Cesta za vínem

[Bohužel vinou počítače nejsou žádné fotografie :(]

Jak se do detailu plánuje a jak je všechno jinak

Tak jako každý rok plánujeme vyrazit na Moravu do sklípku za vínem, vždy se dělíme na dvě party, jedna skupinka opilců se přesouvá mikrobusem (plechovkáři) po D1, což je dálniční šílenství buď s plynem na podlaze, nebo popojížděni v koloně a pak naše malá skupinka. Já : Honda africa twin 750 ( minule jsem cestoval na mojí druhé motorce Aprilia MANA 850 což bylo utrpení a uź to nechci zažít ) Venca: Honda Integra 700. A Petr ( jehně) na sekačce Suzuki Burgman 400. Venca má naplánovanou trasu už od podzimu a nejraději by to vzal přes Vladivostok aby jsme se pořádně projeli a prohlašuje že by nás protáhl i přes severní pól kdyby to bylo nutný a pojedeme i kdyby padaly trakaře, což se nám splnilo 
Ale jak už to tak bývá nakonec je všechno jinak. I když napřed to vypadalo slibně, přidal se k nám můj syn Tomáš : Bmw f 650 ( Když mu poskytnu nenávratnou půjčku takže platím všechno dvakrát ale co by jsem pro synáčka neudělal) a bratranec Libor: Yamaha 660. Dva dny před odjezdem mi volá Libor že v pondělí odjíždí za prací do Německa a musí zařídit ještě spoustu věcí takže nestíhá. V práci se dozvídáme že jehně nejede protože prej má moc foukat a pršet (opravdu motorkář ) to Mě, Vencu a Tomáše neodradí, extrémy se musí překonávat

Vyrážime 

Ve čtvrtek v 9.00 máme sraz na Sheelce u letiště a hned problém, namachrovanej frajer co vám za poplatek natankuje se nás snaží buzerovat ať koukáme s těch mašin sesednout jinak nás to nenechá nabrat že je to kvůli bezpečnosti atd . Snažíme se mu vysvětli že to potřebujeme do plna a to jde jen když motorka stojí rovně ale mele si pořád tu svoji, až když mu oznámím že tu tankujeme nejdražší benzín v Evropě né- li na světě a že si z něj dělám asi tak jako z bolení hlavy mojí tchýně toho nechá a odejde si schladit žáhu na jedný blondýně v Suv
Najedeme na obchvat ale dostaneme se jen k odbočce na Plzeň, kde je jedno obrovský parkoviště který se táhne až k Barandovu,( kdo zná Prahu po ránu ví o čem píšu ) Projíždíme tím a daří se nám předjet druhou část party, která se sune hlemýždím tempem, nakonec ale taky musíme zastavit. Díky jednomu důchodci ve velkým Mercedesu, kterej jede jako by mu patřila celá silnice, kličkuje pruhem z leva do prava. Netroufáme si ho předjet, nereaguje ani když ho prosvítíme dálkovejma, rozhazuje rukama a kdyby se hubou dalo střílet, tak jsme mrtví. Asi po dvěstě metrech, kdy pálíme spojky, se udělá mezera mezi kamionama. Proklouzneme do odstavnýho pruhu a koutkem oka koukám po ochráncích zákona který tu maj v tuhle hodinu ve zvyku stát.
Zbavíme se kolony, projedeme tunelem a odbočíme na Slapy. Jedeme na pohodu až do Štěchovic, kde silnice stoupá do kopce a je samá zatáčka. To je něco pro Vencu,okamžitě bere za plyn, ještě ho vidíme jak klopí první zatáčku a mizí nám z dohledu. Jede jako by tu mašinu ukrad, jen doufám že to někam nepošle. Dojedeme nahoru a vidíme ho jak stojí u benzínky, má vyklopenou helmu  hubu od ucha k uchu, a huláká jak na lesy, tý vole, to je boží, málem jsem to poslal do lesa. Jako by jsem to neříkal.
Společně sjíždíme k přehradě, kde je silnice neuvěřitelně rozflákaná, teď už Venca takovej frajer není, jede pomalu zato my docela svižně. Čekáme u hráze a když dorazí dohodneme se že zastavíme na Rabini kde je vyhlídka. Silnice je už dobrá, takže Venca zase zrychluje a já se nechám ztrhnout taky. Afra se otřepe, zaduni a před první zatáčkou už ho mám daleko za sebou,aby ne když dostává jen stooktanový benzín ,přijíždím nahoru, zastavuji a čekám, přijíždí Venca a čekáme na Tomáše ale pořád nejede, až za chvíli slyšíme zvuk jednobuchu Rotax, zastaví a má několik připomínek který nám dá hned sežrat.
za A. ty zas ... gumy kloužou jak prase ( jede na teréních Mitaskách) 
za B. že jedeme jako hovada a on nám nestíhá 
za C. že jsme na vejletě a ne na závodech 
Uznáme jeho argumenty, že v našem věku už by jsme mohly mít rozum, a slibujeme si že teď už pojedeme na pohodu

Začíná očistec

Zatímco ráno počasí vypadalo slibně, modrá obloha a bezvětří, tak teď se začíná zatahovat a zvedá se vítr. Říkáme si že snad nebude tak zle. Pokračujeme přes Benešov na Vlašim, kde se objevují první kapky, ale na nepromoky je ještě brzy. Z Vlašimi až do Pelhřimova je skvělá silnice se spoustou horizontů, táhlých zatáček a minimální provoz, ale jestli začne pršet tak si to moc neužijeme. Procpeme se totálně utemovanou Vlašimí, kde nás jeden blb málem sundá když se chce nacpat mezi nás a autobus, i tak se mi lehce otře o boční kufr a ještě na nás troubí aby jsme mu uhnuli. A kam asi tak,když stojíme na červenou ! Otevře okno a začne nám nadávat do jistých pohlavních orgánů. Nejsem konfliktní tip ale tohle je fakt vrchol. Opřu motku o stojan, slezu a chci jít k němu, že mu to vysvětlím, ale stačim udělat dva kroky, on zase okno zavře a dělá jako že nic. Při mojí skoro dvoumetrový a metrákový postavě která v motorkářskejch hadrech ještě zmohutní, se mu ani nedivím. Necháme to plavat, hlavně že se nic nestalo. Asi chtěl udělat dojem na tu slečnu co veze, jakej je drsňák když má audi, no tak to narazil na ty nepravý.
Vyjedeme z města a světe div se, přestalo poprchávat a sem tam je vidět modrá obloha. Zapomínám na klopenej železniční přejezd ( už zase )takže ho překonám vzduchem. Tomáš kterej letěl slepě za mnou skočí mnohem dál, aspoň to tvrdí, asi jo , je o hodně lehčí a jede jen s baťůžkem protože všechno vleču já. Jen Venca jede s rozvahou protože jeho mašina by to asi nepobrala a on na ní visí jak děcko na mámě
Cesta na Pelhřimov byla skvělá, jen ten provoz byl tak nějak hustší, spousta náklaďáků, který musíme předjíždět, a sem tam plechovkář kterej nám kupodivu udělá místo. Chvílemi se roztrháme a jedeme každej sólo ,ale před Pelhřimovem 
se sjedeme dohromady. Městem projedeme jako nůž máslem. Pokračujeme dál na Telč, kde náš organizátor Venca naplánoval delší zastávku na oběd. Moc se mu nechtělo, ale. my jsme prohlásili že vrčení našich žaludků směle  konkuruje našim motorům, a že vyhlásíme stávku. Po větším nátlaku souhlasil , ale nezapomněl dodat že by jsme furt jenom žrali a jenom zdržujeme
Silnice už byla daleko volnější, a tak jsme za chvíli byli v Telči,  dali jsme se do hledání nějaký restaurace ale všude pusto a zavřeno. Čekal by jsem že tohle turistický centrum bude živější ale opak je pravdou, projedeme ho sem a tam  a nic. Tohle vypadá na bagetu u pumpy, tak to ne, někde tu musí něco bejt. Až po delším hledání kdy opět začalo poprchávat, málem jsme si všichni rozbili čumáky na krásnejch kostkách který měli mezi takový mezery že by se tam vešla cihla na plocho, se nám daří najít malou restauračku v zapadlý uličce. To asi bude pěkej pajzl, ale lepší něco než nic. Byli jsme ale moc překvapený, jídlo výborný, čisto a skvělá obsluha 
Ani se nám nechtělo se zvedat ,ale prej jsme v časovým skluzu. Tak tohle jsme slyšet nechtěli, chce se mi spát jak jsem se nacpal, no ale co se dá dělat, zaplatíme a vlylezeme ven. Znechuceně podotknu, přespíme tu, venku totiž Leje jak z konve. Navlečeme nepromoky, necháme zahřát mašiny, dáme cigáro na jednom místě kam neprší a vyrazíme
Začíná pršet čím dál víc, a voda vyplavuje na silnici místy i bláto, který klouže, O další cestě se nedá říct nic pozitivního šlo jen o přesun ve strašnym lijáku, až kus před jadernou elektrárnou Dukovany, najednou přestane pršet, a je tu suchá silnice. Tady ani nekáplo, jedeme dál po načervenalým super asfaltu naprosto bez děr na kterým gumy perfektně držej. Nechápu jak to dokázali udělat. Dostaneme se do rovin jižní Moravy, kde je sice zataženo a neprší, ale začíná pěkně funět. Vítr z boku zvedá prach a hlínu s polí a žene ho tak dva metry nad silnicí. Chvílemi není vidět dál než sto metrů, je to jako by na vás sypal někdo písek. Protože Já a Tomáš máme motoccrosový helmy, dostává se nám ten humus i do nich. Venca zavře vyklápěčku a je v pohodě. S Tomášem se postavíme do stupaček a aspoň půlkou těla se dostaneme nad tu clonu, musíme ale dávat bacha na cestu a Vencu ze kterýho vidíme jen nejasnou siluetu. Říkám si že nějak  takhle to vypadá na Dakaru. Asi po dvou kilometrech se z toho vymotáme a u první pumpy dáváme kafe na probrání. 
Kontroluju telefon a mám tři zmeškaný hovory od Romana, volám mu a první co slyším je,kde se couráme že oni už jsou  na místě a podle řevu to vypadá že se ostatní nacucali už cestou. Tlumočím to dál a od Václava se mu dostane odpovědi ať si trhne nohou, že jsme tam tak za dvacet minut a ať nám všechno nevychlastaj. 
Zbytek cesty je za trest, začalo zase pršet a do toho vítr z boku jak blázen. Najedeme na silnici směrem na Znojmo a tam se to do nás teprve opře, každej kamion kterej míjíme před sebou tlačí clonu vody a po projetí je to jako rána kladivem. Když předjíždíme hráz na nových mlýnech, máme pocit že nám někdo krade kola, padesátka je maximální rychlost kterou se dá jet. Pak už jen odbočíme na Věstonice přejedeme kopec a vítr nám fouká do zad, aspoň něco. Do Pavlova, kam míříme je to jen osm kilometrů, ale vítr a déšť přidává na síle, ve všech vesnicích staví kanalizaci a silnice vypadá jako polňačka. Všude je kyvadlová doprava a nám samozřejmě na každým semaforu padá červená. Za chvíli máme mašiny obalený jílovitou kaší. Na těch osm kilometrů potřebujeme dvacet minut, mineme odbočku na pozemek, ale všimneme si auta druhý půlky naší výpravy. Vyfáráme do děsnýho krpálu a pro efekt  s vytočenou dvojkou a lítající hlínou a kamením od zadního kola, což se mi na silničních gumách málem nevyplatí, za to Tomáš plně uplatní svoje teréní mitasky a s přehledem Mě nechá za Sebou. 

jsme na místě

Zastavíme, vyslechneme si posměšky nad tím jaký jsme cvoci jet v tomhle počasí, ale tohle lidi co nejezdí na motorce prostě nepochopí, Ubytujeme se, dáme si sprchu, dáme sušit smradlavý a zapařený motorkářský hadry, což se bude určitě líbit ostatním zvláště Lucii, která měla jet původně s námi, ale vzdala to vzhledem k počasí, vrhneme se do ochutnávání vína. Večer se odehrál jak to tak bejvá na těhlech akcích v družném rozhovoru, potom jak mají všichni v sobě čím dál tím víc chytrosti, ve všeobecným blábolení, postupně odpadávaj kromě tvrdýho jádra, Vency, Tomáše kterej je zmatlanej jak carskej důstojník ale pořád se drží na nohou a zvládá i dát dohromady souvislou větu, Mě a dvou jedinců, který se s námi snažej držet krok, ale nakonec to vzdají. Zůstaneme sami a probíráme dnešní cestu. Shodneme se že se nám to i přes rozmary počasí moc bavilo. Asi kolem druhý uklidime motorky pod střechu terasy a jdeme taky spát, dopoledne nás čeká bohužel návrat. Protože jsme póvl ( Lepší jedinci mají samostatný pokoje, včetně Lucky, u který to chápu ) spí nás v místnosti osm. Podobalo se to pobytu vojenskýho lazaretu na ruský frontě,kde bylo vedro, strašnej smrad, neustálý hekání, nařikání, chrápání, courání na záchod a kecání ze spaní, což výborně zvládá Tomáš a dokáže odpovídat i na otázky. Nechápu po kom to má.
Vstávám ve čtvrt na osm,  Venca je mi v patách a povídá, ty vole já se vůbec nevyspal. No tak to jsme na tom stejně, vypadáme fakt čerstvě. Kolem osmý se vybatolí Tomášek a oznámí nám že se už dlouho takhle dobře nevyspal. Ptám se ho jestli to myslí vážně, tvářim se asi dost blbě když řiká,proč ne. Provedeme silně zredukovanou ranní hygienu. Ostatní postupně vstávají a některý si stěžujou na bolesti hlavy, není divu,podle toho co dokázali vypít. 

Návrat

Po vydatný snídani se nikomu nechce ani odjet, až na Romana kterej všechny popohání,dostane několik zvířecích jmen ale prosadí si svou, nevím kam ten člověk pořád spěchá. Rozloučí se, nám popřejou šťastnou cestu, naskáčou do auta a jsou v prachu.( v blátě )
My tři ještě posedíme s majitelem, dopijeme kafe a čekáme jestli se neumoudří počasí, protože opět prší.Počasí samozřejmě nic a tak po desátý vyrážíme i my. Dohodneme se že pojedeme po hlavních silnicích který kopírujou D1, je to nejkratší ale vyhneme se dálnici. To ještě netušíme že za ní budeme rádi.
Venca jede první s tím že to zná, ale po hodině jízdy zjišťuje že zabloudil. A protože motorkář se nevrací,jedeme dál protože někam dojet musíme. Projíždíme jednu vesnici za druhou, a vypadají všechny stejně. Vypadá to že jezdíme v kruhu. Po nějaký době narazíme na velkou silnici a přijde mi nějaká povědomá, a taky že jo. Vjíždime do Brna, vyrazili jsme na západ a vrátili se na východ. No nic, stejně potřebujeme natankovat a u dálnice budou mít aspoň vysokooktanovej benzín pro naše miláčky. Sjedeme na D1, a u první pumpy zastavíme a bereme plnou, já opět platím za dva. Dáme si kafe a probereme kudy dál. Máme sice navigací, ale na tu je dost času až bude nejhůř, ale jak říkal starý mrtvý klasik Cimrman, jak poznat kdy to nastane. Čumíme do mapy a dohodneme se že pojedeme směremu  na Jihlavu a pak dál na Benešov a Prahu. Vyrážíme a samozřejmě sjedeme opět na Brno. Otočit se nedá kde, a tak hrajeme ruskou ruletu. Otáčíme se přes čtyř proudovou vypadovku, kde je uprostřed travnatej pás, vypadal nevině ale byl to půlmetrovej zákop. Já a Tomáš ho prolítneme jako by tam nebyl, ale Venca se tam se svojí Integrou zasekne, posadil motku na břicho, zadní kolo hrabe a mašina se ani nehne, až když sleze a pomůže jí tak to najednou jde.
Vyrazíme dál a kopírujeme D1, jenže najednou zákaz a třicetikilometrová objížďka. To že jsou v naší zemi objížďky to jsme asi všichni zvyklí, ale aby jste v týhle jedný narazili na další tři a ještě naprosto nesmyslně značený, Zkratka bloudíme, Leje a fouká čím dál tím víc a přestává nás to bavit. Zapínáme navigaci a bereme to nejrychlejší cestou na Jihlavu kde najedeme na dálnici, teď už je nám to jedno, čas běží a Já se synkem musíme dnes večer dojet ještě do Roztok u Křivoklátu, kde má zítra můj švagr svatbu. V neuvěřitelným lijáku dorazíme do Jihlavy, kde zastavíme u omv na kafe. Stojíme pěkně pod střechou, pijeme výborný latte, chválíme naše hadry a goretexový rukavice ve kterejch jsme jako v bavlnce i přes hnusný počasí ( když si vzpomenu na rok 1990 kdy Jsem proháněl MZ 250, ve vaťáku s Poldovky tak se musím smát ) Tak Tomáš povídá že je mu strašná zima na nohy a že je má úplně prochcaný. Koukám a nevěřim vlastním očím. Ten blb jede v normálních Salomonech, místo motorkářskejch bot který jsem mu připravil. Následuje menší výměna názorů o tom že má poslouchat co mu říkám, vyřešíme to tak že se navzájem pošleme do oných míst a nakonec se hodí moje zkušenosti z dob minulých,suchý ponožky a mikrotenovej pytel do každý boty, nohy se mu sice zapařej a bude smrdět jak chcíplá ryba, ale bude mu teplo. Najedeme na dálnici a taháme za plyn, jedeme pořád v levym pruhu. Dohoda zněla že pojedeme maximálně do stodvaceti, ale postupně to držíme mezi stotřicítkou až sto čtyřicítkou, jen v místech kde probíhá ta slavná rekonstrukce, o něco zpomalíme. Projíždíme jich několik. Najednou Venca zpomaluje na předepsanou osmdesátku, Předjíždíme policejního Passata, ale pozdě, všimli si nás dřív než my jich. No tak to jsme v průseru. Už vidím tu pěknou pokutu a jak přicházíme o papíry. Naštěstí ty dva když nás vidí jak z nás teče voda, tak se jen kouknnou, zvednou palec, a mávnou ať jedeme dál. Můźeme jí smažit dál a dokonce s požehnáním policie, Chlapi díky. 
Cesta docela utíká a tak stavíme u Naháče na něco k jídlu, pokecáme se starším pánem z Budějovic kterej je z našich endur nadšenej . Vyptává se jak se na nich cestuje ,vlastní Yamahu 750 tenere ale už se na to necejtí. Když mu potvrdíme že je to super , řekne že je to stará dobrá kvalita bez zbytečný elektroniky,která motorkáře jen rozmazluje a když se posere tak je to v háji, a to je i náš názor. Popřejeme si šťastnou cestu.
Vyrazíme dál a těsně před odbočkou na Benešov najednou Tomáš hází pravej blinkr a staví v odstavným pruhu. Venca si ničeho nevšiml a jede dál. Údajně mu blokuje přední brzda. Sundám kryt třmenu a mezi destičku a třmen se dostal šutr a bránil jí v pohybu, to bude asi ze včerejška jak jsme jeli tím marastem. Šroubovákem ho dostanu ven a všechno funguje jak má. Venca stojí o kus dál a čeká na nás.Zastavime, a vysvětlujeme mu důvod zdržení. Už nás viděl jak se někde válíme. Společně pokračujeme až na obchvat Prahy, kde se s námi Venca loučí, a odbočuje na Prahu-Šebeov kde bydlí. Na rozloučenou si dovolim takovou frajeřinku, která se mi jednou určitě nevyplatí. Postavím se do stupaček, pustím řidiitka a zvednu ruce nad hlavu. Provozovat tohle na dálnici s naloženou mašinou je asi trochu vo hubu. 
Pokračujeme dál až k letišti kde odbočíme na Kralupy. Když dorazíme domů, řekneme si že jet dál autem je blbost když jsme tak pěkně začali. Vyházíme věci z kufrů kromě nepromoků a složime do nich obleky na svatbu a nějaký čistý oblečení, a Tomáš si přezuje boty který radši nechávám venku, protože by zasmradili celej barák. Vyrážíme během dvaceti minut do Roztok. Je půl devátý večer, a za slabou hodinku jsme na místě. Tak si to aspoň myslíme. Jedeme přes Kladno, kde začíná opět pršet. Zapíchneme to na kraji Kladna u omv a doufáme že se to přežene. Po dvou cigárech a kafi přestává pršet a začíná lejt. Navlikneme opět nepromoky a jedeme dál. Přes Kladno jedeme naprosto podle předpisů, tohle město je známý tím že je tam snad víc policajtů než obyvatel, který neustále měřej rychlost a jsou naprosto nekompromisní, zajímalo by mě, jestli dělaj taky něco jinýho. 
Jedeme dál na Beroun a Zbečno kde přejedeme Berounku, která se začíná pěkně zvedat, do roztok to máme deset kilometrů po málo frekventovaný silničce, kde je naprosto hladkej asfalt, kterej se leskne jak zrcadlo a úplně žere světlo,je už úplná tma a pořád leje, vlhkost se nám sráží i na vnitřní straně brejlí. Dorazíme do Roztok a hledáme hotel. Dvakrát přejedeme řeku tam a zpátky. Volám švagrovi kde to je ? Dostanu odpověď že u mostu přes Berounku. Najednou mi Tomáš povídá že jsme párek pitomců, stojíme totiž přímo u vjezdu do hotelu, kterej je velkej jako kráva, hold únava a nevyspání si vybírá svoji daň. Zaparkujeme na místo pod střechou, a jdeme dovnitř, najdeme ostatní a vypadáme mezi nima jako bezdomovci co vylezli s kanálu. Musíme se dát do pořádku, zítra nás čeká svatba ale podle toho co do nás nalili hned co jsme vylezli dovnitř tak to vypadá na další těžkou noc.
Tím naše cesta končí. Asi se to nedá srovnávat s výpravami po Evropě nebo dál ale i doma se dá zažít něco nového.  Najeli jsme přes 800 kilometrů a Tomáš dalších 200 při návratu na chalupu, jen s jednou malou závadou. Co se počasí týká, tak nám to přišlo jako by jsme projeli napříč  Evropou. fotky bohužel vinou počítače vzaly za své, tak snad  příště. 
Už se těšíme na další ročník, o kterém náš organizátor Venca prohlašuje že Vyjedeme na západ a na Moravu přijedeme od východu. Takže to znamená že skončíme někde v Mongolsku

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE