Balkán - miny a památky

Byl konec léta, s motosezonou jsem byl více než spokojen, ale chtěl jsem ještě s přítelkyní někam vyrazit. Zkusili jsme si vzít na záři v práci volno, vyšlo, tak bylo rozhodnuto že jedem. Ještě zvolit směr, uvažoval jsem nejdříve o Rumunsku, ale předpověď počasí nevypadala moc dobře, tak jsem raději vybral Balkán s Chorvatskem, abychom se zahřáli. Příprava – označil jsem si v mapě pár míst, které by mohly být zajímavé. S motorkou jsem opět nic zvláštního nemusel dělat, jednou za 12 tisíc km ji odvezu na servis k šikovnému mechanikovi a vím že mám klid. A gumy ještě vypadaly, že to v pohodě vydrží. Vše ostatní je už běžná rutina (nabalit oblečení, hygienu, stan, karimatky, spacáky, nepromoky, návleky na rukavice a na boty, dva foťáky, baterky, vařič, nějaké konzervy, atd.) Jen Romča si vzala teplejší spacák a já letní, protože ten můj velký zimní by se mi už do motorky asi nevlezl. A taky jsem si myslel, že letní by mi měl stačit…

Balkán - miny a památky

Kapitoly článku

Byl konec léta, s motosezonou jsem byl více než spokojen, ale chtěl jsem ještě s přítelkyní někam vyrazit. Zkusili jsme si vzít na záři v práci volno, vyšlo to, tak bylo rozhodnuto že jedem. Ještě zvolit směr, uvažoval jsem nejdříve o Rumunsku, ale předpověď počasí nevypadala moc dobře, tak jsem raději vybral Balkán s Chorvatskem, abychom se zahřáli.
Příprava – označil jsem si v mapě pár míst, které by mohly být zajímavé. S motorkou jsem opět nic zvláštního nemusel dělat, jednou za 12 tisíc km ji odvezu na servis k šikovnému mechanikovi a vím že mám klid. A gumy ještě vypadaly, že to v pohodě vydrží.
Vše ostatní je už běžná rutina (nabalit oblečení, hygienu, stan, karimatky, spacáky, nepromoky, návleky na rukavice a na boty, dva foťáky, baterky, vařič, nějaké konzervy, atd.) Jen Romča si vzala teplejší spacák a já letní, protože ten můj velký zimní by se mi už do motorky asi nevlezl. A taky jsem si myslel, že letní by mi měl stačit…

1.den, sobota 5.9.2009

Původně jsme chtěli vyjet už v pátek po práci, jako minulý výlet, ale to by nám pršelo jak u nás, tak i na Slovensku. Na sobotu předpověď vypadala mnohem lépe. Vzali jsme to přes Vsetín a Brumov-Bylnici na Slovensko a po dálnici uháněli na jih.
Za první cíl jsme si vybrali Gabčíkovo. Ještě před tím jsme chtěli někde poobědvat a to byl první problém, zastavili jsme v nějaké vesnici před Dunajskou Stredou, ale tam nám ve 12,15 hod. řekli, že už nevaří, že kuchař už šel domů :-) A v Dunajské Strede jsme objeli snad všechny hospody a restaurace, ptali se několikati lidí, kde by se dalo poobědvat a fakt to je v tomto městě v sobotu problém. Až v jedné vařili. Byli jsme tam sami.
Na Gabčíkovu jsme zaparkovali na placeném parkovišti a zrovna to vyšlo tak, že jsme viděli, jak připlula loď, klesala komorou dolů a podplula nás.
V Maďarsku mě mile překvapila cesta z Győr na Veszprém, nevypadala vůbec typicky maďarsky, ale vedla přes menší pohoří, silnice byla dost klikatá a přitom jezdivá.
Kolem Balatonu jsme projeli po severní straně a před setměním přijeli k jednomu místu, které jsem znal už z jedné dřívější cesty. Tehdy tu fungovaly volně přístupné sprchy, ale teď už bohužel ne. Byli tu rybáři, se stany, jednoho jsem se zeptal, jestli je problém, když tu postavím stan. Nebyl. Jen do té vody jsem ten večer už nevlezl :-)
A navíc se v noci ukázalo, že jsem to s tím spacákem trochu podcenil… probudil jsem se zimou, oblékl vše, co jsem měl po ruce, ale pomohlo až když jsem si uvařil čaj. Ten mě zahřál a znovu jsem usnul.

2.den, neděle

Od Balatonu jsme se rozjeli na jih, v jedné vesnici koupili pečivo a posnídali. Do Chorvatska jsme vjeli přes Terezinjo Pole. Za Daruvarem si k nám přišel popovídat jeden místní, odkud jsme a začal nám vyprávět, že prakticky polovina lidí v Daruvaru a okolí umí česky, protože za Rakouska-Uherska byli do tohoto města poslání čeští odborníci, aby zde postavili a zprovoznili pivovar. A pak jim bylo nabídnuto, že tu mohou zůstat, že si tu mohou přivézt své rodiny.
Nejkratší cestou jsme vjeli do Bosny a Hercegoviny, tedy do části Republika Srpska. Mají to trošku složité s těmi jednotlivými částmi. Dali jsme si meloun, kterých nabízeli kolem cesty plno, projeli město Banja Luka a vjeli do hor. Projížděli jsme opravdu moc krásné údolí, kaňon, pak kolem dvou přehrad, pořád se bylo na co dívat. Hlavní cíl tento den byl ale vodopád ve městě Jajce. Skalnatá rokle se splavem byla impozantní, nejen v místě splavu, ale i kolem celého města. 
Z Jajce jsme odbočili na západ na Bosenski Petrovac, je to blíže do Chorvatska k městu Knin. Byl už ale večer, slunce pomalu zapadalo za hory. Asi do 20 km jsme u jedné vesnice našli místo pro stanování. Bylo to původně asi nějaké ubytovacího zařízení, svah byl srovnán do roviny, bylo tu hřiště, travnatá rovinka a jen z budovy zbyly základy. Jeden z místních nás zahlídl a asi se to rozkřiklo, protože během večera se na nás přijelo podívat několik lidí v autech a ještě 2 kluci na skútru, tak asi jsme pro ně byli menší atrakcí :-)

3.den, pondělí

Hlavní cesta na Bosenski Petrovac (směr Bihač) byla pěkná s táhlými zatáčkami, prakticky pořád se dalo jet přes stovku. Pohoří se střídalo s velkými údolím. Překvapila mě rozlehlost této krajiny, silnice ztrácející se někde v dálce dlouhého údolí… že jsem si i v jednu chvíli řekl, jestli to má vůbec cenu jezdit na tu slavnou Route 66 do Ameriky, když i tady v Evropě máme tolik krásných silnic v krásném prostředí ;-)
I další silnice, z Petrovace na Knin byla v pohodě, v horách přibyly ostřejší zatáčky a serpentiny, ale cesta byla pořád příjemná. Jen v jednom stoupání byly kolem silnice cedule pozor miny, zákaz vstupu. Tady si stan určitě nerozděláme :-)
Přes další pohoří jsme takto překročili hranici a přijeli k městu Knin, kde jsem chtěl navštívit 2 památky, splav Krčič a místní hrad. Splav jsme sice našli rychle, ale neviděli jej – než jsme přijeli tak vyschnul :-)
Ale nevadí, i tak to je pěkné místo, jde se k němu asi 100m pěšky, kolem potoka s průzračnou ledovou vodou a na skále můžete po vodopádu najít aspoň usychající mech. Možná tu teče jen v některé období v roce, nevím. Každopádně voda v potoce v tom vedru osvěžila.
Tak jsem se vydali na ten hrad.
Pevnost sv. Spasitele (tvrdjava Sveti Spas) je největší pevností - hradem v Dalmácii. V příručce píšou, že původně sloužilo jako občasné sídlo chorvatských středověkých knížat a králů a sídlo biskupů. V 16. století se tu začali usazovat Srbové, kteří utekli z krajů dobytých Turky. Rakousko jim zde poskytlo možnost se usadit, aby zde hájili vojenskou hranici. Od r.1990 byl Knin hlavním městem státu „Republika Srbska Krajina“, ale jen do r.1995, kdy Chorvaté toto území dobyli zpět.
Z pevnosti je pěkný výhled nejen na město Knin, ale i na celé okolí, na scenérie okolních hor a na údolí pod hradem s kroutící se řekou. Ve spodní části je několik budov, včetně restaurace, zatímco horní část tvrze je spíše zřícenina.
Z Kninu jsem chtěl přijet k moři velkým kaňonem kolem řeky Zrmanja, abychom pak dojeli k Zadaru a jeli podél pobřeží na jih, protože to byla poslední část Chorvatského pobřeží, kterou jsem ještě neměl projetou ;-)
Přes hory a přes Gračac jsme přijeli k tomu kaňonu. Do údolí se klesá po úbočí pohoří, rozhled tu je nádherný.
V zálivu jsme přejeli most přes úžinu a přijeli do města Posedaje. Poprvé jsme tak skočili do moře, koupali se a slunili.
Večer jsme vyjeli nad město na kopec a na třetí pokus jsem našel místo na stan. Po setmění jsme měli svítící městečka kolem zálivu jak na dlani. Pak začal vycházet měsíc a úplná tma se rozplynula. Bylo fajn se na to dívat a popíjet pivko.

4.den, úterý

Hned ráno jsme se rozjeli do Zadaru. Příjezd do centra byl celkem v pohodě, využili jsme výhodu motorky a zaparkovali v centru až u pěší zóny, na chodníku u hradeb. V úzkých uličkách Zadaru bylo příjemně chladno a mimo ně začínalo být už nepříjemné horko.
Prošli jsme pár uliček, nábřeží, přístav, něco nafotili, pojedli a jeli dál.
Po cestě jsme se zastavili na jednom místě u moře, ale byly tam hodně ostré kameny. Tak jsme to zapíchli na pláži až o něco dál, v městečku Pirovac.
K Trogiru se svažovala cesta s krásnými výhledy do okolí, od hor, přes záliv se Splitem až po ostrovy na moři. Kromě nás si to tu fotil i jeden motorkář z Litvy, na GSu. Samotný Split jsme projížděli v dopravní špičce, nic moc, ale netrvalo to dlouho. Cestou na Makarskou jsme se po cestě ještě koupali.
Tento den jsem si myslel, že si najdeme na Makarské nějaké ubytování, ale nakonec jsme to zase zvládli venku. Pohoří se tu svažuje šikmo k moři a místo na stan se tak hůře hledá. No ale našli jsme, dokonce rychleji než v předchozí den. Zelený plácek mezi olivovníky byl tak akorát pro stan, ale nevadilo. Naopak jsme přímo ze stanu viděli svítící městečka na pláži, Makarskou jsme tak měli jak na dlani.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.11
Známkováno: 56x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist