reline_unor



Cesta kolem Česka na Simsonu

Okružní jízda po České republice na malé padesátce

Kapitoly článku

5 dní, přes 1200km, denně 5-7hodin v sedle

Legendární stroj Simson určitě každý zná, i když je to malá dvoutaktní 50ka, neznamená, že se s ním nedá cestovat a objevovat krásny jiných krajů.

 

Den první – PONDĚLÍ 8.8.2016 – Ve znamení léta

Chomutov – Lipno (250km)

Takže po dlouhém plánování, měnění trasy i vzdálenosti, ten den konečně přišel.

Ráno zvonil budík před 8.hodinou, netrpělivě jsem vylít z postele, nasnídal se, překontroloval zda mám zabaleno vše a vyběhl ven naložit věci na stroj. Kolemjdoucí na mě koukali jak na blázna a asi se divili, kolik se toho dá naložit na tak malou motorku. Po půl hodince skládání a přivazování zbylo jen malé místečko pro mě. Je kolem 9.ráno, startuju, nasedám a vyjíždím směr Žatec.

Počasí přálo, bylo horko a nadšení z cesty stoupalo. Po Žatci jsem nabral směr Plzeň a při přemýšlení, zda to zvládneme a zda to byl dobrý nápad, cesta utekla hodně rychle a během chvíle se objevilo město Plasy a po té Plzeň. V Plzni nejprve hledám bankomat, protože jsem z nadšení zapomněl vybrat hotovost, a po té nacházím i dobrou restauraci, kde obědvám.

Po skvělým obědě přišlo hrozný bloudění po Plzni, ale nakonec nacházím směr Nepomuk a mizím z toho velkoměsta. Cesta byla pěkná a nebyl ani moc velký provoz, silnice ubíhala kilometr za kilometrem, kochal jsem se okolím a užíval si počasí, i když občas to horko bylo nesnesitelný. Přišlo mi to jako chvilka a byl jsem ve Strakonicích, Vimperku, Volarech a blížil se můj cíl- Černá v Pošumaví.

Překvapilo mě, jak Simson zvládá takovou dálku a výbornou a najednou se přede mnou ukázal úžasný výhled a obrovská vodní plocha- Lipno. Věděl jsem, že jsem skoro v cíli, ale nadšení mi zkazilo náhlé zaškubání a chcípnutí motoru. Došel benzín. Přepínám na rezervu, volím úsporný styl jízdy a doufám, že se ukáže nějaká pumpa. Už jsem jel dlouho a měl myšlenky na to, jak budu tlačit, ale najednou se uprostřed ničeho za zatáčkou zjevila benzínka, jako oáza v poušti. Tankuju, kupuju pití a vyjíždím dorazit ten kousek.

V půl 5. Přijíždím do kempu Jestřábí u Lipna, lidé koukají, co to mám za stroj a náklad na něm. Rozkládám stan a protože je pořád horko, hned jdu do plavek a skáču do vody. Voda byla naprosto perfektní, osvěžující a pak jsem se po krk ve vodě rozhlídnul kolem sebe, všude okolo lodě a obrovská vodní plocha. Po plavání a asi hodince zdřímnutí na pláži následovala večeře a plánování trasy na další den.

Pochválil jsem Simsona za skvělý jízdní výkon a ulehal do stanu s očekáváním dalšího dne.

 

Den druhý –ÚTERÝ 9.8.2016 – Přeci jen nějaká ta závada

Lipno – Nové Mlýny (230km)

V noci byla bouřka a až do rána pršelo.

Ráno mě probudil kolem 8. hodiny ruch v kempu, překvapivě vyspalý jsem se vydal na snídani a když chvíli nepršelo, tak přišlo rychlý složení mokrýho stanu, navázání věcí na simsona a přikrytí igelitem. Oblíkal jsem motorkářský nepromokavý kalhoty, nepromokavou bundu a všechny zavazadla v byla v igelitu. Ještě kontrola počasí podle radaru a rychlý výjezd, abych tomu ujel. Bylo v plánu, sejít se v Dačicích kolem 12-13 hodiny s tátou, co tu byl na dovolený. Nebe bylo pod mrakem, ale nepršelo, tak jsem byl rád jel směrem Český Krumlov. Dignostikuju ještě prasklou žárovku, tak přepínám na dálkový a doufám v nějakou mototechnu.

 Asi po 10ti kilometrech od kempu motor zaškubal a chcípnul. Nevěděl jsem co se děje, vždyť benzínu je dost. První nápad byl rozebrat karburátor a vyčistit ho. Po chvíli bylo hotovo, ale simson pořád nechtěl jet, vypojil jsem hadičku z nádrže a on benzín netekl, takže přišlo (opět mylné) diagnostikování ucpanýho kohoutu. Kohoutek se s plnou nádrží montuje opravdu špatně, ale během chvíle byl vyčištěný a jelo se dál, jenže po chvíli opět zaškubání a konec. Následovalo profouknutí kohoutu přes hadičku a to několikrát vždy po cca 10ti kilometrech, než mi došlo jak jsem pitomej. Nádrž se odvzdušňuje přes víčko, což jsem batohem v igelitu ucpával a v nádrži vznikal podtlak. Takže příčina se našla a jelo se dál, stačilo po 10ti kilometrech nadzvednout batoh, aby se nadechl a jel zase suprově.

Blížila se obec Dačice, jízda po silničce přes les by byla sice lepší, kdyby nebylo mokro, ale i tak se to užívat dalo.

Po chvíli nadšení, přišlo zas zklamání. Vypadl mi za jízdy pravý plechový kryt kastlíku, hned jsem zastavil a běžel pro něj, ale to už mi nezbylo nic jinýho, než sledovat se zoufalým výrazem to, jak dvakrát prásknul pod kolama červený Fabie a vyletěl alespoň 3m do vzduchu. Fabie až potom zabrzdila, ale vzápětí pokračovala v jízdě a já sebral ze silnice už jen kus zmačkanýho plechu. Do Dačic jsem dojel s plechem pod bundou a tam ho přichytil fazetami, aby nějak držel a trochu přikryl filtr.

S tátou jsme se našli, dali si výborný oběd a vyprávěli se zážitky z mé cesty a z jejich dovolený.  Potom mi řekl, že tu je mototechna, během chvíle jsme jí našli, ale bohužel byla zavřená - dovolená. Tak mi nezbylo nic než doufat, že to vlákno dalkovýho světla vydrží. Po fotce u „první kostky cukru“ v Dačicích jsme se rozloučili a já vyjel v jemným dešti směrem Znojmo a Nové Mlýny.

Celou cestu lehce pršelo, ale jet se dalo. Jižní Morava mi připadala jako úplně jiný svět, nádherný silnice, úžasná krajina, všude rostlo víno a malebný vesničky ve kterých se snad zastavil čas.

Při obdivování okolí to zase přišlo, přede mnou se v dáli ukázala další obrovská vodní plocha a s dobrým pocitem, že máme další úsek za sebou, jsem dojel do kempu.

Zase se rozpršelo, tak stan se stavěl v dešti, pak jsem šel obejít okolí a podívat se k vodě. Nádrž je obrovská, rozdělená silnicemi na 3 části. Uprostřed jedný stál ostrůvek s kostelíkem, bez příjezdový cesty a kolem na kopcích se rozprostíraly vinice, naprosto úžasný.

V kempu mi jeden chlápek začal obdivovat, že jedu na Simsonu takovou dálku a vyprávěl, jak v mládí projezdil na Jawě Evropu. Říkal, že mi fandí, ale že už má velkou motorku a nějaký opravy a úpravy dvoutaktů ho přešly. Po tomto super rozhovoru jsem zašel na večeři, napsal si pár poznámek a koukal do mapy. Po té si dal sprchu a po dalším úspěšným dni usínal a doufal, že další den bude zase podle plánu.

 Den třetí - STŘEDA 10.8.2016 – Opravdová zkouška vodou

Nové Mlýny – Rožnov pod Radhoštěm (200km)

Opět celou noc pršelo, ale věci ze včera jsou naštěstí suchý. Vstal jsem zase kolem 8. hodiny, vyhrabal se z pelechu a začal v dešti balit stan. Něž byly věci navázaný na motorce a přikrytý igelitem, tak trochu zmokly. Doufám, že se nepromočily moc, koukám na radar a doufám, že přestane pršet. Vyjíždím kolem 10. hodiny v nepromokavém oblečení do deště. Všímám si ještě, že mám opět prasklou žárovku- už vlákno dálkovýho, tak dávám záložní, na který funguje taky jen dálkový a jedu.

Cesta utíkala dobře, ale byl jsem s každým kilometrem víc a víc promočený. Myšlenky na oběd a hlad jsem ani neměl, takže cesta utíkala skoro 5 hodin v kuse a déšť neustál ani na minutu. Byl jsem pořád zoufalejší, ale nebyla ani možnost to vzdát a někam se schovat, ne, prostě jsem to musel dorazit. Už přišly i myšlenky, že to zaparkuju někam pod kamion v protisměru, že to bude jednodušší (samozřejmě vtip). Nějakých 40km před cílem jsem musel tankovat, byla to taková malá pumpa s malou boudou. Při placení na mě pán za kasou koukal, jak jsem promočenej a ptal se odkud a kam na tom Simsonu jedu. Tak jsem řekl, co jsem řekl, on se na mě chvíli koukal, jak ze mě kape voda a klepu se, a pak z něj v vydechnutím vypadlo „ty pííííííčo“. Docela mě to pobavilo a potěšil mě obdiv. Vyrazilo se dál do deště konečně dorazit cíl. Ani jsem se nenadál a přišlo Valašské Meziříčí. Do Rožnova zbývalo 10km a mě bylo už úplně jedno, jak moc jsem promočenej. Kemp byl hned u cesty a pro tentokrát se okolo půl 5. ptám na volnou chatku, abych se zahřál a usušil věci. Hurá, jedinou mají volnou.

Nacházím chatu číslo L5, sundavám věci ze Simsona a i ze sebe úplně všechno promočený, i trenky se daly ždímat. Takže rozvěšuju po chatce kapající věci, oblíkám se do suchých a v mikině se balím do peřiny, abych se zahřál. Na chvíli asi vyčerpáním usínám.

Budím se okolo 7. hodiny hladovej, tak jdu shánět do centra něco k večeři. Dávám na doporučení místních a večeřím v pěkný restauraci. Prohlídl jsem si okolí a obdivoval, jak to tady na Moravě celkově vypadá, jak lidi mluví s pěkným přízvukem a že jsou většinou přátelský.

Když se vracím do kempu, tak je už tma, ale mám ještě chuť na pivo, tak na jedno jdu do stánku přímo v kempu. Seděli tam dva lidi, pozdravili jsme se, slovo dalo slovo a už obdivovali, že jsem tak daleko na Simsonu, že jsem blázen, ale že mi fandí atd. Hrozně mě to potěšilo po tak hrozným dni a po dlouhým rozhovoru jsem už mířil spát. Jenže, objevila se banda Slováků, ani nevím jak, ale dali jsme se do řeči a když jsem jim řekl, odkud jsem a že jedu na Simsonu, tak všichni čuměli a skoro jim nestačily sprostý slova na obdiv. Hned mě pozvali a zatáhli ke stanům na domácí slovenskou pálenku. Byla výborná, jemná, ale pěkně silná. Konverzace a zábava pokračovala asi do půl 1, kdy jsme už konečně šli spát. Usínal jsem lehce pod vlivem alkoholu s tím, že snad budu moci zítra řídit. Dnešní den se i přes velkou nepřízeň počasí povedl a nakonec byla i zábava, jen začínám být zničený.

 

Den čtvrtý–ČTVRTEK  11.8.2016 – To je snad podzim ?

Rožnov pod Radhoštěm – Jičín (300km)

Budím se ráno ve vyhřátý posteli kolem 8. ráno. Vůbec se mi nechtělo ven a chtěl spát dál. Ale musel jsem. Venku už bylo sluníčko a nebyla ani taková zima. Kontroluju věci, který byly pořád mokrý, oblíkám se a mířím do sprch. Neomezený množství teplý vody, ani se mi nechce ven, stejně jako z postele.

Po sprše snídám, začínám balit mokrý věci a koukám do mapy, kudy vůbec pojedu. Protože mě děsila už druhá prasklá žárovka, tak jsem hledal trasu do motokrámku v Kašavě, měla to být zajížďka cca hodinu, což by nebylo tolik a začínám nakládat věci na Simsona.

Ještě následovalo rozloučení s bandou Slováků, odevzdávám klíč a vyrážím na horu Radegast. V Rožnově i v Prostřední Bečvě bylo sluníčko, ale foukal studenej vítr. Vyjíždím hezkou klikatou silnicí v lesích do kopců. Kopec je čím dál prudší a tak postupně podřazuju, nahoru vyjíždím na lehce podtočenou dvojku a parkuju u hotelu. Celý okolí je pod hustou mlhou, není vidět dál než 10m před sebe, hledám cedule, a vyrážím lesní cestou pěšky. Pořád byla hustá mlha a přišly obrovský kamenný schody, škrábu se nahoru a najednou se ukázala socha Radegasta, byl to nejvzdálenější bod trasy a můj hlavní cíl. Byl jsem hrozně nadšenej, že u ní stojím. Ve stánku jsem si dal svačinu, udělal fotku a skoro utíkal dolů. Simson byl v mlze lehce mokrej, ale startuju a vyrážím zpět. Celou cestu do Prostřední Bečvy jedu na neutrál a jen brzdím. Jakmile jsem sjel kopec, tak se znovu objevilo sluníčko a já zamířil směr Valašský Meziříčí a Kašava.

V Meziříčí přišla záchrana, jak rána z čistýho nebe se ukázala cedule u silnice – „Motoveterándíly Babetta, Simson, ČZ, Jawa, Stadion“. Okamžitě odbočuju, zastavuju u krámku a běžím koupit dvě žárovky. Měli je za dobrou cenu, pán je přede mnou vyzkoušel a ptal se odkud jedu, že viděl naloženýho Simsona. Prohodili jsme pár slov a byl to další člověk co obdivoval a fandil mě i stroji. Šel jsem vyměnit žárovku a vyjel původním směrem s cílem v Náchodě u vodní nádrže Rozkoš.

Při obědě v Olomouci jsem si všiml zprávy od bubaaaka z fóra, který psal, jestli ještě jedu kolem Jičína, tak se můžeme sejít. Souhlasím, dáváme si kontakt na fb a domlouváme, kdy se sejdeme. Začínám uvažovat, že to protáhnu ještě asi o 60km do Jičína.

Cesta Simson letěl po cestě jako splašenej, chvilku jsem bloudil a chvíli jel po dálnici, omylem samozřejmě. Pořád foukal ledovej vítr, ale bylo sluníčko. V jednom kopci jsem najednou ucítil vůni spálenýho oleje. A po vyjetí kopce mi došlo proč, u krajnice jela kolona asi 5ti fichtlů v modro šedým dýmu, chlapíci měli napakovaný stroje a nejspíš závodili mezi sebou. S pozdravem každýho z nich je předjíždím a mizí mi v zrcátkách za horizontem.

Za chvilku se mi ukázala v dálce nádrž Rozkoš, stavím s pěkným výhledem, fotím a domlouvám se s bubaaakem. Byl jsem už rozhodnutý dorazit do Jičína, ale dozvídám se, že jeho Simson nesvítí, že se sejdeme spíš ráno. Ale radí mi, kde můžu přespat a najíst se. Vrazil jsem dál směr Jičín.

Po cestě už zalezlo slunce, tak mi byla celou cestu hrozná zima a začínal být vyčerpaný a zoufalý. Do kempu dorážím po 9.večer, ptám se na možnost přespání, na sprchy a jídlo. Dozvídám se, že jsou sprchy do 9ti, tak stavím stan a hledám nějaký podnik, kde se konečně najím. Vše v okolí zavřený a nakonec nacházím ve vedlejším kempu „kebab haus“ a dávám si konečně večeři. Byl sem nehorázně vyčerpanej a nechtělo se mi už nic, a naskakovaly i myšlenky zda to nevzdat. Zalehám do promrzlýho stanu a vlhkýho spacáku a usínám nakonec s lepšíma myšlenkama, že zítra těch pár posledních kilometrů (něco přes 200km) už dorazím.

 

Den pátý – PÁTEK  21.8.2016 – Návrat domů, zklamání nebo úleva ?

Jičín – Chomutov (230km)

Divím se, že mě ráno probudilo sluníčko a hrozný horko ve stanu. Vylezl jsem a užíval si sluníčka a tepla po nějaký době. Napsal jsem bubaaakovi a domluvilo se místo a čas shledání v Lomnici nad Popelkou. Balení věcí se mi trochu protáhlo a razilo se. Před 11.hodinou jsem stál na náměstí v Lomnici a vidím přijíždějícího Simsona. Prohodilo se několik slov, zážitků a ptám se, jestli nemá doma někde náhradní dekl na kastlík. Odpověď byla kladná a už jsem jel za ním k jeho baráku. Byl to kousek a u baráku mu stálo pár dalších strojů, v garáži ještě víc a plno dílů. Vyhrabal mi jeden červený dekl a já byl rád, i když nebyl v barvě. Dál jsme kecali o strojích a podobně a nakonec mi ukázal domácí buginu v garáži. Padla otázka, zda se nechci projet a já s nadšením souhlasil. Projížďka po polích byla parádní, letělo to jako blázen, pořád ve smyku, až se divím, kolik toho vydržela, ale bylo mi oznámeno, že tohle nebylo ještě nic.

Po skvělý projížďce opět nasedám na svůj naloženej stroj, oba razíme směr Lomnice, kde mě ještě kus navádí na Turnov a na beznině se loučíme.

S menším časovým skluzem, kterýho ale vůbec nelituju, obědvám v Turnově v Salonu u supa a plánuju kudy pojedu. Nadšení z jízdy se vrátilo, tak se rozhoduju, že zamířím směrem na Českou Lípu, dál na Děčín a přes Teplice domu. Tak trochu přejedenej vyjíždím, trochu opět bloudím, ale nakonec správný směr chytám a jedu. Cesta je skvělá, občas vysvitne sluníčko a už ani nefouká. Po cestě mě rozesmála značka obce Mimoň s nálepkou velkýho Mimoně, ale nechtělo se mi stavět na fotku a jedu dál s vidinou, že dorazím domu brzo. Začal jsem přemýšlet, zda se vůbec chci vracet do stereotypu, nebo jestli to bude úleva a odpočinek.

V Děčíně dělám pauzu a koukám kudy ještě cestu prodloužit, rozhoduju se jet ještě přes Krupku a Osek, tu cestu znám, je celkem pěkná a domů nějak nepospíchám. Užívám si dál zatáčky a poslední kilometry cesty.

Před Teplicema ale přišlo zaškubání a Simson nejel, došel benzín ve stejný situaci jako v pondělí před Lipnem. Benzínka v dálce se sice ukázala, ale byla u dálnice, kam jsem se nemohl dostat. Doufám, ale jedu dál na plný plyn. Když už se mi to zdá opravdu dlouho, tak zvolňuju tempo a stal se zázrak- benzínka, sice přeplněná a dlouho čekám ve frontě, ale konečně tankuju. Mrzí mě, že naposledy na ceště.

Do Chomutova cesta utekla nějak moc rychle a to jsem to bral ještě menšíma objížďkama. Před Otvicema ještě stavím, abych vyfotil výhled na Chomutov a chválím Simsona, že zvládl přes 1200km bez poruchy a slibuju mu pořádný umytí a nějaký to doladění. V Otvicích jsem z něj sundal věci a pěkně mu tím odlehčil. Zůstala jen cestovka a dorážím poslední 3km domů. Parkuju, zamykám řidítka, ještě jednou ho chválím a je mi ho líto, jak je totálně špinavej. Doma vybaluju mokrý věci, dávám si horkou sprchu a ulehám kolem 6.hodiny do svojí postele, za což jsem nakonec rád. Usínám vyčerpaný, ale i šťastný, že ten týden za to stál i s nepřízní počasí. Viděl jsem nový kraje, poznal nový lidi, splnil si cíle a se Simíkem jsme to prostě zvádli. 

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (52x):
Motokatalog.cz


TOPlist