Čechy krásné, Čechy mé

Kolikrát mě ještě překvapí, kolikrát budu nevěřícně zírat kolem? Ta rozmanitost, ta pestrost, údolí řeky kopce, louky, pole, hory a to vše tak přitulené k sobě. Výtvor přírody a dílo člověka vše splývá dohromady na tom našem malém plácku. Těmi cestami co vznikly před auty, těmi cestami co jsou zdobeny božími muky, těmi cestami co se klikatily aby se nepošlapala pole, těmi cestami od kostela ke kostelu, těmi cestami které jsou cílem. Hledám ty cesty abych je mohl poznávat a číst to co jen ony umí vyprávět.

Čechy krásné, Čechy mé

Kapitoly článku

Griso je konečně zpět ze servisu, bylo to pár dlouhých měsíců hledání, výměn a ladění. Důvěra k nezničitelnému mechanickému stroji je nahlodána. Nálezy ve čtyřventilové technice jsou potvrzeny výrobcem a nahrazeny kvalitnějšími díly. Káčko je jako nadržený Foxteriér stále připraveno vyrazit. Máme s bratrem čtyři dny abychom provětrali naší unavenou mysl a vytáhli podivnou dvojku - Griso a Káčko - na projížďku. Po dvou měsících na Káčku mě Griso překvapí svou syrovostí. Zamíříme na stopětku, ta bude naším prvním cílem.

Brandýs - Říčany - Jesenice a potom je tam takový kruháč, stejně jako loni špatně odbočíme, no nevadí, však to Jílové najdeme. Tady pro mě začíná stopětka, šplháme serpentinami do kopce, Káčko neslyším, Griso spokojeně duní. Vpředu má nové obutí, je to znát, krásně sedí. Silnice známá neznámá nás seznamuje s tím co vlastní. Kamenný Přívoz je obec rozpůlená Sázavou a opět spojená mostem nesoucím stopětku.

Včera jsem jel s dcerou na kole po okolí a viděl dva tatínky s pěti dětmi na čundru. Každý, až po toho nejmenšího špunta, batoh na zádech a širokej klobouk. Byli na cestě a užívali si každý metr. Často slyším jak někdo říká: “já rád cestuji” a druzí zas: “já raději zůstanu doma”. Když o tom přemýšlím, čím je pro mě cestování, je to velmi o formě. Exotické destinace jsou devalvovány, můžeme kam se nám zlíbí, často však budeme ve vězení hotelových komplexů, nebo v síti místních poskytujících “autentický zážitek”. Pojďme tedy pěšky a vlakem, cesta nám začne jak zamkneme dveře, je to nepřirozenější způsob cestování. Já sednu na motorku, není to až tak přirozené, ale cítím se svobodný.

Na oběd stavíme v Petrovicích, je tady pouť. Stopětka se točí kolem restaurace na náměstí, každou chvíli projíždí nějaká motorka. U okolních stolů jsou místní v nejlepších šatech na nedělní pouti. Pije se pivo, panáky, je veselo. Mladík u baru těžko balancuje na barové židli, předvádí nějaká kouzla s koštětem, rozbíjí skleničku, snaží se to zamést. Nikdo se nezlobí, nikdo se nemračí, je stále veselo, je to nakažlivé. Nemáme komu zaplatit oběd, domáháme se svého práva u veselého baru a jsme vyslyšeni. Nabízím bratrovi že mu vystřelím srdce, nemá však důvěru v místní střelné zbraně.

Četl jsem knížku o cestování, kde uvedli cestování do spojitosti s vírou: “dříve se cestovalo pro šíření víry, dnes je cestování víra”. Mám takové kamarády, mají doma mapu, na které si značkují místa, kde už byli. Jsou to cestovatelé, nebo sběratelé?

Stopětka je nám průvodcem kolem majestátního Temelína. Je to obrovské a to tam ještě nejsme, jak se blížíme, mám pocit, že mě to zavalí. Kávu si dáme na náměstí v Hluboké, krásně opravené náměstí. Zámek jen tušíme za vzrostlými stromy, s velikostí Temelína se nedá srovnávat. Na to že je léto je celkem zima, sedíme venku jen díky motorkářskému oblečení. Místní vedle u stolu dělají, že je jim teplo, asi pijí něco, co tomu pomáhá.

Do Českého Krumlova přijíždíme ze shora, hledáme hotel a znavení na chvíli uleháme. Hlad nás vytáhne do úzkých uliček, je to krásné město, tak trochu ostrov sevřený Vltavou. V restauraci u vody s výhledem na místní zámek večeříme, popíjíme pivo. Turisté z daleké asijské země se u vedlejšího stolu snaží pochopit česká jídla. Když odejdou, krásná číšnice si povzdechne: “kdo to má teď uklízet?”, jídlo je rozpatlané po celém stole. Znova a znova se noří myšlenka na život v Českém Krumlově. Jaké by to bylo tady bydlet? Provozovat galerii, nebo kavárnu. Později večer najdeme bar s opravdovým “barmanem”, míchá jako mág, úsměv a umné pohyby zápěstím. Apotheka Cafe Bar, krásný interiér, příjemné prostředí, rozumná velikost. Barman je králem tohoto prostoru, tak trochu mu závidím.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 29x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist