Cestovatelská prvotina aneb Bosna, Černá Hora a Chorvatsko 2013

Den 10, čtvrtek 29.8.2013

Je čtvrtek, jsme u moře a tak přece nebudeme nikam spěchat :) Někdy po osmé už jsme na pláži a ta patří jenom nám! Paráda. Ovšem moře nějak není nejteplejší stejně jako vzduch v tuhle hodinu. Tak Káju musím chvilku přemlouvat. Ráno sbíráme oblečení, které jsme večer prali a pověsili na sušák, ovšem vše krom mého spodního prádla stihlo uschnout. Hmm, napadá mě, že ten proud vzduchu na motorce by to mohl vysušit, takže budeme vyrážet s plápolajícíma trenkama a ponožkama na zádi :) Jedeme po Jadranské magistrále, později jsme odbočili do vnitrozemí na silnici č. 62, která kopíruje bosenské hranice a byla místy dost šílená, jeli jsme očividně po silici úplně sami. Jsem z toho nějak unavený, hrozně mě bolí ruce z toho neustálého brždění a zatáčení na dvojku, někdy i jedničku...posledních 100 km beru zavděk dálnici a sjíždíme až u Šibeniku. Míříme k NP Krka. Krom snídaně skládající se ze zmrzliny a sušenek, jsme nic celý den nejedli a to se negativně projevuje hlavně na spolujezdkyni :) Dojíždím k Visovačku jezeru, kde jsem si říkal, že dáme koupačku. Hlad je ale hlad, tak situaci zachraňuje poslední Adventure menu na horší časy. Trochu se osvěžím v jezeře na břehu, Kája si dá v hlavě zase všechno dokupy a promýšlíme strategii dnešního noclehu. Zkouším, co nám řekne navigace. Město Skradin, jak se zdá, nám nabídne mnoho! Jedeme tam, slezeme z motorky a v tom na Káju mává od domu nějaká babča, tak za ní jdeme a německy nám nabízí docela hezký pokojíček v přepočtu za dvacku. No neber to! Wunderbahr! Slíbil jsem Káje nějaký dobrý jídlo k večeři, a tak vybíráme restauraci. No, pochutnali jsme si, ale taky pěkně plácli přes rozpočet! Ovšem paní ekonomka říká, že domů už vystačíme v pohodě...no, musím jí věřit, ona je tu od počtů :) Už je skoro tma, procházíme si kousek města, jdeme do přístavu na zmrzlinu. Pořád nějak nevíme, jestli je to tady moře nebo jezero a ona je pravda někde uprostřed, jelikož se tady ty vody míchají. Do města jsem se trochu zamiloval. Byl tam klídek, málo turistů, kouzelné úzké a barevné uličky, dobré jídlo...co více si přát. V přístavu jsme vedli hlubokou diskuzi o bohatství a majetku. Ono to člověka nutilo nad tím přemýšlet, když jsme poslouchali krásné songy z jedné z parkujících luxusních milionářských jacht.

Ujeto 324 km (celkem 2572 km)

 

Den 11, pátek 30.8.2013

Ráno nikam nespěcháme a jdeme do města pro snídani a taky bychom rádi vylezli na pevnost nad městem, což jsme nestihli večer. Je odtud krásný výhled...zpátky míříme ještě k jezeru, ale než tam dorazíme, potkáme kočičí mámu s koťátky. Kája je zaprodána... :) Pomazlíme a jdeme se balit. Na zápraží už si vykuřuje naše paní domácí a očividně jí vůbec netrápí, že vypadneme až někdy kolem poledne...Vyrážíme. Frčíme si to po silnici č. 1, která je u motorkářů asi docela oblíbená. Kvalitní povrch, dlouhé rychlé zatáčky. Dneska máme v plánu koupačku v Plitvických jezerech. Když dorazíme na místo, zjistím, že jsem se s koupáním trochu sekl :) Trochu váháme nad celkem vysokým vstupným, ale po tom, co zavelím spíše já, že to náš rozpočet už nemůže nějak závratně ohrozit, jdeme na věc a nasedáme do buso-vláčku. Začíná být docela pekáč, ale stezky Plitviček vedou většinou ve stínu a tříštící se voda místy vytváří osvěžující vlhkost. Ani nevím, jak jsme kráčeli dlouho, tipuju 2-3 hodinky, nebylo to moc pro moje MX boty, ale je to krásné místo a stojí za návštěvu. Jasně, je to turisticky profláknuté a nedá se tu koupat. Ale díky tomu je tu voda tak průzračná, až to bere dech. Investice se vyplatila :) Je už docela pozdě, kdy se vracíme k motorce, začíná být i trošku chladno, ale já se nedávám a dneska prostě musíme vidět leteckou základu v Željavě. Na místě jsme za chvilku a čistě po čuchu nacházím místo, kde odpočívají v pokoji dvě americký éra. Trochu se rozhlížíme kolem, ale teda nemám koule jít i k tomu druhému, vzdálenějšímu, jelikož varování o výskytu min v okolí mi říkají, že bych mohl o ty koule doopravdy přijít. Přichází k nám nějaký děda s psem a ptá se nás, jestli...jestli co nevíme :) Gestikuluju hangáry a on přikyvuje. Ptá se nás, jestli jsme viděli hangáry ve skále a ranveje. Jeďte tři kilometry táámhle a to budete čučet. Docela vášnivě popisuje, jak tam asi dřív lítalo hodně letadel, těžko říct, vyjímečně si moc nerozumíme. Hangáry jsme si prohlídli, projeli ranvej tam a zpět a byl to zajímavý zážitek, trochu jsem měl takové mravenčení v břiše, protože jsem moc nevěděl, co se smí a co ne. Navíc ty miny? Kdo ví. Odjíždíme skoro za tmy, hledáme spaní. S majitelem jednoho penzionu nedaleko domlouvám cenu. Snažím se přizpůsobit jazykově místní mluvě, rozuměj komolím všechny slovanské jazyky dohromady a chlápek se mi směje, jakou řečí teda prý mluvím?? :) Na večeři jedeme jinam, k Winnetouvi. No fakt, jmenuje se tam tak jeden penzion, uvařili skvěle, obsluha parádní. Pán má asi i pochopení pro moje zdržení se na záchodě. V krosových botách jsem se tam skládal dlouho. Teda...rychle. Doběhla mě ta faraonova kletba. Na Balkáně. Nevadí.

Ujeto 230 km (celkem 2802 km)

Den 12, sobota 31.8.2013

Krásný, ale tranzitní den. Stejně tak jako na začátku, i na konci musíme nahnat kilometry na cestě k domovu. Vyrážíme od Plitviček, počasí nám přeje, je krásně. V Chorvatsku drtíme dálnici a objíždíme nekonečné kolony, co se vytvořily díky mýtným branám. Hold je konec léta a hodně lidí se vrací směr střední Evropa z dovolených. Výhoda motorky je tu jasná, nečekáme, valíme kupředu. Na hranicích to vypadá úplně stejně, až jsme byli v šoku, že je zastavená doprava tunelem, jelikož za ním byl štrůdl. My jsme pojedli na pumpě, kam jsme se museli drát přes trávník, aby jsme se skrz kolonu vůbec dostali...ve Slovinsku jsme zvolili už cestu venkovem po okreskách, kterou jsem si náramně užíval a trochu jsem i tahal za plyn (čti nejel jsem osmdesát jako obvykle :D). Tahle země nám utekla náramně rychle, ještě před Rakouskem jsme stihli koupit malému bráchovi plechovku limonády s Angry birds, kterou v Čechách zaručeně nemají (dle Káji, abych měl na koho svést neúspěch :)). Hned za hranicí jsme zavítali do již vyzkoušeného Familien Campu v Murecku. Maximální parááda, povím vám. Byli jsme trochu utahaní a spocení, po helmutsky jsem se dozvěděl, že bazén máme v ceně, tak to bylo super osvěžení. Tak jsme se s Kájou čvachtali a už pomalu i hodnotili náš výlet, protože jsme věděli, že už zítra jsme zase zpět v rodné vlasti. Najednou jsem si všiml něčeho, co pro mnohý z nás není nic překvapující. Tlustý děti. Hrály si tam s maminkou, ta vypadala podobně. Na Balkáně jsem žádné takové neviděl, zvláštní. Byl už skoro večer a já jsem vyrazil na motorce koupit něco do sámošky. Jo, ouha, zjistil jsem, že tady nějaká zavíračka v osm nehrozí. Objezdil jsem celé městečko a nakoupil nakonec jen na benzínce. Výhodou mého putování bylo, že žena mezitím postavila stan :) Večer jsme ještě zašli kousek nedaleko na zahrádku na koktejl a připili si na zdárný finiš.

Ujeto 271 km (celkem 3073 km)

 Den 13, neděle 1.9.2013

Tak nám ráno zase prší. Tento způsob léta zdá se být poněkud nešťastným, říkáme si. Spíme dál. Až déšť poleví, vylézáme a jsme dost rychle sbalení - jo, ta zkušenost se nezapře! Po snídani na stejné pumpě, kde jsem kupoval večeři (je neděle přece...), kupujem snídani a obdivuju ten jejich výběr časopisů pro motorkáře. Dokonce tu mají speciálku jen pro ADV ridery a také BMW ridery :)) Den strávíme na dálnici. Stavíme načerpat síly na velkým odpočívadle, doplníme zásoby nám i ořovi a najednou se nás někdo ptá, odkud jedeme (Česky). Starší pár, pán má všechno potisknutý oranžově s nápisy KTM. Říkám si, že asi nějakej podobně založený motorkář. No, jsem trochu na omylu. Docela silným hanáckým nářečím mi borec vysvětluje, že už 25 let žijou v Rakousku a že tu testuje ty mopédy KTM, jak jim přezdívá. Pán prostě vydělává na živobytí ježděním na oranžádách! Grrr! Pracuje pro vývojový team, moc mi toho ale bohužel neřekl. Pořád jenom říkal něco o mopédech a smál se mojí 640, že je to hroznej vibrátor :)) Projeli jsme Rakousko, po cestě nám střídavě prší, je docela i chladno, ale dá se, neprší pořád, takže člověk v tom fičáku uschne. Najednou vítám jinak nudný tunely. Německo taky po dálnici až do Pasova. Tentokrát se ani dokonce neztrácíme. Z Pasova je to na Šumavu co bys kamenem dohodil a cestu znám již léta. Dorážíme k mé rodině někdy odpoledne, rádi nás vidí v jednom kuse. Vyprávíme, ukazujeme na itineráři, co si moje mamka vytiskla dopředu, co jsme všechno nestihli. Bráška dostává super cool plechovky :)

Ujeto 441 km (celkem 3514 km)

Den 14, pondělí 2.9.2013

Přichází velký den mého brášky, jde poprvé do školy. Snažíme se najít nějaké čisté a voňavé oblečení, což není po té cestě, kam jsme si nebrali skoro nic, nejsnadnější, ale nějak jsme to dohromady dali. Vyrážíme ho podpořit do první třídy. Odjezd směr Praha nebo Kutná Hora je naplánovaný na odpoledne, ale Káje se na motorku najednou už moc nechce. Je zima, vypadá to i na déšť, tak ji nebudu přece nic nutit. Jede busem do Prahy. Aspoň stíhám zajet za kamarádem do Strakonic, abych od něj vyjížděl až někdy v 6. Pěkný posezení, ale trochu jsem si to zkomplikoval. U Písku začíná slušně pršet, tma na sebe taky nenechá dlouho čekat. Jel jsem nejkratší cestou podle navigace, ale já jsem tu trasu vůbec neznal, takže jsem jel jak s hnojem a ve tmě ani nic neviděl. Cesta trvala 3,5 hodiny a do Kutné Hory jsem dorazil úplně zmrzlý. Teda opravdu to nejlepší na konec.

Ujeto 207 km (celkem 3721 km)

Pár poznatků na závěr:

Na cestě jsme strávili necelých 14 dní. Celkově jsme natočili 3721 km, navštívili více i méně 5 zemí. Byla to hezká zkušenost, náš první výlet za hranice na motorce. Po příjezdu domů mi došlo, že to nebylo nic šíleného, nic náročného a že se to dá zvládnout levou zadní. Nikde vás nikdo nesežere, protože tam jsou lidé stejní jako tady. Motorka vám nespadne do díry velké jako náklaďák, protože silnice tam mají vesměs v lepším stavu než u nás. Je jedno, na čem člověk vyrazí. Jde jen o level komfortu, který jste schopní přijmout. Na malém Advíkovi komfort silně chyběl...není to pro dva, některé chvíle byly docela utrpení.

Celá ta sranda vyšla 25 000 Kč plus 100 Eur za odtah a "servis" a ty tři telefonáty do ČR vyšly asi na 600 Kč. Počítáno na dvě osoby, vše včetně penzionů, benzínu, kempů, několika dobrých večeří a drinků. S Kájou jsme se dokázali hodně uskromnit, abysme to naopak potom někde napálili a měli taky nějaký ten gurmánský zážitek :)

Co bych udělal jinak? Asi bych více napálil ty tranzitní dny, aby člověk ujel delší vzdálenost...jenže to jsme zpět u schopnosti jet na té motorce ve dvou déle. Asi to tak prostě mělo být. Problém pak byl, že jsme byli v tlaku ujet další kilometry v místech, kde jsem se domníval, že se budeme více kochat :) Změnil bych počasí, protože nám udělalo čáru přes rozpočet a to doslova! :) A nakonec bych vyměnil toho navigátora, protože byl místy fakt tragickej. Jenže kdo by pak řídil tu motorku? :) Neměnil bych spolujezdce, Kája byla dobrým parťákem a snad i ona to vidí tak, že já byl pro ní. Chtěl jsem jí trochu ukázat, že dovolená není jen čvachtačka u moře.

Tak, Balkáne, do videnja, bylo s tebou fajn a někdy příště!

Více fotek z výletu najdete zde: https://picasaweb.google.com/113635114314558349995/2013MotoTripBosniaMontenegroCroatia

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE