Český les / Böhmerwald

Letos koncem května jsem si potřeboval něco „nutně“obstarat v Louisu v Passau a tak jsem s užitečným spojil i příjemné. Když jsem v Louisu vyměnil rukavice, které jsem si tam o měsíc dřív koupil, vyrazil jsem zcela záměrně klikatě k severu po většinou stoupajících a příjemně zatočených silnicích směrem k šumavskému Strážnému (do Passau jsem jel po hlavní silnici).
Za Philippsreutem odbočuju doleva na jezdecky i turisticky velice příjemnou Nationalparkstrasse, silnici protínající po délce celý „Naturpark Bayerischer Wald“. Je to fakt příjemné svezení. I na tomto poměrně krátkém úseku, je sobota odpoledne, potkávám desítky motorek a uvědomuji si, že nikdo nespěchá, nikdo tady nezávodí, každý jakoby podvědomě respektuje majestát lesa a hor a dobrovolně se tomu podřizuje. Ve Spiegelau si v zahradní restauraci dávám pozdní oběd a přisedá ke mně velice příjemný, německý motorkář z Ingolstadtu. Naštěstí oboustranně nepříliš kvalitní angličtinou se dáváme do řeči a ono to kupodivu jde. Vykládá mi, že často jezdí na motorce k přátelům do Vídně, ale nikdy ne po dálnici. Vždycky kopíruje rakousko českou hranici. A prý už je docela jedno po které straně jede. Dokonce i na té naší už jsou prý docela slušné silnice.

Po obědě se loučíme a já pokračuji na Zwiesel, odtud na Bodenmais a po stále krásných a stále frekventovanějších silnicích objíždím bavorský Velký Javor. Posledních pár krásných zatáček a výhledů a jsem na hranicích V Bayerisch Eisensteinu.
Tady bohužel končí západní civilizace, do které se chceme tak urputně vrátit a začíná území trpaslíků, vietnamských krámků a restaurací, heren, nevěstinců a plevelu všude kam oko hohlédne. Chudáci starousedlíci Železné Rudy. Pokud si za to nemůžou sami.
Rychle a bez zastávky projíždím tento „sanitární kordon“ a mizím odtud na Hartmanice, Kašperské hory a do hotelu Rosa v Řetenicích, kde chci dnes spát. Dobře tam vaří a hlavně tam mají prostornou garáž.
V neděli vyjíždím kolem deváté směr Vimperk a zase Strážné. Tentokrát ale doslova pár set metrů za hraniční čárou zahybám doleva do Rakouska. Silnice St 2130 téměř kopíruje hranici a je velice příjemná. V městečku Schwarzenberg am Böhmerwald vjíždím do Rakouska. Napojuji se na silnici 127 a užívám si klidný dopoledně nedělní provoz, perfektní silnici a krásné počasí. Projíždím Aigen im Mühlkreis, St. Oswald bei Haslach, Haslach an der Mühl, Helfenberg a přijíždím do Bad Leonfeldenu, kde si na náměstí dávám první kratší pauzičku na kávu a něco k pití. Tady uvažuji jestli se přes Studánky vracet domů, ale nakonec vítězí jezdecká pohoda a rozhoduji se užívat si co nejdéle perfektních rakouských silnic.
Po silnici 38 (Böhmerwald Bundesstrasse) pokračuji na Freistadt, Königsau, Karlstift, Weitra a Gmünd. Jezdecky zajímavé úseky střídají úplně klidné a okolní krajina jen dokresluje příjemnou pohodu. Celý kurs z Bad Leonfeldenu až do Gmündu si dost užívám. Určitě je to také tím, že jedu sám a tak si zastavím kde se mi chce a jedu si tampo jaké chci.
V Gmündu dělám velkou strategickou chybu tohoto víkendu. Nepokračuju na Schrems, Heidenreichstein, Novou Bystřici a Jindřichův Hradec, ale odbočuju na České Velenice. A tady raději své vyprávění o příjemném víkendu skončím, neboť návrat do Čech touto cestou má ještě daleko brutálnější podobu než průjezd Alžbětínem a Železnou Rudou.

Petr Fryč
B-ROAD
P.S. Českoslovenští legionáři, po kterých je pojmenována ulice, kterou je nutné České Velenice projet, musí doslova rotovat ve svých hrobech jak hřídel pořádně nadupaného motoru. To další průjezdné ulice už mají jména příhodnější. Trocnovská a nebo Revoluční. To už je příhodnější pojmenování.