sumoto_leden



Mototoulky Jižní Moravou

Pro rok 2009 si úpický motoklub Betlém vybral pro své toulání krásy Jižní Moravy. Termín hned zkraje května se osvědčil již v loňském roce- viz. Krušnohorská motojízda, a proto jsme v tom letošním opět vyrazili v tuto dobu. Odjezd byl původně naplánovaný na středeční odpoledne, ale počasí si postavilo hlavu, tak byl posunut na čtvrtek ráno.

Kapitoly článku

1 den:

Je čtvrtek 7.5 2009. Probouzíme se do slunečného rána. Po včerejším mracích a dešti ani památky, a tak se v klidu v 8 hodin sjíždíme v Úpici na „Kréťe“. Letošní partička je: Paras- Jawa 350 Tramp, Tóňa- Jawa 350 Tramp, Hofik- Jawa 350- 634 + Pav, Čigin- Jawa 350 Choper + Pav, Jarda- Yamaha 850 TDM, Míza- Jawa 350- 640 (dorazil až v sobotu) a Pepa- modrý čtyřkolový Pav Hyundai Atos. Pepa si za poslední 4 roky nebyl schopen dát dohromady svojí kývačku, tak s námi jezdí autem.
Už, když se scházíme, koukám, že Tonda přijel nějak nalehko- neměl na svém Trampíkovi boční kufry. Vysvětlil mi situaci tak, že po stěhování od nich nemůže najít klíče a to zjistil poté, co si je sbalil, tak mu veze věci Pepa pávem. Kolem půl 9 vyrážíme směr Hradec Králové, Pardubice a ve Ždírci nad Doubravou máme první pauzu na benzínce. Počasí není špatné, sem tam prosvitne slunko, ale jinak je pod mrakem a kolem 15°C. Po malém občerstvení a kávě vyrážíme směr Havl. Brod. Protože ten je rozkopaný, zahýbáme v České Bělé doleva a přes Přibyslav a Polnou jedem do Třebíče. Tady při řízení hledám baziliku sv. Prokopa. O její románské části jsem se kdysi učil ve škole. Když přejíždíme řeku Jihlavu, je docela pěkně vidět. z Třebíče nabíráme směr Jaroměřice nad Rokytnou a po docela slušných silnicích přijíždíme do Jakubova. Je to malá vesnička kousek od Moravských Budějovic, kam dříve jezdil taťulda (Hofik) na dovolenou k rybníku “Vidlák“. Cestu k tábořišti nacházíme poměrně snadno a srdce „pseudoenduristů“- těch s Trampem, zaplesalo radostí. Prašná cesta vyústila na malý plácek u vody, kde někdo zkoušel své motokrosové vlohy a vyjezdil pár cestiček. Po krátkém výkladu od taťuldy a prohlídce, s Tondou sedláme své Trampíky, a hurá se trošku vyřádit- ale fakt jen trošku. Odtud odjíždíme na Mor. Budějky a ve Vranovské Vsi uhýbáme doprava, naším cílem je restaurace a motomuzeum v Lesné
Hlad nám pomalu okusuje žebra zevnitř, a tak před prohlídkou historických krasavic nejdříve obědváme. Jídlo bylo chutné, trošku dražší, ale co, poobědvat v muzeu se vám hned tak nepodaří. Letos zde otevřeli také expozici historických automobilů, takže si tady přijde na své každý. Dokonce byly nějaké kusy i na prodej. Když odjíždíme z Lesné, Čigin nastartoval svého chopříka a ozval se krásně zvonivý zvuk. Koukal jsem, že se mu klepe koncovka od výfuku. Uvnitř tlumiče výfuku asi něco upadlo, protože koncovka nejde vysunout, ale klepe se. Nakonec mu to vydrželo až domů. Před několika lety jsem v těchto končinách strávil dovolenou na kole, tak jsem chtěl zbytku skupiny ukázat ještě Haardegskou vyhlídku a část Železné opony, která je jako památník zachována nedaleko obce Čížov. Na vyhlídku jsme nakonec nejeli, protože tam byl zákaz vjezdu, ale zbytky ostnatého drátu a jedna strážná hláska byla dostatečná odměna za strašnou příjezdovou cestu- jo, pohraničí. 
Protože hodiny se pohybovaly neúprosně k večeru, museli jsme se pomalu nasměrovat na náš cíl a to JZD (čti: dží- zí- dý) ve Velkých Pavlovicích. Je zvolena nejrychlejší cesta a to přes Znojmo, Pohořelice a Hustopeče. Touto trasou nakonec nejedeme a já jsem to velmi ocenil, protože provoz na silnici byl hrozný a její kvalita taky. Za Lechovicemi zahýbáme doprava a přes Čejkovice dojíždíme do Hrušovan nad Jevišovkou. Tady si taťulda prosadí odbočení doprava, tak jedem a jedem až do Hevlína, který je těsně na Rakouských hranicích- to jsme asi špatně. Vracíme s tedy, odbočujeme správně na Mikulov a odtud nás Pepa neomylně vede do našeho JZD. Bohužel silniční uzavírka za obcí Zaječí mu překazila bezchybnou navigaci, tak se vracíme a po objížďce přes Rakvice dojíždíme do Velkých Pavlovic. Na vrátnici místního kolchozu nás vítá poměrně veselý moravský chlapík. Jako bonus k naší objednané spací buňce dostáváme ještě klíč od garáže pro naše krasavice- to se nám ještě nepoštěstilo. Pomalu vybalujeme, pojídáme zásoby vyprážaných rezňů s okurčičkami a děláme si ještě větší žízeň na pivo. Skoro za tmy jdeme do hospody. Kluci sem jezdí do sklípku, tak to tu mají lehce zmáknuté a jdou najisto. Bohužel mistrovství světa v hokeji nám překazilo plány, teda vlastně přeplnilo hospody. Nakonec končíme v jakési hospodě, kde je asi tisíc lidí, ale dobré plzeňské, takže houby zle. Poté co hokej skončil- pro naši reprezentaci bohužel špatně, si můžeme i v klidu popovídat. Protože byl dnešek poměrně vyčerpávající, jdeme zavčasu spát a kdo první usnul vyhrál. Ono šest unavených pánů v jedné buňko-chatce…no, já jsem se moc nevyspal. 
Najeto 360 km.

2. den:

Je pátek. Dnes nás čeká výlet po krásách Jižní Moravy. V plánu je vodní mlýn ve Slupy, návštěva hradu Bítov, atd. Po snídani se nám daří obléknout poměrně rychle, ale Tonda a jeho klíče nám překazily plán na brzký start. Hledal je asi úplně všude a nic. Nakonec je měl v kapse u bundy, kam si je prý nikdy nedává. Zatím co Tonda hledá klíče, Jarda dolívá do motoru své TDM olej. No, zajímalo by mě, kde soudruzi v Japonsku udělali chybu, ale bez trychtýře se to nalít prostě nedá… Ať žijou Pepovy papírové kapesníky, které aspoň trošku zachránily blížící se katastrofě v podobě ekologické havárie. Kolem půl desáté konečně odjíždíme. Počasí je skvělé, slunečno, teplíčko - co více si přát. Opět projíždíme vinařskými vesnicemi, jako Rakvice, Zaječí, a já se začal těšit na plánovanou návštěvu sklípku. Přes Mikulov a Hrušovany nad Jevišovkou dojíždíme do Hevlína, kde mnozí tankují a já jdu koupit něco k pití do marketu hned vedle. Pak probíhá poslední kontrola trasy, aby jsme nebloudili jako včera, a přes Hrádek a Jaroslavice dojíždíme do obce Slup. V Jaroslavicích mě zaujal zámek s renesančními arkádami a hranolovou věží, který je velkou dominantou této vinařské obce a již z dálky je krásně vidět. Naším cílem je vodní mlýn ve Slupy. Je to technická památka a již několikrát o něm byla reportáž v Toulavé kameře na ČT 1. Čekáme asi půl hodiny na prohlídku, takže máme dostatek času prohlédnout si stavbu zvenku. 
Mlýn má čtyři kola- mlýnská, a všechny jsou velice pěkně opravené, stejně jako celá památka. Pan průvodce hezky hovořil o chodu mlýnského zařízení a nakonec pustil vodu na jedno kolo a mlýn si krásně klapal. Unikátní je hlavně kanál, který přivádí vodu z Dyje. Má asi 30 kilometrů a ústí kdesi v Rakousku. Celá stavba byla rekonstruována a pro instalování nové expozice jsme si bohužel nemohli prohlédnout fotky, jak mlýn vypadal před rekonstrukcí. Protože jsem tady byl před několika lety na dovolené, stávám se na chvíli vedoucím zájezdu a ostatní vedu takovými cestičkami, že si ani sám nejsem jistý, že za chvilku neskončí cesta v poli. Jedeme do Strachotic, kde zahýbáme doprava a kolem cedule, že zde končí silnice, pokračujeme dále do Hnízda a do Vrbovce. Kolem silnice je řada vinných sklípku a já vzpomínám, jak mi v jednom bylo velice hezky. Po nájezdu na znojemskou silnici se vzdávám postu vedoucího a už se jen kochám. Dalším cílem je Vranov nad Dyjí, ale, protože je poledne, zastavujeme ještě v Lesné, kde je kromě motomuzea také větrný mlýn a v něm velice příjemná restaurace. Docela mě překvapuje, že v tomto kraji mají v každé restauraci točené pito, mnoho jsme se s tím na našich cestách zatím nesetkali. Po obědě děláme pár fotek a odjíždíme směr Vranov nad Dyjí. Cesta pěkná, hezké zatáčky a moc pěkné výhledy na zámek. 
Někdo fotí, tak si dáváme sraz dole u benzínky a trháme se. Na zámek jede jen taťulda s Tondou- pouze fotit, a prý nebylo ani kam postavit motorky, holt je 8.5. Začíná být hodně horko a slunce je podivně pichlavé. Přes Lančov míříme na hrad Bítov a ještě fotíme hrad Cornštejn a most přes přehradu. Tady neunikla pozornosti rozestavená rozhledna u hotelu, kousek od parkoviště k hradu. Na Bítov je to z parkoviště asi půl kilometru pěšky a vážně je slunko hodně nepříjemné. Kupujeme vstupenky a jdeme se občerstvit do místní restauračky. Hned, jak vlezeme do hradu na prohlídku, začíná pršet a ozývá se také bouřka. Bítov má velice zajímavé vymalování interiéru a z historie hlavně to, že poslední majitel získal šlechtický titul díky své podnikavosti a celá okolní šlechta ho mezi sebe nikdy nepřijala, proto se upnul na zvířata a těch je na hradě vycpaných fakt hodně. Z oken je pěkný výhled na přehradu a na most. Každému v hlavě vrtalo, proč jsme ho neviděli, když jsme se po tom mostě prošli. Ještě před koncem prohlídky nás opouští Čigin a to poměrně rychlím krokem- prý mu neudělala dobře ta tatarka, co měl k obědu. Protože čas je náš nepřítel, musíme se začít vracet do Velkých Pavlovic. Cesta je zvolena přes Dešov, Šumnou, objet Znojmo a pak dále. Po sjezdu na most z obce Bítov zjišťujeme, že hrad opravdu není vidět. Jedeme tedy dál a po pár kilometrech je všem jasno. Jsou tady totiž dva úplně stejně opravené mosty. Cestou do Znojma jsem chtěl udělat únik s úmyslem zastavit a vyfotit zbytek, jak jede. Bohužel Tonda s Jardou to vzali jako výzvu, a tak než jsem vytáhl foťák, byli už za mnou. Ale za pokus to stálo. Cesta ze Znojma do Pohořelic byla hrozná. Rovná, samá díra a velký provoz- nic pro nás. 
Po divném bloudění ale nakonec dojíždíme do Hustopeče, kde nakupujeme večeři, a kolem dálnice dojíždíme do Pavlovic. Po večeři jdeme do hospůdky, dneska na vínečko. Protože mě dnešek docela utahal, dal jsem si malý džbánek bílého a šel s Čiginem a taťuldou spát. Ovšem Jarda, Pepa a Tonda hledali ve víně pravdu, nebo co a dost se zbořili- bylo to slyšet hlavně v noci a po ránu. Protože byl den 8.5 zvolen za den otevřených dveří místních sklípků, byla v JZD kromě nás ubytována ještě jednotka nejmenovaných dobrovolných hasičů. Zážitky z noci byly dosti zajímavé a zvláště pak ty ranní, když už v 6 hodin nespaví důchodci kecali na lavičce před naší buňkou- hlavně že neprobírali tv seriály… 
Ujeto 244 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (14x):


TOPlist