Moraváci Chorvatskem a Černou Horou

Den 1:

Cestovní body: Brno – Wien – Graz – Villach – Kranjska Gora - Mojstrana
Počet km: 593
Ubytování: „Camping Kamne“ – Mojstrana / 15 Eur

Vše začalo bez pochyby jak jinak než zjištěním, že něco nefunguje, přesto že v předvečer ještě fungovalo, tedy levý zadní blinkr. Bohužel v našem městě Boskovice, nikde neseženete v neděli žárovku do blinkru (oranžovou), naštěstí Biker Crown po cestě přes Brno to jistil.Dnešní trasa měla být dálničním transferem přes Rakousko do Slovinských Julských Alp. Nicméně cesta přes Rakousko byla nezáživná, ale tak s tím se počítalo a chtěli jsme tento úsek zvládnout co nejrychleji. Záživná byla hned o něco více, když nám začalo pršet a to hned za českými hranicemi a déšť se nás nepustil celou cestu až do Slovinska (nepromok, gumové rukavice, igelitky na nohy a pohoda). Pro přejezd z Rakouska do Slovinska doporučuji „Korensko Sedlo“. Je zde u silnice vystavený rekonstruovaný tank a silnice si tu místy hrají i s úhlem 20˚.Počasí nás natolik zdrželo, že jsme byli nuceni se ubytovat již před Triglavským národním parkem a průjezd nechat na další den a doufat že počasí se umoudří. Zkoušíme „Natura Eco camp“ v Kransjké Goře, který jsem si našel přes camping.info, avšak po příjezdu lesní cestou nás čekal zastrčený úplně prázdný kemp s cenou 20 Eur a neochotou smlouvat, jsme se ihned otočili. Druhá možnost byl „Camping Kamne“ v Mojstraně, který byl za 15 Eur a úroveň vyšší, takže jasná volba.

Den 2:

Cestovní body: Mojstrana – Ljubljana – Karlovac – Slunj - Grabovac
Počet km: 303
Ubytování: „Camping Turist“ – Grabovac / 180 Kuna

Dnes nás čekal průjezd průsmykem Vršič v Národním parku Triglav a dojezd do nejbližšího kempu u Plitvických jezer. V noci nás však přepadla silná bouřka, když máte navíc kemp v úpatí hory, kdy se hromy odráželi od skal, hmm, příjemný zážitek. Tohle špatné počasí však přetrvalo do rána a tak musíme průjezd přes Vršič nechat na cestu zpět. Ihned u kempu oblékáme nepromoky a ničím nevšední cestou, jedeme přímo přes Karlovac až k Plitvickým jezerům. V plánu bylo taky Bohinijské jezero s lanovkou, vzhledem k počasí se z něj stavá další zbytečná zastávka. Cesta po příjemných silničkách s hezkým asfaltem nebyla nepříjemná, ale déšť již druhý den otravný byl. Vybrali jsme předem „Camping Turist“, kde nás umístili do takové doliny pro stanaře, vlhko tam nebylo tak jsme si nestěžovali. Cena byla kolem 180 Kun, což bylo v této lokalitě přijatelné. Šlo nám o ubytování co nejblíže Plitvických jezer, abychom tam byli co nejdříve a vyhnuli se turistickému návalu.

Den 3:

Cestovní body: NP Plitvice – Gračac – Knin – Sinj – Šestanovac – Vrgorac - Ploče
Počet km: 347
Ubytování: „Camping Rio“ – Ploče / 10 Eur

Ráno jsme konečně uviděli modrou oblohu a mohli doufat v příjemné proschnutí kombinéz a prohřátí těl, což se nám splnilo. Při vstupu do Plitvického národního parku, pokud máte, rozhodně ukažte studijní průkazy, cena vstupenek za prohlídku vám klesne o 70 Kun, na 110 Kun/osoba. Další doporučení, neprováhejte čas příchodu, čím dříve tím rozhodně lépe, protože věřte, že nechcete chodit s davy lidí v tak krásném místě, kde místo užívání si přírody se člověk spíše soustředí, aby nespadl z můstků a mnohačetných lávek. Dorazili jsme již v 8 hodin a v 10 -11 už jsme se museli proplétat oněmi davy.

My jeli vláčkem uplně až k hornímu jezeru, ve chvili kdy sejdete pod část jezerní kaskády přejedete velké jezero na lodi a pak pokračujete opět kaskádou menších jezer dále, tahle trasa vám zabere cca 5 hodin. Jak jsem zmínil, je dobré vyjet uplně až nahoru vláčkem a pak celou dobu jít v tom vedru jen z kopce. Další rada, čím dříve v roční době dojedete, tím více vodopádu a bohatých vodních kaskád uvidíte, pokud dojedete na konci srpna jak kamarád, můžete vidět jen chabé pramínky, místo krásné padající masy vody (přelom červen/červenec).

Po prohlídce nás čekalo navlečení se do kombinéz a následný transfer na jih. Cesta po dálnici nepřipadala v úvahu, tak jsem zvolil přes vnitrozemí, kde není taková hustota dopravy, téměř mizivé procento silničních kontrol a hlavně na základě faktu, že po pobřeží pojedeme cestou nazpět. Silnice se zde pěkně vlní, asfalt je taky odpovídající, ve správném termínu uvidíte i Levandulová pole. Tady doporučuji mít řádně natankováno, protože benzinku téměř nepotkáte, tady jsme dojížděli do města Sinj už jen na smrad v nádrži. Jen nedoporučuji jet kolem dálnice od vesnice Šestanovac, jde o průjezd vesnicemi po silnici pro jedno vozidlo s mnoha nepřehlednými zatáčkami, tady jsme měli veliké zdržení, tady doporučuji raději najet k pobřeží tunelem. Tady jsem, však viděli krásné scenérie v nížině mezi národními parky za západu slunce s ležérními mostky přes řeky v nížinách, kde na loďkách bez motorů hospodaří místní zemědělci.

Dojížděli jsme už za tmy a do Dubrovníku to bylo ještě 100 km, což v 9 večer jsme absolvovat nechtěli, tak začalo hledání kempu. Našli jsme jeden v místních mokřadech u města Ploče, kde jsme dojížděli již za úplné tmy. Za 10 eur nás pán ubytoval, hned blízko sprch a kuchyňky, což se nám hodilo. Nic bychom proti nízké úrovni kempu neměli, ale byl v mokřadech a z druhé strany obklopen mořem, což mělo za následek velký výskyt komárů, kde při stavění stanu 30-40 štípanců, nebyl problém. Když si vzpomenu, ještě teď mě to svědí.

Den 4:

Cestovní body: Ploče – Zaton - Dubrovník
Počet km: 166
Ubytování: „Mini-camping Polje“ – Mali Zaton / 20 Eur

Ráno jsme se sbalili a vydali se hledat kemp poblíž Dubrovníku. 

Po pobřežní cestě jsme byli rozjetí ještě z vnitrozemí, na což jsme brzy doplatili, u pobřeží jsou totiž velmi časté hlídky, bohužel. O přešvihlé rychlosti jsem věděl, ale jel jsem kousíček za Chorvatem jedoucím stejnou rychlostí, více méně celá kolona jela stejnou rychlostí. „Koho, ale myslíte, že vzali?“ Čecha. 88 km/h na 60 km/h = 250 Kuna. Zkoušel jsem smlouvat co to šlo, o pokutu bez lístku, nebo zmírnění pokuty, ale absolutně bez významu, policista se nejspíše lekl GoPro kamery co jsem měl na helmě. Po dojezdu přímo do Dubrovníku jsme zjistili cenu 30 Eur za kemp, což se nám nelíbilo a vydali se cestou zpět do Zatonu, kde jsme měli jeden kemp vytipovaný z průjezdu.Následovalo konečně koupání v moři, a večerní prohlídka Dubrovníku.
Dubrovník se dělí na část tu „pravou“ historickou a novodobou. Nová část je normální pobřežní město s částí luxusních hotelových komplexů. Historická část je pevností města obehnaná obrovskými hradbami, které jsou také jeho dominantou. Svézt se zde můžete na lanovce či se projít po městských hradbách. Dubrovník je opravdu tak pěkný jak se o něm říká, doporučujeme také čerstvou rybí večeři v jedné z romantických uliček historické části, opravdu zážitek a nejen gurmánský. Doporučuji však předem odepsat minimálně 50 Eur. Rozhodně tohle město nevynechejte, pro nás to byla jedno z nejhezčích míst. Mimochodem polovička mi dnes odhalila, jak do svého kompresního vaku propašovala opravdu dlouhé letní večerní šaty, moje rozčílení však ihned zkrotil pohled na ni a její spokojenou tvář. Nyní, při psaní cestopisu se už jen pousmívám nad její vynalézavostí. A kdo taky může říct, že si na moto výlet do velmi omezeného prostoru nabalil dlouhé šaty?

Den 5:

Cestovní body: Zaton – Dubrovník – Herceg Novi - Bijela
Počet km: 110
Ubytování: „Camp Aco Vasiljevic“ – Bijela / 17 Eur

Vzhledem k tomu, že jsme včera nestihli prohlídku po hradbách, tak se opět v dopoledních hodinách vracíme do Dubrovníku a dobře jsme udělali, pohled z hradeb odhaluje úplně jiný pohled na město. Vstupné však 100 Kuna/osoba. Po prohlídce hradeb dáváme oběd, balíme stan a vyrážíme dál.

Směr Černá hora, najít kemp někde v Kotorské zátoce. Vedro nás tak zmáhá, že po tří hodinách cesty bereme jeden z prvních kempů za 17 eur hned u moře a zaleháme do chladivé vody kotorské zátoky. Majitel kempu je příjemný chlápek, kemp je taky hezky vybavený, tento kemp doporučujeme. V podvečer sedíme u moře a popíjíme místní černohorská piva s cenou českých a vykládáme si při západu slunce, prostě pohoda.

Den 6:

Cestovní body: Bijela – Grahovo – Nikšíč – Monastir Ostrog – Nikšíč – Plužine (Pivsko jezero) – Durmitor - Žabljak
Počet km: 250
Ubytování: Penzion – Žabljak / 20 Eur

Dnes se máme skrze Černou horu prokousat k pohoří Durmitor do Žabljaku kde se máme ubytovat. Ráno vyrážíme z kempu a míříme rovnou přes město Nikšič, kde děláme zajížďku k údajně silnému duchovnímu místu v horách „Monastir Ostrog“. Jde o chrám vytesaný přímo do skály a cesta k němu vede velmi krátkými a nepřehlednými serpentinami. Je to pěkná podívaná a taky velmi turisticky navštěvované místo především věřícími. Zapalujeme svíčku v kapli přání a jdeme mrknout do samého chrámu, kde jsou relikvie nějakého kněze v otevřené rakvi, u kterých sedí jiný kněz a všichni mu líbají prsten na ruce nebo velký kříž co drží, samozřejmě všichni kromě nás. Lidé se tu modlí, brečí, někteří až hystericky, úlet. Místo je neustále renovováno a stojí rozhodně za podívání. Peníze se nevybírají.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE