Monte Negro a kousek Albánie na geesu.
Text: Nori | Zveřejněno: 3.2.2014 | Zobrazeno: 41 826x
Manželská dovolená u moře.
Kapitoly článku
Úvod
V roce 2012 jsme jeli na sever do Norska na Nordkapp na 3 týdny,letos to bude jih na 9 dní.Původně jsme měli jet někam na letecký zájezd,ale Barča je moc tolerantní manželka a povoluje přepravu na biku.Podmínkou je pobyt u moře.
Ok,dát ještě do cajku bike,před dovolenou servis mé BMW R 1200 GS,na jaře jsem motorku málem utopil v řece,odnesla to pouze lambda sonda,takže výměna.K tomu nové pneu Metzeler Tourance Next,protože pojedeme hlavně asfalt+ klasické servisní úkony k tomu.
1.den28.6.2013,pátek. Dálnicí k Budapešti.
Ze Šumperka vyrážíme v pátek odpoledne,za 5 minut tři.Je slunečno,fouká trošinku vítr.Dnes to bude o dálnici.Před první pauzičkou u Vyškova při odbočování na benzinku uděláme efektní myšku našim známým,aniž bychom o tom tušili,nasmáli jsme se tomu po návratu.Další pauza u Lanžhota,dávám si deklarovaný 90-procentí masopodílový superhotdog na shellce a fakt je dobrý.Průjezd Bratislavou bez problémů,na SK-HU hranici vidím stojící auto s modrobílým Firebladem.Je to to Tomáš s Katkou mířící na Pannoniaring,ale nevidím je a tak frčíme dál.U 3.pauzy u Györu si Barča dost stěžuje na tlačící novou helmu Schubert C3….mimochodem,poprvé máme oba interkom a pokec za jízdy je fajn.Protože máme zabúkované ubytování,cíl máme u Budapešti ve městě Százhalombatta,kam nás neomylně vede navigace.Jsme jenom pár km od cíle,nějakou chvilku pozoruji přeháňky kolem nás ,až začíná pršet i na nás.Jsme v cíli.Jenže místo penzionu je zde nějaká zapadlá opravovna autobusů a hlídací psi.Po telefonátu nás vyzvedává Ital u Interspaaru a za chvilku jsme v hotýlku Anna Lak.Je nový,jenom pár týdnu otevřen.Vybalujeme se a vyrážíme omrknout maďarský noční život v tomto zapadákově.Dáváme v malém bistru pizzu a pak 2 pivka na zahrádce u knajpy s místní omladinou.Nerozumíme vůbec nic :-D.
Ujeli jsme dálničních 465 km.
2.den.29.6.2013,sobota. Deštivá Bosna.
Dnes musíme dorazit do Žabljaku v Durmitoru v Černé Hoře,kde máme taky zamluvené ubytování…A proto vstáváme už před šestou abychom v sedm byli už na cestě.Pokračujeme opět po dálnici M6,tempo 140-150 km/h.Hájvej opouštíme u Moháče a za chvilku jsme v Chorvatsku.Omylem míříme k mýtné bráně k dálnici,dáváme pauzu.Jsme poměrně dost unaveni a to není ani poledne.Vracíme se od mýtnice a po okreskách jedeme přes Vinkovci a Županju.Tady před Bosnou si dáváme osvěžující limču a nanuk.Slunce již nesvítí ale neprší.Zatím…
Na hranicích menší fronta,celníci chtějí doklady od motorky.Jedeme po silnici M18,hustá aglomerace,hodně benzinek,jedna vesnice za druhou,minarety a občas kostel,“frčíme“ převážně 60 km/h,spousta lidí,policajtů a předjíždět ani moc nejde.Kolem Tuzly je to na max.
U města Stupari je to už lepší, ale začíná pršet.Já nepromok nevzal,spoléhám na své gtx oblečení,Barča je tvrdohlavá a i když má nepromok komplet,obléká pouze vrchní část.Nechci se dohádat do krve a tak jedeme dál.V v koloně dlouhé stoupání v serpentýnách,přestává pršet a začíná hodně chcát.Teplota klesá na 11 stupnů.Menší bloudění u Sarajeva.Jedeme v dešti,není dobře vidět a předjíždění je dost o adrenalinu.Oba jsme celkem durch.Od teď vždy a všude nepromok!!!
Krápat přestává u Trnova,nálada se zlepšuje,za chvilku sluníčko,19 stupnů.Po M18 dojedeme až k hranici s Černou Horou.Poslední km je to tak na dvojku-trojku,hodně úzké a klikaté.Na hranicích menší frontička a po asi 15 minutách i s pauzou jedeme na Pivsko jezero.Bohužel přichází opět vydatný děšť a začínáme mít toho plné brýle,jsme dnes na cestě už dlouho.
Odbočujeme do leva vzhůru do Durmitoru.Prudké stoupání,hodně úzká cesta,po asi 10 km travnatá plošina a pak již úžasná krajina durmitorských skal.Často musíme až zastavit kvůli velikému množství pasoucích se ovcí a dobytku.Teplota je pouze 7 nad nulou a oblečení nemá šanci vyschnout.Barča je hotová.
3.den .30.6.2013,neděle.Offroad v Durmitoru.
Spánek byl prima,s Barčou si dopoledne dáváme pěší vycházku kolem Černého jezera,asi 10 km.
Po obědě žena opět nabírá síly spánkem a já jedu sólo na trošku dobrodružnou výpravu na geesu.Počasí se totiž udělalo nádherné!.Ze Žabljaku pokračuji severozápadně nahoru po úzké asfaltce.Po pár km se po dotazu u místních horalů vracím kousek zpátky a napojuji se na offroad cestu.To už prudce klesám a a na hladkých Touranckách překonávám poměrně veliké kameny až k hranici pádu,no nic moc,boční hliníkové kufry mám rád.Pak stoupání,pak klesání.
Po asi 30 km jsem v osadě Milogora,kde začíná opět asfalt.A po pár km se napojuji na stejnou durmitorskou silnici,co jsme jeli včera.V dálce před sebou se mi zdá,že vidím skupinu motorek.Jedu svižně,tak za chvilku jsem u nich,protože zastavili na focení.Jsou to Češi na cestovních endurech a hlavně tak nějak z mého okolí,dokonce máme nějaké společné známé.Domlouváme se na posezení v hospodě v Žabljaku.Protože mám zpoždění a vidím neklidné sms od Barči,tak spěchám k hotelu.Dojíždím skupinu na starších endurech s bělehradskými spz.Předjedu je celkem na hulváta a v zrcátkách vidím,že se mě pár z nich drži.Spomaluji,jsem v obci,dávám přednost z hlavní silnice a najednou vidím jak mě z leva podjíždí Srb na Afrika Twinu,co se mě držel.Tak to tedy nééé! Full gas,mihnu se kolem něj,ve 150 km/h to sklápím do náklonu a už vidím policejní plácačku.Tak a jsem v prdeli.Já a celá banda Srbů jsme odstaveni a začíná lustrace.Nejdřív se věnuje jim,po chvilce jde ke mně a ptá se mě jestli jsem normální,že 107 ve vesnici není ok.Ještě že neměřili až u tabule.Po chvilce sypání si popela na hlavu a kontrole dokladů mě propouští bez sankce.Černohorci jsou boží:-D
V hotelu dostávám kázání,mám spoždění 2 hodiny a to jsem jel jako ďas.Po večeři jdeme do hospody Starý vlk.Tam už na nás čeká česká banda,Romario a spol.Z běžného pokecu se to zvrhává na krutou pařbu,piva a hlavně hruškovice nás celkem nakopává.S barmanem Kičim si vykládáme o traumatu z války a dodnes se vlekoucích náboženských problémech.Do postelí uléháme až v pět ráno.
4.den,1.7.2013,pondělí. Na jih,k moři.
Ráno je velice těžké..Zbalíme se a v poledne a pokračujeme silnicí nad kaňonem řeky Tara,která je známá neskutečně tyrkysovou barvou.Pak už musíme zastavit někde na žrádlo,včerejší akce nám nedělá zrovna nejlíp.Hotel v horách,polévka,řádná porce(jako všude v Monte Negro)šniclu a kafé a hned je to veselejší.V Mojkovači se připojujeme na E 65.Příroda moc pěkná,ale provoz postupně houstne a plynulé jízdě brání obzvlášť kamiony a dlouhé kolony.Jakmile předjedeme jednu kolonu,tak je vyhráno,ale netrvá moc dlouho a dojedeme další.Tímto stylem pokračujeme až do Podgorice.Teplota je už nad třicet.Omylem projíždíme spíše centrem,styl dopravy je jiný než u nás,takový už balkánský.Průjezd trval poměrně dlouho,pak přes Skadarské jezero a tunelem se ocitáme na pobřeží Jadranu,Sutomore,kde máme objednán pobyt až do soboty,na nás
působí zpočátku rozpačitě,je zde obrovské kvantum turistů.Po chvilce se setkáváme s Barborou od nás ze Šumperka,která nám předává apartmán. Následují dva dny relaxu na pláži s knihou,hudbou ve smartphonu a typickými haldami černohorského masa.
Je to nuda k zbláznění,co přiznává i Barča.Nemůžu se dočkat dalšího ježdění a třepu se jako ratlík na Albánii.
Zkratkou přes okresku se u Krute dáváme na E851,která nás potáhne až k albánské hranici.Dlouhá fronta,kterou spatřím mi vyráží dech.Tak tohle ne,je 33 stupnů a vedro je mi už teď.Během okamžiku se rozhodnu to vše předjet a celník mi ukazuje,ať projedu přechodem pro pěší.Supr.Odstavuji mašinu a jdu s doklady k celníkovi,ten jenom mávne rukou.Vítejte v Albánii!
Do Skadaru se omylem dostávám po starém dřevěném mostě,který teď slouží k rybaření a asi obecně k takovému společenskému korzu.Nikdo neprudí.Skadar samotný je poměrně velké město pro mě se šíleným provozem, ale brzo si zvykám.Barča mi ukazuje naproti jedoucí velký starý mercedes,řídí ho asi 12 letý kluk.Kruháče se jedou tak odhadem,jak je skulinka.Stejně jak ostatní,i já využívám klakson.Konečně se vymotáme,díky za navigaci,bez ní nevím nevím.Teď už jedeme na sever,po SH1,projíždíme Koplikem a asfalt opuštíme,když se napojujeme na SH 20.Probíha zde výstavba silnice,ale vše zatím šotolina a kameny.Stoupáme vzhůru,projíždíme osadama a množstvím stavební techniky.Na vrcholu průsmyku potkáme bandu na dvanáctkových geesách z Brna.Říkají,že se otáčejí a pojedou na Théty.Tam jsem chtěl původně taky,ale mám pouze silniční Tourance Next a hlavně spolujezdkyni.Čekáme v koloně,cesta je na chvilku uzavřena kvůli práci.Mluvíme s místními Albánci a užíváme si výhled na serpentýny do údolí,kam pojedeme.Po 20 minutách se jede dál,jsme v koloně poslední.Po 1 km opatrné jízdy,kolona opět stojí.Vepředu pracuje bagr a kašle na nás.Stojím na docela blbém místě,ruka na brzdě,je to celkem prudký svah.Najednou vidím,jak zhora začínají padat kameny velké jako pěst.Dopadly asi 5 metrů od nás.V tomhle psychu jsme asi 15 minut.Konečne nás ten buzík pouští dál.
Většinou jedu na dvojku,občas trojka,Barče se poskakování na balvanech přestává líbit.Zatím to jde,teď už opět stoupáme,příroda Prokletých hor je úchvatná.Motorek moc nepotkáváme,projíždíme kolem anglického páru na KTM 990,co právě odpočívají ve vzácném stínu.Škoda,obsazeno.Dáváme pauzu před jedním stoupákem,jsme oba celkem znaveni.Otvírám topcase,že si dám nektarinky,je z nich pěkný džem.Jsme na slunku a vidíme,jak k nám naproti jede teréňák Nissan.Pražská SPZ,mladý pár,,borec vyklání hlavu z auta a říká Hello a já na něj nazdar:-D.Ptá se mě,kolik km je ještě offroad,já mu říkám,že jsme tak v půlce.Pak mi říká,že nám drží palce,že pochybuje,že to ve dvou na hladkých gumách dáme,je tam prý už blátičko a doma má taky geeso.Náladu mi tedy nezlepšil,ale vracet se v žádném případě nehodlám.
Tak vyrážíme vzhůru,teď je to už prudké stoupání na kamenech,jedu to na jedničku,do stupaček kvůli Barče pochopitelně nemůžu.V zatáčkách se mi zatajuje dech,pod náma jsou prudké srázy a jedina chyba bude znamenat konec pro oba.Občas přes spojku,občas víc plynu,poskočení,ale trakci neztrácím.Čekám,kdy se objeví úsek který už neprojedeme.Ale žádný nepřichází,nakonec to byla relativně pohodička.Tak si říkám,to byl zas nějaký asfaltový gs adventure motorkář.Vrchol stoupání a klesání k Vermoshu.Vidíme Hodžovy bunkry,za chvilku jsme na asfaltu.
Tenhle 70 km úsek jsme jeli asi 3 a půl hoďky.Na hranici s Monte Negro u Gusinje jsou albánští celníci hrozně důležití.Doklady lustrují asi 15 minut,už mě to nebaví.Konečně nás pouští.Projíždíme kolem Plavského jezera,nic moc,jenom takový větší rybník,v Andrijevici se luxusně najíme místní specialitou v restauraci u silnice.Moc příjemný číšník.Odbočujeme do leva,opět do hor,dlouhé stoupání po vracečkách,pak klesání,v Matešovu odbočujeme vlevo.Příroda je opět líbezná,ale obrovský počet prudkých zatáček z nás vysává poslední síly.Je už večer a jsem nervózní z nedostatku paliva.Benzinku jsem totiž neviděl už hodně dlouho.
Dlouhé dlouhé klesání z hor a jsme opět na „naší“silnici E65 a brzo je k dispozici palivo,pití,zmrzka,káva,prostě paráda,jak málo stačí ke štěstí.
Podgoricu projíždím tentokrát správně,po obchvatu,ale lehký deštík způsobuje ztrátu adheze na kruháči.Naštěstí jsme to nějak ustáli.Opět Skadarské Jezero,tunel a Sutomore,kde je náš malý ale klimatizovaný apartmán.Následující den opět na lehátku u moře a teď mi to ani moc nevadilo.
5.den,4.7.2013,čtvrtek. Výlet do Prokletých hor v Albánii.
Kufry nechávám na bajku,ale jsou celkem prázdné,takže s hmotností je to celkem v pořádku.Bereme ovoce a vodu.Nejdřív si jedeme omrknout středověké opuštěné město Stari Bar, v roce 1878 Turci opouštějící Černou Horu zde odpálili obrovské množství střelného prachu, čímž došlo k mohutnému výbuchu. Zničeno bylo téměř vše.V roce 1979 zde navíc bylo velké zemetřesení,které poničilo i vedle stojící Bar.
Zkratkou přes okresku se u Krute dáváme na E851,která nás potáhne až k albánské hranici.Dlouhá fronta,kterou spatřím mi vyráží dech.Tak tohle ne,je 33 stupnů a vedro je mi už teď.Během okamžiku se rozhodnu to vše předjet a celník mi ukazuje,ať projedu přechodem pro pěší.Supr.Odstavuji mašinu a jdu s doklady k celníkovi,ten jenom mávne rukou.Vítejte v Albánii!Do Skadaru se omylem dostávám po starém dřevěném mostě,který teď slouží k rybaření a asi obecně k takovému společenskému korzu.Nikdo neprudí.Skadar samotný je poměrně velké město pro mě se šíleným provozem, ale brzo si zvykám.Barča mi ukazuje naproti jedoucí velký starý mercedes,řídí ho asi 12 letý kluk.Kruháče se jedou tak odhadem,jak je skulinka.Stejně jak ostatní,i já využívám klakson.Konečně se vymotáme,díky za navigaci,bez ní nevím nevím.Teď už jedeme na sever,po SH1,projíždíme Koplikem a asfalt opuštíme,když se napojujeme na SH 20.Probíha zde výstavba silnice,ale vše zatím šotolina a kameny.Stoupáme vzhůru,projíždíme osadama a množstvím stavební techniky.Na vrcholu průsmyku potkáme bandu na dvanáctkových geesách z Brna.Říkají,že se otáčejí a pojedou na Théty.Tam jsem chtěl původně taky,ale mám pouze silniční Tourance Next a hlavně spolujezdkyni.Čekáme v koloně,cesta je na chvilku uzavřena kvůli práci.Mluvíme s místními Albánci a užíváme si výhled na serpentýny do údolí,kam pojedeme.Po 20 minutách se jede dál,jsme v koloně poslední.Po 1 km opatrné jízdy,kolona opět stojí.Vepředu pracuje bagr a kašle na nás.Stojím na docela blbém místě,ruka na brzdě,je to celkem prudký svah.Najednou vidím,jak zhora začínají padat kameny velké jako pěst.Dopadly asi 5 metrů od nás.V tomhle psychu jsme asi 15 minut.Konečne nás ten buzík pouští dál.
Tak vyrážíme vzhůru,teď je to už prudké stoupání na kamenech,jedu to na jedničku,do stupaček kvůli Barče pochopitelně nemůžu.V zatáčkách se mi zatajuje dech,pod náma jsou prudké srázy a jedina chyba bude znamenat konec pro oba.Občas přes spojku,občas víc plynu,poskočení,ale trakci neztrácím.Čekám,kdy se objeví úsek který už neprojedeme.Ale žádný nepřichází,nakonec to byla relativně pohodička.Tak si říkám,to byl zas nějaký asfaltový gs adventure motorkář.Vrchol stoupání a klesání k Vermoshu.Vidíme Hodžovy bunkry,za chvilku jsme na asfaltu.
Tenhle 70 km úsek jsme jeli asi 3 a půl hoďky.Na hranici s Monte Negro u Gusinje jsou albánští celníci hrozně důležití.Doklady lustrují asi 15 minut,už mě to nebaví.Konečně nás pouští.Projíždíme kolem Plavského jezera,nic moc,jenom takový větší rybník,v Andrijevici se luxusně najíme místní specialitou v restauraci u silnice.Moc příjemný číšník.Odbočujeme do leva,opět do hor,dlouhé stoupání po vracečkách,pak klesání,v Matešovu odbočujeme vlevo.Příroda je opět líbezná,ale obrovský počet prudkých zatáček z nás vysává poslední síly.Je už večer a jsem nervózní z nedostatku paliva.Benzinku jsem totiž neviděl už hodně dlouho.
Dlouhé dlouhé klesání z hor a jsme opět na „naší“silnici E65 a brzo je k dispozici palivo,pití,zmrzka,káva,prostě paráda,jak málo stačí ke štěstí.
Podgoricu projíždím tentokrát správně,po obchvatu,ale lehký deštík způsobuje ztrátu adheze na kruháči.Naštěstí jsme to nějak ustáli.Opět Skadarské Jezero,tunel a Sutomore,kde je náš malý ale klimatizovaný apartmán.Následující den opět na lehátku u moře a teď mi to ani moc nevadilo.Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz