reline_unor



Dovolená na Balkáně s Jawou 660

Jedenáct dní napěchované skvělými (někdy i méně příjemnými) zážitky...

Kapitoly článku

Jednoho zimního večera jsem se konečně rozhoupal k sepsání cestopisu o naší loňské dovolené a výsledný koncept jsem přeposlal přítelkyni na ukázku. Jelikož se mi ji povedlo ten samý den popíchnout, tak cestopis s mírnou nadsázkou upravila na svoji verzi a poslala mi jej zpět. Výsledek se mi zalíbil a tak jsem to už neměnil... Takže pánové, je to i s názorem něžného pohlaví, našich baťůžků...

Je únor 2013, venku sněhová kalamita, přikládám dřevo do kamínek v dílně a sedíc u zaplachtovaných Jaw přemýšlím, kam s přítelkyní Katkou, vyrazíme v létě. Jelikož mám na dovolenou 10 dní a chceme si užít i trochu toho nicnedělání, hlavně přítelkyně, abych pravdu řekl, volba padá na Chorvatsko. Hlavním aspektem také je, aby se tam dalo dojet na motorce, protože autem přeci nepojedu, a letadlo je pro manekýny a nedobrodužné duchy. Rád bych také  po letech navštívit jedny známé, mající dům s apartmány na ostrově Hvar, u kterých jsme byli naposledy v roce 2010 na Jawě 350/640. Hlavně mě ale láká návstěva Bosny a Hercegoviny. Lákají mě i vodopády Krka a v Bosně máme naplánovánou návštěvu vodopádů Kravica a Jajce.


1.den

Ráno 1. srpna 2013 hypnotizuji v práci hodiny, na kterých už chci vidět čtvrtou odpolední. Překlepu pracovní dobu a hurá domů, pro nastrojeného Sportarda. Dnes mě čeká jen zahřívacích 100km do ATC Erika v Brodu nad Dyjí. Po páté hodině konečně vyjíždím, v Prostějově najíždím na dálnici a frčím na noc na Pálavu. Po příjezdu a postavení stanu, si dávám dvojku Rulandského šedého na lepší spaní. Ležím ve stanu a přemýšlím nad zítřejší cestou. Nakonec jsme dovolenou naplánovali tak, že pojedu na ostrov Pašman, tam už se bude týden na Slunci grilovat přítelkyně s rodinou, Katku jim ukradnu a pojedeme na Hvar, kde nás pro změnu čeká můj bratr se svojí drahou polovičkou. Bosna přijde na řadu na zpáteční cestě.

Najeto cca 105km

2.den

Mobil po druhé hodině ranní hraje Tarju a já se s výrazem čerstvě vyorané myši deru ze stanu. Noc nestála za nic, víno nějak nepomohlo a já pořádně nevyspaný balím svůj příbytek. Odtlačím Jawku až za kemp, abych dusotem jednoválce nevzbudil celý areál a jedu směr Vídeň. Stavím na Shellce v Mikulově, dopřávám si kafčo a motorce plnou nádrž naturalu. Letos jedu přes Rakousko na jih poprvé, běžně jezdím přes Maďarsko, ale chci poznat zase něco nového. Přemýšlím, zda jet po dálnici, či okresce a nakonec volím možnost B. Za Poysdorfem pokračuji dále po silnici č.7 úplně sám až do Vídně. K Dunaji jsem dorazil za svítání a s vidinou pohodového průjezdu, mířím na průtah městem – Gürtel. Bohužel jsem opět (jako několikrát předtím při cestě za vídeňskou tetičkou)  před Schönbrunnem špatně odbočil, netrefil Altmannsdorferstrasse a záplava jednosměrek mě zase vytrestala. Po několikátém ptaní se na cestu jsem trefil správný směr a konečně jel na Wiener Neustadt, kde mě zastavila policejní hlídka. Evidentně někoho hledali a já v kukle a s černým hledím helmy, jsem se jim asi moc nezdál. No čučet téměř do hlavně samopalu, není nic moc. 
Slunce již svítí plnou silou, když jsem se konečně dostal z periferiií Vídně a ujížděl po 54-ce na Hartberg a Gleisdorf. Dále jsem pokračoval na Feldbach a Bad Radkersburg na Slovinské hranici.Silnice perfektní, zatáčky, výhledy..., ale teda na přesun nevhodné. Ač jsem se nikde moc nezdržoval, na hranicích jsem byl až v poledne. Cesta Slovinskem přes Ptuj byla od tohoto města, jen jedna šinoucí se kolona rekreantů. Po grilovaní se ve frontě na hraničním přechodu, jsem vzdal myšlenku jízdy Chorvatskem po staré cestě přes Plitvická jezera. Najel jsem na dálnici a po ní jel až do Benkovace. Po projetí tunelu Sveti Rok, jsem sjel na sjezdu Maslenica a dal si přestávku koupáním v moři, ve vesnici Rovanjska. Odsud už to byl jen kousek do Biogradu na Moru. Trajekt z Biogradu na ostrov Pašman do vesničky Tkon jsem stihl tak akorát. Ve Tkonu mě již čekala Katka s rodinou. Ráno pojedeme do národního parku Krka a pak na Hvar.

Najeto cca 750km

3.den

„Už vstávej!!!“ „Neee, dnes na to kašlem, nikam nejedu.“ „Tak se pojď koupat!“ „Neee, však já na tu pláž hned za vámi dojdu...“ Houby, spal jsem jak zabitej, jako vždy, když jedu na dovolenou, totálně zbitej jako pes, to proto, abych si vše náramně užil, když je to jednou za rok. K životu jsem se probral v poledne, slezl na pláž, zaplaval si kolečko a vytuhnul na lehátku ve stínu. Všichni si sežeňte svůj program, já hodlám celej den prospat a pak v noci otravovat Katku, aby i ona se nemohla vyspat.  Hold, bylo toho v práci před dovolenou dost a na Pálavě jsem se nevyspal už vůbec. Dnes tedy klid, Ožujsko a Karlovačko.

Najeto poctivých 0km

4.den

Vyrážíme ráno, abychom nejeli v tom největším vedru, do 60 kilometrů vzdáleného národního parku Krka. Zde nasedáme v 9 hodin na loď, která nás doveze proti proudu řeky Krky pod Skradinský vodopád. Kocháme se výhledem na tu masu padající vody a postupně stoupáme chodníčky na vrchol vodopádů, přejdeme na druhou stranu a pak se jdeme osvěžit koupelí pod vodopády. Začíná být nechutné horko, nahoru se drásáme co nám síly stačí... Po odjezdu lodí zpět do Skradinu se ještě koupeme v řece, protože je horko k nevydržení, tipuji tak 40C ve stínu, děs.  A sladká představa před námi -  navlečeme se do motohadrů a uvaření odpolední výhní, jedeme do Splitu na trajekt.

 

100 kilometrů na motorce v černých hadrech, na spalujícím Slunci stačí k tomu, že na loď se vpotácí 2 upečené osoby, kterým snad za chvíli pukne hlava. Slézám z motorky a tak tak, že se nezesunu na zem, ani nevím jak jsem schopna u pokladny něco zadrmolit, popadnout lístky a valit k ujíždějící motorce před kterou se už pomalu zavírají dveře trajektu.  Sedíme uvnitř jen velmi mírně klimatizované kajuty a pijeme chlazené Ožujsko, které ale zrovna moc nepomáhá. Všude spokojený dav těšící se na slunnou dovolenou a my s natáhlými xichty se dohadujeme čí je to vina, že jsme se zase v těch největších vedrech ocitli na dovolené. Po dvou hodinách plavby jsme na Hvaru a frčíme do Jelsy za bratrem a známými. Konečně je nám po 2 hodinách trochu líp, je už 19:00 a slunce si dává mírnou pauzu a my můžeme o trochu lépe dýchat.

Najeto cca 150 km


5.den

Dneska jdeme na pláž, kde v polostínu strávíme čtením, koupáním a celkovým nicneděláním skoro celý den. Večer vyrážíme na procházku noční Jelsou a dáváme si v cukrárně pohárek a baklavu. Tento den se vydařil, byli jsme ve stínu a užívali volna.
Najeto cca 12km

6.den

Včera, jak jsme přišli v noci na apartmán, jsem dostal strašnou chuť na pivo, tak jsem jedno lupnul a šlo se na kutě. No, dnešní den jsem měl celý na to, abych u mezistátních hovorů s Austrálií přemýšlel, co byla větší hovadina, jestli pít pivo na zmrzlinu, či být na Slunci celý den, když na to nejsem zvyklý... Ještě že jsme den strávili v klimatizovaném apartmánu a mohli si odpočinout od horka. Příčin nevolnosti mohlo být víc, každopádně i mně nebylo dobře, takže buď včerejší přehřátí nebo střevní chřipka a na ní bych vsázela 90%.  Takže super! Máme poslední 4 endiarony, mají se brát 3 denně. Paráda. A v místní lékárně Endiaron nemají.

 Najeto nečekaně 0km


7.den

Včerejší nevolnost je ta tam, čekáme až se bratr probudí a půjde si půjčit skůtra, že pojedem do Hvaru na výlet. No nakonec jsme jeli sami, pokochali se městem Hvar a před polednem už jsme se raději oddávali stínu klimatizovaného apartmánu. Takže dopoledne ve spěchu, honem rychle se vrátit na apartmán, protože už padáme horkem. Jestli jsme na to horko vysazení, nebo to fakt nedáváme, toť otázka. Každopádně když jdeme z apartmánu jen na balkon, rychle se vrácím zase dovnitř, protože venku se nedá ani pořádně dýchat. Ale nechci trčet v apartmánu, chci ven, procházet se, užívat si dovolené. Prošmejdit všechny kouty uliček, šnorchlovat, plavat, luštit křížovku na pláži... Nemám ani knížku, přečtený i časopis o motorkách, krize!  V pozdnější odpoledne jsme zajeli na pláž k Vrbosce, večer v 6 už se dalo vyjít ven a užívat si moře, za kterým jsme jeli přes 1000km. Večer jsme si sbalili věci, navázali motorku a šli se s ostrovem rozloučit do koktejl baru. Zítra už jedeme směrem domů, ale přesto se na to těším asi nejvíc z celé dovolené. Bude Bosna... Ano, já jsem nadšená, že je nám dobře, že nepotřebujeme endiaron a že naše střevní trable jsou ta tam. Uff, jedeme domů, pryč z nechutné výhně do ještě větší výhně. Snad bych raději zůstala, je tu klimatizace...  A Bosna! Kam to jedu? Mé vyhlídky na Bosnu jsou zvláštní, rozhodně si nepředstavuji žádný luxus, spíše dost pod úrovní, sem tam nějaký obchod, žádnou restauraci. Těším se ale na hory a vodopády, snad tam bude vztřícnější klima. 

Najeto cca 58km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (43x):
Motokatalog.cz


TOPlist