Roadtrip Montenegro a Albánie

Den 1 a 2: 8.- 9. 8. 2010

Počasí nám nepřálo, tak jsme místo dohodnutých 5:00 hodin vstávali až v 6:00. Vyjížděli jsme, po všech úpravách a chystání, až 7:50 hod. Rovnou jsme nahodili nepromoky, tedy spíš pláštěnkové ,,oblečky“, a jeli směr Uherské Hradiště. Při první zastávce na benzině někde před Zlínem Marovi spadla helma a rozbilo se mu už jednou lepené plexi. Koupil se vteřiňák a helma zase držela. :o) Až po slovenské hranice nám pršelo. Při ,,bloudění“ po slovenských silnicích nám pod koly ukončila život straka-chuděra. Při zastávce na první benzince na Slovensku jsme sundali nepromoky a nepotřebné mikiny. Slunce dost silně pařilo. Jeli jsme na Komárno. V Maďarsku jsme tankovali a jejich přepočet z forintů na eura byl poněkud ošemetný. Takže pro nás to bylo nevýhodné, ale co už. V Maďarsku měli sraz stará americká auta-jedno, které za námi stálo na benzince, bylo vážně obrovské! Maďarsko jsme projeli bez problémů a stejně tak i Chorvatsko. Z Chorvatska jsme putovali přes Bosnu a Hercegovinu směr Tuzla a Sarajevo. Moc hezká krajina, ale místní si z ní dělají jeden velký odpadkový koš. Mají moc úzké a klikaté cesty, takže když potkáte kamion, jste v háji. :o) V Bosně a Hercegovině jsme první noc museli přespat na benzince. Ráno jsme se probudili celkem dost mokří od rosy (nespali jsme ve staně). Nejhorší pro mě bylo to, že tam měli turecké záchody-bleee! Proto se mi nemohl nikdo divit, že jsem skákala radostí (doslova), když se našel normální záchod. Z Bosny a Hercegoviny jsme jeli rovnou do Černé Hory. Za hraničním přechodem Černé Hory nás čekal ,,super“ most- byl dřevěný se železnou konstrukcí, ale dřevo, po kterém jsme jeli, vypadalo dost ztrouchnivěle a byly v něm díry. Přejeli jsme ho však ve zdraví. :o) A byl z něho krásný výhled na řeku Drinu, úplně blankytně modrou. Následně jsme se zastavili na mostě v kaňonu řeky Piva-prostě super. Cíl naší cesty byl jeden ze 4 národních parku Černé Hory Durmitor. Projížděli jsme nádhernou krajinou, takovou jsem ještě neviděla. Samé kopce a hory, všude byly slyšet zvonky od oveček a krav. Sem tam byla chaloupka. Drsné na tom je to, že většina lidí v těch chaloupkách normálně bydlí. Mají mezi sebou ale velké rozestupy a celkově to mají všude daleko. Jeli jsme uzounkou cestou mezi horami. Chvilkami jsem měla vážně strach, protože z jedné strany byla skála a z druhé strmý kopec dolů, takže stačila nějaká menší chyba a letěli by jsme dolů. Sranda ale byla, když jsme na té úzké cestě předjížděli krávu a ona začala skotačit. :o)) Později odpoledne jsme konečně dojeli do Žabljaku, ukempovali se a jeli nakoupit. Z kempu byl nádherný výhled na hory, obzvláště v podvečer. I na jejich nejvyšší horu Bobotov kuk. Kemp nás stál na noc 6 euro (dva lidi, motorka a stan), což bylo méně, než jsme čekali.

Den 3: 10. 8. 2010

Po dobrém vyspání a ,,vyhrabání“ se z kempu, jsme se jeli projet Durmitorem. Měla to být ,,lehká“ vyjížďka, takže Mara usoudil, že není potřeba tankovat už v Žabljaku. Nakonec jsme jeli do kaňonu Sušica-cesta byla strmá a samý kámen, takže nic pro silničky a auta, co nejsou do terénu. Adrenalinu se za cestu dolů a i nahoru vyplavilo dost. :o))) Mysleli jsme si, že je dole jezero, shora to tak vypadalo, ale když jsme dojeli dolů, nic tam nebylo. Jen zelená tráva plápolající ve větru. Ale půda byla dost vlhká, takže jezero přes léto nejspíš vyschlo. Při cestě zpět mi můj milí přítel oznámil, že dochází benzín a neví, jak daleko ještě dojedeme. To jsem se fakt začala modlit, protože zůstat tam někde trčet, by zrovna dvakrát fajn nebylo. Nevěděli jsme, jestli se z kaňonu vrátit stejnou cestou nebo jet směr Nedajno. Zvolili jsme druhou cestu. Při cestě nahoru jsem měla chvilkami zástavu srdce-cesta fakt dost drsná a od strmého srázu nás dělilo jen pár desítek centimetrů. Mara si ještě v zatáčkách stoupal, prý se mu motorka tak lépe ovládá. Já jsem z toho byla nervózní, protože jsem neviděla před sebe. Když jsme z kaňonu konečně, po čtyřech náročných kilometrech, vyjeli, jeli jsme natankovat do Plužine a benzín naštěstí vydržel. :o) Přejížděli jsme přes pivskou přehradu- nic modřejšího jsem nikdy neviděla, nádhera. Z přehrady se tyčili vysoké a mohutné hory, krásný pohled a budilo to ve mně dost velký respekt! V Plužine jsem zjistila, že tu mají levné cigarety. Třeba modré LM za 1,20 Euro. Mazec. :o) Po natankování a malé svačince, jsme jeli zpět do kempu a cesta se nám strašně táhla. :o(

Den 4: 11. 8. 2010

Rozhodli jsme se, že půjdeme na túru po horách. Nejdřív jsme chtěli vyjít až na jejich nejvyšší horu Bobotov kuk (2522 m.n.m) , ale jsem moooc ráda, že jsme tam nešli. Začátek byl v pohodě, sice do kopce, ale ok. Dál jsme zjistili, že to zase taková sranda nebude. Cesta byla čím dál strmější, plná popadaných kamenů, na kterých to klouzalo. Cesta to byla hodně náročná. Došli jsme do 2000 m nad mořem. Pohled shora za tu námahu stál.
Zpátky se šlo ještě hůř, než nahoru. Dohromady jsme ušli zhruba 18 km, což pro ty, co nejsou zvyklí chodit po horách, je dost. Když svítilo sluníčko, bylo velké vedro, ale jakmile se schovalo za mraky, bylo to na bundu. Po namáhavém sešlapu jsme došli zničení do kempu. Dali jsme si tolik vytouženou sprchu:o) a jeli nakoupit. Marovi se ještě nechtělo do kempu, tak jsme se jeli projet a zabrousili do jednoho kaňonu. Nejspíš to byl kaňon řeky Tara, ale nejsem si 100% jistá…Pořád jsme jeli, jeli a jeli, po půl hodině dno kaňonu pořád nikde. V kaňonu byla vesnice Tepca. Nedivila bych se, kdyby lidé, co tam žijí, jezdili pryč jednou za rok, fakt drsný. Cesta byla moc dlouhá a samý kámen, tak jsme to samozřejmě v malé rychlosti položili, ale někteří z nás neumí padat a rozplácnou se na kameny. Zabolelo to, teklo i pár slz a bylo několik modřin, ale žiju :o)))

Den 5: 12.8. 2010

Ve čtvrtek jsme se přesunuly podél kaňonu Tary, na Podgoricu, směr kaňon Morača, který byl taky moc velký a krásný. Z Podgorice jsme jeli na Petrovač k moři, kde jsme přespali jednu noc v kempu. Stál nás 10 euro. Protože cesta byla dlouhá, tak jsme se k moři dostali až večer. Marek se očváchl, koupili jsme pivka a seděli na pláži, dokud nám nebyla kosa, která nás vyhnala dostanu. Ve stanu jsem vyháněla velkého pavouka, protože Mara se jich strááášně bojí. :o)))

Den 6: 13.8. 2010

Ráno v 10 hodin jsme vyrazili z kempu na jinou část moře, protože pláž, na které jsme byli, byla kamínková a válelo se na ní strašně moc lidí. Namířili jsme si to smě Ulcinj, kde jsme nakonec zakempovali. Kemp byl tak 5 minut od ,,Velka plaza“, která měla snad 10 km na délku :o) Než jsme projeli zácpou ve městě, dostala spojka dost zabrat. Za kemp jsme vyplázli 15 euro za noc. Dojeli jsme okolo 12 hodiny a šli se najíst. Dali jsme si něco jako kapsu plněnou kaškavalem, klobáskou, žampiony, atd,.. A výborný šopský salát, doporučujem :o) Po dobrém jídlu jsme se šli vyloženě ,,prasit“ do kempu :o). V obchodě jsme pro piva byli snad 5x :o). Pivo tu stálo neecelé euro. K moři jsme došli mírně pod vlivem a opět až večer. Moře bylo teplé, písková pláž a tak 150 m od pláže měl člověk vodu maximálně po pas. Tato tmavá písčitá pláž se jmenovala ,,Miami beach“- :o) haha. Večer jsme šli na večeři na gyros,stojí tu 2 eura. Když už jsme byli ve víru města, prošmějdili jsme i uličky s obchůdkama a koupili si bouchací kuličky, jak malí. Na ,,trhu“ bylo strašně moc lidí, všechno ožívá až večer, protože přes den je šílené vedro. Ale většina obchodů s jídlem a blbostičkama běží nonstop. Zpátky do kempu jsme šli přes most, kde na vodě měli postavené polorozpadlé chatrče a sítě na chytání ryb. Byl to jako záběr z filmu Vodní svět :o) . V kempu se špatně usínalo, protože měl kousek od nás koncert nějaký Sergej a jeho hudba řvala tak do tří hodin do rána…:o(