Expedice Balkán 2014

Pro letošek byl zvolen Balkán. Teoreticky by to mělo být lacinější a hlavně nechceme jezdit na stále stejná místa (Rakousko, Itálie, Chorvatsko, Slovinsko atd.). Prvotní nápad Anglie – nebyla schválena (daleko, draho, blbý počasí a jezdí tam divně). Začalo plánovaní kudy a kam. Posloužili i cestopisy na „motorkářích“ a vybrala se místa, která chceme vidět. Odjezd byl plánován na 30.8.2014 a návrat 7.9.2014. Nakonec se s Božkou domlouváme, že už máme práce plný zuby a vyrazíme dříve si trochu oddáchnout. Pojedeme 27.8. do Velkého Meděru a tam se budeme do soboty máchat v termálech. Pak dorazí kluci, přespí a vyrazíme na jih.

Expedice Balkán 2014

Kapitoly článku

27.8.2014

Slovensko - Velký Meder


Po dokonalé přípravě vyrazíme s Božkou o tři dny dříve než bylo původně v plánu. Pojedeme na Slovensko do Velkého Mederu ohřát své staré nemocné klouby v termálech. Klukům, s kterýma máme sraz až v sobotu, zavoláme kde si nás mají vyzvednout. Jestli zůstaneme v Mederu až do soboty se uvidí. V 9.30 ráno nasedáme do sedel a jedeme na HK přes Svitavy do Brna. V Milovicích natankujeme na nejlacinější pumpě ONO (34,90 Kč/l) plné nádrže a v bufíku dáme pozdní snídani. Cesta, kterou jedeme už po x-té je fádní a nudná a není zde co komentovat.
Zastávka na oběd byla kousek před Brnem na Lipůvce také již tradičně známý motorest. Před Brnem zapínám navigaci aby jsem se odsud vymotal bez problémů na Bratislavu a pochopitelně sjedu (jak je u mě zvykem) jinde než mám. V zácpě se proplétám mezi auty dopředu, většina pustí a protože jsme v čechách najdou se tací, co dělají že nevidí a NEUHNOU (když musím čekat já, tak čekej i ty !). Božka je někde za mnou, ale nevidím ji. Používáme "kecálky" tak ji naviguji kam má jet hlasem. Konečně sjíždím z obchvatu a oznamuji jí kde má sjet. Jenže Božka hlásí: "už jsem sjela, kde jsi ?" Divím se kde mě "trhla", pak si říkám je to v háji a zastavuji na pumpě. Čeká nás teď nahánění. A kde teď jsi, říkám !?! Tady je přede mnou nějaká pumpa říká ona... UŽ TĚ VIDÍM ! takže jsme se našli. Pak trošku mazec v Bratislavě a kolem 19 té dorážíme do Mederu. Každý barák je nějaké ubytování, tak voláme na první číslo a zrovna je obsazeno. Říkáme si, že zajedeme víc do vsi a tam nějaké ubytování určitě bude. Na křižovatce nás zastavila paní: "sháníte ubytování" ? tak pojeďte za mnou a už bydlíme za 10 éček v baráku kousek od termálů. Jak později zjišťujeme, nebudete mít problém zde sehnat ubytování, protože všude jsou "naháněči" kteří loví pasanty. Večer posezení v nedaleké restauraci s živou hudbou, kde dostanete i ve 21 hod. večerní menu za 6 éček. Druhý den strávíme celý v areálu termálu. Voda od 22 st v plaveckém bazénu až po 38 st v relaxačních bazénech. Tobogány, skluzavky a různé atrakce nevyužíváme, jen se mácháme, jíme, kafujeme a tak se proflakujeme celý den. Vstupné na 3 hod. 7 euro a na celý den t.j. od: 9.00 do 21.00 9 euro. Ceny v areálu o něco vyšší než u nás, ale nic zásadního.
Po celodenním máchání konstatujeme, že to stačí a že druhý den vyrazíme do Maďarska na Balaton, kde jsme nikdy nebyli. Ráno balíme, zaplatíme ubytování a hurá do Maďar.

Najeto: 458 km

29.8.2014

Maďarsko - Balaton - Alsoors - Villány

Navigace nastavena na Balatonalmadi, kde se pokusíme najít nějaké ubytování. Fičíme přes Dunaj a bývalý hraniční přechod směr Gyor, který projedem tentokráte bez problému. Po poledni jsme na místě a přemýšlíme, jestli tady něco hledat. Lidí jak máku a tak nějak celkově se nám toto městečko nelíbilo. Nasedáme a po pravém břehu Balatonu jedeme směr Balatonfured s tím, že po cestě budeme hledat. Na půli cesty v městečku Alsoors zastavujeme v infocentru chlapík uměl jakž takž německo-anglicky a tak nám našel apartmánek za 10 éček na osobu s dvěma ložnicema pro 4 osoby (40 euro na noc). V sobotu totiž měl dorazit Honza s Michalem na přespání. Ubytovali jsme se, převlíkli do plavek a mazali asi 400 m k „moři“. Chtěli po nás vstupné na pláž, nějakých 700 HUFů (cca. 70 Kč) Na pláži dáváme nějaké to speciální maďarské jídlo. Božka guláš (což je v maďarsku gul. polívka) a já nějaký „pajšl“, říznem to nějakou tou maďarskou pálenkou (slivovice) pivo, chleba. Nechali jsme se pěkně „natáhnout“ a bylo jasné, že už si tam nic nedáme. Jdem se tedy smočit. Voda studená a špinavá, takže zase nic. Sednem tedy na trávu a relaxujeme. Božka surfuje v telefonu na netu a já pozoruju labutě jak si špiní peří ve vodě. Zklamání. Dáme pak nejakou tu zmrzlinu za 200 HUFů kopeček a vypadnem z „pláže“. Procouráme ještě okolo a jdem domů na kutě. Vzhledem k dnešním zkušenostem, vypouštíme na zítra pláž a pojedem se podívat na poloostrov do městečka Tihany a na místní trajekty, které převážejí na druhý břeh. Kolem 10 té razíme, projedeme Tihany až k přívozu a tam pozorujeme trajkty. Hned v přístavu byl docela velký trh se vším možným. To samozřejmě nesmělo ujít Božce a už chodíme od stánku, ke stánku. Co bylo zajímavé: že tady v přístavu byla čistější voda, než na pláži v Alsoors ?!? Samozřejmě i zde byla pláž, ale nejdem tam. Vrátíme se domů, jdeme ještě do vsi než přijedou hoši a asi v 17 už čekali u apartmánu v pláštěnkách. Prý zmokli. Převlíknout, vysprchovat a hybaj do italský picerky, kterou jsme včera objevili, na večeři. Hoši byli po 500 km vyřízený, tak se šlo brzo spát.

 

Najeto 165 km i s výletem do Tihany.

31.8.2014

Chorvatsko - Bosna a Hercegovina

Dnes máme v plánu dorazit do Bosny a pokud to půjde, dorazit až do Zvorniku, což je nějakých 430 km. První zastávka je plánována v městečku Villány na jihu Maďarska kousek od chorvatských hranic. Je to vinařská oblast a podobně jako na Moravě, je zde spousta sklípků. Cesta Maďarskem ze severu na jih je nezáživná, ale dá se mezi tou spoustou polí upalovat jako na dálnici. 80 % cesty se jelo 130 a více, takže ve Villánech jsme na oběd. Michal s Honzou koupili ve sklípu 4 l vína a picerka jistila oběd. Protože pospícháme, prohlídku městečka vynecháme a valíme na chorvatské hranice. Zde připravíme občanku a bez problémů a nějakých front projíždíme malým přechodem v Beremendu. Maďaři máchli rukou, Chorvati si prohlídli naše ksichty a občanky a už mažeme na Osiek. Musíme projet nějakých 150 km přes Chorvatsko na přechod Brčko v Bosně. Chorvati (občanka) ale v Bosně už to chce pas a hlavně ZELENOU KARTU ! ! ! Bez ní jedete domů. Je dobré si zkontrolovat, jestli na kartě máte vyznačeny země, do kterých jedete. Ne každá pojišťovna tam má vše. Např. u mě chyběla Černá Hora (poj. Slávia) na tel zavolání mi obratem zaslali novou, kde už bylo vše v pořádku. BIH – Bosna a Hercegovina, MNE – Černá Hora (Monte Negro).
Hned v Brčku zastavujeme na pumpě. V automatu všichni měníme éčka za marky a jdeme tankovat laciný benzín, dát si laciný kafe a laciný pití. Všeobecně platí, že Bosna vychází cenově nejlépe. Připadali jsme si jako když přijeli západní němci do ČSSR. Honza chce zadat do své nové navigace GARMIN město Zvornik a ejhle, navigace ho nezná. Vždyť tam mám mapy celé evropy tak jak to, že to nejde !!! a ono opravdu... Bosna a Černá Hora tam není ! Nebudu komentovat, co Honza prohlásil o prodejci a tak to zůstalo pouze na mé skvělé navigaci značky NO NAME... Protože se čas chýlil vyrážíme s tím, že po cestě začneme hledat ubytování. Upozorňuji, že 120 km jsme neviděli jediný penzion, nebo hotel ani privat a ani v navigaci žádné ubytování nebylo. Již se stmívalo a zastavili jsme v nějaké vesnici, v nějaké hospodě, kde stejně nikdo nebyl a KUK máme ubytování s večeří i snídaní za 10 éček. Bylo po zabíjačce a tak v 10 večer dáváme vepřové hody. Paní domácí s námi pohovořila bosensky, my česky a světe div se domluvíme se.
Pak si k nám přisedla neteř paní domácí, která mluvila dobře anglicky a tím odpadli veškeré bariéry. Domácí máme vyfocenou, ale neteř jsme fotit nesměli, neboť je policejní komisařkou a nesmí se nikde objevit. Zjišťujeme jak to je s pokutama (rychlá jízda, alkohol apod.) a tak nějak nám vyšlo, že se v Bosně vejdeme max. Do 10 ti eur. 

 

Najeto cca. 430 km

1.9.2014

Bosna a Hercegovina - Černá Hora

 

Někde jsme se dočetl, že cesta ze Zvorniku přes Goražde do Foči stojí za to a tak to máme dnes naplánováno. Vyrážíme po snídani asi kolem 9 té ráno, loučíme se s personálem a razíme do Zvorniku. Ze Zvorniku vyjíždíme podél řeky Driny směr Vlasenica. Kromě řeky a mírného stoupání na Vlasenici nás moc nic nenadchlo. Silnice kvalitní, pár zatáček na Vlasenici a jinak nic. Na vršku dáváme v restauraci kávu a sjíždíme do Goražde. Není moc času, tak jen projíždíme a za chvíli dorážíme do Foči. Počasí vypadalo všelijak a tak jdem do nepromoků. Navigace nás navedla zkratkou k hraničnímu přechodu HUM. Místo abychom jeli po pěkný cestě podél Driny , ocitáme se

 

na uzoučký silnici, kde se nevyhnou skoro ani dvě motorky, natož auta. Přesto tu jezdili. Byl to tak trochu adrenalinový zážitek, hlavně pro Božku, která odmítá zastavovat u srázů a proto jí musím včas hlásit, jestli jede v protisměru nějaký auto. Má potom čas si vybrat místo kde zastaví. I já měl menší delikt s autem předemnou, kdy jsem jen taktak dobrzdil. Vše dobře dopadlo a pak jsme byli i rádi, že tudy jedem – když nic jiného, bylo zajímavé jaká cesta může vést na hraniční přechod.
Předkládáme na Bosenské straně pas a zelenou kartu a přes dřevěný most přejíždíme do Monte Negra – opět pas a zelená karta a jsme tam. Problémy na hranicích žádné, akorát na bosenské celnici, když jsem se představil jako Bin Ladin, tak divně koukali – pak už jsem se radši na takové srandy vyprd. Možná ho tu měli rádi, já nevím, mešit jsme viděli fůru !
Z hranic jedeme podél řeky Piva směr Plužine, kde budeme hledat ubytování, protože začalo slušně pršet. Po cestě, když jsme zastavili na focení nás zmerčil „dohazovač“ ať prý jedeme za ním, že má pro nás ubytování. Chtěl jsem ho odpálit, ale pak si říkáme, že to zkusíme a uvidíme. V Plužine zůstala Božka s Michalem na parkovišti a my s Honzou se jedeme podívat na chatky za 10 euro. Popisoval nám je jako luxus, se záchodem a teplou vodou. Když tam dojdem, jsou to dřevěné boudy se 4 ma postelema. Záchod a sprcha je venku v „psí boudě“ oddělené igelitem. Říkám mu, že spad na hlavu a odcházíme. Nedal se odbít, že má ještě hotel a tam to je opravdu dobré ale za 17 éček i se snídaní. Jdem tam. Hotel prázdnej, ale slušnej. Sice socialistickej typ ale co, vždyť jsme počítali že to tu takové bude, jsme přeci na Balkáně a tak si plácnem. Hotelová restaurace je zavřena, ale mladá servírka nás tam pustila. Do vsi se nám nechtělo, protože bylo pozdě a lilo jako z konve. Honza zapůsobil svou perfektní angličtinou na servírku, která nám dovolila vybalit domácí zásoby, vínko z Maďarska, udělala nám kávu a čaj, podala nádobí a tak jsme společně se servírkou zapařili (servírka na foto v pozadí). Ráno ji Honza slíbil, že ji sveze na motce a jak slíbil, tak i udělal. Ráno snídaně již s novým personálem a pak čekáme půl hodiny na Honzu, než se vrátil z výletu. Hotel se jmenoval PIVA v centru Plužine s výhledem na Pivsko jezero.

Najeto: 255 Km

2.9.2014

Národní park DURMITOR

 

Dnes vyrážíme krátce po deváté, počasí se umoudřilo a tak nás čeká národní park DURMITOR.  Průjezd parkem je dlouhý cca 50 km z Plužine do Žabljaku. Jedná se o náhorní plošinu, která nemá chybu. Dostanete se až do výšky 1940 m. Vede zde poze tato jadna cesta přes celý park a scenérie jsou fantastické. Shodli jsme se, že Alpy jsou odvarem toho, co je vidět zde. Na rozdíl od upravených Alp, je zde ponecháno vše svému osudu včetně silničky, po který jedete. Hezkej je už výjezd nahoru, kde projíždíte tunely, který tam někdo vykopal krumpáčem. Musí se dávat bacha na padající kameny, kterých tam bylo požehnaně, cesta rozbitá, úzká, bez svodidel a zábran, takže když to někde přepísknete, tak vás najdou až dole v jezeře – prostě kouzelný. Poté vyjedete nahoru, kde se otevřou nedozírné obzory. Mysleli jsme, že tu bude pusto, ale bydleli tu zřejmě pastevci, protože všude byla spousta ovcí, které se motali i na silnici. Moc motorkářů nepotkáváme a za celou dobu pouze 3 auta, asi domorodců. Postáváme, fotíme, točíme a kocháme se. Je škoda, že nemáme dost času si to důkladně prohlédnout.

Cesta do Kotoru a slavná Boka Kotorská

Po výjezdu z parku to točíme dolů na Nikšič  a hledáme něco k snědku. Vidím zajímavou hospůdku a zastavuji kolonu. Dáváme místní specialitu „jehněčí vařené v popelu“ no, šlo to, ale nemusel bych to mít každý den k obědu. Chvíli posedíme a jedeme dál. Potřebujeme se dostat
dnes do Kotoru a tak projíždíme Nikšič a nesmíme přejet odbočku na Slano jezero, jinak se nedostaneme na kotorské serpentýny. Samozřejmě to netrefím ale na druhý pokus se daří a tak chvilku zastavujeme u solného jezera a pořizujeme nějaký ty fotky. Jedeme trasou, kterou sotva na mapě najdete a tomu také odpovídá kvalita silničky, nebo spíše řečeno cesty. Tím to ale je právě zajímavý a kvůli tomu jsme sem jeli. Jezdit po super asfaltu umí každý, ale po rozbitý – to už chce „fištrona“ jak by řekl klasik. Nějakých 100 km nám trvalo skoro 3 hod. Nepřehledné zatáčky, úzká rozbitá silnice nedovolovala nějak upalovat. Zase ale na druhou stranu, není to nudné a stále se něco děje. Provoz skoro žádný, potkáváme zase asi 4 auta za celou cestu, ale je stále na co koukat. Kolem 18 té hod. stojíme nad Kotorem před serpentýnama a kocháme se pohledem na zátoku. Poté Honza s Michalem si chtěj projet serpentýny svižněji a tak nás opouští. S Božkou jedeme tak, že na pěkných místech zastavujem, fotíme, točíme ať máme památku na tento výhled.

S klukama se setkáváme v Kotoru na pumpě a kde se vzala, tu se vzala paní, že nejlepší ubytování je u ní. Dala vizitku a my se ozvem... Natankujeme a jedeme do přístavu na kafe a zmrzku. Zastavujeme a zaparkujeme na chodníku před vstupem do starého města. Parkovalo tu více motorek, tak se nebojíme. Už se nám moc nechtělo něco hledat, tak voláme paní, že berem ubytování. Jenže ta už „slovila“ jiné motrkáře, taky z česka, ale řekla, že nám zajistí ubytování kousek od ní u sousedky. Řekla kam se máme dopravit a přišla si pro nás. Ubytování bylo opravdu na velmi vysoké úrovni. Měli jsme apartmán s oddělenými ložnicemi, balkonem, perfektně vybavenou kuchyní a výhledem na kotorký záliv. Motorky v uzavřeném prostoru pod střechou a nebylo co řešit. Cena za všechny na dvě noci 140 euro, což vyšlo cca. 17,5 éček za osobu a den v centru Kotoru. O historii tohoto města moc nevím, ale když jsme vyrazili večer do centra, tak to bylo přímo úchvatný. Hradby nad Kotorem jsou osvětlené a vytváří pěknou kulisu úzkým uličkám a zákoutím. Všem doporučuji vidět Kotor právě večer. Specielně Honza s Michalem se těšili že si dají k večeři mořské potvory. Honza to jistil chobotnicí a Michal sepiema nebo krevetama ani nevím! prostě hnus velebnosti ! S Božkou si dáváme klasiku těstoviny a abychom nehodili šavli jíme se zavřenýma očima.

Asi do 23 hod. procouráme staré město a přístav, dáme zmrzku a kávu a jde se bydlet.

Najeto: 210 Km

3.9.2014

Dnes jdeme hledat nějaké koupání. Po vydatné snídani, kterou dělal tentokráte Michal se vypravíme po levém břehu kolem zátoky najít pláž. Tentokráte nakládám Božku za sebe a jedem tandem. Silnice je tak úzká, že dvě auta neprojedou a provoz jako na Václaváku při sametové revoluci. Spojka dostávala zabrat, ale netrvalo to zas tak dlouho a byli jsme z Kotoru venku. Počasí zrovna na koupání nebylo, drobně pršelo, ale jednou jsme u moře tak se půjde do vody i kdyby se nechtělo ! Jedeme někam, ani nevíme kam, ale držíme se stále vody. Ze zátoky jsme venku a před námi je Jadran. Jedeme dál, pak zmerčíme takovou malou pláž a jsme tam. Žádné město ani vesnice, takže vůbec nevíme kde se nalézáme. Vykouklo slunce a objevilo se italské nebe, teplota 28 st. takže na nic nečekáme, jdem do plavek a už se solíme. Božce to trvalo trochu dýl a tak než hupsla do vody, tak ji odchytnul výběrčí a chtěl prachy za lehátko. My to pozorovali z vody, jak Božka komunikuje, Honza, že jí půjde na pomoc, já říkám: "Nech ji, ona si poradí!" a taky jo, za chvíli byla u nás ve vodě.

Na oběd jdeme do místní restauračky na pláži, kde není problém s angličtinou. Na personálu bylo vidět, že je konec sezony a že se nudí. Objednáváme jídlo a je to tu zas ! Škeble a sepie ! 

Víckrát s těma čuňatama nikam nejedu. Nejhorší bylo, že Božka se nechala ukecat a jedla to taky !!! Do dneška nedostala ode mě pusu i když pak ještě v moři půl hodiny kloktala slanou vodu. Den uběhl jako voda, Jeli jsme pak ještě dál po silnici až na konec světa. Michalovi to nedalo a že si pojede někam do kopců na nějaký ten OFF ROAD. S Honzou a Božkou razíme podívat se ještě do Budvy (města pro prachaté). Přes Budvu vede jedna hlavní silnice, kolem dokola samej hotel a penzion a některý areály byly opravdu honosný. Pokoušeíme se dostat k vodě, ale je to marný. Každá odbočka z hlavní silnice končí u nějakýho areálu, většinou se závorou, přitom provoz jako kráva, takže za chvíli toho máme plný zuby a jedem domů (zlatej Kotor!). Po cestě jdeme do nepromoků, neboť to vypadá na bouři, ale v momentě, kdy vezmu nepromok, tak je po dešti.... Zastavujem opět na chodníku v Kotoru a chvilku po nás dorazil i Michal, jako kdyby jsme to měli domluvený... Večer jdeme do vsi "zapařit" a pak připravit vše na zítřejší odjezd domů.

Najeto cca. 90 km
 

4.9.2014

Mostar

Čeká nás cesta domů opět přes Bosnu, Chorvatsko, Maďarsko a Slovensko. Každý den budeme muset najet kolem 420 - 450 km abychom byli do soboty doma. Ráno pobalíme co jsme nestihli večer, rychlá snídaně, rozloučení s domácími a už upalujeme, tentokrát po levém břehu směr Trebinje na Mostar a Jajce. V plánu je dojet pokud to půjde, do Banja Luky. Místo abychom vyjížděli z Kotoru do kopců po hlavní silnici, poslala nás navigace nějakou zkratkou. Místo nezáživné jízdy po perfektním asfaltu, vjíždíme na cestu, která podle mě nemohla nikam vést. Cesta, kde bylo víc hlíny a štěrku, než nějakého asfaltu nás vedla strmě vzhůru pořádnými serpentýnami. Žádná svodidla, ani zábrany, je nutno dávat bacha ať nespadnete o 200 m níž. Trochu se obávám o Božku, ale zvládla to holka. Nakonec asi po 25 ti km se napojujeme na hlavní silnici, po který jsme měli jet. Pak už jedeme po fajn silnici v kopcích, kde jsou dlouhé rovinky kde jedeme i 160 a parádní dlouhé táhlé zatáčky, takže nemusíte ani moc zpomalovat. Zapoměl jsem na hranice, kde bylo vše opět bez problémů a nejvíce zajímá celníky zelená karta.


Tak nějak se dostáváme do Mostaru. Myslel jsem, že to je malé městečko se slavným mostem, ale je to město zase 
jako kráva. Nic tu neukazovalo na něco zajímavého a hledáme Stary Most. Musíme se zeptat a stejně to netrefujeme. Měl jsem chuť odsud vypadnout, ale ostatní byli proti. Když už jsme tu, tak to najdem ! Hledání převzal Michal a opravdu za chvíli jsme kousek od mostu. Upozorňuji, že zaparkovat v Mostaru byl OHROMNÝ problém, natož poblíž mostu. Nějaký maník nás nechal zaparkovat u své hospody, přímo u mostu za 10 éček pro všechny a ještě nám uložil helmy a oblečení, abychom se s tím nemuseli tahat. Benátky a Český Krumlov v sezoně jsou vylidněná města proti tomu, co bylo zde. Prodíráte se úzkou uličkou s krámkama a stánkama davem lidí a máte co dělat popojít pár kroků.

Nakonec se nám podařilo prodrat se až na Stary Most spojující muslimskou část města s pravoslavnou. Po rozbombardování byl prý opraven a znovu postaven z původních částí. Kdysi byl jediný, ale teď je tam už více mostů přes řeku Neretvu. Jedná se o památku UNESCO. Byl čas oběda, tak se prodíráme davem do hospůdky pod mostem a už sedíme na terase s výhledem na památku. Tentokráte všichni objednáváme normální jídlo (čevapi, ražniči a ještě neco...). Konečně jsme narazili na hospodu, kde dostáváme pravou tureckou kávu uvařenou v džezvě. Bylo to malinko, trošku jiné, než si děláme "turka" doma. Po chvilce začal být na mostě "mumraj" a nějaký magor skočil z mostu do řeky. Po chvíli se dozvídáme, že se jedná o atrakci pro turisty, takže v klidu dojíme.

Jajce 

Po obědě pokračujeme dále na Jajce, které jsou proslaveny svými vodopády. Cesta z Mostaru podél řeky Vrbas je parádní, protože je stále na co koukat. Jedete těsně podél řeky hlubokým údolím po velmi slušné silnici a i když byla po cestě odpočívadla, kde můžete u řeky relaxovat, nezastavujeme a nějak zapomínáme fotit. Tlačil nás čas a bylo skoro jasné, že k vodopádům se asi nedostaneme a navíc začínalo pršet jak je vidět na fotce. Zastavujeme na odpočívadle v Jajcích, odkud je vidět hrad a pořizujeme foto, aby jste věřili, že jsme tam byli. Odsud pokračujeme v nepromocích na Banja Luku. Cesta stále kouzelná, podél řeky a vše kazilo pouze počasí. Začalo vysloveně LEJT a konečně poprvé můžeme otestovat propustnost nepromoků. Opět, jako vždy a všechny nepromoky, které jsme kdy vyzkoušeli, byly i tyto propustné, takže žádné překvapení. Pozorujeme řeku vedle nás a čekáme, kdy se vyleje z břehů a spláchne nás. Na jednu stranu to bylo hezké a na druhou děsivé. Kousek před Banja Lukou spatřím velký Motel "DRAGANA" a už jsme tam. Jak už jsme byli zvyklí, i zde bylo prázdno.  Motorky dáme pod střechu a jdeme bydlet za 22 éček na osobu se snídaní v dvoulůžkovém pokoji. Večer sedneme v místní restauraci dáváme večeři a protože je tu všude tak lacino, "nežinýrujem se" a jedem ve velkém stylu. To, co je na fotce, je pro dvě osoby, né pro jednoho ! Ani ve dvou to nejsme schopni pobrat a tak přecpaní jdeme do pelechu.

5.9.2014

Teď už opravdu domů

Ráno uděláme ještě nějakou tu fotku rozbouřené řeky a čeká nás cesta

 přes Chorvatsko, Maďarsko na Slovensko. Zde už půjde o to, hltat km a nějak rozumně dojet do Meděru, kde telefonicky objednáváme ubytování u naší bývalé "bytné". Zde stojí za zmínku snad jen to, že bylo pořeba utratit marky, tak na poslední pumpě v Bosně tankujeme a Božka za zbývající "žbrdlíky" koupila vodu na pití. Ještě se pochlubila jak je levná, já hned loknu asi decku a nic moc, měla nějakou divnou chuť. Koukneme na flašku a ejhle ! chlastám destilku ! Přes všechny hranice opět bez problémů a tentokráte jedeme přes Maďarsko jinudy. Tak, jak jsme hezky frčeli dolů, jedeme zpět přes takové "prdelovice", že jsme rádi večer dorazili do Meděru. Byli jsme již očekáváni a tentokráte jsme ubytovaní jinde, za 12 éček. Mysleli jsme, že půjdeme ještě do termálů, ale díky Maďarsku přijíždíme pozdě a tak to už nemá cenu. Místo toho jdeme do známé restaurace na večeři a protože toho máme za celý dem plný zuby, jdem brzo do postele.
 

6.9.2014

 Brzo vstáváme, čeká nás dalších 450 km domů. Honza jede do Prahy, Michal do Turnova a my s Božkou do Tanvaldu. Hoši se rozhodli, že si ještě dopoledne dojdou do lázní, když to nestihli včera a tak na cestu vyrážím já s Božkou. Po cestě se již nic zásadního nedělo a tak dorážíme kolem 17 té domů do Tanvaldu. Plácnem si, že vše dobře dopadlo a jde se vybalovat, prát a uklízet (samozřejmě já ne).

Najeto 460 km

 


Hodnocení

Konstatujeme, že tato dovolená byla jednoznačně nejlepší, kterou jsme na motorkách zažili. Ačkoliv jsme se trochu obávali co nás čeká, byli jsme velice překvapeni. Bosna i Černá Hora jsou dost opomíjeny turisty a při tom, nebo spíše právě proto, je tu cenově velice přijatelně, lidé s kterými jsme se setkali příjemní a příroda !?! to se jen tak nevidí. Zapomeňte, že jsou zde zaostalí (na což jsme byli před odjezdem upozorněni), že úroveň služeb, ubytování, stravování a já nevím co ještě jsou hrozné.... Naše zkušenost je taková, že není sice vše ideální a suprové, ale to není ani v Rakousku, Francii neřku v Itálii, ale za ty prachy ? V tzv. civilizovaných státech by jsme za takovou dovču zaplatili jednou tolik a určitě bychom neměli takový komfort ! 

Spaní a noclehy - pouze apartmány a hotely (ani jednou kemp)
Stravování - pouze restaurace a hospody s jednou vyjímkou (k večeři dojídáme zbytečné zásoby z domova)
Tankování - většinou na kartu (vyjimka: Bosna, kdy potřebujeme utratit bosenské marky)
Výměna peněz - Maďarsko: HUF (forinty), Chorvatsko: nic, Bosna: KM (konvertibilní marka), ostatní: euro
Doklady na cestu - Občanka, pas, OTP, ZELENÁ KARTA (skoro nejdůležitější)
Finanční náklady celkem - pro dvě osoby 32.200,- Kč
Najeto celkem - 2,977 km

Tentokráte vice natáčíme, než fotíme a tak všechny zajímavé trasy jsou na videích.  klikněte ZDE

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.16
Známkováno: 25x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist