gbox_leden



FO3 Balkan Tour 2011

Kapitoly článku

Odpočinek – Tivat a okolí (úterý - 21.6.2011)

Zahajujeme dvoudenní odpočinek v místě "otočky". Ráno je volný budíček, avšak tři ranní ptáčata Venca, Vlasta a Jana vyrážejí na trh. Lenka sice s odhodláním navštívit ranní trhy v Kotoru uléhala, ráno však nestihla odjezd, no nestíhala, ani se nenamáhala něco stihnout. Výletníci se vrací s dobrůtkami, pršut, sýr kozí, ovčí, ovčokozí – úvaha o křížení ovce a kozy…, zeleninka a pět kilo brambor na bramboráky. Jana zalila všechny kytky ve vile a Vlasta se pustil po vykoupání v moři a mírném slunění do škrábání brambor (s duchovní podporou všech ostatních, tč. na pláži). Ne že by byl tak pracovitý, jen nemůže být kvůli své bílé kůži na prudkém slunci dlouho a nechtěl se nudit. Sledoval u toho první díl čínského filmu Battle Royal, dále jen BR. U téhož braku se následně zapojil do práce Pepa a statečně těch pět kilo nastrouhal (škopek to nevydržel a praskl). Sportovní dvojice Jana a Vašek nás reprezentovala v přeplavání zátoky, Jana je nestíhatelná, Vaškovi k rychlejšímu tempu místo aby pomohly tak překážely ploutve… Po návratu „mužské ego“ odchází do 1. patra „číst si“ aneb hodit záda po sportovním výkonu. Ostatní se statečně připalují a Vlasta si dává druhý díl BR. Lenka chystá těsto na bramboráky a lehký polévkový obídek…kafíčko po obědě a jedeme do Kotoru. Malebné městečko, námořní muzeum, krásné uličky, náměstíčka a kostely, pravoslavný, řeckokatolický, římskokatolický. 
V jednom z nich zapalujeme svíčky za naše drahé zesnulé a něco si přejeme..., nejméně tato přání jsou společná, šťastný návrat a jízda bez "vlka". Pak procházka, pivko, pohledy,…kotorská zmrzlina je super (viz foto), zdravíme a posíláme MMS Jardovi Syrůčkovi u příležitosti jeho narozenin. Vracíme se do vily a cestou navštěvujeme místní nákupní centrum pro dokoupení pár potravin a lahviček vína. Po návratu Jana jako vždy zalévá zahradu, Lenka s Vlastou se činí v kuchyni, usmažit bramboráky z pěti kilo brambor není maličkost, vydatně se tedy posilují medovinou. Pepa ani Jana nabízenou pochoutku nechtějí a Venca se do kuchyně jaksi „nenachomýtl“, takže je následně zjištěním prázdné lahvičky s čápem dost zklamán. 

Jana naštěstí vytahuje železnou zásobu v podobě Ferneta a tak za chvíli pojídáme bramboráčky, zapíjíme Gambáčem ještě z domácích zásob a tu a tam panáček….píšeme denní zápisky a začínáme hrát, netradičně slovenské písně (důsledek nácviku z Daruvaru). Zvedá se lehká diskuse o tempu „elánovky“ a tak následuje ověření dle originálu na CD. Pak trénujeme novou píseň Lákání, kterou jsme odposlouchali z CD v autě. Končíme ve 3:30, fernet padl, jednu láhev vína zdolal Vlasta, pěkně jsme si zahráli a zazpívali….spinkat….

Středa - 22.6.2011

Ráno opět volné probuzení bez budíčku, ani rozcvička nebyla. Do devíti královsky snídáme, slanina na pánvi hladově syčí – slova z nové písně, šup tam cibuli, 11 vajec a k tomu místní výborný „kruh“ (místní název pro chléb). Stále dojídáme zásoby z předchozího dne – různé druhy sýrů a pršut. V 11 hod. odjezd k hotelu Plavi Horizont, prozkoumání malé pláže s asi sto deštníky a slunce pere! Uléháme mimo plážičku pod strom na karimatky rozmístěné kolem něho do tvaru hvězdy v rádoby stínu. Následuje koupel v moři a četba časopisů, spokojené polehávání, pospáváním a tuto idylku proloží Pepa pozváním na pivo. Pak ještě jednou do moře – tentokrát jsou to muka plavat kalnou špinavou vodou plnou plovoucích trav a čehosi...proč je ta voda tak teplá???? Po 100 metrech se to lepší a plavat směrem na volné moře vstříc „plavim horizontam“ je přece tak krásné.
Balíme a startujeme do obce Njeguši, vesnici nad Kotorem, známou výrobou pršutů a sýrů všech možných druhů včetně ovčokozokravího. Cesta nahoru do Njeguši je krásná, plná zatáček (celkem 26 číslovaných vracecích) a někteří z nás snili o možnosti stoupání na kole. Vlasta to odhadl na tři dny (stan sebou). 

Zvládáme zkoušku řidičských schopností, stoupání do cca 750 m n.m. a kocháme se nádhernými výhledy na zátoku, ostrůvek s klášterem i naše „domovské“ pobřeží. U Vencových známých výrobců pršutu a sýrů jsme ochutnali také vzácnost, pršut z ovce. Pak také domácí rakiji a spoustu pršutu z vepřové kýty.

Byla nám vysvětlena i výroba této dobroty po černohorském způsobu. Kýty se na 15 dní nakládají do soli, 15 dní se lisují (presují), pak 3-4 měsíce se na rozdíl od dalmatského pršutu udí (suší) ve studeném dýmu z doutnajících bukových polen a 3-4 měsíce zrají v tmavé jámě. Rodina výrobců nás vydatně pohostila, ochutnávka byla úžasná a nepopsatelná, je potřeba to zkusit…

S plnými žaludky sjíždíme zpět do Kotoru, Lenka natáčí sjezd zatáčkami jako upoutávku pro fajnšmekry (viz příloha). Jdeme na druhou procházku po Kotoru, kde se Pepa rozhodne nechat ostříhat. Protože jsme na jihu Evropy, je zde obvyklá odpolední siesta a Pepa čeká na svou kadeřnici, která začíná makat v šest večer. Do té doby kávička, pošta, procházka a Jana nafotila cca 50 krásných snímků uliček a Kotorských zákoutí. 

Původně plánovaná cesta do Ostrogu (klášter) byla odložena na příští, nebo přespříští rok??? Pro Pavla to bude tahák. 

Vracíme se do vily balíme, uklízíme, Vlasta si hoví u Bílého pekla – přes den bylo 36 stupňů, že by se na Sibiři chladil? ( vysvětlení...Bíle peklo je moooc hezký film, popisující útěk příslušníka wermachtu z pracovního tábora někde hodně blízko Aljašky přes Sibiř). 

Plán na zítra: budíček v pět hodin, odjezd v šest  - směr Dubrovník.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (12x):


TOPlist