Fajni synci na cestě do Černé Hory

11 dní, 7 států, 3082km, a spousta nezapomenutelných zážitků

Fajni synci na cestě do Černé Hory

Kapitoly článku

Úvod:

V zimě roku 2014 jsme se rozhodli, že o letních prázdninách pojedeme na motorkách do Černé Hory. Po úspěšném složení všech zkoušek jsme se vrhli na přípravy a plánování.

1. den:

Večer před odjezdem máme konverzaci na Skypu a kontrolujeme seznam věcí. Zjišťujeme, že nám chybí sada na opravu pneumatik (knoty). Sraz máme domluvený v 9:30 v Havířově na Bludovickém kopci. Tomasz má jako vždy zpoždění. Sluníčko svítí, i když občas se přežene nějaký ten neškodný mráček. O 5 km později: prudký déšť nás donutil zastavit a počkat než přestane pršet. Poté pokračujeme dle denního plánu směr Makov, Žilina, Ružomberok, Banská Bystrica. Ve Zvolenu se ještě snažíme sehnat sadu na opravu pneumatik, ale marně, a tak usuzujeme, že jí nebudeme potřebovat. Ve Fiľakově doplňujeme zásoby.
Při odjezdu od Tesca slyším v Interphonu: „ Ty **** ty **** já ležím “! Otáčím se a vidím Hondu položenou na boku. Po zjištění, že se ohnula pouze brzdová páčka a Danovi se nic nestalo, pokračujeme na místo dnešního noclehu k zatopenému lomu v Šiatorské. Při příjezdu na místo po lesní cestě poprvé poznáváme nedostatky “naháčů“ a Dan uvízne na svodech. Po vyproštění se konečně dostáváme k lomu, stavíme stan a rozděláváme oheň. Koupání se nekoná, jelikož lom je soukromý a hlídají ho tři malí jezevčíci. Po večeři uleháme do stanu, avšak tři malí prevíti ve štěkání nepolevují.
        

2. den:

Ráno v 10:00 překračujeme Slovensko - Maďarskou hranici a míříme směrem na Salgótarján dále na Hatvan, Jászberény,Szolnok až do Makó. Cesta Maďarskem byla nezáživná a tak si cestu krátíme slovním fotbalem přes Interphone. Ubytovali jsme se podle plánu v kempu Makó (6€/osoba). Na večeři jsme si zašli do místní restaurace, bohužel slečna servírka neuměla anglicky a tak jsme zůstali odkázání na maďarský jídelní lístek. Večer sedíme v kempu pod altánkem, probíráme plán na další den a popíjíme slivovici z domova. Během večera se k nám připojil domácí s lahvinkou místní slivovice. Se slovy egészségedre a klesající hladinou v láhvi se postupně odbourává jazyková bariéra.

3. den:

Včerejší večer se náramně vydařil, a proto posouváme dnešní odjezd až na odpoledne. Po rozloučení s majitelem kempu (super hostitel) vyrážíme směr Szeged a pak přes hranici dál do Srbska. Kontrola na hranicích proběhla bez problému, dostáváme první razítko do pasu a pokračujeme dál směr Ada, Bečej, Novi Sad, kde doplňujeme zásoby. Za Novim Sadem se krajina stává členitější a začínají první serpentýny.  Všímáme si, že životní úroveň v Srbsku je nižší než v předchozích zemích. Přesto jsou zde lidé velice přátelští a zdraví nás na cestě. Začíná se stmívat a tak se rozhlížíme, kde dnes rozložíme stan. Po delším hledání nacházíme za městem Ruma odlehlejší místo u lesa. Během vybalování nás otravují houfy komáru a tak první co vybalujeme je repelent, který však nepomáhá. K večeři si dáváme místní buřty na ohni. Když tak sedíme a povídáme si, ze tmy se najednou vynořily tři postavy se zbraněmi v ruce. Mírně vyděšení čekáme, co se bude dít. Nakonec se ukázalo, že se jedná o místní myslivce. Zdravíme se, ptají se nás odkud jsme a jestli něco nepotřebujeme, poté mizí zase ve tmě. Dnes se nám nepodařilo splnit denní plán cesty.

       

4. den:

V brzkých ranních hodinách nás budí troubení automobilu. Vystrkujeme hlavy ze stanu a zjišťujeme, že je to další myslivec, který nám sděluje, že se zde bude konat hon. Proto se rychle balíme a vyrážíme po cestě směrem Draginje a Valjevo. Kvůli vytahané síťce Tomasz postupně ztrácí své věci, již po několikáté, a proto si dělám z něho srandu, že je “smeťák“. Z Valjeva jedeme po silnici číslo 111 dále 112 směr Kremna. Míjíme satelitní městečko s impozantními ploty a domníváme se, že čím větší a honosnější plot tím lepší rodina. 

Po cestě se kocháme spoustou krásných výhledů a při tom zapomínáme na stav naších nádrží. Rozsvěcuje se nám kontrolka rezervy paliva a během následujících 30 km není cestou žádná benzinka a tak začínáme být mírně nervózní. Když Dano ze srandy řekl, že za zatáčkou bude dědinka i s benzinkou, tak tam opravdu byla. Nádrže plníme do plna a pokračujeme. Cestou se nám otevírá krásný pohled do údolí řeky Drina. 
V údolí nacházíme pěkné místo ke koupání, proto neváháme a jdeme se zchladit. Opět sedáme na motorky a jedeme na hranice s Bosnou a Hercegovinou, dále směrem na Višegrad až do Foči. Ve Foči nacházíme pěkný malý kemp jménem Drina. Cenu jsme usmlouvali na (6€/osoba). Na večeři si dáváme roštilj. Večer se seznamujeme s jedním z majitelů, který nám ukazuje fotky z Durmitoru a řeky Tary. Později přijíždí slovenský pár na Versysu, s kterými si navzájem vyměňujeme poznatky z cest. Tímto je zdravíme.
                       
                  

5. den:

Startujeme vraníky a míříme na hranice s Černou Horou. Projíždíme Národním parkem Durmitor směr Žabljak, Mojkovac, Kolašin a dále do Podgoricy. Průjezd Durmitorem jsme si opravdu užili, kochali jsme se výhledy, až nám z toho vyhládlo, proto zastavujeme u místní boudy a kupujeme domácí ovčí sýr (5€/0,5kg). Stoupáme až do nadmořské výšky 1907 m.n.m. Poté už jen klesáme až do Žabljaku, kde dopřáváme strojům 98 oktanový benzín. Během tankování nás lámanou češtinou oslovuje muž, od kterého se dozvídáme, že je majitel zdejšího kempu. Povídá nám, jak má rád české motorkáře, protože v hojné míře konzumují místní pivo. Cestou na Mojkovac dáváme pauzu u kaňonu Tara, druhého největšího na světě. Pokračujeme dál směr Podgorica, cesta se začíná hezký klikatit, stahujeme “poser proužky“ na pneumatikách. Za Podgoricou míříme směrem na Cetinje, z hlavní cesty odbočujeme na Rvaši, kde u cesty nacházíme místo na spaní.

                         
                        

6. den:

Ráno pokračujeme směrem na Virpazar, po cestě projíždíme kolem Skaderského jezera. V Buljarici nacházíme kemp (autokemp Buljarica) cenu jsme opět usmlouvali na 6€/osoba. Dnešek trávíme odpočinkem u moře. Večer dáváme pivko, pereme oblečení a jdeme spát.
                           

7. den:


Kolem 9:00 vyrážíme kolem pobřeží do Budvy, dále přes Cetinje, Njeguši, kde kupujeme místní pršut. Vyjíždíme až na vrchol Lovčenu, obědváme pršut s vekou. Cestou dolů z Lovčenu do Kotoru, máme Kotorský záliv jako na dlani. Kvůli neuposlechnutí příkazu navigace se před Kotorem vydáváme špatným směrem, a proto jsme nucení objíždět celý záliv po pobřeží. Cestou na nás mávají místní slečny, tudíž nelitujeme této zajížďky a pozdravy jim vracíme zběsilým mačkáním klaksonu. 
                 
Za Kotorem odbočujeme na Grahovo (úžasná nová silnice až k hranicím s Bosnou) překračujeme Bosenské hranice, míříme na Trebinje a dále do Ljubinje. Na svačinu kupujeme burek v místní "pekaře". Večer přijíždíme ke Kravickým vodopádům, kde za parkovištěm rozkládáme stan a vaříme guláš s čabajnou. Při večeři nás pozoruje místní “babcia“. Dáváme se s ní do řeči, dorozumíváme se směsicí česko-polsko-bosensky, vypráví nám o své rodině a o životě za války. Žehná nám na cestu a se slovy laku noć jdeme spát.

8. den:

Ráno se jdeme koupat do Kravických vodopádu. Vodopády jsou překrásné, ale příliš komerční. Během balení začíná vydatně pršet, proto s balením neotálíme a snažíme se tomu ujet. V Čitloku zastavujeme na benzince, kde se dáváme do řeči s polským párem na V - Stromu. Po krátkém rozhovoru si přejeme šťastnou cestu a pokračujeme do Mostaru.

         
V Mostaru zastavujeme, abychom pořídili fotografii tamějšího mostu. Kvůli fotce jdeme v mokrých věcech, až k místu odkud fotíme most. Před Bugojnem se počasí konečně umoudřilo, sundáváme nepromoky a pokračujeme směr Jajce. Za Jajcema čirou náhodou nacházíme hezké místo na spaní (44.371588,17.295320). K večeru přijíždějí místní rybáři. Zjišťujeme, že pochází z Dánska, opékáme s nimi buřty na ohni a pijeme místní piva.

             

9. den:

Po večerní průtrži mračen nám nateklo do stanu a navlhly nám věci, tudíž dopoledne věnujeme sušení věci a koupeme se v řece Vrbas. Dnes máme v plánu dojet až na Balaton přes Banja Luku, Gradišku, Daruvar, Viroviticu do Keszthely. Před Viroviticou potkáváme dešťový mrak, ale rozhodujeme se tomu ujet, a proto nenasazujeme nepromoky. Samozřejmě se nám to vymstilo a promokli jsme. Opět jsou tu naše “oblíbené“ maďarské roviny, a proto jedeme svižnějším tempem na Balaton. Za městem Keszthely nacházíme kemp Delta, který je 200m od vody, cenu se nám opět podařilo usmlouvat na 5€/osoba. Jdeme se koupat, i když je zamračeno.
        

10. den:

Po ranním probuzení do zamračeného dne se balíme a jedeme směr Pamhagen, Kittsee až do Bratislavy. Za Bratislavou odbočujeme na Pezinok, kde brousíme stupačky v místních zatáčkách. Překračujeme hranice s ČR a ve městě Velká nad Veličkou se jdeme podívat na rozhlednu, z které je krásný výhled, sice ne tak pěkný jaký jsme zažili v Srbsku nebo Černé hoře, ale přece jen je to výhled na naší domovinu. Stretáváme sa zde zo slovenskou rodinou, rozpráváme sa o zažitkoch z dovolenky a pilujeme našu slabú slovečinu. Ve zdejší vinici nacházíme hezké místo na spaní a naše dovolená pomalu finišuje.
                 

11. den:

Ráno za deště balíme věcí a přes Uherský Brod, Pitín, Valašské Klobouky, Hovězí, Bílá se vracíme směr domov. Promočení až na kost děláme poslední foto na místě, kde naše cesta, před 10 dny začala.
                                   

 

 

 

 

 


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.36
Známkováno: 33x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist