Balkán

O Silvestru u Romči s Evčou jsme si dohodli předběžný směr naší letošní dovolené a to Bosna-hercegovina, Černá hora,eventuelně kousek Albánie a při chorvatském pobřeží zpět. Část party chce zároveň navštívit sraz v Apatinu v Srbsku,jehož termín koresponduje s naší dovolenou.Účast přislíbilo 10 motorkářů,s přibližujícím se termínem však nastaly změny.Přema odpadl po bouračce a Jiook z nějakého důvodu taky nemohl,ovšem přibyl na poslední chvíli David (Šimon) a Pepa Němeček,takže konečná sestava měla být Merky,Jirka,Peťa,Koudy se Sandrou,Míša,Alda,Béďa my.Ovšem Béďa v Břeclavi taky odpadl ze zdravotních důvodů.

Takže 29.6. vyrážíme v 19:00 společně s Béďou směr Uherské hradiště k Michalovi, který nám slíbil poskytnout nocleh, abychom ráno mohli vyjet všichni společně. Přijeli jsme v 21:00. Bez problémů, větší část po staré silnici a část po dálnici.Buchláky super.Míša s Martinkou nás ještě vytáhli na pivko do Koruny,podebatili jsme a po půlnoci začaly číšnice naznačovat,že budou zavírat a tak jsme se odebrali do hajan.

Za ten den jsme najeli 203 km.

Den první 30.6.

Po vítečné snídani u Míši jsme se sešli na parkovišti u hypermarketu s větší částí motorkářů a v 9 hodin jsme vyjeli směr Břeclav, kde se připojil Pepa, ale bohužel nás opustil Béďa, který bral ATB  a na cestu se necítil. Na Rajce se připojil Koudy se Sandrou a po projetí Bratislavské kolony mezi auty cesta bez problémů pokračovala (až na šílené vedro, mám počasí opravdu vyšlo ) na Maďarské hranice, přes Györ, Veszprém, směr Balaton. Vedro je opravdu úmorné (35°C) a tak asi v 15:15 hodin se zastavujem u Siofoku v kempu a rozhodujem se, že pro dnešek končíme. Ceny jsou přijatelné, pro stan, motorku a jednu osobu to vychází na 11,70 Euro. My jsme ve dvou za 17 Euro. Byli jsme unaveni, tak nás zachránila sprcha, pivo a koupel po překonaném, nekonečně dlouhém břehu Balatonu (voda jak kafe).

Za tento den jsme ujeli 343 km.  

Den druhý 1.7. 

Vzbudili jsme se celkem brzy, Petr začal kolem šesté balit stan v domnění, že už je 7 hodin. Alespoň jsme všichni v čas vyrazili a v půl 9 jsme seděli na mašinách a počali jsme dlouhou pouť okolo Balatonu.Jedna vesnice následovala druhou, takže jsme nemohli jet více než 50 km/h. V jednu chvíli nás málem smetl startující vrtulník záchranné služby.
Po poledni jsme přejeli hranice Maďarsko-Chorvatsko, byl šílený pařák, v jenom městě zastávka na zmrzlinu a digitální teploměr ukazoval 39°C. Domluvili jsme se, že v Chorvatsku poobědváme a v restauraci přečkáme největší polední žár. Jako na potvoru nikde žádna knajpa. Pak jsme se postarali o menší zpestření my.  Za 1. kruhovým objezdem mimo město nám motorka chcípla a po nastartování blafala, jakoby na jeden válec a nedržela.
Pěkně jsme se vylekali, ale naštěstí nás tu bylo víc a víc hlav víc ví a tak kluci pomohli, Kerda začal rozebírat motorku až jsem myslela,že z ní nic nezbude. Sundal plasty,nádrž a zjistil, že mu někde nějaký šroubek  nasává falešný vzduch, pak poopravili a se strachem nastartovali. Naštěstí chyba odhalena a jelo se dál. Zhruba ve 2 hodiny jsme zastavili na rybářské Kolibě na oběd,  schladili jsme se,vypili jsme všechno chlazené pito a oběd byl vynikající. Kolem 4 jsme vyrazili dál. Nezdálo se, že by se ochladilo, asi v půl 6 jsme přejíždeli Chorvatsko-Bosenské hranice v Nové Gradišce, byly fronty a vedro sálalo z motorek i ze silnice. Pepa je diabetik a tak potřeboval sólo pauzu,aby nezkolaboval. Takže jsme začali pochybovat,že se stihnem do půl 8 ubytovat jak jsme původně plánovali,chtěli jsme dojet k Plivskému jezeru,kde jsme tušili kempy. Za hranicemi se kupodivu zvýšil standart okolních budov,které byly na konci Chorvatska v hrozném stavu,rozpadliny,hrubé stavby nechané na pospas osudu i takové v kterých žili lidé.V Bosně byly sice také zbořeniny,ale vedle toho krásné domy,dvoupatrové vily s barevnými fasádami,prostě zajímavější pro oko.I krajina začala mít grády,za Banjou Lukou jsme vjeli do hor Čemernica,Ranča Planina,kde krásné táhlé zatáčky korespondovali s řekou Vrba-okolo jezera Bočas,kluci konečně pookřáli a večer kolem 20hod. znich všechno spadlo a užili si jízdu.Nafotili jsme pěkné panoramatické fotky a konečně jsme vjeli do města Jajce u Plivského jezera,kde nás zachránila cedule že kemp je 6 km.Vzali jsme první,je 21 hod,není co řešit.Dnes už toho moc nestihnem,někdo ještě povečeřel,někdo dorazil zásoby z domova,2-3 pivka a po dnešních 443 km zalézáme ve 23hod do stanů.Sandra s Koudym,Merky a Míša vzali bungalov a tak nám dobíjejí co se dá.                                          

Den třetí 2.7.

Budíček kolem 7 ráno,snídaně z vlastních zásob,kemp byl klidný,nocovali jsme tu jen my,další 3 motorky z Čech a 2 karavany,takže jsme se vyspali dobře ale dnes chci postel.Startovali jsme kolem 9hod. zastávka na focení minivodopádů,další na tankovánía další v obchodě a pak už ke strojům a jedem směr Mostar.V půl jedné zastavujem na oběd v místní putice za hubičku.O zpestření se postaral David,který učaroval místní servírce.V Jablanici uhýbáme na Sarajevo,které míjíme a jedeme na Foču kde nacházíme opět skoro prázdný kemp u řeky.Berem chatky po čtyřech (konečně).Majitel nám nabízí na zítra raft,uvidíme jak se skupina rozhodne,každopádně bylo by to zpestření.majitel přihazuje i večeři na roštu a snídani.Nocleh 10 euro.Dnešní den byl upocený ale vydařený.

273km.                                    

Den čtvrtý 3.7.

Ještě večer se skupina po rokování rozhodla,že se rozdělíme.Někdo si prostě chtěl projet řeku Taru na raftu a někdo projezdit NP Durmitor.Takže my měli budíček  v 7hod. protože jsme byli mezi těmi,kteří chtěli jezdit,tudíž jsme si naplánovali časný výjezd.Druhá skupina nemusela pospíchat,protože měli na 11hod domluvený raft s tím,že se opět vrátí do stejného kempu u Foči,přenocují tam ještě jednu noc a pak vyrazí za námi do Monte Negra,kde se sejdem někde u Skadarského jezera. No a my ve 3 motorkách,Alda,Jirka a my jsme po snídani (rozbili pro bárzjaké asi 2 plata vajec) a zabalení asi v 9hod vyrážíme po doporučení majitele kempu na hraniční přechod Metaljka.Později jsme litovali,že jsme ho poslechli.Ještě před hranicemi nám stihli pohrozit místní policisté.Nelíbil se jim náš styl jízdy ale byli hodní,dali nám to za 20 éček pro všechny.Hraniční přechod z Bosny byl jen závora a celkem nevlídný celník.Druhá hranice byla asi až za 5 km a celníci o moc příjemnější.Asi čtvrt hodiny si s námi povídali,ukazovali nám na mapkách zajímavosti Černé Hory a nakonec nám zamávali.Ovšem cesta přes tento zapomenutý přechod byla hrozná.1.třída s dírama kam se podíváš až do Gradace.Však také kombinace zatáčky,díry,jedničková silnice a ten jejich klouzavý asfalt zapříčinily,že jsme se v jedné zatáčce svezli k zemi.Naštěstí tu není žádný provoz a kluci nám pomohli zvednout motorku.Nic se nám nestako,jen jsme podřeli kufr a chránič řídítek.Trochu jsme se oklepali a jeli jsme dál.V Gradacu začala konečně lepší silnice,jeli jsme přes Pljevlja na Burdjevica Tara,kde byly krásné panorama,zajímavý most do Žabljaku a odsud 37km přes Národní park Durmitor.Po silnici první třídy,takže když jsme sem tam viděli dodávku,tak jsme nevěděli jak se vyhnout,protože silnice je bez svodidel a okolo srázy jako hrom. Ve vesničce Trsa jsme v krčmě poobědvali asi ve 3hod vítečnou jehněčí polévku a potkali další 2 motorkáře z Brna,kluka a holku na kroskách.jeli stejnou trasu ale obráceně.odsud jsme jeli 11km do Plužine,což byla nádherná cesta,nahoře scenérie jako hrom,Plivsko jezero obtáčí pevninu v šílené hloubce,do které se jede spletí tunelů tesaných ve skále,beze světel.Dole u jezera opět most,panorama a místní rybář,který nahodil do té hloubky 7 prutů a dal s námi řeč (ůdajně bývá pod mostem 120m hluboká voda).Odtut po státní na Nikšič,ale v Šavniku jsme odbočili opět na Žabljak,prostě takový okruh Durmitorem.Dorazili jsme asi v 19hod,v kempu berem opět chatky.Za 6 euro pro jednoho není co řešit,tentokrát jsou po dvou.Za chvíli za námi přijíždějí naši známí na kroskách a také se ubytovávají.Večer sedíme pospolu a popíjíme plechovkové pivo s ještě jednou dvojicí motorkářů z Čech.

Krásný den i přes karambol a krásných 309 km.                                             

Den pátý 4.7.

Ráno po snídani jsme vyjeli opět asi v 9 hod.Směrem na Mojkovac,Kolašin,Mateševo a dál na hlavní město Podgorica.Byla to opět cesta první třídy,vedoucí z velké části kaňonem řeky Tara,zatáček jsme si tedy užili víc než dost.Před hlavním městem (o kterém jsem si začala myslet že neexistuje-žádný ukazatel,žádná cedule a civilizace v nedohlednu) u sjezdu na hlavní silnici jsme si udělali přestávku na doplnění vypocených tekutin v nějakém Kafe-baru,berem skoro všichni radlera,pito považují za zbytečnou věc,je zase nejmíň 38 stupňů.Přemýšlíme jestli už je nám druhá skupina v patách.Ozvali se že pojedou po státní rovnou k moři a zakempují.Po odpočinku vyrážíme dál po státní přes hlavní město na Petrova,přes Skadarské jezero.Překvapilo mě jak je zarostlé lekníny.Chtěli jsme kempovat u něj,ale nebyly tam kempy,jen apartmány a my chtěli k vodě,tak jsme to také natáhli až k moři.V Petrovaci nám slečna v infocentru poradila kemp u vody za 11 éček dvě osoby,stan,motorka.Sice žádný luxus,opět turecké záchody,ale na jednu noc proč ne.Jsme zplavení,tak to neřešíme,rozkládáme nejnutnější a jdem se vykoupat.Jirka hned po ubytování píše druhé partě souřadnice kempu.Asi za 2hod přichází zpráva od nich,že jsou ubytovaní asi 15 km od nás,no smůla,už se asi neuvidíme.Druhá parta totiž zítra vyráží zpět směr Srbsko na mezinárodní sraz motorkářů v Apatinu.Večer při prohlídce města potkáváme zase 2 motorkáře z Čech-od Berouna,pán na BMV a jeho paní na V-stromu 650,dáváme řeč a v hospůdce vydržíme do 23 hod.

Pěkný ale horký den,230 km.      

Den šestý 5.7.

Probudili jsme se do rozpáleného dne,nikde ani mráček,po 7 hod.jsme byl již v moři,bylo to příjemné.Začali jsme spekulovat,jestli tu ještě jeden den nezůstanem.po poradě s klukama jsme se dohodli že tu pobyt protáhnem,my dáme dnes voraz,Jirka s Aldou se projedou  v národním parku Lovčen.Vrátili se asi v 16 hod,libovali si průjezd Kotorem,najeli za 6 hod 180 km ale přijeli obohaceni o další zážitky,Alda nafotil další scenérie.Večer poklábosíme s Berouňákama,kteří taky ještě zůstali a zítra vyrazíme časně směr Kotor,kde se budem asi loučit,protože kluci jedou raky na Apatin,my ne,nás ty velké srazy neberou.            

Den sedmý 6.7.

Ráno jsme podle plánu vstali brzy,chtěli jsme už v 7 hod vyjet,ale čekali jsme až uschne stan,takže motorky jsme nahodili v půl 8.Projeli jsme ještě s klukama Kotor po státovce,pozor na střídání asfaltu,v Budvě opravdu hodně klouzal.no a za městem jsme se rozloučili,kluci jeli zpět na Nikšič přes střed Černé Hory nahoru do Srbska na sraz Apatin,kde se sešli se zbytkem party a my se dali na Herceg Novi-na hranice s Chorvatskem a při pobřežíjsme dojeli asi 6 km k Dubrovníku.Cesta to byla špatná,na Chorvatských hranicích jsme čekali minimálně půl hodiny a silnice za hranicemi asi 10 km byla rozbitá,probíhali tam opravy,na 4 místech byl jednosměrný provoz na semaforech a místama silnice chyběla úplně.Takže jsme si před Dubrovníkem dali oběd a uhnuli z pobřeží zpět do Bosny na Trebinje,kde jsme si prohlédli vodní kola co zavlažují vinice a po pěkné státní s minimálním provozem a s volnými zatáčkami jsme jeli min.150 km Bosnou.Místy bylo ještě vidět následky války,potkali jsme i značku upozorňující na neodminované pole.7 km před Ljubuški byla odbočka na vodopády Kravica,zajížďka asi 3 km opravdu stojí za to,nádherná scenérie a dole pod vodopády se nechá koupat a jsou tam kiosky.Pak jsme pokračovali na Imocky zase přes hranice,tentokrát bez zdržování,jen celník poznamenal „diabol i engel idi! A mávl rukou.asi po 50 km v Cista Provo jsme uhnuli opět k pobřeží a serpentinami jsme sjeli k Omiši,vyhnuli jsme se dálnici a ubytivali se v kempu za městem za 25 éček na noc.

Koupačka a večeře,dnes toho máme celkem dost,najeli jsme 397 km.                                 

Den osmý 7.7.

V Omiši jsme ráno posnídali nad mapou a rozhodli se že při pobřeží pojedem maximálně do Splitu a pak vnitrozemím okolo Velebit nahoru na Záhřeb-směr Sinj,Knin,Bradáč. Jeli jsme po pěkné málo frekventované státovce,když už jsme někoho potkali,tak turisty mířící k moři,kteří chtěli ušetřit za dálnici.V okolí Kninu byly také patrné pozůstatky války.za Plitvickými jezery v Karlovači jsme si prohlédli válečný památník.Dál jsme přece jen pokračovali cca 180 km po dálnici,přes Záhřeb-Lučko kolony.Až do Varaždinu ,tam jsme opět sjeli a míříme na hraniční přechod se Slovinskem-Lendavu-a opět do Maďarska na remis a Keszthely,což je první větší město u Balatonu.Zastavujeme u prvního kempu který potkáváme,jedna noc pro 2,stan a moto 19 euro.Máme nalítáno 599 km,je 19 hod a máme toho dost.dáváme pivko a vínko a musíme utéct před hejnem komárů,kteří se nás rozhodli seštípat.Důležitá věc k Balatonu-repelent.                                                                       

Den devátý 8.7.

Noc byla divoká,asi do 3 hodin ranních tu byla nějaká diskotéka.ráno ještě následovala koupel v Balatonu a i když jsme si slíbili,že vyjedem déle,tak v 9 už jsme opět seděli na železném oři.Jeli jsme při břehu Balatonu až do Balatonfůred,kde jsme uhnuli na Vesprem a potom na Gyor.Přes hranice na Slovensko a konečná ve Velkém Mederu.Po první zastávce už na nás volá paní z balkonu,jestli sháníme ubytování.Trochu jsme se báli,že nás na dvě noci nebude chtít,ale bez problému za 7 euro pro jednoho,což se nedá odmítnout.dneska jen 191 km,ale následuje relax,pozdní oběd a večerní koupání v termiku takže super.               

Den desátý 9.7.

Dnes dopoledne pršelo ale pak se vyčasilo,takže jsme si naordinovali klidový režim na poslední den a vyrazili jsme jen do nedalekého Gyoru na tříhodinové koupání.je to poclední den,zítra dorazíme domů,takže dneska pouhých 60 km.                                                

Den jedenáctý 10.7.

zpět do reality,239 km.                                                                                

Na závěr:musím říci že letošní dovolená se mi moc líbila,užili jsme si sluníčka (i když stačilo by méně) potkali jsme spoustu příjemných lidí,poznali jsme cizí kulturu i krásnou nezkaženou přírodu a kluci si za řídítky v nekonečných zatáčkách také přišli na své.Naše počítadlo skouslo 3 287 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE