Motodovolená po severních Čechách

Vyrážíme v pondělí 13. 8 2007 za slunečného počasí z Úpice směr Jičín a první zastávka na naší cestě je rozhledna na Kozákově. Nebyla zrovna ideální viditelnost pro daleké výhledy, ale na malebnou krajinu Českého Ráje bylo vidět krásně. Plně naložený Trampík si to příjemně předl i dále na Železný Brod a Tanvald. Díky skvělému značení silnic v ČR jsme se v Desné ztratili. Původní plán byl na oběd do hospody v obřím sudu v Lázních Libverda, odpoledne Frýdlant v Čechách, atd. Po dlouhých motanicích na hodně rozbitých silnicích byl zvolen náhradní program- směr Jablonec nad Nisou, Liberec a Ještěd.
Průjezd Libercem v dopravní špičce s hledáním ukazatele na Ještěd byl dost obtížný, ale nakonec úspěšný. Jen se Trampíkovi už do kopce v tom strašném horku moc nechtělo. Parkoviště na vršku je plné, tak dosahujeme vrcholu pěší túrou (cca 10 minut). Krásné výhledy na panoramata s příjemně osvěžujícím větrem nám zkazil jen zavřený stánek se zmrzlinou , ale to nás nemohlo rozházet, protože dole ji mají taky. Po krátké poradě kudy kam opět startuji a frčíme směr Hamr na Jezeře. V místním kempu je cíl našeho dnešního putování. Cestou ještě kupujeme pár zásob na večer a ke snídani a pak hurá do kempu. Na jednu noc mají volno, tak rozbalíme stan a jdeme s vykoupat. Perfektní pocit, když se můžete máchat v něčem jiném, než ve vlastní šťávě. Je kolem šesté večer, tak ještě pěšky vyrážíme na nedaleký hrad Děvín.
Je to rozsáhlá zřícenina hradu stojící na kopci na Hamrem. Ptáme se na cestu a naprosto zplantaný recepční v kempu, který je v kempu evidentně na výpomoc a z hodně daleka, nás posílá opačnou stranou kolem jezera. Naštěstí má Móňa orientační nesmysl a po hodince šlapání jsme na místě. Děláme pár fotek a rychle zpátky do kempu, protože se nehezky zatahuje. Večer proběhne pivo a kofola ze stánku a pak už jen klidný spánek.


Úterý - den druhý. Budíček v 7.30 sluníčkem (Moňou), snídaně, rychle balíme a jedeme směr Kryštofovo Údolí, Hrádek nad Nisou a Trojzemí (ČR, Pl, Něm. hranice). V Hrádku opět mírně bloudíme- někdo zapomněl dát na novou křižovatku u Lídlu značku (ovšem z druhé strany je). Po malé procházce kolem Trojzemí úspěšně překračujeme státní hranici s Polskem a po půl kilometru také hranici Polsko- Německou. V Zittau zahýbáme doleva a asi po 20 kilometrech skvělé silnice přijíždíme do malebného německého městečka Oybin.
Náš cíl je opět dostupný jen pěšky, ale jen kousek a do kopce. Je to zřícenina hradu a kláštera, který byl letní sídlem Karla IV. Zbytky gotického kostela jsou impozantní. Vlezné je 3 Eura na osobu, ale k tomu dostanete i českého průvodce- na papíře. Toto místo stojí zato shlédnout. Po lehkém obědě na schodech místního nádraží- rohlík, salám a okurka, startujeme a jedem směr Varnsdorf , kde nás bohužel zase čekaní české silnice. První zastávka v ČR- kromě státní hranice byla na hradě Sloup v Čechách. Je strašné vedro, ale místní koupaliště je narvané, proto ani nebrzdím. Osvěženi teplou komolou ze stánku pod hradem jedeme dále na Kamenický Šenov. Kdo tudy jel, nemůže minout Panskou skálu- varhany, krásný přírodní útvar.
Mimo jiné se zde točila pohádka Pyšná princezna. Jen to parkoviště co tam vytvořili vše trochu hyzdí. Tady se opět rozhodujeme kudy kam. Z několika nápadů nakonec vyhrávají Zahrádky a místní kemp Jachta. Je tady krásný klid, hezká příroda a úplně zelená voda v rybníku. Přesto tam pro osvěžení lezeme a pak rychle do sprchy. K večeři je chalupářský guláš z konzervy- vřele nedoručuji moc k jídlu to nebylo… Zachraňuje mě pivo a Móňu kotila. Nakonec partička karet a krásná teplá noc.

Středa - den třetí. Vstáváme opět brzy, ale dnes ne kvůli slunci. Ke snídani je tatranka, nic víc nám od večera nezbylo. Sbaleno máme hned, ale Móňa se na mě zlobí, že cokoli udělá je špatně. Já jsem totiž balil a vím co kam patří a když toho máme tolik, musí mít všechno své místo. Po krátké chvíli je vše vyžehlené, Trampík zase vypadá jako náklaďák a mi můžeme hltat další kilometry. Dnes je na programu Kokořín, Říp a další se uvidí cestou. U prvního obchodu zastavujeme pro snídani a už v 9 hodin je 35°C. Na Kokořín dojíždíme bez problémů malebným údolím, které je lemované krásnými roubenými chalupami. Z parkoviště je to dost daleko, proto nechávám motorku těsně před odbočkou k hradu. Tam snídáme a jsme opět připraveni na další kulturní zážitky.
Kokořín je romanticky přestavění gotický hrad, který má své kouzlo- to asi ty lesy všude kolem. Toto léto byla ve sklepních prostorách hradu výstava historických fotografií a pohlednic Kokořínského údolí. Ve stínu lesa je krásně, ale musíme dále- na Říp. Cestou míjíme krásné vesničky, kde ale mají strašné silnice. Před polednem nás vítá Mělník. Město je zase ucpané a já mám starosti, aby nás nesundal nějaký kamion. Móňa si všimla Moto-veterán muzea, kde jsme zastavili na zpáteční cestě. Mají tam pár motorek v krásném stavu, příjemnou hospůdku a skvělou paní správcovou, která nás tam vpustila mimo otevírací dobu – děkujeme. Ale nejdříve ten Říp. Najít ho nebyl problém, kupodivu i značení se sem tam nějaké objevilo. Dole na parkovišti nás odchytává strašně ukecaný parkovací děda, ale můžeme si dát k němu do karavanu věci, a to jsme v tom horku docela rádi. Upozorňuje nás,že je to na vrchol strašný kopec, a já jen mávám rukou, protože jsem tu už kdysi byl. Po 300metrech chůze od parkoviště mu však musím dát za pravdu, je to fakt krpál. Když se doplazíme nahoru, dáváme si u stánku kofolu a čekáme na otevření rotundy sv. Jiří.
Po chvíli zaslouženého odpočinku jdeme na prohlídku. Ta se skládá z rádiového výkladu paní průvodkyně ze sezení ve velice příjemném chládku rotundy. Výklad byl pěkný, ale jak nahraný na magneťák. Poučeni o dějinách Čech a jejich praotci jdeme k motorce. Cestou dolů trpí kolena a já už se moc těším za řidítka Trampíka – to bude jiný kafe. Motorka tam stojí, i bundy jsme dostali, tak zlehka něco sníme a hurá dále. Stavíme ve zmíněném Moto-veterán muzeu v Mělníku.

A pak přes Jizerní Vtelno nerychlostní silnici E65 a přes Mladou Boleslav do Turnova. Tam opět trochu bloudíme a hledáme zámek Hrubý Rohozec. Dovnitř nejdeme a jedeme na zámek Sychrov. Tam už ale mají zavřeno, tak si jenom prohlédneme výstavu akvarijních rybiček (samo bez placení), děláme pár fotek u zámecké kašny a honem pryč. V Turnově  zastavujeme u Lidlu pro láhev Ferneta – náš dnešní cíl je Lanžov, kde je zrovna na dovolené partička našich přátel – sportovců, tak nechceme přijet s prázdnou. Cestou přes Jičín a Lázně Bělohrad ještě zajíždíme na Zvičinu – vrchol nad Miletínem, kde je za pěkného počasí krásně vidět. Po krátkém rozhlédnutí se jedeme rovnou do Lanžova, kde už na nás čeká super parta, studená voda v koupališti, dobré pivo a posezení u kytary do kuropění. Móňa únavou brzy odpadá, ale já se držím a jdu spát s posledními. Spali jsme pod širákem, takže nás slunce brzy vytahuje a jde se za sportem. Volejbal, nohejbal, tenis – co hrdlo ráčí. V časném odpoledni musíme bohužel odjet – já mám zkoušku s dechovkou a Móňa trénink s hasičema. Domů je to třicet kilometrů, takže žádný spěch. Doma jen motorku odstrojím od bagáže a uklízím do garáže. Je pořád stejně čistá jako když jsme odjížděli, protože se na nás smálo stále krásné, slunečné počasí.


Suma sumárum: celkem ujeto cca 700 kilometrů (denní jsem si bohužel nezapsal), v kempech jsme se i s motorkou a stanem vešli do 150 korun, hafo zážitků a poznání nových krajů nejen ČR. Za rok určitě zase někam vyrazíme.