásná cesta a do Muzea radiotechniky bych stejně neměl kapacity jít. Cesta je to opravdu nádherná, potkávám ceduli "rozvodí" (bohužel až doma mi dochází, že jsem to tam měl pokropit, tak příště!), ale ouha! Za Batelovem cítím proměnlivý tah motorky. Jde do tuhého. Před Cerekví zastavuji a hledám nejbližší benzínky. Aha, Třešť. Super, kdybych se bejval držel plánu, už jsem mohl čerpat. Bětko, teď anebo nikdy. Zatím jsi mě nikdy nezklamala, to musíš. Jedu 50, do kopce 60 (abych nemusel podřazovat), sehnutej pro lepší aerodynamiku, plyn jen šolíchám a doufám, že i tentokrát mi má 50-ti letá krasavice odpustí a když ne na benzín, tak ze zkušenosti dojede až do Jihlavy. Za Kostelcem začíná kapat, přede mnou černo. Super, už se vidím, jak v totálním slejváku tlačím až do Jihlavy. Ještě alespoň tenhle kopeček, tenhle taky, no, kde je ta Jihlava. A už vidím Benzinu. No ale když jsi to, holka, zvládla až sem, tak to snad ještě těch pár set metrů dáš, ne? Že jo? Inu, co říkáš? Brm brm brm, Bětka si krásně poprdá, kape jen lehce, tekuté stěrače na helmě očividně fungují i při rychlosti 50 km/h a já podjíždím okruh a už vidím benzínku. Nejsem čuně, přes dvojtou čáru se neodbočuje. Protáhnu to až tam, kde se hezky dá a už stojím v koloně aut. I to asi patří k zážitku čerpání nejlevnějších pohonných hmot, jsem zvědav, jak bude Bětce chutnat a kdo ví, třeba tam někdy vezmu na zkoušku i auto (ale tam mám strach o kvalitu, na druhou stranu, odbyt tedy mají...).

Cesta z Jihlavy je už s vidinou domova, užívám si cestu přes Smrčnou i prudké (no dobře, plné) brždění za ní kvůli husám na silnici. U nás je prostě krásně. Pod dálnicí králík a podstatná změna kvality asfaltu (k horšímu). Ale nic hrozného. Ze Štoků již cestu znám, takže pobízím opět Bětku lehce do tempa. Před HB si dám ještě tour-de-staveniště (myšleno okolo, neporušuji předpisy) a dokumentuji současný stav obchvatu.

• Ujeto: 155km
• Průměrná rychlost: 40,1km/h
• +1892m
• -1941m
• Max rychlost: 76,4km/h
• 10 (paráda, jel bych ještě mnohem dále, ale povinost vola(á))

Závěr

Za mě paráda. Bětka je dříč a zkušenostmi balancuje mé nevědomosti. Chce se to jen příště lépe domluvit na rázu dovolené, aby odpadly komunikační šumy a navíc asi trochu víc kompromisů ohledně výběru cest. Ty menší si hold dám na vlastní pěst (nebo s někým podobnější kubatury), ale na pokec se zase vždy sejdeme. Jediné, co mi stále chybí, je nabalit na Bětku stan. To jsem, bohužel, nezkoušel. Na druhou stranu zase doufám, že do příští delší cesty už budu mít nosič a to už se to bude jináč balit. V neděli jsem chtěl opět vyrazit, ale holt jak je člověk doma, musí makat.

Po technické stránce, alarmy se osvědčily, pípaly pokaždé, když jsem k moto přišel (páč kdo na to myslí...). Chybí nosič, takže batoh raději na záda, ale nově vlastnoručně potažené sedlo stojí za to. Příště jen dál a houšť. Spotřeba konstantně okolo 2,8 l/100 km a prozatím krom barvy žádný rozdíl mezi M2T a TSF (ale to chce asi vyjet pár nádrží).

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE