Moraváci Chorvatskem a Černou Horou

Den 10:

Cestovní body: Budva – Cetinje – NP Lovčen – Mauzoleum Petara II – Fort Gorazda – Kotor - Bijela
Počet km: 166
Ubytování: „Camp Aco Vasiljevic“ – Bijela / 17 Eur

Po ranním vykoupaní v moři a obědě, dostává Hornet opět plnou polní výzbroj a pokračujeme v cestě. Chtěli jsme vydržet ještě jeden den, abychom stihli svatbu Novaka Djokoviče s Jelenou Ristic, na kterou jsme měli samozřejmě VIP pozvánku přímo na poloostrov Sveti Stefan na kterém svatba probíhala, bohužel čas nás tlačí. I hned po odjezdu začíná přeháňka ani nenasazujeme nepromoky, nejsme z cukru, teplo je. Silnice stále mokré, oblázkový asfalt klouže jako led, bohužel jedeme kolem havárky, mladá holčina podcenila místní asfalt, avšak nic vážného. Ve městě přichází křižovatka v průměrně husté dopravě, nějaký blbeček z vedlejší se hodně natlačil do křižovatky, čímž si chci přibrzdit, abych nebrzdil na poslední chvíli, avšak nikterak prudce. Motorce se to nelibí, okamžité ztrácím adhezi a dostávám se do smyku, na střídačku zadek, předek, kloužu se jako Pljuščenko, opravdu jako na ledu, promačkávám brzdy, odrážím se nohama od země, řídítka cyklicky jezdí z plného pravého do plného levého rejdu a přítelkyně za mnou létá jako hadrová panenka vší silou se však drží. Tohle nekonečné krocení plně naložené mašiny končí tak, že se opřeme o před námi jedoucí Audi z její boční strany, avšak v tu chvíli už téměř stála, taktéž kvůli tomu borcovi co nám tam vjel. Borec z vedlejší mnou nepozorovaně odjíždí, čehož jsem si vůbec nevšiml v šoku ze situace. Audi A3 má prasklý plastový blatník, podřené okénko od řídítka a od kufru ušmudlané dveře, na Hornetu naštěstí ani škrábanec :D. Po chvíli řešení s mladým sympatickým Srbem, který telefonuje a zjišťuje kolik ho to bude stát. Říká 100 Eur nebo můžeme zavolat polici a řešit to přes pojišťovnu, pokud teda máš pojistku, záleží na tobě.  Přemýšlíme a ze strachu z pokuty a dlouhého řešení vytahuji peníze. Nevím, čí to bylo auto, ale škoda rozhodně nebyla za 100 Eur ba mnohem více, po několikáté se omlouvám. Klučina ještě zahledne moje rozčarování ze ztráty nemalé finanční částky, tak mi dává zpět 20 Eur se slovy „You are good guy, be careful, bye“.
Balíme adrenalinem nalitá těla a jedeme do hor z Budvy k městu Cetinje, odkud se napojíme na průjezd skrz NP Lovčen (2 Eura /osoba). Jde o pohoří a také jedno z nejhezčích míst v ČH, jinak přezdívané Černohorský Olymp. Na druhém nejvyšším vrcholu se nachází mauzoleum nejzáslužnějšího vládce Petara II. ve výšce 1657 m n. m., nabízí se tu krásný panoramatický výhled na celé pohoří (3 Eura/osoba).

Odtud vede cesta do Kotoru s desítky zatáček, né však těch alpských kde se dá jet kudla, ale podstatně nebezpečnějších a záludnějších (štěrk, špatné značení, 180˚ otočky, propadlá svodidla). Během této cesty do města Kotor naklesáte 1500 m a pohled který je shora na celou Kotorskou zátoku je opravdu nezapomenutelný! Po cestě v těchto serpentinách je možná zastávka v pevnosti „Fort Gorazda“, nyní jde spíše o skvoterské hnízdo, to nic nemění nic na tom, že jde o pěkné dílo z válečného období. V Kotoru navštěvujeme pouze historickou část města, která je opět obehnána hradbami, je docela rozsáhla a pěkná, až na potrhané nemocné pouliční kočky. 

Čas nás netlačí tak nevyužíváme lodní dopravu přes úžinu Kotorské zátoky, ale celou si ji objíždíme a pomalu dorážíme do již zmíněného kempu v Pátém dni „Camp Aco Vasiljevic“ v Bijele. Potkáváme tři motorkáře ze Štětína, tak s nimi debatujem česko-polsko-anglicky a do nočních hodin popíjíme.

Den 11:

Cestovní body: Bijela – Dubrovnik – Ploče – Makarska – NP Biokovo – Svatý Jura – Sumartin - Bol
Počet km: 289
Ubytování: „Camp Kito“ – Bol / 32 Eur za 2 noci

Opouštíme ČH a polykáme kilometry po příjemné přímořské cestě bez kolon. Hned na hranicích nás bere silná průtrž mračen, přečkáváme a kousek dál stavíme v Bosně na oběd v podobě skopového a kávičku.

Zastavujeme v jedné místní vinárně, kde kupujeme tři litry na večer a razíme dál.
Kolem města Ploče je velká úroda zeleniny, ovoce a rovněž vína, je tady mnoho silničních prodejců.
Dnes máme za cíl pokořit na motorce profláknutou horu Svatého Jury nad Makarskou v NP Biokovo. Připravte si 50 kun za osobu, ale ten výjezd za to opravdu stojí. Téměř z 0 m n. m. po cca 23 km dlouhé asfaltce vyjedete na vrchol 1762 m n. m. a stejnou cestou pak i zpět. Místy je to opravdu zrádné, silnice pro jedno vozidlo a vracečky jsou dost utažené a nepřehledné, opět doporučuji troubit. Jednou jsme zastavili proti jednomu autu cca 2 metry a to už by bylo opravdu kdo z koho, naštěstí oba jsme měli přiměřenou rychlost. Z vrcholu je výhled na celou makarskou a na pohoří Biokovo, včetně všech ostrovů. A právě z hory si obhlížíme ostrov Brač, na který míříme.

Cílem je asi nejznámější chorvatská pláž „Zlatý rat“ (Zlatý roh), jde o písečný výběžek do moře, který dle vln mění nepatrně svůj tvar. Nenechte se zmýlit, písek není tak úplně pískem, ale jde o velmi malé oblázky, alespoň zůstává typická Chorvatská průzračnost vody. Na ostrov jezdí každé 3 hodiny trajekt, my chytáme jeden zrovna hned po příjezdu, platíme u kasy 133 kun za transport na ostrov, kde doplujeme do přístavu Sumartin za 45 minut a od tam jedeme přímo do městečka Bol. U města je hned několik kempů, my vybíráme „Camping Kito“, jde o rodinný kemp, kam nás již od silnice nahání dědeček. Stavíme stan a míříme k vodě se trochu okoupat. Po návratu si všímáme asi 10 mladých Francouzů, jak popijí před stany, tak si říkáme, že nás čeká perná noc. Raději razíme do města nasát přímořský život.

 

Den 12:

Cestovní body: Bol
Počet km: 10
Ubytování: „Camp Kito“ – Bol / 32 Eur za 2 noci

Rozhodujeme se pro další noc v kempu, abychom si ještě na cestu domů odpočali a užili si poslední chvíle ve slané vodě. Dopoledne probíhá opět u moře, následná obědová pauza se však kvůli nepřízni počasí protahuje, jde však o rychlý půl hodinový liják, tak se alespoň všichni střetáváme pod jednou střechou, kde prohodíme pár slov. Přidal se k nám jeden Rakušák z firmy na větrné turbíny tak se dáváme do řeči i na tohle téma. Přestává pršet a míříme opět k vodě, slunko pálí, voda je však důkladně promíchaná a opravdu studená, což nám ale nevadí, my se zahříváme dováděním ve větších vlnách po přívalovém dešti. Kemp má pěkné zázemí s posezením, kompletní kuchyňkou i lednicí, tak si večer užíváme v podobě večeře pod olivovníkem s láhví vína a oblohou plnou hvězd. Nic nám nechybí.

 

Den 13:

Cestovní body: Bol – Sumartin – Makarska – Split – Jasenice – Starigrad – Senj – Rijeka – Kozina - Tolmin
Počet km: 583
Ubytování: Kemp poblíž Tolminu – 25 Eur

Po rychlo snídani balíme, abychom již v 8 hodin stihli trajekt ze Sumartinu, který tedy stíháme a kolem pobřeží valíme na sever. Od Zadaru doporučuji jet po přímořské cestě, která není nikterak frekventovaná až do Rijeky, tady jsem se vyblbnul asi nejvíce za celou dovolenou. A to z několika důvodů, je zde nový koberec jako ze snu, za druhé mnoho a mnoho parádních zatáček a před každou zatáčkou mají ukazatele rychlosti kolik je vhodné zatáčku najíždět a po pár km již víte, kolik si můžete s tímto ukazatelem zatáčku napálit a za třetí je to zde opravdu přehledné, takže eliminujete to, že vás změří místní šerifové.

U Rijeky dáváme moři sbohem a míříme na Slovinsko do úpatí NP Triglav, kde si hledáme kemp, bohužel nemohu kemp dohledat, byl jsem vážně unavený, vzpomínám si pouze, že to bylo poblíž Tolminu. Slovinsko v těchto končinách má kvalitní silnice se spoustou zatáček, ale stejně po 12 hodinové jízdě s 583 km po klikatých okreskách mě nepřestávají bavit.  Kemp byl dražší (25 Eur), ale luxusně zařízený (****), majitel uměl kupodivu trochu česky, šlo nejspíše o nějakého podnikatele, co se ve 40 letech realizoval v tomto krásném kusu přírody stavbou kempu. Večer sedíme u stanu, popíjíme víno a užíváme si pohled na poletující světlušky a zářící noční oblohu.

 

Den 14:

Cestovní body: Tolmin – Bovec – Soča – Trenta – NP Triglav – Vršič – Kranjska Gora – Villach – Wien – Brno - Boskovice
Počet km: 698
Ubytování: Přece doma :)

Již ráno přeji ve stanu Mirce k jejím narozeninám, vaříme kávu a brzy opět vyrážíme. Cestu směřujeme přes Bovec, Soču, nadále kolem řeky Soča, tahle cesta je klikatá, asfalt předpisový, všude hromady motorkářů a vodáků.

Následuje městečko Trenta a odtud do průsmyku Vršič, kam vyjíždíme serpentinami do výšky 1611 m n.m.. Jsme rádi, že nám vyšlo nyní počasí oproti prvním dnům, kdy jsme museli průjezd odložit na konec dovolený. Po cestě jsou vyhlídkové terasy, kde se můžete mrknout na nejvyšší horu Slovinska, Triglav. Na straně průsmyku Vršič – Kransjka Gora jsou zatáčky dlážděné kočičími hlavami, tak si dejte pozor.

Ve Villachu najíždíme na dálnici a tam nás již čeká rychlo přesun do ČR. Po příjezdu je již roztopený gril a my jsme připraveni začít nabírat síly do pracovního procesu a vyprávět své zážitky. Byl to skvělý trip a tímto děkuji mojí přítelkyni Mirce, že to vše statečně zvládla.