sumoto_leden



Long way round Czech

Kapitoly článku

První den - pondělí 3.10.2011

Duration 8 hour 10 min 53 sec
Total distance 323.406 km
Average speed 38 km/h
Maximum Speed 132 km/h
Highest altitude 1164 m
Lowest altitude 119 m

Každý den jsme si plánovali přejezdy cca 260-330km. Tak, abychom se mohli vždy někde zastavit, pokochat přírodou či zajímavými místy.
Odjezd byl tedy pod Ještědem v 9 hodin dopoledne, směrem na Cheb. Ráno nás vítalo krásné počasí, a tak jsme v počtu třech kusů (TDM900, V-strom 650 a R1200GS) vyrazili.  Čekaly nás Lužické hory, které jsme si užili plnými doušky. Minuli jsme Chrastavu a namířili si to na dnes velmi oblíbený Varnsdorf a do Šluknova.  Na vrchu Šluknovského výběžku jsme stočili kola na jih, kde nás čekala první atrakce ve formě klikatých silniček Českosaského Švýcarska. Tento kraj nese své jméno zcela po právu. Člověk jede a jen kulí oči, jaká jsou tam krásná místa. Silnice se klikatí údolími, hlubokými smíšenými lesy a končí až v Hřensku, kde se napojuje na silnici z Německa do Děčína. V jednom místě nás bohužel zastavil stržený most povodní, takže jsme si to protáhli přes Českou Kamenici. Pak jsme se znovu ponořili do hlubin lesů a vynořili se v Hřensku.
Protože byla cesta koncipovaná tak, abychom nemuseli jet vyloženě polními cestami podél hranice, naše kola polykala příjemný teplý hladký asfalt směrem na Krupku a Dubí. Ponořili jsme se do silniček Krušných hor. Jakkoliv se o Dubí leccos povídá v souvislosti s kumulami, byl jsem velmi překvapen, jak je to krásné městečko. Všude čisto, uklizeno, s krásným výhledem na Teplice. Dále už výhledy nebyly natolik lákavé. Projeli jsme mezi Litvínovem a Mostem, směrem na Chomutov. Depresivní měsíční krajinou kolem Komořan.
Za Chomutovem jsme konečně vypadli z té nekonečné špíny a zamířili rovnou na sever, do samého srdce Krušných hor.

Krásnými cestami s výhledem do kraje jsme projeli až na Boží Dar, pak směrem na Nejdek s tím, že konečná stanice bude Aš. V dálce na jihu jsme ovšem pozorovali tmavá mračna, která se více a více přibližovala.
S prvními kapkami deště jsme zaklapli motorky kousek od Františkových Lázní, na pěkném statku jménem Šteklův mlýn. Uvítala nás příjemná obsluha a na stůl po krátkém ubytování začaly servírovat obrovská pečená kolena. První den se vydařil na jedničku s hvězdičkou. S plnými bachory se usínalo sladce.

Druhý den - úterý 4.10

Duration 7 hour 22 min 55 sec
Total distance 328.927 km
Average speed 39 km/h
Maximun Speed 122 km/h
Highest altitude 1209 m
Lowest altitude 411 m


Ráno nás probudil déšť, který ovšem po chvilce ustal. Po snídani jsme našlápli koně a zamířili na , nejzápadnější město republiky (Hnaničtí snad prominou), kde jsme se na náměstíčku chvíli pokochali a dali se na cestu na jih. Směrem na Mariánské Lázně nás čekal úsek po rychlých cestách, ovšem pod Mariánkami jsme to uhnuli na jih přes vesničky a dlouhé táhlé úseky bez civilizace na Tachov. Projeli jsme tak Slavkovský les.
Pokračovali stejným způsobem přes Horní-Dolní, Novou ves, Starou ves a podobné téměř bezejmenné vesničky až do vesničky Diana v srdci CHKO Český Les.
Místní dřevorubci a myslivci na nás sice házeli podivné pohledy, když viděli 3 „endura“, jak se chystají projet jejich panstvím, ale snažili jsme se je ignorovat a tvářili jsme se, že jsme zabloudili. Všude kolem husté Kolowratovy lesy, ale my jsme měli už v ten moment naplánovanou cestu skrz a čekali jsme jen na čistý vzduch. Když odjel i poslední myslivec doprovázející tahač klád někam do hloubi lesů, v mžiku jsme byli v prachu. V hlubokých lesích byly zřejmé zbytky asfaltových či zpevněných cest, které za dávných dob vybudoval rod Kolowrat-Krakovských a do dnešních dob drží a fungují. Samozřejmě, plné listí a bláta, jak tam projede nějaký traktor tak jednou do měsíce. Fascinovaly mě dlouhatánské rovné úseky skrze celou CHKO.
Z lesů jsme se vyloupli na loukách, které nás dovedly až na silnici vedoucí do Nemanic. Opět jsme jeli dlouhými úseky silnicemi třetích tříd, otevřenou krajinou kde nebylo vidu ani slechu po civilizaci. Daleko pod Domažlicemi jsme projeli Boží bránou (Babylónem), kde již na nás dýchala atmosféra Šumavy, jakkoliv ta byla ještě notně daleko. Míjeli jsme ukazatele na různé hraniční přechody, jako Folmava, Pomezí, Svatá Kateřina, ale stále po silnicích naší české hroudy jsme projeli Nýrskem, kde nás čekal oddech na hrázi Nýrské přehrady.

Cestou nás provázelo ideální motorkářské počasí (23 stupňů, pod mrakem a sucho) a tak se jelo božsky. K tomu za minimálního provozu, kdy potkáváte na opuštěných cestách jen cca jedno auto za čtvrt hodiny.  Celé silnice byly naše.
Za Železnou rudou nás uvítala ta pravá Šumava. Tou jsme projeli taktéž po ouzkých místních silničkách, které nám daly možnost alespoň ze sedla motorky  poznat kousek tohoto kraje. S prvním zábleskem vody lipenské přehrady jsme opět okusili drobné kapky deště, varující před pořádným slejvákem. Který se nakonec nekonal, ale přesto nás popohnal směrem do Lipna nad Vltavou, kde jsme zakotvili poblíž místí Mariny. Proběhla obvyklá kontrola místních hospod a pak opět pád do hloubi spánku.

Den třetí - středa 5.10.

Duration 5 hour 32 min 15 sec
Total distance 281.755 km
Average speed 42 km/h
Maximun Speed 109 km/h
Highest altitude 812 m
Lowest altitude 158 m

Přes noc sice trochu pršelo, ale ráno slunce vysušilo loužičky a vzduch byl plný vlhkosti. Ráno nás bohužel opustil Tomáš (R1200GS), protože musel frčet do práce, takže jsme pokračovali jen ve dvou. Za azurového počasí jsme frčeli k Dolnímu Dvořišti, Nové Hrady a České Velenice. Rozmlsaní krásnými prázdnými cestami jsme trpěli v hustém provozu směřujícím od hraničního přechodu na sever. Vysvobození přišlo až po odbočce na cestu na Novou Bystřici, která nás vedla zcela podél hranice opět přes vesničky za minimálního provozu k Vranovské přehradě a Národnímu parku Podyjí.

Ten se bohužel nedá na motorce projet (legální, nebo alespoň pololegální cestou), a tak jsme ho museli objet. Vykličkovali jsme kolem vranovského zámku a na jakési náhorní planině jsme náhodou narazili na hospodu s nápisem Jawa.

Až po zaparkování motorek jsme zjistili, že se jedná o super hospůdku, jejíž součástí je muzeum veteránů Lesná u Znojma. Po výborném českém jídle jsme se pokochali solidní a hodnotnou sbírkou (nejenom) českých motocyklových veteránů, ale také historických plechovek, kdy ještě plechovky vypadaly jako auta.
Cestou na Znojmo nám dělaly společnost vojenské bunkry, které byly rozesety snad každých 500 metrů. Naším cílovým místem byl Mikulov, a proto, že jsme si ho chtěli stihnout trochu projít, takže po projetí Znojma jsme se stali obětí nudné okresky, které nás zavedla až do tohoto malebného městečka.
Stihli jsme ho v pohodě projít a i na ten Svatý kopeček jsme zvládli vylézt. Po třech dnech v sedle to byl vítaný pohyb, i když ze strany Martina to bylo na začátku nadávek jak od starého dědka. Ale nakonec byl také rád, že se tam vyškrábal.

Večeři jistila skvělá malá zapadlá hospůdka, kde padlo pár Mojit a ulehli jsme do postele a spali jako zabití.

Informace o redaktorovi

Dušan Hájek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (82x):
Motokatalog.cz


TOPlist