102 důvody proč zajet na Jawáč do Vrábče

48°55'0.741"N, 14°21'26.415"E – první víkend v srpnu
Tradiční Jawa-ČZ sraz konanej v obci Vrábče – zastávka není úplně běžnej sraz jawařů, jak ho můžeme znát odjinud. Sraz je zcela nekomerční a spíš recese, než že by měl nějaký velký ambice. Počet účastníků se obvykle kolísá mezi osmdesáti a sto padesáti, podle času, protože sraz začíná v pátek a končí až v neděli. V pátek se obvykle sjíždí zdravý jádro. Popíjí se pivo a hraje se na kytaru. Stejně jako po celej víkend jsou k dispozici vydatný dobroty z Hospody Na zastávce, která celou akci zastřešuje, takže hladem rozhodně nikdo netrpí. Většinou dojde na rozdělání táboráku a sedí se u stolů nebo ohně venku, nebo když počasí nepřeje, pohodlně se všichni vejdou do rozměrný hospody.
Po zahrádce se trousí hloučky jawařů a vášnivě debatujou o všude okolo postávajících strojích. Do oka mi padá krásně zrestaurovanej Pionýr 550, až si oslintávám bundu. Padá tma a k mýmu překvapení se na venkovním pódiu formuje partička mladých lidí a pouští se do hry. Dosud byla na Jawáčích živá kapela vždycky až v sobotu. Dozvídám se, že kapela se jmenuje „Tragédi“ a že jde o zcela čerstvé seskupení. Podávají vcelku slušný výkon – zejména harmonikářka válí – a pivem posilnění jawaři se pouští do tance. Říkám jawaři, ale pravda je, že lépe je lze definovat jako příznivci Jaw. Organizátoři srazu nevylučujou nikoho. Vítáni jsou všichni, kdo mají ke značkám Jawa nebo ČZ, popřípadě dalším jednostopým strojům zemí bývalé RVHP blízko, ať už přijedou na čemkoliv, nebo čímkoliv. Soutěží se však mohou zúčastnit jen stroje RVHP. Sám hořce lituju, že mě okolnosti donutily přijet na SVčku místo Jawky. Panuje všeobecně přátelská nálada a nenucený veselí pozvolna utichá chvilku po půlnoci. Jako každej rok spanilá jízda začne v sobotu v poledne, takže je třeba hezky zmetabolizovat všechny ty pifka.

A je sobota

Ráno, vzbuzeni jemným cvrkotem dvoutaktních motorů se motorkáři pozvolna líhnou ze svých stanů a nechávají se uzdravit naprosto lahodnou obligátní česnačkou, která je již od brzkých hodin všem k dispozici. Pivo a jídlo si lze obstarat jak uvnitř, v hospodě, tak v přístavku, kterej je zde vybudován pro pohodlí zahradních hostů. Už s osmou hodinou ranní se taky začínají trousit další účastníci, kteří zde noc netrávili. A podle frekvence s jakou dorážejí to vypadá, že letošní účast bude hojná. Každej kdo se chce účastnit soutěže a splňuje vstupní podmínky, platí symbolickej registrační poplatek (letos to bylo 130 Kč) a vyplňuje svůj „techničák“ do kterýho se pozdějc budou zapisovat vydobytý body. Než odbije poledne, je registrovanejch už 60 mašin a po okolí parkuje nesčetně dalších neregistrovaných. Motorky jsou všude. Jak se blíží start, napětí roste. Organizátor jménem Jaromír, zvaný Kotel, z pódia všem vydává nezbytné instrukce a pokyny k náležitýmu uskutečnění náročný operace. Den D hadr. Všichni, kdo si ji ještě nevyzvedli, dostávaj mapku s trasou a stále častějc je slyšet nastartování dalšího a dalšího motoru. Úroveň hluku rostne a atmosféra houstne – modrým, olejem nasyceným kouřem. Kotel dává pokyn, aby se stroje seřadily k odjezdu, což vyvolává na místní komunikaci krátkodobě menší dopravní zácpu. Teď už burácí bezmála všechny motory a viditelnost klesá na několik málo metrů. S dostaveníčkem ekologickejch aktivistů si tuhle akci nikdo nesplete. Další z organizátorů Martin konečně mává vlajkou a konvoj se s ohlušujícím hřmotem dává do pohybu. Trvá skoro půl hodiny, než se všichni vydají na cestu. Kromě registrovaných strojů vyráží samozřejmě i všichni neregistrovaní. Fotím co to dá, a když je většina v trapu, nadjíždím koloně zkratkama, abych vyfotil její průjezdy. Hlavní chumel má na dýlku skoro kilák.

Lhenice – město spřízněné

Počasí ani nemohlo bejt lepší a tak si jízdu všichni náramně užívají. Ačkoliv je trasa každej rok jiná, první a hlavní zastávka je už tradičně několik let na náměstí ve Lhenicích, kde probíhá taky velká část soutěží: Známá z minula je jízda pomalosti, ale novej je flus do dálky, praskání balónku nafouknutím a celá řada dalších disciplín. Soutěže se každej rok z velký části obměňujou a do poslední chvíle nikdo neví, co je letos čeká. Kolem náměstí se srocujou taky místní, kteří již navykli tomuto každoročnímu úkazu a se zájmem ho chodí pozorovat. V plný kráse je teď možný si prohlídnout všechny skvosty a neuvěřitelný mastodonty, co se sjeli. Mou pozornost zaujímá kompletně přestavěná krosová Jawa 90, se kterou její konstruktér a majitel předvádí divoký kousky. Různých přestaveb a konstrukcí je vždy dostatek. Na dvou ročnících byl středem pozornosti zase od píky postavenej chopper s motorem z Trabanta. Kromě lidový tvořivosti je k vidění i spousta skvostně zrestaurovaných a vzácných kousků, jako OHC 500 typ 2, 250/590 Sport, již zmíněnej Pionýr, Péráci, předválečný kousky (OHV 350) a všechny možný varianty Kejvaček a panelek co se jich vyrábělo. Zkrátka pojízdný muzeum. Veteránistovo srdce plesá – i když sem tam některej taky hořekuje, jak mohl někdo ten či onen stroj tak znehodnotit přestavbou – všichni ostatní se prostě radujou ze srocení tolika tak odlišných, a přece stejných, strojů a lidí v tak malém prostoru a čase.
Většina účastníků soutěží i po obejití všech stanovišť setrvává na náměstí aby pozorovali svý konkurenty a aby mohli na další stanoviště jet zas hromadně, kdežto někteří naopak jednoduchou úvahou, co se stane až se chumel vrátí do Vrábče, dochází závěru, že líp udělaj, když vyrazí s náskokem, aby si pak u oběda zajistili jedno z předních míst. Líp proto udělal ten, kdo se vydatně nasnídal a nemusel nikam spěchat.
Druhý stanoviště je na louce u lesa a kromě jinýho se tu vrhá kláda a střílí ze vzduchovky. Přírodní prostředí skýtá četným fotografům krásný pozadí pro nastřílení dalších fotek, čehož hromadně využívají. Nakonec ale i Ti vydatně nasnídaní dostávají hlad a celej konvoj se dává zas do pohybu, vstříc Vrábči. Kudy projede, vyvolává rozruch a nadšení. Trochu menší nadšení působí závoj modravýho kouře, podle kterýho lze tlupu spolehlivě vystopovat i s odstupem několika kilometrů. Nicméně na fotkách to vypadá skvěle. Jak říká Doth, to se vsákne. Pokud se rakouští eko-aktivisti v budoucnu zas někdy rozhodnou blokovat hranice, možná by byl dobrej protiúder poslat na ně partu jawařů s ostou směsí a nechat je tam chvilku mašiny tůrovat – nešlo by o neohlášenou demonstraci, stačilo by říci, že chtěj prostě jet do Rakouska.

Jde se konzumovat

Zpět k věci. Po hromadným návratu do Vrábče se všichni vrhají na oběd. Hospoda je už po letech praxe připravená, a tak i přes velkej nával nikdo na jídlo příliš dlouho nečeká. Všichni jsou plní dojmů a horlivě spolu u oběda probírají zážitky, ukazujou si fotky a lámou do sebe poctivě zaskoužený škopky piva. Teprve když jsou všichni po jídle, dojde na vyhlašování vítězů soutěže a tomboly (no ano, je tam taky tombola). Organizátoři Kotel, Martin a Satan se jako vždy postarají o to, že nejde o prostoduchej a nudnej obřad. Ceny jsou hodnotný i vtipný. Protože Jawa-ČZ sraz je čistě nekomerční akce, jdou všechny vytěžený prostředky z předchozího roku beze zbytku do ročníku následnýho, což jsou hlavně investice do cen, plakátů a „techničáků“ a do muziky, a je to znát.
Po vyhlášení vítězů se zábava rozjíždí naplno a hospodská zahrada mění v živelnou pohromu a s nástupem kapely Gin F# (Gin Fizz) se betonovej taneční „parket“ ihned naplňuje davem řádících motorkářů. Část nenocujících hostů odpadá, ale Ti ostatní povětšinou ráno nikam nespěchají, a tak si tentokrát mohou dovolit to pořádně rozbalit a zábava pokračuje nakonec až do svítání.
Nedělní rána (spíš odpoledne) jsou ve znamení dvojitých a trojitých česnaček. Po předchozím večeru většina zbylých účastníků ještě pár hodin posedí a regeneruje se. Kromě česnaček je neděle taky ve znamení nekonečnýho srdcervoucího loučení. Na všech je vidět, že by nejraději akci ještě aspoň o jeden další den protáhli, leč máme smůlu. Nezbývá než sbalit stan a vrátit se zpátky na domovskou planetu. Možná právě proto se konají ještě menší doprovodný Jawáče: podzimní, zimní a jarní. Osobně z nich mám nejraději ten zimní, zpravidla v Krásetíně (pod Kletí).

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE