Montenegro

Cesta do Černé Hory,domluvena již skoro rok předem po koupi mojí motorky po 12letech....

Montenegro

Kapitoly článku

Po dlouhých hovorech a půl roku plánování,jsme se nakonec dohodli s kamarádem,že vyrazíme na cestu,kterou ještě ani jeden z nás neabsolvoval a tudíž v tom bylo skryto dobrodružství,krásně maskovaným pocitem nejistoty a tvářením se flegmaticky(jakože někde složíme hlavu a kam dojedem,tam dojedem)alespoň z mé strany tomu tak bylo,protože jsem moc nevěřil technice své 19let staré CB.Tyto obavy se však na cestě nepotvrdily..jsem typ člověka,který řeší každý divný zvuk a zvlněná vozovka ve mě vyvolá obavu,že je motorka v prčicích a já jsem skončil.Neoplývám vysokým příjmem a tudíž zůstat někde 1000km od baráku,je pro mě jen komplikace a náklad navíc....no ale k cestě samotné...
Všichni to znají,nespím a jsem nadrženej,okolo osmé sraz na dotankování a jedeme směr Praha-Tábor-Kaplice,kde si dáváme oběd a chvilku oddychujeme protože mě bolí záda jako sviňa.Jedinná přijatelná poloha je kupodivu na motorce,ale slézat na tankování je na prd.ještě že to žere jen 4,2l:-)platíme a pokračujeme směr Dolní Dvořiště.Tam se řítí černý mraky a je jasné že nás sprcha nemine,ale jen taková lehká,kterou zkracujeme na pumpě.Pak už překračujeme hranice a já začínám mít pocit,že cesta začíná,protože kvalita cest a ukázněnost v rakousku je příkladná.Všichni jedou jako jeden muž a v tom je to kouzlo,že nějaký hovado v plechovce se nerozhodne předjíždět nebo to nesmyslně pálit v protisměru.Kupujeme dálniční známku,sice jen na krátký tranzit,ale i tak LINZ-KLAUS,byl pohodlnější.Pak už pokračujeme po vedlejších a užíváme si kvalitní povrch,zatáčky a řídký provoz..někdy kolem sedmé se začínáme shánět po ubytku a nacházíme po dvou pokusech v Micheldorfu standardní pension za  22eur na osobu se snídaní a večerní hostině v podobě prkénka naloženého masem,špekem,sýry,zelenina a vokurky,domácí chleba a pak pívo a pívo a pívo a zhruba jeden lok slívky.Jdeme spát.Vím z vyprávění,že Petr chrápe,ale to nebylo takový to běžný chrápání,to byla opravdová ražba tunelu.Jsem vybaven a rvu 3M špunty do uší a nad ránem usínám.

Najeto cca 550km

2.den

Ráno snídáme a balíme,paní domácí prosím o nějaký prášek na bolest zad,protože jsem ho zabalil neznámo kam,loučíme se a jedeme dál. V Klagenfurtu mi praská držák telefonu s navigací,tak kupujeme vteřiňák a fertig,opraveno.Stoupáme na hranice se Slovinskem na Loiblpass a znovu padáme dolů a krásně se otepluje.Přejíždíme hezký úsek do Ljubljany a kousek za ní sjíždíme na Novo Mesto a hraniční přechod Metlika.Opravdu hezká asfaltka s vyvrženými kamínky v každé zatáčce. A je tu celnice.Tady mi nějaká celní slečna dává jasně najevo,kdo tu velí a tak po převzetí mého pasu ho začne provokativně používat jako vějíř.Toto  trvá asi 15vteřin,načež mi ho vrací a usmívá se.Petra si bere na starost celník a vrací mu ho asi za minutu,protože je nutné s ním zajít do kabinky a tam ho na nezbytnou půlminutu nikomu odložit.Vítejte v chorvatsku říkám si.Byli jsme tam sami,tak bylo zřejmě potřeba nás trošku prudit. Chorvatsko jsme zvolili po vedlejškách a dobře jsme udělali.Provoz žádný,cesta krásná s výhledy,paráda.Každou chvíli se mění a fakt si to užíváme.Jedeme směr Karlovač,Plitvice a někde v Gračaci je objížďka a my tedy teď míříme po ní,ale začíná se stmívat a lehce mě znepokokuje,že tady v těch horách a končinách se postel bude hledat blbě,navíc musím vyměnit tmavý štítek za čirý...
a tak pokračujeme a přijíždíme do Obrovac,kde asi půl hodiny zkoušíme poptat ubytko,nikde nic,náhodou jel nějaký pán na pumpu pro benzín a že prý jeho Baba má a tak ho máme následovat.Asi po kilometru černé tmy a betonovém břehu přijíždíme někam,kde si můžeme do garáže zamknout motorky a přespat v domku u vody,no což, Baba povlékla,ukázala koupelnu se studenou vodou a využila příležitosti a řekla si o 400kun za oba.No nic, po včerejší noci se odebírám do jakési místnosti,kde ulehám a spím.Petr si spokojeně chrápe v místnosti vedlejší:-)

Najeto 498km

3.den

Ráno pěkně děkujeme a odjíždíme po objížďce která se nějak komplikuje a nechce skončit,ale po poledni už jsme na hlavní trase a po nějakým tom kafíčku si říkáme,že sjedeme na Split a budeme pokračovat po magistrále po pobřeží...ó jaká to chyba!Po pár kilometrech stavíme v Dugi Rat,že si dáme pizzu a nezbytně se vykoupeme a dohodneme kudy dál,poněvadž touhle cestou je to fakt pomalé a provoz velký,tak volíme nejbližší sjezd k dálnici,myslím že to byl Zadvarje a pokračujeme dál po ní.Je fakt docela vedro a infopanel na  návěstí to potvrzuje,bylo 39st.Pak už teda směr Dubrovník a tam zjišťujeme že do Montenegro je to nějakých cca 50km a že si budeme hledat ubytování tam,protože naháněčů bylo v Dubrovníku nepočítaně,ale cena neodpovídala našemu  gustu.Přejíždíme hranice a vjíždíme do Montenegro,krajina se výrazně mění alespoň mě to tak připadá.Vjíždíme do Hercegnovi a na prvním kruháči najednou stádo krav a trusu,no čuměl jsem jak tam normálně vletěly do plnýho provozu a zmizely ve městě neznámo kam.Přijizdime do Baosici a na druhý pokus nacházíme ubytování za 10eur na osobu v rodiném baráčku 50m od pláže,paráda.Máme toho docela dost a tak se domlouváme,že tu zůstaneme a uvidíme jak se nám bude chtít na nějaké výjezdy třeba Durmitor,Škadarské jezero....no došlo jen na Škadarské jezero,protože vedro a lenost nám nedovolila více..

Najeto 502km

4.den,5.den

Lenošíme a válíme se u moře..večer jen lehká vyjížďka po okolí Kotoru...a večer pivka,rakia,slivovice a veliká spousta místního jídla....

6.den

Vydáváme se na Škadarské jezero na výlet,jen tak v tričku a trenkách,je to nějakých 80km,tak pomaličku a opatrně,ale vedro je fakt šílený,místy 40st a ani na kopcích to není vůbec lepší,spíš naopak.Projíždíme krásným starým městem Budva a poté na skok do Sutomore,kde je z výšky vidět krásnou pláž,která láká ke koupání tak k ní sjíždíme,ale rozčarování z bordelu a milionu lidí nás chuť na koupání přechází a jedeme konečně na to škadarské jezero po hlavní cestě na Podgoricu.No mrkneme kolem dokola,pohovoříme s místními,odmítáme projížďku na lodičce a fotíme,kocháme se pohledy po okolí,lekníny,a tak celek působí opravdu krásně a uklidňujíc duši dostáváme hlad a řešíme to kousek u Podgorice pizzou a pak jinou horskou cestou zpátky,ale to už fakt nevím kudy,protože ani v mapě nebyla a když, tak nesmyslně a asi i jinde zaznačená:-)to se nám stalo nejednou,že i na papírovou mapu nebylo tady spolehnutí.

K večeru dojíždíme do našeho domečku u pláže a paní domácí Slávica připravuje zase jídlo,no tak si teda dáváme,jako včera,pan domácí Rade nepřetržitě pobízí k jídlu a jak sním sousto tak mi okamžitě dodává dvojitou nálož a ohromně se baví jak už nemůžu.Tohle je fakt těžký odmítat,protože vykulí ty svoje srbský tmavý oči a já se ze slušnosti opět přežírám.A pak do dlouhé noci povídáme a pijeme jedno za druhým a věnujeme se už EU,politice a řešíme takový ty mezinánordní otázky:-)
Ráno se opět střídáme na WC a Petr mi prozradil že porodil anakondu,já taktéž,takže se domlouváme,že dnes jíst nechceme - jak myslíte,že to večer zase dopadlo.
Bohužel pro mě blbě.Nejím,od oběda je mi nějak blbě a střídám průjem se zvracením.A tak celou noc.A to máme ráno jet domů.Zkouším spát,ale zimnice a návštěvy na záchodě mi to nedovolí..

7.den

Ráno je mi blbě,ale jsem prázdnej tak není co řešit, dostávám od Slávice nějaký prášky a balíme a sedáme na motorky.Kupodivu nějak zvládám v tom vedru jet a popíjet pomalu pouze colu,která mě drží při životě ještě dva dny,vlastně až domů.Držím rychlost kolem 70km/h.Cestu volíme tentokráte Trebinje-Čapljina,mimochodem nádhera a pak hned nejbližší cestou k Ploče a průlet Chorvatskem až na hranice po dálnici.Stavíme pravidelně po cca 80km.Vždy si odběhnu na záchod,lehnu do stínu a napiju coly.Sjíždíme a v Metlice nacházíme pěkný pension a spát.No spát,pokusit se,ale běhám furt na ten záchod a už mě to fakt dere a nebaví.Jsem naštvanej a vyčerpanej.

8.den

Ráno okolo osmé balíme a domlouváme se,že dojedeme až domů no nějakých 860km,tak to snad dáme.Cestu volíme opět přes Ljubljanu, Jezersko,cesta fakt pěkná,ale plná cyklistů a turistů.Pak směr Klagenfurt a u Trieben při tankování mi z ničeho nic Petr oznamuje,že pojede jinudy a někde na moravě se ubytuje.Nechápu,nerozumím,ale souhlasím. Trochu naštvaný najíždím na dálnici a jedu už jen po ní směr Linz.Tunely mě drtí,a vůbec ta dálnice.Ale je to jedinný způsob jak se v tomhle stavu dostat co nejrychleji k domovu.  Ve Freistadt tankuju něco kolem 19h.Hranice. A tak za to tahám,protože to ještě kousek cesty je.Před Benešovem nasazuju nepromok,protože to nevypadá vůbec dobře a kamarád na telefonu mi to potvrzuje.Radar ČHMÚ nelže..U Říčan už teče po dálnici jen řeka a každé minutí auta nebo kamionu znamená kbelík vody z hlavy do klína.Směju se jak blázen a vlastně si to užívám.Jenže pak blesky třesky a najednou se mi to moc nelíbí,tak stavím v Praze na Benzině a tam dostávám zprávu,že bouřka letí jak blázen a když půl hodky počkám,můžu vyrazit směr domov.Dojíždím za mírného krápání okolo půlnoci domů.Uplně mokrej a strašně spokojenej,že jsem to jako celé zvládnul,usínám v úplném tichu,které jsem dlouho neslyšel. A kam příští rok?Někam určitě ano....

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.52
Známkováno: 31x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist