Motorkář na filmovém festivalu

Na svou v pořadí už 109. vyjížďku startuji v 6.30. Chladno, takže zimní rukavice, přez džíny důkladné,oteplující kožené nákoleníky,zapínám topení v rukojetích a vyrážím. Většinou na svých vyjížďkách vyhledávám a fotím málo známé technické památky, dnes to bude, doufám, příjemná změna. Bez problémů po R10, Prahou, po karlovarské-dochází benzin, ale tankování si, trochu riskantně, nechávám až ke Zlaté podkově, líbí se mi název a ještě jsem tu nebyl.Pak už hlídám odbočku do Olšových Vrat, před návštěvou festivalu se chci ještě rozhlédnout po okolí. Podle nezvykle důkladného itineráře bez problémů k prvnímu cíli, přehradě Stanovice, přejíždím po sypané hrázi, fotím a pokračuji k přehradě Březová. Zdejší betonovou hráz přejedu tam a zpět, a za chvíli jsem v Doubí, zde doprava a vyjíždím na rozhlednu Doubská hora. Fotím zajímavou kapli, pak mne sympatická turistka směruje k ruinám kostela sv. Linharta.

Je tam závora, naznačenou objížďkou chopper neprojede, musím pěšky, ale je to velmi blízko. Oteplilo se, ale jen velmi mírně, je 11°, zima mi ale není, teď se navíc ukázala další přednost nové vyklápěcí helmy /konečně už netlačí/ - obličej je v teple. A taky nákoleníky, při jízdách tohoto typu na ně nedám dopustit.Sjíždím do Doubí, bez problémů trefuji odbočku do Svatošských skal. Je tam zákaz, ale přes to tam brzy dorážím, decentně nezmiňuji jak. Naposledy jsem tu byl asi před 40.lety, při splouvání Ohře se skautským oddílem... Prohlížím si toto romantické místo, pěkná hospoda, ale to až ve Varech. I zde jsem X let nebyl, pouze asi předloni při vyjížďce do Krušných hor jsem na skok zastavil stylově si vypít Becherovku v Becher¨s baru - svého předchozího Intrudera jsem - aby na fotce dobře vypadal - zaparkoval přímo před bar... Teď se tu chci zdržet dýl, parkoviště na kraji kolonády, odkládám zpod bundy ochrannou vestu, sundávám nákoleníky, vše do brašen, motorku na řetěz, přes to plachtu, helmu přes rameno do praktické tašky která byla u ní a mířím do centra dění. Nejdřív si připadám trochu jako na našich Městských slavnostech, ale než se dopracuji k červenému koberci, dojem rychle mizí, elegantní lidé, luxusní limuzíny, a hlavně to překrásné město......Hle, známý režisér osvícen reflektory, obklopen důležitými, bezpochyby cosi velmi zajímavého vysvětluje několika krásným děvčatům, které na něj zbožně hledí a kolem dav, který to fotí - není to krásné? Čtyři superkrasavice snídají pod slunečníkem - ta blondýna, to je určitě ta Marxová, poznávám ji bezpečně, to bude stará doma čumět !Mířím do Becher's Baru, třeba je tam ještě ta sympatická obsluha - minule  decentně sklopila oči, když jsem si jako suvenýr odnášel nápojový lístek...pak ale vidím že to nepůjde, celý Pupp je obehnán zátarasy. Zkouším je obejít, ale marně, nějací Angličané kroutí hlavou a říkají mi -"only for rich people" Pravda, příliš "rich "asi nepůsobím. Vstupuji do davu a pozoruji dění ve VIP prostoru před hotelem - limuzíny Audi, noblesní pánové s krásnými dámami, přihlížím a fotím, jsem přesvědčen že jde o superhvězdy a magnáty první kategorie, tím spíš, když se z davu ozývá - cituji: " podívej, támhle jde ta stará bába, co byla včera v televizi!"Pak si ale všímám, že když ti, /co nenasednou do audiny /, opustí tento prostor a vplují do davu - náhle přestanou budit pozornost a nikdo je nefotí..nechápu...po chvíli navíc potkávám onoho režiséra, ale najednou je to nějaké jiné - on je sám, já taky, kolem nikde nikdo, připadá mi smutný tak ho chci potěšit a říct mu , že ten jeho film je skutečně super, ale mizí v hotelu. Snad se mne nepolekal - ale ne, určitě tam na něj čekají ty holky...Do mého podniku mne nepustili,ale bylo by blbé nenavštívit tu nějaký bar, ocitám se v nějakém stanu, je tu dlouhý bar a jen několik stoliček Jameson, sednout si není kam. Sympatická obsluha mne nakonec usazuje do pohodlného křesla a zapaluje svíčku na stole -a  to piji pouze presso z kelímku. I zde noblesní lidé, ale už poučen se ptám obsluhy, jsou-li tu nějaké hvězdy.  Ještě nedorazily, ale mám tu počkat - lákavá nabídka, musel by tu být super večer, ale já jsem /bohužel/ zodpovědný člověk.

Tak mířím ke svému dalšímu cíli, do Kyselky, má tam být šparně přístupná a polozapomenutá rozhledna postavená továrníkem Mattonim. Nejprve špatně zaparkuji u plotu stáčírny - pak mne místní muž směruje na parkoviště náklaďáků, před tím se mne snaží od cesty odradit, v životě by do toho kopce nešel. Přejíždím ten asi 1 km bez helmy, poslouchám motor, vše OK.Fascinuje mne smutná krása ruin zdejších lázní a pramenů, když pak pěšky stoupám k rozhledně, přemýšlím, jak jim vrátit zašlou slávu - co takhle uspořádat v ruinách dekadentní reklamní festivalovou párty se sloganem Mattoni už není - nápis bych poté v ruinách trvale ponechal -zde i jako vysvětlující turistickou informaci-takže by to zaplatila napůl firma i město...Z přemítání mne vyrušilo zasyčení, málem jsem šlápl na docela tlustou zmiji. Nebojí se, ale já taky ne, motorkářské boty, kevlarové džíny s plastovými chrániči kolen mi dodávají pocit jistoty. Fotím, a pokračuji čím dál tím užší a prudší cestou. Rozhledna  je vyhledávaná, přes svůj věk stále krásná, spodek je původní, dnes už mírně chátrající, vršek se zdá být trochu restaurován. Těžko se k ní dostáváte, je také obklopena křovím a špatně se fotí - vše je v podstatě stejné, jako u většiny celebrit tam dole. Takže, přátelé, pokud chcete potkat skutečnou hvězdu, neztrácejte čas na bulvárech a vydejte se sem. Pak již guláš a brusinkové pivo /zajímavý drink/ od příjemného vrchního v hospodě U lípy a po známých silnicích za hrozícího deště zpět. Za Kadaní /nebo před Kadaní?/ mrknu na krásnou starou, kostelu podobnou továrnu, fotím pěkný pohled na město. Doma jsem v 18 h, vyjížďka super, motorka super, ujeto 550 km, 9-17-12°C.