Jak jsem na třindě nedaleko dojel….

Opět to není cestopis o dalekých cestách, ale vyprávění o několika výletech. Tímto povídáním by jsem chtěl volně navázat na příběh z roku 2015 – Jak jsem na třindě daleko nedojel, viz.odkaz http://www.motorkari.cz/cestovani/cestopisy/ceska-republika/jak-jsem-na-trinde-daleko-nedojel.....-32931.html

Jak jsem na třindě nedaleko dojel….

Kapitoly článku

Po zjištění, že ve mnou již zmíněné renovátorské dílně neproběhla renovace jak měla, domluvil jsem se na začátku roku 2016 s Petrem z MotoKenny. Nebudu popisovat průběh renovace, ale mohu Petra a jeho partu jen doporučit, maximální spokojenost. Třinda si v Brně pobyla něco přes rok, protože jak se říká "dobrá práce si nechá posloužit" a vyplatilo se.

Na jaře 2017 vyrážím dodávkou s kamarády pro mého Týneckého miláčka. V Brně mě čeká naleštěná a hlavně plně funkční Týnecká vlajková loď 80. let minulého století. Můj výraz by se dal popsat takto, děcko dostalo hračku. Nezbývá než začít plánovat dvoutaktní výlety….

Jarní den

Je tady krásný jarní den. Otevírám vrata garáže a vytlačuji třindu, naučeným postupem….otevřít benzínový kohout, sytič a třikrát prošlápnout na prázdno a až po té zasunout bošák…třindu přivádím k životu. Vrní a smrdí si pěkně, přesně podle brožury. Vyrážím ze sklářského městečka na břehu řeky Sázavy, v nádrži je dostačující hladina paliva, tedy aspoň si to v tuto chvíli myslím. Jedu si jako pán na vyleštěném stroji. Sedmdesátkou na tachometru se řítím vstříc novým zážitkům.

Přijíždím ke kamarádovi do Budína, ten se nestačí divit, jak třinda nejen prokoukla, ale taky jak pěkně šlape. Poklábosíme a už vyrážím dále zajíždět motor. Jedu po paměti na nedaleký Český Šternberk. Přeci jen po předešlých zkušenostech se držím ze začátku poblíž základního tábora.

Jawa jede jako nikdy jindy, proto se opět odvážím pro delší trasu a to opět do rodiště těchto dvoutaktů. Správně, další zastávkou má být Týnec. Po benešovských okreskách se třinda řití hlava nehlava, v té euforii ze znovuzrozeného motocyklu jsem nějak přestal sledovat kilometry od tankování a co myslíte, zase začal vynechávat plyn, přestalo to táhnout a modří už tuší, opět mi došel benzín. Naštěstí ve velmi těsné blízkosti čerpací stanice, takže přepnuto na rezervu a potupně dojíždím těch pár metrů ke stojanům. Pumpař se mi směje….copak pane, došel vám benzín…provokatér. Prohodili jsme par dalších slov a odjíždím s plnou do Týnce k továrně v Brodcích.
Chci si udělat pár foto, ale ten kdo nechal na zeď udělat to logo těsně vedle lampy, ten nemyslel. 

 

Odtud se už jen pokorně vrátím do Sázavy, pro dnešní den bylo s 350 zážitků až až.

Sraz veteránů v Českém Brodě

 

Na sraz veteránů se vydáváme s kamarádem, on na ČZ a já na 350. Na místo to máme cca hodinku jízdy, po cestě vyzvedáváme dalšího člena, Pavla v Kostelci nad Černými lesy, také jede na ČZ.

Do Č. Brodu přijíždíme, když už je všude plno veteránů, jak dvoustopých, tak i jednostopých. I když jsme ročníkově s našimi stroji mimo klasifikaci, jsme vpuštěni na náměstíčko, kde nacházíme malé místo pro naše stroje. Ty necháváme vychladnout a jdeme si prohlížet ostatní stroje. Auta, motocykly i traktory všech značek stojí za prohlédnutí. Po asi dvou hodinách máme vše prohlédnuté a soutěžící stroje se začínají šikovat k závodu. To se nás netýká, tak chceme po anglicku zmizet, ale v Brodě na náměstí je asi nějaká patogenická zóna nebo jsme oba měli špatně čakry a karmy. No prostě jsme nemohli ČZ a JAWU nastartovat…nezbylo než  čízu a kamaráda v davu lidí roztlačit a že to bylo dlouhých cca 200 metrů, Jawu jsem nakonec nakopnul, uf.

 

 

Mizíme v kouři z našich výfuků a jedeme do Kerska na kance se zelím….Z Kerska pak už jen zpátky do garáže.

Když nejede báwo, jede Jawa

V červenci jsem se vydal s kamarádem na našich dospělých motorkách BMW na Rujánu a jak to souvisí s Jawou?

Při cestě po Polsku jsme byli nuceni jet po Hitlerově dálnici na Vřeclav. Kdo zná, ví o čem mluvím. Pro ty, kteří nevědí, je to dálnice z dob říše, příšerná panelka, kde nemůžete jet víc jak 60 km/h ani na GSu. Já v té době měl ještě BMW R1200R a po sjetí z této otřesné dálnice se začal linout hukot ze zadního kola. Teď to shrnu, prostě po návratu do Čech muselo BMW do servisu, něco se mi prostě nezdálo.

Zpět k Jawě, blížil se známý sraz KEEP RESPECT v Kladrubech, na který pravidelně jezdím. Ani na chvilku jsem si nepřipustil, že bych nejel. Ano volba padla na 350. Protože tu dobou měla pár týdnu oddechu, rozhodl jsem se její kondici prověřit den před odjezdem do Kladrub. Volám kamarádovi a přesvědčuji jej, že je super nápad v pátek po práci vyrazit ze Sázavy na Slapskou přehradu na Malinovku. Podařilo se mi ukecat Petra a k večeru vyrážíme, on na Honda Africa Twin a já...no to už víte. Jedeme směr Ostředek, Benešov, Netvořice a Třebenice. Ze začátku jsem jel první, prý ať mě má na očích kdyby něco, rejpal. Jenže to bych měl na svědomí jeho dýchací ústrojí, takže změna pozic a jedu naopak já druhý. Jawa se nezdá a hrnu Africu po silničkách, které znám nazpaměť před sebou.

Vyhlídka a kiosek nad Novou Rabyní je ideálním místem na večerní malinovku. Tady v klidu vychutnáváme limču a já uspokojen s funkčností třindy velím k odjezdu zpět.

 

Je tady ráno a odjíždíme na zmíněný Keep Respect, cesta ubíhá tempem dvoutaktního stroje a po necelé hodince jsme na příjezdové cestě rehabilitačního ústavu. Nacházíme místo ve stínu, převlékáme se do kraťasů a jdeme povinně koupit trička. Fronta jako každý rok, ale co by člověk neudělal pro dobrou věc. Celé dopoledne a kousek odpoledne jsme strávili v Kladrubech.

 

Sluníčko nás pomalu nutí k odjezdu. Jsme pozvaní ke strýčkovi v Kamýku nad Vltavou. Náš tandem Honda – Jawa vyráží. Jedeme po ose Benešov – Votice – Sedlčany – Kamýk nad Vltavou. V Sedlčanech se pomyslné hladové oko hlásí o slovo, zajíždím tedy k Benzině a beru 10 litrů Naturalu, při odjezdu ze Sedlčan, kde na kruháči vyjíždíme směr Příbram, Jawě nakládám a ztrácím se Petrově Hondě v bílé tmě….asi forsáž J.  Jawa jede jak střelená, hulí a na Petra čekám až u odbočky z hlavní, ten mě dojíždí a říká: "V Sedlčanech tě musí milovat". Fakt toho kouře bylo hodně, až jsem se začal bát jestli není něco špatně. Ale bylo to na max. otáčky na jedničku i dvojku do kopce…..po rovině už se tento jev neopakoval.

 

Již bez kouřových efektů jsme přijeli do Kamýka, kde na nás už čekali. Přátelské popovídání a koupání v bazénu nám ukrátilo odpoledne a musíme myslet na návrat, z Kamýka do Sázavy je cesta pro Jawu celkem dlouhá, nicméně příjemná.

Večerním návratem jsem prověřil i sílu vlákna žárovky ve světlometu, no není to žádná hitparáda. V tuhle chvíli mi na cestu svítila hlavně Petrova Africa. Nicméně opět díky Jawě super výlet a návštěva Keep Respectu, na který jezdím již 10let pravidelně. Díky Jawo.

Podobných výletů bylo na 350 během sezóny ještě několik a všechny tyto výlety měli společnou jednu zásadní věc.

 VŽDY JSEM DOJEL, na rozdíl od předchozích výletů. Záchranná dodávka nebyla potřeba a letošní sezóna s třindou byla jen radostí.

 

Snad vás mé povídání nenudilo a byla to opět trochu změna od všech těch expedic, které mají samozřejmě můj respekt.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.33
Známkováno: 24x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist