Krušnohorská osmistovka

  Je ráno sedm hodin, stojím u svého skútráckého cestovateláka. Najeto dle tachometru přes 32 000 km, ovšem je to asi ještě o dva tisíce víc, jelikož po tu dobu nefungoval. Tak jo, něco přes 34 000 oficiálně. Třetí sezóna a červencové svátky v roce 2012 vyšly skvěle. Jen co nevyšlo skvěle byly peníze. Tedy žádný Fichtelberg, ani Sebnitz s TT vláčky se nekonal. Ale to nevadilo, tentokrát jsem musel počítat, na rozdíl od jiných výletů.
  "Stává se," říkám si.
  Poplácal jsem sedačku, vyzkoušel asi potřetí zda je kufr zamčený, asi mám zapomínací nemoc, nebo jsem už dokonale hloupý (a tak jo, blbec). Vyrážím. Dnes chci také změřit kolik papá ten můj dvoukolák. Tachometr na silnici do Písku se blíží k osmdesátce, nefouká vítr proti, pneumatiky jsem den před tím dofoukl a do motůrku nechal dát nový olej. Taky měla vyměněný ložiska v převodovce. Asi kvůli tomu mi chyběly skoro tři tisícovky. V Protivíně si dávám kafíčko, zapisuji si stav najetých kilometrů a zápisník vkládám do kufru. 
  A pak jedu až do Kasejovic. Třeba doplnit tekutiny a jídlo, hypoglykemie by se zrovna nehodila. A tekutiny vypouštím v Losiné u Plzně, a taky doplňuji. Bylo dusno, horko a potil jsem se. Jo, volno a počasí si člověk nevybere tak, aby to bylo to pravé ořechové.

  Projíždím Plzní a začalo pršet. To počasí fakt bylo zvláštní. Ve Slovanech mě nebaví se táhnout za pomalou škodovkou a tak předjíždím. Navíc okolo Hlavního nádraží se opravuje silnice, jedu i po chodníku. Nějak jsem se dostal na domažlickou výpadovku. A směr Stříbro. 
  V Černošíně u Pap oilu tankuji a propočítávám spotřebu. 2,44 litrů na sto. Jojo, skútřík papinká málo. Na benzínce není WC a tak jen doplňuji nějaké jídlo a tekutiny. Pět kilometrů za benzínkou odlehčím v polích. Dávám si pauzu, asi půl hodiny. Rozchodit to, šunčičku a rohlíček. Pak tatranku. Měřím si cukr v krvi, kolem osmi, super. Lékařka by měla radost.

  Pak už jedu na Cheb, tedy spíše po rychlostní silnici směr Františkovy Lázně. Ani jsem se nevzpamatoval, bylo 11:30 seděl jsem na Benzině u vysavače a jedl bagetu k obědu. Tak nějak jsem si nevěřícně propočítával průměrnou rychlost. 250 km za čtyři a půl hodiny. Tedy 55 km za hodinu. Pořád to jede.
  Poučení nejen pro motorkáře. Nejezte bagety....
  SOOS. Hodinku se procházím po dřevěném chodníku a pozoruji bažiny a ty bubliny, bydlel jsem tady kousek odtud, kdysi. Nikdy jsem to místo nenávštívil. Na čundry jsem chodil směrem na východ. A začalo mě bolet to břicho.

   Milhostov, první známý. Květná, plno známých. Další hodina, než těch skoro čtyřicet let proberete, chvíli to trvá. Krajková, projel jsem úseky, kudy jsem jezdil do školy a tak. Sokolov, Krajková, Svatava, Habartov, Kluč, Anenská Ves, Josefov. Pak mě chytla bouřka  a nějak jsem se dostal naštěstí do Oloví a objednal si pokoj v penzionu Beruška, za tři stovky. A domluvil si se spolužákem posezení u pívka. Břicho bolelo méně. zajel jsem do Horního Studence, dvě hodiny pokecal se spolužačkou z učňáku. Pak Šindelová, Kraslice, Přebuz, Bublava. Všechny ty městečka, kde jsem proháněl svého favorita (kolo). A hlavně Rotava, kde jsem bydlel. 

 

  Vrátil jsem se ve 20:30 do Oloví a spolužák už popíjel. Dal jsem Kozla a v půl desáté unavený zamířil na pokoj.
  Vždyť to říkám. nedávejte si bagetu. Jestli jsem spal dvě hodiny, bylo to hodně. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE