Bosnou k moři

Po několikatýdenní přípravě, dokupování nezbytných doplňků a cestovatelských potřeb, se konečně přiblížil začátek prázdnin a tím i termín naší první motodovolené s novým miláčkem pokřtěným na „Šmoulinu“. Cílem byla hlavně cesta, i když několik záchytných bodů jsme měli naplánované. Vezli jsme si i nějaké zásoby jídla , ale v plánu jsme samozřejmě měli i nějakou hospůdku. Spaní jsme měli jen v kempech, na volno jsem to nechtěl riskovat. Na cestu jsem měl výborný autoatlas Chorvatska, sice z devadesátých let, ale podrobný a včetně Slovinska i Bosny a části Srbska. V předvečer odjezdu jsem vše nabalil na stroj a v noci se převaloval nervózně na posteli nemoha kloudně usnout.

1. den - pátek 1.7.2011

Trasa:

Směr Svitavy přes Nové Město nad Metují - Rychnov nad Kněžnou – Vamberk – Česká Třebová. Dále ze Svitav na Brno – Břeclav – Bratislava – Rajka a cíl dne bylo jezero Balaton. Vyrazili jsme v ranních hodinách za celkem slušného počasí a ani prázdninový provoz nebyl tak hrozný, jak předpovídali v médiích. Do Lipůvky probíhalo vše k naprosté spokojenosti. Po naplnění hladových útrob Šmouliny i naších jsme vyrazili dál. Po pár kilometrech jsem zaregistroval karimatku hrozící pádem a zajel ke krajnici. No a pak se to stalo , Světluška (má drahá polovička) v nějakém podivném rozpoložení začala vystupovat dřív než bylo vhodné a během několika vteřin jsme na boku leželi všichni tři. Naštěstí se vše obešlo bez úrazu , akorát kryt na spojkovou páčku to měl za sebou. Posbírali jsme se a lehce otřeseni jsme pokračovali dál. Přesun až do Maďarska probíhal po dálnici , takže nuda. Těsně před maďarsko-slovenskou hranicí jsme z dálnice sjeli a pokračovali po okresní silnici. Slunce pařilo cesta byla pěkná, nálada dobrá jen průjezdem prvního města mi nakonec musela pomoci GPS v telefonu. Pár kilometrů za hranicí ale začal foukat silný boční vítr, že jsem měl co dělat abych se udržel na silnici. Světluška si stále stěžovala, že je jí zima. Zajímavé, bo bylo asi 25 stupňůve stínu (ten ale nikde nebyl) a mě bylo vedro jak v tanku. K večeru jsme dorazili na dohled k Balatonu , nakrmili Šmoulinku – platba kartou bez problému – a začali hledat nějaký kempík. Vesnice Badacsnytördemic skrývala kemp Eldorado a v něm jsme zaparkovali. Kemp byl spíš pro karavany, ale jinak super. Hospůdka pěkná , sprchy v ceně, toalety čisté nové a vybavené. 2 lidi + moto + malý stan = 3800 HUF.
Najeto 526 km.

2.den - sobota 2.7.

Trasa:

Keszthely – Barcs – Daruvar – Banja Luka – Jajce

Ráno nás bohužel probudil déšť. Špatný začátek, zabalili jsme a čekali jestli nepřestane. A nepřestalo , jen se déšť na chvilku trochu zmírnil. Okolo deváté jsme vyrazili. V dešti to nebylo nic zábavného a provoz okolo jezera byl dost hustý. Nicméně s dalšími kilometry směrem na jih se počasí zlepšovalo, a zároveň se mi vracel i úsměv do tváře. Ovšem jen do doby než jsem ve zpětném zrcátku zjistil že mi na kufru chybí pytel. Byl v něm stan, bunda a pár nedůležitých maličkostí. V tu chvíli jsem byl málem po smrti na srdeční kolaps (slušná verze). Otočili jsme se a zkusili jet pár kilometrů zpět a při neúspěchu v hledání se vrátit domů. Po chvíli mi přišlo, že se motocykl chová nějak divně, zastavím, slezu a co nevidím. Náš pytel se nám houpal u zadního kola. Byl prodřený, ale obsah byl naprosto v pořádku. Co bude do třetice? Upevnili jsme vše na své místo a vesele pokračovali dál. Přestalo pršet, vysvitlo slunko a po vjetí do Chorvatska už byl zas pěkný pařák. Po Chorvatsku jsme jeli bez problémů ,cesty slušné , vesničky , zatáčky , sem tam kopeček. Dojeli jsme na hranice s Bosnou. Po nezbytných hraničních formalitách jsme uháněli směr Banja Luka. No , uháněli. Striktně podle předpisů , jelikož policejních hlídek bylo požehnaně a i místní řidiči rychlost přesně dodržovali , ale jinak to jsou pěkný divočáci. Na autech to bylo docela vidět. Dali jsme si přestávku na malou kávičku a sušenku z našich zásob. Stojíme tak na krajnici a v tom se přiřítí starší WV , z něj vyskočí majitel nedalekého kiosku z potravinami a cosi na nás haleká v rodné řeči. Snažím se trochu komunikovat slovně i gesty , výsledek je že nám přináší kempový stolek a židle. Pak nasedá do svého vozu a odjíždí neznámo kam. Po občerstvení balíme , vracíme zapůjčený nábytek do kiosku a vyrážíme dál. Tato příhoda nám v hlavinkách vydrží pěkně dlouho. Věřím , že v západní Evropě by se nám to nestalo, spíš by nás někdo zkasíroval za stání. Projíždíme Banja Lukou a na jejím konci tankujeme , tady mi jedinkrát selhala platební karta , nicméně platba v Eurech není žádný problém a tak za chvíli pokračujeme dál. Síť čerpacích stanic je v Bosně velmi hustá, ještě víc než u nás , a to už je co říct. Po chvíli přichází okamžik kvůli kterému jsme sem jeli. Vjíždíme do kaňonu řeky Vrbas, až mě z toho přejel mráz po zádech. Nádhera. Strmé skály , velice kvalitní silnice, vedle řeka , skoro žádný provoz, zatáčky, kopečky, několik tunýlků. Nedá se to popisovat, musí se to projet. Světluška fotí , zastavit moc nejde. Lehce odbočím, nechcete-li, aby vám spolujezdec spal za jízdy, dejte mu foťák. Funguje to spolehlivě. Kochám se okolní krajinou, čas plyne a cíl dnešního dne, městečko Jajce, je na dosah. Zbliknu ceduli ukazujíc na vodopády a několik aut na krajnici. Zastavuji taky , pro fotečku pouhou. Světluška při sestupu zpanikaří v domnění že opět padáme všichni na bok a její koleno to poněkud nerozchodí. Navíc vodopády odsud vůbec nejsou vidět. Nastupujeme , naposledy normálňe, a jedem do kempu Pivsko Jezero. Ubytováváme se platba kartou bez problémů, cena 10,23 € za noc. Stan stavíme vedle kolegy z Německa na BMW, trochu povídáme a jdem prohlídnout okolí jezera. Mlýnky jsou pěkné, jezero čisté, příroda super a domorodci neuvěřitelný bordeláři. Po návratu povečeříme a vedle dorazí skupinka motorkářů z Ostravska. Dáme řeč, zjistíme že jsme se dneska už několikrát potkali. K naší smůle zde probíhal jakýsi folklorní festival a tak pivní osvěžení a večeře v místní restauraci neproběhla. Jdem na kutě.
Najeto 392km.

3.den - neděle 3.7.

Trasa:

Jajce – Bugojno – Jablanica – Mostar – Blagaj – Capljina – Ljubuški – Ploče – Gradac – Zaostrog

Ráno posnídáme, zabalíme, rozloučíme se s kolegy a vyrážíme. Ve městě stavíme na prohlídku vodopádů. Jsou velice pěkné a město žádá o jejich zapsání na seznam UNESCO. Jenže na nich zrovna probíhaly jakési stavební práce a to dojem docela kazilo. Stavba v přírodní památce a UNESCO??? Moc mi to dohromady nejde. No nic, ještě jsme podarovali asi 12ti letého žebráčka Eurem a mažeme na Mostar. Cesta probíhá v poklidném tempu opět nádhernou krajinou. Bohužel dojem kazí stále zřetelné obraz války, která se zde prohnala a to včetně minového nebezpečí hned za krajnicí. Světlušce to moc dobře nedělá. Krajina se pozvolna mění, stoupáme do hor a přejíždíme sedlo Macelej. Klesáním se dostáváme do kaňonu další řeky – Neretvy. Je to zde trochu jiné než u Vrbasu a to je dobře. Opět kochací jízda. Před Mostarem se hory rozestupují a krajina i silnice se narovnávají. Vinice široko daleko, a docela slušný pařák. Vjíždíme do Mostaru. I zde je válka stále vidět na každém kroku. Hledám parkování pro Šmoulinku, po chvíli mě odchytne domorodec a odvede mě na místo asi 300m od mostu. Ale řekne si 20 kun – vydřiduch. No sundáme ze sebe co jde a jdeme na most. Vyloženě lapák na turisty, samý stánek se suvenýry a jinými nezbytnostmi.Všude nás lákají do hospůdky. Kdyby tam byla třetina lidí, nechám se ukecat. Prohlížíme most , nezbytné fotečky a projdeme trochu okolí. Po návratu se pokouším otočit stroj ,přičemž mi zdatně sekunduje opět nějaký žebrák, odmítám ho, potom dalšího, a pak ještě několik. Až večer v kempu jsem zjistil, že se mi některý z nich podepsal na boční kufr. Bohužel zřejmě hřebíkem nebo něčím podobným. Vrážíme směr Blagaj, tady navštěvujeme nemohutnější pramen řeky v Evropě. Dáváme si pozdní obídek a odpočíváme. Při odjezdu je Světluška lehce nervózní neb parkujeme na molu nad řekou, vedle nás stojí docela těsně auto, na druhé straně je zábradlí a v prknech asi půlmetrová díra. Vycouvám bez problémů a pomalu odjíždíme. V Capljine tankujeme chceme si osvěžit těla ve vodopádech na řece Kravica. Asi přehřátí organismu, špatné značení a únava po jízdě způsobily, že jsme je nenašli.Vyrážíme na pobřeží. V Chorvatsku projíždíme okolo rozestavěné dálnice na Dubrovnik. Přichází enduro vložka – asi 500m po štěrku , nic moc. První pohled na moře a pobřežní silnice. Už je pozdní odpoledne a vedro mi nedělá moc dobře. Domluvíme se ,že berem první kemp. Dojíždíme až do Zaostrogu. Kemp slušnej a poloprázdenej. Ve stínu borovic stavíme stan. Svlíknout do plavek a hurá k moři. Světluščino koleno je asi dvakrát větší než by mělo, tak musí opatrně. Moře nás vítá metrovými vlnami. Světluška bezpečně jistí místo na břehu a já se vrhám do vln. Pak se vlny vrhnou na mě a raději uznám jejich převahu a ustupuji zpět ke břehu. Zde jim nastavím hřbet a v domnění, že jejich útok zmírním, se nechám osvěžovat. Jenže vlnám se to moc nelíbí, následuje několik bouchanců do zad a potom co se mi přelili přes hlavu zbaběle opouštím bojiště. Toho dne moře zvítězilo. Večer se jdeme projít po pobřeží, zmrzka, pivíčko a hajdy do spacáku.
Najeto 296km