Cestovatelská prvotina aneb Bosna, Černá Hora a Chorvatsko 2013

Na motorkách už jezdím nějaký ten pátek, vždycky to bylo o motorkách a vždycky bude, ale doteď jsem na motorce nikdy necestoval ani neopustil naši vlast. Koncem roku 2012 jsem si koupil KTM 640 Adventure, na které jsem to chtěl změnit. Měl jsem hrubou představu o tom, že chci vidět krásnou přírodu, hory, klikaté silničky a místa ještě stále nezkažená západní civilizací - jinak řečeno trochu divočejší. Naplánoval jsem nám cestu na Balkán - Bosna a Černá Hora. Přítelkyně se tvářila, že pojede také, tak jsem tomu trasu uzpůsobil, takže ne moc off-roadu, ne moc dlouhé dny a nějaká ta sprcha. Pořád se ale tak trochu - podle mnohých - jednalo o ambiciózní první trip za hranice...Jak teda vypadal výlet dvou úplných zelenáčů (Jakub = Hajpr a Karolína = Kája) na nepohodlné vyklepané jednoválcové oranžové motorce?

Cestovatelská prvotina aneb Bosna, Černá Hora a Chorvatsko 2013

Kapitoly článku

Den 1, úterý 20.8.2013

V práci to balím již někdy kolem třetí, abych doladil poslední detaily a mohli jsme na Šumavu, kde máme dnes spát, vyrazit co nejdříve. Přijíždí za mnou Kája, balíme společný kufr s oblečením na dva týdny (pouze 38l !), všechno to pověsím na motorku, spolubydlící nám ještě udělá nutnou fotku ze startu a hurá na věc. Ovšem přichází velké STOP, Kája má hlad a s tímhle faktem se nedá vyrazit. Zajíždíme na kutnohorské náměstí na super burger a v 18:00 již opravdu vyrážíme na můj vysněný výlet. Cesta na Šumavu nám trvá cca 3 hodinky, je docela zima, stmívá se. Nálada nic moc, Kája si není po prvním dni úplně jistá touto akcí... :) Zajíždím ke kamarádovi Honzovi, který mi ochotně půjčuje kameru GoPro, nainstalujeme ji na helmu, nějaké ty instrukce a je je 22:30...setkávám se s rodinkou, chvíli to trvá, popovídáme si a při pohledu na hodiny je jasné, že nehrozí žádný brzký ranní start...

Ujeto 207 km


Den 2, středa 21.8.2013

Vstáváme, až se vyspíme, řeším ještě důležité záležitosti, fotíme se s rodinou u motorky a když startujeme, Advík ukazuje 10:45. Plány projet Rakousko venkovem mimo dálnice berou za své a společně s parťačkou se shodujeme na dálniční alternativě. Cílem je dojet na Slovinské hranice, do kempu v Murecku. Jedeme přes Strážný směr Pasov, kde nás GPS prohání historickým centrem, vyjíždíme až na kopec a už jsme v Rakousku a dále jedeme po různých vesničkách, což je přesně to, co jsem původně chtěl, nicméně nás bude brzy tlačit čas. Problém je jako obvykle mezi řídítky a sedlem, přenastavuji GPS a už nás to žene na A9, kupujeme známku (€ 4,80) a Rakousko projíždíme pomalu celé v podzemí, aneb z tunelu do tunelu (mýtné € 4,50 a 8,00). Je 18:00, stavíme na odpočívadle a zbývá nám hodinka do cíle. Teprve teď využívám miliónový doplněk výbavy za 7 Kč - špunty do uší. Zvyšujeme tempo, což u malého Advíka znamená tak 120 km/h a za hoďku jsme v Murecku. Oprašuju svou němčinu, domlouvám nám dvě osoby, stan a motorku a paní na recepci si žádá hezkých € 17. V ceně je luxusní sociální zařízení a koupaliště, za které se u nás nemusí stydět žádné okresní město. Kája na mě machruje, že umí postavit stan lépe než já. Má recht, holka, smekám. Jelikož je pozdě, nikam pro jídlo už nevyrážíme a tímto využíváme naše zásoby na "horší" časy, dáváme si Adventure menu Jelení ragů. Mňam! Mám dobrý pocit, spolujezdkyně se usmívá, asi mám plusové body za to jídlo :)

Ujeto 420 km (celkem 627 km)


Den 3, čtvrtek 22.8.2013

Budím se v 7:00, rozkoukat se, využít toho luxusu kempu a v 9:00 už Advík vrčí naložený. Dneska bychom měli projet "tranzitně" do Slovinska, vnitrozemím Chorvatska překročit hranice s Bosnou a zapíchnout to v městě Banja Luka. Ve Slovinsku jedeme venkovem mimo hlavní tahy, poté beru omylem zkratku přes kopce plné vinic, opravdu krásné výhledy, silnička kvalitní, ale široká asi tak 3 metry. Do Chorvatska je to co by kamenem dohodil, uvítá nás první "opravdová" hraniční kontrola. Slečna celnice se mě ptá na mou (vypnutou) kameru na hlavě a říká "I hope I will be not on YouTube!" - tak ji raději sklápím nahoru, aby neprovokovala. Chorvatsko je po přejezdu hranic plné dlooouhých obcí s omezenou rychlostí, to se ukoušu nudou. Omyl, netrvá to dlouho a nad Záhřebem nás GPS tahá do kopců, kde se teprve pokládá asfalt. Docela zážitek, pár šotolinových úseků mezi bagry...no a jelikož nám to trvá déle než je třeba, najedem na dálnici s mýtným u Záhřebu a po té frčíme až na exit u přechodu Gradiška. Jsme v Bosně! Konečně ten divoký Balkán, jak jsem si myslel. Do Banja Luka dojíždíme po úplně nové a prázdné dálnici. Dálnice nejsou to pravé ořechové pro motorku, ale my jsme fakt unavení, bereme zavděk časově kratší variantě. Banja Luka v 19:00 hod -  vypadá velmi moderně, hlavní "boulevard" je plný kaváren, hemží se to tu lidmi a všímám si (se souhlasem přítelkyně :D) krásných holek a žen. Tady by si vybral každý. Cedulka hotel! Ptáme se na cenu v jedné boční uličce, prý € 25 na osobu a motorku možno nechat na ulici. Hmmm, to je nad náš plánovaný (nízký) rozpočet a asi bych se i o Advíka trochu bál (nejspíš zbytečně...). Vím, že za městem je kemp i nějaký motel, ale během pár minut jízdy po hlavní ještě ve městě vidíme nápis Hostel, otáčíme a sympatickej mladík nás ubytovává za € 20 za oba, motorka byla schovaná pod okny za plotem. Paráda. Sundáme ze sebe "smrady", jak říkáme oblečení a botům, hodíme sprchu a jdeme asi 20 minut pěšky do centra. Trochu prší, ale ne nepříjemně. Povečeříme slušnou porcičku výborných těstovin v restauraci a zapijeme je koktejlem na dobrou noc (pro představu =  celkem € 15). Spát se bude fakt dobře, byl to dlouhý den.

Ujeto 402 km (celkem 1029 km)

Den 4, pátek 23.8.2013

Dnešek nemůžu dospat, je 8:00 a říkám si, že tu máme konečně první "netranzitní" den, čili kilometry, které mají přinést zážitky a ne jen přesun z bodu A do B. Zatímco Káje schnou vlasy po nutné ranní hygieně, já připravuju motorku, dělám údržbu a balím saky paky. V 10:00 to přichází a hned za Banja Luka směrem na Jajce mi padá čelist z té krásy. Klikatá silnice s kvalitním povrchem je doslova vytesaná do skály a pod námi se vine řeka, zatímco nad ní vysoké skály. Jedu asi tak 60 km/h, auta nás předjíždějí kdekoliv, kde uznají za vhodné, my se kocháme a užíváme si pěkné počasí a tu nádheru kolem. Počasí, které se nám líbilo po cestě nám ale trochu kazí náladu v městě Jajce. Přeplněné ulice a vedro. Ačkoliv je toto krásné město kandidát do Unesca, je možné si tu prohlídnout historické hradby, vodopády, my jedeme dál a vše pozorujeme z dálky. Cesta Jajce - Jablanica mi opět bere dech. Údolí, nad které vyjedete, abyste do něj poté sjeli, je neuvěřitelně velké. Zkouším zachytit tu atmosféru na video. Obědváme čerstvé pstruhy. Jak nám bylo teplo, chtěli jsme dojet k Jablaničku jezeru, abychom se svlažili. Jeli jsme k němu přes Jablanicu do Konjicu, jenže počasí už na koupání opravdu není a spíše čekám, kdy začne pršet. Je mezi námi cítit nějaké pnutí, nejspíš z těch nepovedených plánů, protože jsme kvůli koupání, které nevyšlo, vynechali "nejlepší jehněčí v Bosně", jež mělo údajně být právě v Jablanici. Naše životy se hodně motají hodně kolem dobrého jídla, takže pak není divu, že přijde rozčarování :) V Konjicu se nám ubytování moc dobře nehledá, po dlouhém váhání bereme motel za začátku města za 60 Marek (v přepočtu € 30), malinký vybydlený pokojíček nicmoc, ale po optání se to máme i se s snídaní - přichází alespoň malá náplast. Dominantou Konjicu je pěší most přes řeku, jsou zde na něj opravdu hrdí, lze jej vidět ve všech obrazových materiálech o městu. Sedáme si hned vedle něj na hezkou zahrádku, popíjíme limču a vášnivě diskutujeme nad naším výletem a životy. Ne úplně v dobrém. Toto byla asi nejkrizovější chvíle našeho výletu. Z nedaleké mešity se mezitím ozývá svolávání k večerní modlitbě. My se pohansky cpeme biftekem a zapíjíme Karlovačkem. Už je zase dobře, uléháme do postele a usínáme s otázkou, co nás asi tak potká další den.

Ujeto 220 km (celkem 1249 km)


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.33
Známkováno: 27x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist