Cesta za zapomenutými místy

Krušné hory a české pohraničí

Cesta za zapomenutými místy

Kapitoly článku

          Letos -  poté, co jsem ke třicátinám k mé radosti dostal outdoorovou kameru, začal jsem čas od času dokumentovat s přáteli společné jednodenní vyjížďky po okolí. Výsledkem jsou tuny navštívených a zdokumentovaných míst se společnými  zážitky, které nás všechny tmelí dohromady. Kdo tedy říká, že cestopis musí být dlouhý popis několika dní? Tento článek tedy bude minimálně útěchou pro ty, co neradi příliš mnoho písmenek.

          Jakožto většina motorkářů s duší cestovatelů i my hledáme nové zážitky formou „cesta je náš cíl“, a to po celé Evropě. Nicméně jsme si po letech uvědomili, že vlastně ani pořádně neznáme blízké okolí své domoviny, a to i včetně velmi zajímavých destinací. Takováto objevitelská výprava byla i jedna z našich sobotních vyjížděk. Nechť je přidané video inspirací pro ty nám podobným.

                       

          Bylo páteční dopoledne 5.9.2014,  a protože většina z nás pracuje v jedné fabrice, všichni jsme obdrželi pracovní e-mail ve znění:

Dobrý den,
Zasílám nařízení vyhrazeného času na sobotu 6.9.2014 v hodinách 10:00 - 18:00 dle stanoveného zákona vztahující se k zodpovědnosti soudržnosti motokolegů.
Dodatky uvedeného zákona, jakožto počasí, teplota a roční doba, jsou dle všech dále neuvedených odstavců splněny.
Všichni dotčení jsou tedy tímto doporučeným e-mailem předvoláni ke dni 6.9.2014 v 10:00h na adrese parkoviště Penny Nejdek, aby tak splnili své zákonné povinnosti a reprezentovali své nabyté jízdní dovednosti.
Zde budou předány detaily , které budou schváleny většinovým hlasováním.
K tomuto stanovení se nelze odvolat.

          V Sobotu jsme se natěšení sjeli až v 11h, což je u nás běžné, a po cigárku vyrazili. Zamířili jsme si to na místo nazývané Cínový vrch, a to z důvodu, že zde stojí tajná nacistická továrna z druhé světové války. Vede nás tam pohraniční spíše cesta než silnice. Tento komplex sloužil jako místo povinných prací. Nikdo víceméně neví, co se zde během války přesně odehrávalo. Co ale jisté je, že ten, kdo do tohoto komplexu jednou vkročil, již se ven nedostal. Po odchodu zde Němci zanechali pouze oběti utopené v silážním jezírku. Legenda též praví, že pod tímto komplexem je rozsáhlé podzemí ukrývající vojenskou techniku.

          Poté jsme se zajeli podívat na přehrazenou vodní plochu. Bylo zajímavé pozorovat, jak si malá Honda Hornet hbitě radí na kluzkých kořenech a blátíčku v porovnání s námi. Tedy více než méně v porovnání se mnou, který se svou GS800 a baťůžkem občas balancoval na špičkách svých bot. Je to asi opravdu o řidiči.  Malou útěchou však byly krátké výkřiky: „Pomoc,Pomoc!“, když Honda zůstala viset na svodech o kořeny.

          Další horskou silnicí jsme se dostali až k místům zaniklých německých vesnic, projeli jsme horským střediskem a namířili si to velice pěknou, místy chráněnou krajinnou oblastí směrem na Hřebečnou. Kousek odtud se nalézají pozůstatky roty radiotechnického průzkumu a kasárna. Nedaleko se na tomto místě též nachází opuštěný cínový lom a spousta jiných děr a trhlin. V Krušných horách se spíše žilo v podzemí než na povrchu.

          Nakonec jsme se mihnuli kolem uranových dolů až nad Jáchymov ke zbytku Hradu Freundenstein, kde jsme zdárně zakončili jednodenní vyjížďku odpočinkem. 

Užijte si video...
Koli

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.43
Známkováno: 30x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist