Benelux 2017

    V den "D" to vypadá snad i na hezké počasí, ale stejně dávám do gatí zimní vložku. Venku je 7 stupňů a vyrážím od Salzburgu, kde dlím na letním bytě, směrem na sever. Poklidná jízda mezi řepkovými poli, pohoda, vložka Amundsen v gatích odvádí dobrou práci, je to jako bych seděl doma u krbu. Jedu nalehko, žádný stan, spacák, ani vařič s sebou netahnu, prostě masňácká dovolená. První zastávka je vedle Burghausenu ( údajně nejdelší hrad v Evropě, na hřebeni kopce přes kilometr dlouhý...) v Altöttingu. Prastaré, uhlazené městečko, spousta kostelíčků a uprostřed náměstí malý kostelík s Černou Bohorodičkou, který patří k nejnavštěvovanějším poutnickým kostelům v Neměcku. Vevnitř je to samý stříbrný škapulíř a vůně kadidla, zvenčí samý děkovný obrázek od uzdravených a napravených hříšník a vůně terminálních metabolických produktů hospodářských zvířat. Taky papež tady byl, lipku zasadil. Navíc tu je zázračný pramen bratra Konráda, no prostě hotový Lurdy. Vodou z pramene jsem se potřel opodéldokem, stejně jako před týdnem v Lurdech, taže stovka mě nemine!

      Další zastávka je ve Štraubingu, barokní skvost Bavorska.....no.....jo, hezké město to je, až pojedete okolo, zastavte se. Projdu náměstí, kouknu na blížící se oblačnost, raději skočím na Helen a jedu po dálnici na Regensburg. Neuvěřitelné, co se tady valí za masy aut, které se co nevidět zaseknou. Nekonečná zácpa a kdesi daleko vepředu kompletně zavřená dálnice kvůli bouračce. Sjiždím na okresky, ale není to o moc lepší, navíc se tu nedá kličkovat a předjíždět. Velká ztráta času, ale nakonec jsem z toho venku. Jedu na Kelheim, na Halu Osvobození. Je to impozantní budova, která se stavěla řadu let v první polovině 19 století na oslavu konce napoleónské éry. Škoda jen, že Svaz německých památkářů vyhrál v lotynce, neb většina památek je oděna do oku lahodícímu lešení. Odtud je to jenom kousek na průlom Dunaje. Řeka se tu valí nezi skalami na obou březích. Moc hezké. A samozřejmě klášter Weltenbrug s vlastním pivovarem a nádherným, barokním kostelíkem. 

     S odpolednem jedu ještě kolem Řezna na sever do Schwahndorfu. Dříve jsem tu jezdil po dálnici a z dálky to vypadalo hezky. Z blízka to vypadá o dost střídměji. Je tu jenom jeden velký poutní kostel a ten už je v 7 večer zavřený. A navíc mě dostihla ta oblačnost a leje. Rychle po dálnici zpět do Regensburgu - doslovný překlad dešťový hrad - chápu. S ubytováním je to docela natěsno, 100 EU žádná míra. Nakonec nocuji v podivném hostelu za 23. Cimra s 5 Asiaty nejasného původu, ale jasného vyznání, záchod a sprcha společná. Ve vedlejším pokoji spí za podobné kostelace nějaká Maďarka, která se - a ani se jí moc nedivím, když se na místní osazenstvo podívám - oprávněně obává hromadnáho zápisu do památníčku.....Večer ještě courám po městě, katedrála klasicky v lešení, ale stejně je tu hezky ( to světlo není Slunce, ale lampa pouličního osvětlení ).

      Zapoměl jsem doma holící strojek, takže zakupuji pěnu a žiletky, abych nevypadal jako loupežník. Nevím, jak to ta děvčata dělají, že při tom nevykrvácí, já totiž po oholení vypadám jak Frankenstein. Je sice čoudmo, ale alespoň sucho. Jedu po dálnici na Norimberg. Na sever od něj je Lauf an der Pegnitz. Karel IV tu založil hrad. Malebné, malé městěčko, domky s načerveno natřeným dřevěným hrázděním, hrad klasicky pro opravu zavřený. Loni jsem v Norimbergu navštívil výstavku "Karel IV 700 let" a překvapilo mě, jak rozdílně je tento panovník vnímán. U nás je to hlavně otec vlasti, v Německu spíše pragmatický panovník, který plánoval pogromy na Židy a zabavoval jejich majetek. Chvíli ještě trajdám ve zdejší krajině, ale není času nazbyt. Jedu na Bamberg. Moc hezké město z 10 století. Ani se nedivím, že sem někteří naši vrcholní představitelé jezdili kout své politické pikle. Symbolem města je katedrála ( v lešení ) a stará radnice ( ta v lešení jen z jedné strany ). Hezké je muzeum vlevo od dómu. 

     Dneska už mám v plánu jenom Würzburg, město je také z 10 stletí, má velké historické centrum, pevnost, katedrálu...Moc hezké. 

Ale jak si jistě všimnete, mraky nad městem neslibují nic dobrého a já  mám ve Frankfurtu zamluvený nocleh. Jakmile opustím město, začne bouřka s přívalovým deštěm. Škorně dělají co mají, jsou vodovzdorné ( taky aby ne, za tu cenu...), ale u gatí mám trochu pocit, že se mi zaplavuje podpalubí. Na dálnici aerosolová mlha, přívalový déšť a teploty pod 10 stupňů. Zácpa. Nájezd do Frankfurtu kompletně ucpaný. Lidi jsou dost našponovaný, trouběj na sebe jako telata, vyskakují ze svých luxusních vozítek a přirovnávají se k roztodivným orgánům z lidské i zvířecí říše. Kdybych neměl pocit, že sedím ve škopku s ledovou vodou, asi bych se i bavil. Hotel Tokio Inn, to zní dost honosně, ale vyhmátl jsem nějakou smart akci a tak to mám za 40 i s garáží a snídaní. Večer ještě pizza a pivko. 

     Z hotelu se musí vystřelit před 10 ráno, neb Japonci jsou národ pracovitý a v posteli se neválejí do oběda. Hotel je to bratru hezký, suchý, je tu teplo. Snídaně vydatná a i když je pečivo dobře vypečené, ulamuje si mi v 9.30 místního času kus zubu. Ku..va.Takže k nejbližšímu zabaři. Dělá to na počkání, ale stejně musím doplatit za přetažení check outu. 

Je sice mlha a zima, ale alespoň sucho. Město samotné vynechávám, dřív jsem tu pracoval. Ale místní katedrála, jejíž vež připomíná kosmickou loď z amerického sci fi seriálu, Römer platz, Paulus Kirche, katedrála v Mainzu, Wiesbaden,okolí Mohanu.....to je ta místní řeka.....je moc hezké, zvlněná krajina, vinice s moselským.

     Ale mám skluz. Jedu po dálnici na Trier. Město založené Římany, z jejichž doby je tu hlavně zachovalá vstupní brána do starého města - Porta nigra z 2 století, katedrála Sv. Petra a přilehlá bazilika. V katedrále je posvátné pouzdro s ještě posvátnější kristovou tunikou. Ale doložit se to nedá....Hezké město skoro na hranici s Lucemburskem. Dokonce na chvíli vysvitlo i Slunce.

     Na hranici kupuji levný benzín a jedu na stejnojmenné hlavní město Lucemburska. Je to velká aglomerace, ucpané silnice, ale po chvíli nalézám katedrálu Notre Dame, pod kterou je krypta s ostatky Jana Lucemburského. To byl manžel Elišky Přemyslovny......tedy otec Karla IV. Ten padl v bitvě u Kresčaku 1339 ( jako ne Karel, ale Jan....) a jako člen lucemburské šlechty byl pochován právě zde. Katedrála je zvenčí okázale mohutná, ale zevnitř......no, ale když už jsem tu. 

     Je pozdní odpoledne a do Belgie to je co by kamenem dohodil. Začínám hledat ubytování. Široko daleko jen za ceny, které výrazně překračují můj práh bolesti, ale nakonec nacházím zastrčený hostel kdesi v ardenských lesích. Ardeny....tady proběhla na přelomu 1944/45 německá protiofenziva. Vybavují se mi filmy, ve kterých hrdinní američtí vojíni s notně poddimenzovanou výstrojí odhodlaně decimují valící se německé hordy bez mrknutí okem. Ono to bylo sice spíše naopak, ale to je jedno. Podél cest všude plakáty oslavující spojence, sem tam nějaké to muzeum. Jen ty silnice mohli už od války opravit. Krajina je tu ale moc pěkná, hodně lesů, kopečky, klikatící se silnice kolem řek. Večer mi ještě volá žena, že u nás byla policie. Sousedi se brali a místní střelecký spolek jim k tomu u kostela střílel. Synek ( 9 let ), jak to uslyšel, vytočil policii a že je u nás teroristický útok. Inu, uvědomělý klučina...

     Druhý den je hezky, konečně. Při balení se mi zasekává zámek od top case.....tydle ty kufry, jsou designově sice vytuněný, ale nejradši bych je jejich konstruktérovi nacpal do....asi tušíte kam. Zlobí od samého začátku. Buď nejdou zamknou, nebo odemknout, nebo oboje. Prostě - moc rozumu nepobraly. Top case se dá sice zacvaknout, ale ne zamknout. Na místních notně omšelých silnicích se to může každou chvilku urvat a odletět do belgického lesa, belgické rokle, nebo belgického potoka. Trochu mě to zneklidňuje. Jezdím po okolí a je tu hezky. Kostelíky, malebná městečka, ale převládající stavební materiál je šedý kámen a černé střechy. Působí to trochu černo-bíle. Na jednom náměstí kvetly lípy a mouchy sedaly úpně na všechno, takže ty tečky na motorce, to je belgický hmyz.

     Kolem poledne jedu po dálnici kolem Bruselu na Gent. Dálnice mě vysype přímo v centru u katedrály a starého centra. Kostely v zákrytu, jeden za druhým, věží jak v Cařihradu. Super. Je to opět město s bohatou historií, které bylo ve své době srovnatelné s Paříží, nebo s Londýnem, má celou řadu historických památek - katedrálu Sv. Bavona, kostel Sv. Mikuláše...a je součástí uneska. Škoda jen, že se mi po cestě zámek v top case rozpadl na nanočástice a zeje po něm jenom černá díra. Ci fix...

    Odtud je už to jenom kousek do Brugg. Moc hezké město pripomínající trochu Amsterodam. Courám tu přes 2 hodiny a dalo by se jistě déle, ale zatahuje se a já to mám ještě kus k hotelu, protože ve zdejších turistických městech bych se nedoplatil.  Jedu příbřežní placatou krajinou, hodně semaforů, zoufale pomalý provoz. Belgičani jsou sice ohleduplní řidiči, ale zoufale rozšafní. V obci jedou 30, odvážnější 40, mimo obec 70, no a nežli.......na křižovatce.......odbočí.........tak..........jednomu........i dvoum.........naroste.........plnovous. To by jeden vyrost.  Jedu od města na severovýchod

Belforte-Belfried. Není to žádná pevnost, ale skladiště textílíí. Svého času byly totiž flanderské látky velmi žádané a člověk na ně musel dávat pozor. 

kde u moře nocuji v malém hotélku už na holandské straně hranice. Paní v hotelu mě přemluví, ať si dám Helen do obecní garáže jen za 4 EU na noc. To je při místních cenách malý zázrak. Hotel je za pade, společná sprcha i kadibudka. No mohlo to bejt horší. Zatahuje se a je cítit voda. 

     Ráno zbalím brzy, oholím se, následně chvíli ležím, abych se vzpamatoval ze vzniklé krevní ztráty a vyrazím do garáže.  Nacvaknu kufry na moto. Některé i zamknu, zaplatím parkovné a chci vyjet. Přijedu k závoře, zasunu lístek a nic. Vysunu, zasunu...a nic. Mačkám zleva doprava a naopak všechny čudle na parkomatu, zasunu...a nic. No nedá se nic dělat,  musím si dát Helen na záda a vynést ji do patra, tedy na zemský povrch. Nakonec mačkám čudlík nouzového mikrofonu a borec na druhé straně umí anglicky, asi jako já holandsky. Po asi 30 minutové, živé konverzaci v holandštině a angličtině prokládané českými nadávkami konečně maník zdvíhá to za...nou závoru a mříž za ní. Freedom. 

     Jedu hustou mlhou a jitřním chladem k dálnici a směrem na Antwerpy a dále na západ do Maastrichtu, jednoho z nejstarších holadských měst. Krásná katedrála a radnice, historické centrum.  Odtud je už to jenom kousek na německou hranici a do Aachenu. Krásná katedrála, dómské muzeum, staré centrum. Návštěva se rozhodně vyplatí. Katedrála klasicky pod lešením.

       No a protože pro změnu zase prší, omezuji další program na prohlídku hradu Eltz kousek od Koblence. Je to nádhera. Nejen hrad, ale i okolní krajina. 

Po prohlídce hradu sedám na Helen a jedu ještě kus do Frankfurtu, kde mám zase domluven nocleh. Tentokrát vjíždím do města ze západu a projíždím mezi věžemi mrakodrapů, je to zvláštní pocit, člověk je takovej malej. Po uschnutí a čínské večeři ještě dokoukávám poslední film s X Many a Logan konečně skonal, takže žádný další film se už snad točit nebude.

      No a na další den mě čeká ještě skoro  600 km domů. Prší od samého božího rána a to  až před barák. Stejně ale jedu těch 560 km jenom 4,5 hodiny. 

Asi vám příjde, že jsem trochu ufňukánek, který nesnese nějakou tu kapku, prostě houby drsňák. Jenže já jsem neduživej, ani na vojnu jsem nesměl a co kdybych dostal rýmu, nebo něco horšího. Ale po pravdě jsem po týdnu ve vlhku začal obrůstat mechem a už jsem se těšil na teplou vanu. Retrospektivně ale musím přiznat, že i centrální Evropa má hodně co nabídnout a že žiju v zemi kterou vlastně ani neznám. Určitě dám někdy v budoucnu jenom německou road. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE